20 Az 27/2025 – Městský soud v Praze

20 Az 27/2025- 28 - text 12 20 Az 27/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce: T. D. O., narozený dne X státní příslušnost X bytem v ČR X zastoupen JUDr. Matějem Šedivým, advokátem sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2025, č. j. OAM-282/ZA-ZA11-K03-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo o žádosti žalobce o mezinárodní ochranu rozhodnuto tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce ve své žalobě nejprve stručně shrnul průběh správního řízení. Uvedl, že primárním důvodem podané žádosti je snaha zůstat na blízku X. Dále tvrdil, že se v případě návratu do vlasti obává, že se bude muset stát knězem X náboženství, kdy by mu hrozila až smrt z důvodu jakési lidové magie, jelikož předmětnou funkci odmítá, neboť je praktikujícím X. 3. Žalobce namítá, že žalovaný nedostatečně posoudil žalobcem prezentované obavy vyplývající z náboženského útlaku, když se nevypořádal s tím, zdali X nehrozí pronásledování ze strany praktikujících X. Žalovaný nepostupoval podle § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „s. ř.“) a nevedl řízení ke zjištění skutečného stavu věci, pokud podsouvá žalobci možnost vnitrostátního přesídlení za situace, aniž by zohlednil absenci jakéhokoliv zázemí. Za zásadní považuje nedostatečné zdůvodnění napadeného rozhodnutí, jehož závěry nejsou opřené o zjištěné podklady. V této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) č. j. 4 Ads 17/2007-66, které stanovuje náležitosti řádného odůvodnění. 4. Žalobce tvrdí, že žalovaný rezignoval na řádné posouzení naplnění důvodů zvláštního zřetele hodných, pro které bylo namístě udělit azyl dle § 14 zákona o azylu. Tvrdí, že vycestování žalobce do jeho vlasti by bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky (dále jen „ČR“). Domnívá se, že dostatečně předestřel svůj azylový příběh, který jasně dokládá možné pronásledování, případně hrozbu vážné újmy ve vlasti z důvodu odlišného náboženského vyznání. V souvislosti s tím odkazuje na metodickou Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků vydanou OSN v roce 1992. 5. Žalovaný podle žalobce uvedl, že neposkytl dostatečnou podporu pro svá tvrzení a že je jeho azylový příběh nevěrohodný. Tento postoj však není nijak podložen a jde pouze o subjektivní hodnocení na úrovni obecných spekulací. Žalobce je toho názoru, že žalovaný jednak odmítl přispět svou aktivní činností ke zjištění skutkového stavu věci, a také nerespektoval obecné pravidlo, kdy se v pochybnostech a při nemožnosti ověřit tvrzení žadatele rozhodne v jeho prospěch. To vedlo k bagatelizaci tvrzení žalobce v řízení před správním orgánem. Dle názoru žalobce je zjevné, že jím uváděné skutečnosti svědčí pro důvodnost přiznání azylu, přičemž poukazuje na rozhodnutí NSS, č. j. 2 Azs 423/2004-81, kde je uvedeno, že smyslem institutu azylu a zákona o azylu není pouze ochrana systematických či celoživotních disidentů, ale také všech jednotlivců, kteří jsou ve své zemi původu ohrožováni pro uplatňování svých politických práv. Žalobce ohrožení spatřuje v nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení či trestání. Dle rozhodnutí NSS, č. j. 2 Azs 71/2006-82, je povinností správního orgánu nevystavit žadatele o azyl mučení, nelidskému či ponižujícímu zacházení či trestání, pokud hrozí reálné nebezpečí, že bude takovému jednání vystaven. Dle žalobce nelze vyloučit existenci tohoto nebezpečí po návratu do vlasti, byť nikoliv ze strany státní moci, ale ze strany soukromé osoby. Žalobce k nedostatečnému posouzení poukazuje na rozsudek NSS č. j. 3 As 60/2006-46, který dovodil, že soud je v odůvodnění povinen uvést, čeho se žalobce domáhal a z jakých důvodů a jak se ve věci vyjádřil žalovaný, stručně a jasně vyložit, které skutečnosti má za prokázané a které nikoli, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. 6. Žalobce se domnívá, že žalovaný porušil své povinnosti, když řádně nevypořádal obavy žalobce, odkazuje v tomto ohledu na rozsudek NSS, č. j. 8 Afs 75/2005-130, ve kterém je konstatováno, že z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pokud by tomu tak nebylo, rozhodnutí by bylo nepřezkoumatelné, neboť by nedávalo dostatečné záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Žalobce je názoru, že jím napadené rozhodnutí nemá, vzhledem k výše popsaným důvodům, povahu řádného, přesvědčivého a přezkoumatelného rozhodnutí. Vydáním napadeného rozhodnutí bylo podle žalobce zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. 7. K otázce humanitárního azylu žalobce uvádí, že nemůže využít instituty dle zákona o pobytu cizinců, jelikož není formálně evidován jako otec X a skutečnost, že téma otcovství řeší až po X letech věku nesvědčí o účelovosti jeho postupu, nýbrž o tom, že doposud upřednostnil budování vztahu s dcerou nad formalitami. Argumentuje, že jeho vycestování přetrhá silné vazby k jeho X a nepřiměřeně zasáhne jak do jeho života, tak i do života jeho X. 8. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření zrekapituloval dosavadní průběh správního řízení a výpověď žalobce. Popírá oprávněnost námitek a současně s nimi nesouhlasí, neboť vycházel z řádně zjištěného stavu věci, který nesvědčí o tom, že by měla být žalobci udělena mezinárodní ochrana. Konstatoval, že tvrzeným důvodem pro udělení mezinárodní ochrany je legalizace pobytu žalobce v ČR a obava ze stižení kletbou v případě návratu do vlasti, pokud žalobce nepřevezme funkci místního kněze. 10. Žalovaný uvádí, že žalobce se snaží svojí žádostí obcházet instituty dle zákona o pobytu cizinců, poté co přestal splňovat podmínky kvůli svému odsouzení pro trestný čin. Považuje řešení otcovství k X po X letech za zcela účelové jednání. Deklaruje, že se v rámci svého posouzení zabýval udělením humanitárního azylu, ale žádný důvod zvláštního zřetele v žalobcově případě nezjistil. 11. K obavám z důvodu odmítnutí funkce místního kněze konstatuje, že takový důvod nelze podřadit pod žádný z taxativně vyjmenovaných důvodů pro udělení azylu. Především ho považuje za zcela iracionální. Odkazuje na výpověď žalobce, kde on sám uvádí, že není a nebyl ohrožován za odmítnutí funkce žádnými konkrétními osobami. Žalovaný uzavřel, že z těchto důvodů posoudil prezentované obavy žalobce za nepodložené. 12. Navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. IV. Obsah správního spisu 13. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 14. Žalobce podal dne 11. 3. 2025 žádost o udělení mezinárodní ochrany (dále jen „žádost“). Při poskytnutí údajů k žádosti dne 14. 3. 2025 sdělil, že je X státní příslušník, etnické příslušnosti X a vyznává X. Nikdy nebyl politicky aktivní. Je rozvedený, v minulosti byl ženatý s X. V ČR žije jeho X. X opustil letecky v roce 2010. Poslední místo bydliště ve vlasti měl ve městě X. Cítí se zdráv. Jedná se o jeho první žádost o mezinárodní ochranu. V ČR byl odsouzen za prodej X. Do X se nechce vrátit, protože mu tam hrozí smrt, a chce zůstat v ČR kvůli X. 15. V rámci pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 14. 3. 2025 žalobce uvedl, že vlast opustil roku 2010. Naposledy X navštívil v roce 2019, kdy zemřel jeho dědeček. O mezinárodní ochranu primárně žádá proto, že chce zůstat v ČR, kde má X. Dalším důvodem podané žádosti je rodinná tradice, kdy se nejstarší syn stává knězem v místním X náboženství. Dodal, že pochází z rodiny, která tuto funkci vykonávala. Jde o funkci místního kněze, za kterým lidé chodí, když mají problémy či chtějí pomoci, ale třeba i nařknout z něčeho. Kněz bydlí mimo obec v nějaké svatyni. Jeho otec jako první v rodové linii tuto funkci odmítl vykonávat, protože je X a žalobce také vyrůstal v X rodině. Ovšem tradicí také je, že když ji někdo přeruší, tak mu hrozí smrt a má se za to, že tam působí síly, díky kterým ten člověk záhadně zemře. Je pravda, že otec dostal mrtvici a tím pádem je na řadě s funkcí kněze žalobce. Pokud by se vrátil do vlasti, hrozila by mu smrt. Uvedl též, že když roku 2010 odjížděl z vlasti, žádné potíže nem