25 A 2/2026 – Městský soud v Praze

25 A 2/2026- 37 - text 10 25 A 2/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Bašnou v právní věci žalobkyně: T. V., nar. X st. přísl. U. bytem X zastoupena Mgr. Pavol Kehl, advokát se sídlem Panská 895/6, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívající ve vrácení žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 28. 11. 2025, zaevidovanou pod č. j. OAM-0446243/DO-2025, jako nepřijatelnou, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 28. 11. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-0446243/DO-2025, jako nepřijatelnou z důvodu podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 28. 11. 2025, zaevidovanou pod č. j. OAM-0446243/DO-2025. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 140 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně Mgr. Pavol Kehl, advokáta. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. V České republice dne 28. 11. 2025 požádala o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon o dočasné ochraně“). Tuto žádost však žalovaný označil jako nepřijatelnou, neboť žalobkyně je nebo byla držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru (v Nizozemsku) a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 zákon o dočasné ochraně [§ 5 odst. 1 písm. f) zákona o dočasné ochraně]. Nepřijatelnost vyznačil přímo v tiskopisu žádosti. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jí dne 28. 11. 2025 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že v říjnu roku 2022 opustila území Ukrajiny a přicestovala do Nizozemska, kde ji byla udělena dočasná ochrana. V březnu roku 2023 opustila území Nizozemska, předtím si zrušila u příslušného správního úřadu dočasnou ochranu v Nizozemsku. Žalobkyně odkázala na čl. 28 směrnice Rady 2001/55/ES, a na prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382 ze dne 4. 3. 2022. Dle žalobkyně ji svědčí právo pobývat v zemi dle svého výběru na základě bodu 16 preambule prováděcího rozhodnutí Rady. Žalobkyně má za to, že český zákonodárce vytvořil „další“ důvody směřující k nemožnosti udělení dočasné ochrany, na které však směrnice ve svém čl. 28 nepamatuje. Důvodem nepřijatelnosti tedy nemohla být skutečnost, že žalobkyně již v minulosti získala v jiném členském státě dočasnou ochranu. 4. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že postupoval v souladu se zákonem. Uvedl, že žalobkyně figuruje v platformě pro výměnu informací (Temporary Protection Platform, TPP) jako bývalá držitelka dočasné ochrany v Nizozemsku. Dle žalovaného tak získala oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU. Dále žalovaný uvedl, že v souladu s § 3 odst. 3 zákona o dočasné ochraně odeslal Evropské komisi oznámení o vyčerpání kapacit, a zveřejnil jej rovněž na svých internetových stránkách. Žádost proto byla jako nepřijatelná vyhodnocena podle § 5 odst. 1 písm. f) tohoto zákona správně. Odkázal přitom na preambuli prováděcího rozhodnutí Rady č. 2025/1460, jímž se dočasná ochrana prodlužuje, a z nějž má plynout, že smyslem nikdy nebylo vyloučit čl. 11 směrnice o dočasné ochraně. Žalovanému je judikatura správních soudů známa, avšak má za to, že by mělo být postaveno najisto, zda je uvedené ustanovení skutečně v rozporu s unijním právem, neboť k němu se SDEU v rozsudku Krasiliva přímo nevyjádřil. Navrhl proto položení předběžné otázky k SDEU. 5. Obecně má však žalovaný za to, že § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina není v rozporu s právem EU. S poukazem na rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, uvedl, že z unijního práva neplyne osobám, které dočasné ochrany požívají v jiném členském státě, právo na vydání stejného pobytového oprávnění i v jiné zemi. Ze směrnice o dočasné ochraně neplyne toto právo ani implicitně, takový postup se omezuje na určité přesně dané případy. Je otázka, zda právo sekundárního pohybu plyne jen z toho, že se členské státy rozhodly neaplikovat její čl. 11 směrnice. Taková dohoda je pouze politická, nemá účinky, pokud směrnice sama toto právo nezakládá. Pokud je dovozováno něco jiného, jde o nepřípustné dotváření práva. Žalovaný odkázal na recitály k prováděcímu rozhodnutí Rady č. 1460/2025, z nichž plyne, že žádost osoby požívající dočasnou ochranu má být zamítnuta a pro členský stát neplyne povinnost ji akceptovat. Smyslem a účelem dohody o neaplikaci čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nebylo zakládat osobám požívajícím dočasné ochrany právo se volně pohybovat a pobývat na území členských států EU s tím, že budou žádat a získávat povolení k pobytu v různých členských státech dle svého výběru. 6. Ke svému vyjádření žalovaný přiložil rozhodnutí Landratsamt Erzgebirgskreis (Okresní úřad Krušné hory) ze dne 14. 11. 2025, čj. 103.1/25-350-20251490/LiS (dále jen „rozhodnutí Okresního úřadu Krušné hory“), úředně přeložené z německého jazyka, jímž měla být v obdobné situaci zamítnuta žádost žadatelky o udělení dočasné ochrany v Německu s tím, že se má vrátit do ČR, kde jí byl tento druh pobytového oprávnění udělen. 7. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. III. Posouzení žaloby 8. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, který žalobkyně u žalovaného podala a který mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a posouzení důvodnosti žaloby záleží na zodpovězení právní otázky. S ohledem na následující právní posouzení, soud pro nadbytečnost neprovedl k důkazu ani žalovaným předložené rozhodnutí Landratsamt Erzgebirgskreis (Okresní úřad Krušné hory) ze dne 14. 11. 2025, čj. 103.1/25-350-20251490/LiS, kterým žalovaný měl v úmyslu podpořit svůj právní názor. 9. Žaloba je přípustná. Závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, bod [26], a rozsudku Soudního dvora Evropské unie (SDEU) ze dne 27. 2. 2025, C-753/23, ve věci Krasiliva, k otázce přípustnosti je třeba bez dalšího vztáhnout i na věci týkající se nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o dočasné ochraně. 10. Ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byly zaměřeny přímo proti němu nebo v jejich důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/2005-65, č. 603/2005 Sb. NSS). 11. V posuzované věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobkyni pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jejích práv, a to bez ohledu na to, že jí byla již v minulosti dočasná ochrana udělena v jiném členském státě Evropské unie. Jde-li o hodnocení tohoto úkonu, lze vyjít z existující judikatury, podle které bránění v podání žádosti či její nepřijetí mohou představovat nezákonný zásah (srov. rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. 10 Azs 153/2016-52, č. 3601/2017 Sb. NSS z 30. 5. 2017). Čtvrtá podmínka testu je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu vrátil žalobkyni jako nepřijatelnou. 12. Klíčovou otázkou je, zda žalovaný použil institut nepřijatelnosti žádosti dle § 5 odst. 1 písm. f) zákona o dočasné ochraně v rozporu s právem EU, či nikoli. Soud připomíná, že dle § 5 odst. 1 zákona o dočasné ochraně je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, jestliže c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je po