9 Ads 135/2016 — Nejvyšší správní soud

20 Ad 14/2025- 72 - text 8 pokračování 20 Ad 14/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobkyně: R. V., narozená dne X. X. X bytem X zastoupena JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem, se sídlem Legionářů 947/2b, 182 00 Praha 8 proti žalovaná: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, 150 00 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X.X.X, č. j. RN-X X X-XR-VKA, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne X. X. X, č. j. RN- X X X-XR-VKA, a ze dne X. X. X, č. j. R – X. X. X – X/X X X, se zrušují a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 12 270 Kč k rukám jejího právního zástupce JUDr. Jana Jiříčka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne X. X. X , č. j. RN- X X X-XR-VKA (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ustanovení § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) a § 90 odst. 5 věty první zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuty námitky žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne X. X X, č. j. R – X. X. X – X/X X X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Česká správa sociálního zabezpečení zamítla žádost žalobkyně o přiznání invalidního důchodu, podanou dne X. X. X u PSSZ, a to z důvodu nesplnění podmínek stanovených v § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). Důvodem zamítnutí byl posudek Institutu posuzování zdravotního stavu (dále jen „IPZS“) ze dne X. X. X, podle něhož žalobkyně nesplňuje podmínky invalidity dle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., neboť její pracovní schopnost poklesla v důsledku dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pouze o X %. Česká správa sociálního zabezpečení následně napadeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně ze dne X. X. X, podané proti prvostupňovému rozhodnutí, neboť podle posudku IPZS vypracovaného v řízení o námitkách ze dne X. X. X nebyla žalobkyně rovněž shledána invalidní, byť byla míra poklesu její pracovní schopnosti nově stanovena na X %. I přes tuto změnu nemohla být žalobkyně uznána invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. II. Podstatný obsah žaloby 3. Žalobkyně uvedla, že považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné, věcně nesprávné a nezákonné. Žalovaná napadeným rozhodnutím zamítla žádost o invalidní důchod žalobkyně a prvostupňové rozhodnutí potvrdila, s čímž žalobkyně nesouhlasí, jelikož se její zdravotní stav neustále progresivně zhoršuje. 4. Žalobkyně poukázala na lékařské posudky o invaliditě, které sloužily jako podklad jak pro prvostupňové rozhodnutí, tak pro napadené rozhodnutí. Posudek ze dne X.X.X jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně stanovil zvětšené X X v důsledku X onemocnění. Naproti tomu posudek o invaliditě ze dne X.X.X podle žalobkyně již jako hlavní zdravotní postižení uvádí XX– XXX, dále bolestivý X X, bolesti X a XX poruchu. Míra poklesu pracovní schopnosti byla tímto posudkem stanovena na X %. 5. Žalobkyně blíže rozvedla obsah posudku ze dne X.X.X s tím, že v posudku je uvedena XX, X, XX a XX, přičemž pro tuto skupinu onemocnění byl zhodnocen pokles pracovní schopnosti o X%. Dále bylo zjištěno zhoršení psychického stavu žalobkyně, kterým dochází k poklesu pracovních schopnosti o X % a X onemocnění, v jehož důsledku byl pokles pracovní schopnosti stanoven na X %. Posudek rovněž konstatoval pokles pracovní schopnosti o X %, a to na základě zdravotního posouzení vycházejícího z posudku ze dne X.X.X, jenž zůstává nezměněn. Posudek stanovil jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti X postižení, jmenovitě recidivující X při X, a to s poklesem pracovní schopnosti o X %, přičemž lékař dále ve smyslu § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), navrhnul zvýšení o X %. Celkovou míru poklesu pracovní schopnosti žalobkyně tedy stanovil na X %. 6. Žalobkyně dále uvedla, že prostým součtem jednotlivých procentních poklesů pracovní schopnosti uvedených v posudku o invaliditě dosahuje celkový pokles hodnoty X %. Tento pokles vyplývá z více odlišných onemocnění, přičemž každé z nich má specifický dopad na pracovní schopnost žalobkyně, popřípadě omezuje výkon rozdílných druhů pracovních činností. 7. V napadeném rozhodnutí žalovaná konstatovala, že z důvodu X onemocnění je snížení pracovní schopnosti o X %, přičemž zcela opominula, že posudek o invaliditě stanovil pouze pro toto onemocnění snížení pracovní schopnosti o X %. Žalovaná dále namítala, že s ohledem na ostatní onemocnění uvedené v předmětném posudku dochází k dalšímu snížení pracovní schopnosti a to o X %. 8. Žalobkyně dále uvedla, že posudek ze dne X. X. X obsahuje zcela odlišné údaje, když v důsledku X onemocnění stanoví pokles pracovní schopnosti o X % a další onemocnění v celkovém součtu tvoří pokles o X %. Žalovaná však své rozhodnutí nijak neodůvodnila, zejména nevysvětlila, z jakých důvodů stanovila jednotlivé míry poklesu pracovní schopnosti tak, že celkový pokles činí pouze X %, ani proč nepřihlédla k dalším nemocem, přestože již samotné X onemocnění odůvodňuje snížení pracovní schopnosti o X %. Absence jakéhokoli vypořádání těchto skutečností podle žalobkyně činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným a v zásadě svědčí o jeho libovůli. 9. Žalobkyně připomněla ust. § 39 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., podle něhož se za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti považuje soubor všech s tímto postižením souvisejících funkčních poruch. Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti proto nelze vycházet výlučně z limitního snížení odpovídajícího nejzávažnějšímu zdravotnímu postižení jako konečného výsledku, aniž by žalovaná přihlédla k dalším onemocněním, jejichž vliv na pracovní schopnost je sice nižší než vliv hlavního onemocnění (v daném případě X %), avšak nikoli zanedbatelný. Žalobkyně dále uvedla, že její pracovní schopnost je při výkonu povolání negativně ovlivněna nejen X onemocněním, které jí znemožňuje výkon určitého druhu práce, zejména ve X, kde je v současné době zaměstnána, ale i dalšími zdravotními obtížemi. Možnost jejího pracovního uplatnění, včetně případného zařazení na pozicích s nižšími nároky na X, je dále významně omezena X diagnózou, X rukou, X, X X a X kloubů a rovněž X obtížemi. 10. Žalobkyně dále uvedla, že i po vydání napadeného rozhodnutí nadále pravidelně dochází na specializovaná zdravotní pracoviště, přičemž dosavadní lékařské závěry potvrzují přinejmenším nezhoršený, avšak rovněž nikterak nezlepšený zdravotní stav. Žalobkyně trpí více druhy onemocnění, která spolu nejsou příčinně provázána, a proto případné zlepšení jednoho z nich nemůže mít vliv na průběh ani závažnost ostatních zdravotních obtíží. Z těchto důvodů je podle názoru žalobkyně nezbytné posuzovat jednotlivá zdravotní postižení samostatně a jejich dopad na pracovní schopnost hodnotit kumulativně, tedy zohlednit součet procentních poklesů pracovní schopnosti stanovených u jednotlivých onemocnění, nikoli omezit hodnocení pouze na jedno dílčí zdravotní postižení. 11. Žalobkyně namítla, že oproti poslednímu posouzení její invalidity došlo k situačnímu zhoršení jejího zdravotního stavu, konkrétně ke zhoršení smíšené X a X poruchy, a to včetně projevů X a XX poruchy. Na základě uvedených skutečností žalobkyně dovozuje, že její zdravotní onemocnění nevykazuje stabilizovaný charakter, nýbrž má progresivní průběh. 12. Žalobkyně dále poukázala na lékařskou zprávu MUDr. B., z níž vyplývá, že s ohledem na faktický zdravotní stav žalobkyně, jakož i na aktuální lékařské zprávy přiložené k prováděným důkazům, je její pracovní schopnost trvale snížena o více než X %. Na základě těchto skutečností má žalobkyně za to, že napadené rozhodnutí je věcně nesprávné a je zatíženo podstatnými vadami, v jejichž důsledku nemůže v rámci soudního přezkumu obstát. 13. Žalobkyně shrnula, že rozhodnutí žalované bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a bez přihlédnutí k § 39 zákona č. 155/ 1995 Sb. a k příloze vyhlášky o posuzování invalidity. 14. Žalobkyně závěrem navrhla, aby napadené rozhodnutí žalované bylo zrušeno a věc vrácena žalované k dalšímu řízení. V té souvislosti rovněž žádala přiznání náhrady nákladů řízení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Vyjádření žalované 15. Žalovaná v