3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

3 A 118/2025- 48 - text 17 3 A 118/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: ČIBE, a.s., IČ: 25570048 sídlem Slušovice 520, 763 15 Slušovice zastoupena advokátem Mgr. Karlem Nedbálkem sídlem Slušovice 520, 763 15 Slušovice proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 7. 2025 č. j. MZP/2025/240/989, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Brno (dále též „ČIŽP“) ze dne 17. 3. 2025 č. j. ČIŽP/47/2025/2457 (dále též „rozhodnutí ČIŽP“), popř. požadovala alternativně upustit od potrestání či snížit uloženou pokutu. 2. ČIŽP tímto rozhodnutím pod bodem I. uznala žalobkyni vinou ze spáchání dvou přestupků na úseku zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „vodní zákon“), a to: 1) podle § 125c odst. 1 písm. c) vodního zákona, jelikož v období od 1. 1. 2022 do 31. 12. 2023 v rozporu s povolením Městského úřadu Vizovice ze dne 19. 2. 2019 č. j. MUVIZ003089/2019 ŽP-PM (dále též „vodoprávní povolení“), neměřila míru znečištění vypouštěných odpadních vod na odtoku z čistírny odpadních vod (dále též „ČOV“) DČB 6,3 na pozemku p. č. 1521/6 v k.ú. Slušovice do toku Dřevnice (rovněž i „vodní dílo“), tím porušila § 8 odst. 2 ve spojení s § 38 odst. 6 vodního zákona ve znění účinném do 31. 7. 2024; 2) podle § 125d odst. 1 vodního zákona, jelikož neudržovala ČOV DČB 6,3 (vodní dílo) na pozemku p. č. 1521/6 v k.ú. Slušovice v řádném stavu minimálně dne 30. 11. 2023 a dne 11. 1. 2024, kdy nebyla ČOV v provozu (nedocházelo k otáčení biodisků, biodisky nebyly pokryté vrstvou biofilmu), tím porušila § 59 odst. 1 písm. b) vodního zákona; za oba přestupky byla žalobkyni uložena podle § 125d odst. 8 písm. d) vodního zákona ve spojení s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „přestupkový zákon“) úhrnná pokuta ve výši 75 000 Kč. Pod bodem II. rozhodnutí ČIŽP byla žalobkyni uložena povinnost úhrady nákladů správního řízení v částce 2 500 Kč. 3. Proti napadenému rozhodnutí brojí žalobkyně podanou žalobou. Námitky v ní uplatněné lze rozdělit do následujících žalobních bodů. 4. V prvním žalobním bodu žalobkyně namítá, že se přestupků nemohla dopustit. Přestupku podle § 125d odst. 1 vodního zákona se může dopustit jen vlastník či stavebník vodního díla, z ničeho nevyplývá, že by jím byla žalobkyně, stavebníkem byl p. M. K. V řízení doložila, že vodní dílo nebylo poškozeno, že zajistila odvoz 16 tun kalů z ČOV. O tom doložila daňový doklad č. 220101041 ze dne 25. 8. 2022 od společnosti BLAPIC s.r.o., IČ: 63490901. V přestupkovém jednání nedošlo podle žalobkyně k ohrožení bezpečnosti, majetku ani chráněných zájmů, avšak k reálnému poškození vodního díla bylo provedeno minimální dokazování. Přestupku podle § 125c odst. 1 písm. c) vodního zákona se může dopustit jen právnická či podnikající fyzická osoba jako oprávněný. Neshledává za možné, aby v jednom případě byla vlastníkem či stavebníkem vodního díla a ve druhém případě oprávněným, tedy aby oba přestupky byly kladeny za vinu téže osobě, když jde o přestupky jiných osob. Na uvedené upozornila v odvolání, žalovaný se k této námitce v napadeném rozhodnutí nevyjádřil. 5. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně poukazuje na to, že povolení (k vypouštění odpadních vod do vod povrchových) jí nebylo nikdy doručeno, bylo vydáno p. M. K., kterého zavazovalo jako stavebníka, což je jiný povinný/oprávněný než žalobkyně. Jelikož ji nikdo neupozornil na povinnosti spojené s ČOV, považuje za nutné, aby při převodu či přechodu majetku, s nímž je povolení spjato, dosavadní oprávněný upozornil nového nabyvatele na povinnost oznámit tuto skutečnost příslušnému vodoprávnímu orgánu ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy k převodu či přechodu došlo podle § 11 odst. 1 vodního zákona. Žalobkyně má v pronájmu jen Motel Golf Star č. p. 520 na parcele č. 1521 v k.ú. Slušovice, nikoli vodní dílo na parcele č. 1521/6. O zákonné povinnosti žalobkyně nevěděla, jejím záměrem nebylo spáchat přestupek. Nešlo o neznalost zákona, nýbrž specifických částí vodoprávního povolení. Jakmile se o povinnosti dozvěděla, vzorky odebrala. Daný skutek však nemohla spáchat pro absenci zavinění. Na uvedené upozornila v odvolání, žalovaný se k této námitce v napadeném rozhodnutí nevyjádřil. 6. Ve třetím žalobním bodu žalobkyně upozorňuje, že spáchání více přestupků jí je přičítáno k tíži a za okolnost podmiňující vyšší sazbu pokuty, tj. stejná okolnost dvakrát zhoršuje její postavení. Na uvedené upozornila v odvolání, žalovaný se k tomuto v napadeném rozhodnutí nevyjádřil. Žalobkyně dále namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro absenci hodnocení přitěžujících a polehčujících okolností, proto i výši uložené pokuty považuje za nepřiměřenou. Hodnocení přiměřenosti pokuty ze str. 9 až 12 rozhodnutí ČIŽP považuje za vadné, jelikož ČIŽP má zkoumat závažnost a rozsah pochybení a dopady na životní prostředí. Motel ani restaurace však provozovány nejsou, po ukončení nájemního vztahu p. M. K. nedošlo k obnovení podnikání v původním rozsahu. Kuchyň byla uzavřena, provoz motelu se změnil na nájemní bydlení pro firmy, v období pandemie Covid-19 klesla obsazenost i na 50 %. Objem odpadních vod byl tak malý, že je stačilo nechat vyvézt 1x ročně. Poměřování výše uložené pokuty s maximální zákonnou výší pokuty, považuje za zavádějící. Pokuta je uložena o polovinu více nad maximální výměrou pokuty za přestupek podle § 125c odst. 1 písm. c) vodního zákona. Jelikož nebyl zjištěn úhyn rostlin či živočichů s dopadem na životní prostředí, je pokuta relativně přísná. ČIŽP hodnotila za přitěžující okolnost, že vodní tok Dřevnice je významným vodním tokem stanoveným vyhláškou č. 178/2012 Sb., kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. Ve vyhlášce jsou však stanoveny povinnosti správce vodního toku, jímž žalobkyně není, proto na ni vyhláška nedopadá. Považuje za nepřípustné, aby text vyhlášky byl posuzován za přitěžující okolnost, dochází tím k rozšiřování odpovědnosti za přestupky. ČIŽP nehodnotila dosavadní bezúhonnost žalobkyně, že jde o první přestupek na úseku ochrany životního prostředí a vodního zákona. Žalobkyně mohla být jen napomenuta, či mohlo být upuštěno od správního trestu, či mohla jí být uložena pokuta při spodní hranici podle § 125c odst. 1 písm. c) vodního zákona, v rozmezí 0 – 25 000 Kč. Jelikož žalobkyně v průběhu řízení kaly vyvezla a měření prováděla, ČIŽP měla upustit od správního trestu. 7. Žalobkyně navrhla provést důkazy: rozhodnutím ČIŽP, napadeným rozhodnutím, správním spisem a smlouvou o pronájmu nebytových prostor ze dne 31. 1. 2006 uzavřenou mezi Ing. Bc. K. N. jako pronajímatelem a žalobkyní jako nájemcem. 8. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ji navrhl jako nedůvodnou zamítnout. Konstatoval, že ČIŽP vycházela z dostatečně zjištěného stavu věci a ze spisového materiálu vyplývá, že žalobkyně oba přestupky spáchala. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2008 č. j. 1 As 51/2008-72, že v případě přestupku právnické osoby se jedná o objektivní odpovědnost, subjekt odpovídá za způsobený následek bez ohledu na zavinění, a naplněna byla i materiální stránka přestupku. Rozhodnutí ČIŽP obsahuje veškeré náležitosti. Ve výroku je srozumitelně uveden předmět rozhodování, kdo je uznán vinným z přestupku, komu se ukládá správní trest, kdy a kde došlo ke spáchání přestupků, a jsou zde také uvedena procesněprávní i hmotněprávní zákonná ustanovení, podle nichž správní orgán rozhodl. V odůvodnění je popsán výčet podkladů pro rozhodování, včetně zjištění a úvah správního orgánu objasňujících odpovědnost žalobkyně za porušení povinností vyplývajících z vodního zákona. Též výše pokuty byla odůvodněna se všemi známými přitěžujícími i polehčujícími okolnostmi. Případnou nepřiměřenou tvrdostí dopadu pokuty na žalobkyni se zabývala již ČIŽP. 9. Žalobkyně v replice setrvala na své žalobní argumentaci. Zdůraznila, že ve smlouvách bylo ujednání, že k vyřízení legislativy byl povinen nájemce, což byl p. M. K. a namítané vodoprávní povolení jí nebylo nikdy doručeno, o povinnostech uvedených v napadeném rozhodnutí nevěděla. 10. K jednání konanému dne 24. 4. 2026 se zástupce žalobkyně předem omluvil a souhlasil s rozhodnutím věci i bez jeho účasti. Žalovaný na své argumentaci setrval, podrobně ji u jednání zopakoval. K dotazu soudu upřesnil, že žalobkyně jako nájemce měla uzavřenou nájemní smlouvu s majitelem motelu od roku 2006, tehdy pro