5 Azs 22/2003 — Nejvyšší správní soud

21 Az 18/2025- 28 - text  6 21 Az 18/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Václavem Kočkou-Amortem ve věci žalobce: X., narozený dne X. zastoupený advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2025, č. j.: OAM-315/ZA-ZA11-ZA13-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou včas u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 6. 2025, č. j.: OAM-315/ZA-ZA11-ZA13-2025, jímž mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle ustanovení § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). II. Obsah žaloby 2. Žalobce v žalobě namítal, že žalovaná dostatečně neposoudila hrozbu v souvislosti s půjčkou peněžních prostředků, které byly vynaloženy na X., a jež pocházely od soukromých osob, od mafie, přestože dluh splatil celý, věřitelé po něm začali následně vymáhat vysoké úroky v rozporu s ústní dohodou. Věřitelé žalobci vyhrožovali X., neboť nechtěl úroky platit a rozhodl se pro útěk ze země původu. Žalovaný nepostupoval podle ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť se nezaobíral hrozbou ze strany soukromých věřitelů a nemožností obrátit se na státní orgány s žádostí o ochranu X. Napadené rozhodnutí se nezabývá otázkou, zda je domovský stát způsobilý ochránit žalobce před hrozícím násilím ze strany věřitelů. Žalobce namítl, že v podkladech, které žalovaný použil k posouzení situace v zemi původu, chybí adresné informace, které se dotýkají konkrétních otázek spojených s žalobcovým azylovým příběhem a jeho specifickou situací. 3. Na základě výše uvedeného žalobce navrhl napadené rozhodnutí zrušit a vrátit věc žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobní text se jeví jako účelový pokus o rozšíření azylového příběhu žalobce, který je postavený na dříve netvrzeném katastrofálním stavu uzbeckých policejních složek, X. Žalobce však tyto skutečnosti nebyl schopný doložit relevantními důkazy. Podle žalovaného skutečnost, že Uzbekistán zdaleka nedosahuje úrovně demokracie, jako je tomu v případě ČR, není důvodem pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany. Ze zpráv, které žalovaný nashromáždil a z nichž ve správním řízení vycházel, je zřejmé, že každý občan má možnost se v případě potřeby obrátit na uzbecké orgány. Tvrzené potíže žalobce stejně tak nejsou oblastí, u které je známo, že uzbecká policie nekoná, případně koná žalostně málo. Žalobu navrhl žalovaný zamítnout. IV. Obsah správního spisu 5. V poskytnutí údajů k žádosti dne 20. 3. 2025 žalobce uvedl, že je X. národnosti, vyznává islám, ale není aktivní, cítí se zcela zdráv, není členem žádné politické strany ani skupiny, X. Z vlasti odcestoval dne X. K důvodu žádosti o mezinárodní ochranu sdělil, že se nemůže vrátit domů, dokud nevyřeší svůj problém. Žalobce si půjčil peníze X. Dluh vrátil, ale věřitelé mu napočítali velké úroky, myslí si, že uběhne nějaká doba a věřitelé na to zapomenou, chce tu zůstat, dokud věřitelé budou činit nátlak. 6. Během pohovoru vedeného dne 20. 3. 2025 žalobce uvedl, že tu chce být, než věřitelé na dluh zapomenou, ve vlasti má X., potíže s policií, bezpečnostními orgány ani jinými státními orgány nikdy neměl; v zemi původu si půjčil v roce X. od soukromých osob na X., ale následně zjistil, že mu věřitelé napočítali úrok X. Když X., musí souhlasit, zaplatil dluh, myslel, že je vše v pořádku, o X. později na něj začali činit nátlak, podřízení věřitelů mu zavolali, přijeli za ním, X., kolik dluží. Poté hned odjel X., v Rusku by jej mohli najít. Svoji situaci se v Uzbekistánu nijak nesnažil řešit, protože by mohl mít ještě větší problémy; poslední dobou se situace v zemi zlepšila, současný prezident se snaží tyto lidi likvidovat, stát se proti nim snaží zasáhnout; uzbecké orgány nechce kontaktovat, aby X. Lidé od věřitelů X. Věřitelům neposílá peníze, když jim nic nedluží, mohli by mu udělat cokoliv, našli by jej i v Rusku. Ví, že mu v České republice bylo uloženo správní vyhoštění, o mezinárodní ochranu nepožádal, protože myslel, že dostane nějaké vízum, po zamítnutí žádosti o vízum odjel X.; při výslechu dne X. v řízení o správním vyhoštění uvedl, že mu ve vlasti nehrozí žádné nebezpečí a je to pro něj bezpečná země, protože X., jiné potíže ve vlasti neměl. 7. Ve správním spisu jsou obsaženy zprávy o zemi původu, konkrétně Uzbekistán, Informace OAMP, 13. 3. 2024, Socio-ekonomická situace, Uzbekistán, Informace MZV ČR ze dne 8. 4. 2025, Činnost policie ve vztahu k ochraně práv občanů, a Uzbekistán, Informace OAMP, 14. března 2025, Bezpečnostní a politická situace v zemi. 8. Dne 2. 5. 2025 se žalobce dostavil k seznámení s podklady rozhodnutí. Jak je zřejmé z protokolu, žalobce se s obsahem podkladů nechtěl seznámit a neměl žádnou informaci ani novou skutečnost, kterou by chtěl dodat. 9. Následně vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí ze dne 2. 6. 2025. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 10. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ve smyslu ustanovení § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s.ř.s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k účinnosti článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany, a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 11. Soud ve věci rozhodl bez jednání, protože s tímto postupem vyslovili souhlas účastníci ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1 s.ř.s. 12. Podle ust. § 2 odst. 4 zákona o azylu pronásledováním se rozumí závažné porušení lidských práv, jakož i opatření působící psychický nátlak nebo jiná obdobná jednání anebo jednání, která ve svém souběhu dosahují intenzity pronásledování, pokud jsou prováděna, podporována nebo trpěna původci pronásledování. 13. Podle ust. § 2 odst. 5 zákona o azylu ochranou před pronásledováním nebo vážnou újmou se rozumí zejména přiměřené kroky příslušných státních orgánů, strany nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území, směřující k zabránění pronásledování nebo způsobení vážné újmy zejména zavedením účinného právního systému pro odhalování, stíhání a trestání jednání představujících pronásledování nebo vážnou újmu, za předpokladu, že je taková ochrana účinná, není pouze přechodná a cizinec k ní má přístup. 14. Podle ust. § 2 odst. 6 věty druhé zákona o azylu původcem pronásledování nebo vážné újmy se rozumí i soukromá osoba, pokud lze prokázat, že stát, strana nebo organizace, včetně mezinárodní organizace, kontrolující stát nebo podstatnou část jeho území nejsou schopny nebo ochotny odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před pronásledováním nebo vážnou újmou. 15. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu doplňková ochrana se udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. 16. Podle ust. § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu za vážnou újmu se podle tohoto zákona považuje mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu. 17. Soud předně uvádí, že se žalovaný v napadeném rozhodnutí řádně zabýval všemi důvody pro udělení mezinárodní ochrany a dostatečně odůvodnil jejich nenaplnění, rozhodnutí je řádně odůvodněno, skutkový stav byl zjištěn v uspokojivé míře, a to na základě shromážděných podkladů, které byly vyhodnoceny ve vztahu k žalobcově individuální situaci. Výroková část napadeného rozhodnutí je přesná a určitá, je z ní zřejmé, kdy, jak a kým bylo rozhodováno, uvedené údaje o žalobci jsou dostatečné k tomu, aby nebyly zaměnitelné s jinou osobou, samotný výrok jednoznačně konstatuje neudělení mezinárodní ochrany v žádné z jejích forem. 18. Žalobce založil svou žalobu především na obavách ze soukromých osob, přičemž podle žalobce žalovaný pochybil, jelikož nevzal v úvahu všechny okolnosti jeho dluhu. S tím se soud neztotožnil. Je to právě žalobce, kdo má v azylovém řízení břemeno tvrzení, žalovaný za něj není povinen domýšlet, jaké důvody jej k podání azylové žádosti vedly, žadatelé o mezinárodní ochranu musí vědět, proč o ni žádají a čeho se obávají. Takový závěr ohledně břemene tvrzen