8 Afs 85/2007 — Nejvyšší správní soud

3 A 146/2025- 32 - text 10 3 A 146/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobce: V. K., nar. X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské nám. 1, 118 11 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, č. j. MK 70248/2025 OPI takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se domáhá žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, č. j. MK 70248/2025 OPI (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru památkové péče (dále též „prvostupňový orgán“), sp. zn. S-MHMP 24131/2025, č. j. MHMP 580267/2025 ze dne 19. 5. 2025 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobce se domáhá rovněž zrušení prvostupňového rozhodnutí. 2. Ve správním řízení byl žalobce uznán vinným přestupkem uvedeným v § 39 odst. 1 písm. g) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále též „památkový zákon“), kterého se dopustil tím, že v době od září 2023 do května 2024 umístil na střechu objektu garáže bez č. p. na pozemku parc. č. X, jehož je stavba součástí, ul. X, k. ú. X a jejíž je spoluvlastníkem, 6 ks fotovoltaických panelů pod vysokým sklonem tak, že jsou viditelné z ulice, bez rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru památkové péče (dále též „MHMP OPP“) dle ustanovení § 14 odst. 2 památkového zákona, tedy že provedl změnu stavby na nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové zóně bez rozhodnutí obecního úřadu obce s rozšířenou působností. 3. Ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí uložil prvostupňový orgán za popsaný přestupek podle § 35 písm. b) a § 46 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále také „přestupkový zákon“), a ustanovení § 39 odst. 5 písm. a) památkového zákona pokutu ve výši 15 000 Kč a dále žalobci uložil povinnost nahradit náklady správního řízení v částce 2 500 Kč. 4. Výrokem II. prvostupňového rozhodnutím bylo řízení z moci úřední o přestupku dle ustanovení § 39 odst. 1 písm. g) památkového zákona, kterého se měla dopustit obviněná Z. K. podle § 86 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona zastaveno, neboť obviněná skutek nespáchala. II. Žalobní body 5. Námitky žalobce uplatněné v podané žalobě lze rozdělit do těchto žalobních bodů: 6. V prvním žalobním bodu žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že žalovaný se nevypořádal s klíčovými námitkami (skutkový omyl, role zhotovitele, prevenční povinnost, proporcionalita). Omezuje se na citaci zásady „ignorantia legis non excusat“, aniž by hodnotilo konkrétní skutkové okolnosti a důkazní návrhy. 7. Ve druhém žalobním bodu žalobce namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí, neboť správní orgány mylně dovodily, že žalobce jednal alespoň z nevědomé nedbalosti (§ 15 odst. 3 písm. b) přestupkového zákona). Žalobce ve skutečnosti postupoval v legitimní dobré víře, že zhotovitel realizuje dílo přesně dle rozhodnutí MHMP OPP ze dne 18. 7. 2023 (osazení 8 panelů na plocho). Odchylka (6 panelů pod sklonem) byla excesem zhotovitele, o němž žalobce nevěděl a který reklamoval a řeší právní cestou. 8. Žalobce měl důvodné očekávání, že realizace probíhá podle povoleného řešení. Skutkový omyl o této okolnosti vylučuje závěr o úmyslu i nedbalosti, nebyl-li vyvolán porušením povinnosti náležité opatrnosti. Žalobce zachoval náležitou opatrnost, neboť (i) zajistil příslušné rozhodnutí památkářů a respektoval jeho podmínky; (ii) vybral odborného zhotovitele a smluvně mu uložil dodržet právní předpisy a rozhodnutí; (iii) po zjištění rozporu mezi realizovaným dílem a smlouvou dílo bezodkladně reklamoval a činí kroky k nápravě. Povinnost předvídat profesní exces zhotovitele nelze bez zákonné opory. Zákon neukládá vlastníkovi působit jako technický dozor nad odbornými detaily montáže, je-li dílo prováděno kvalifikovaným zhotovitelem na základě platného rozhodnutí. Výklad žalovaného zavádí nepřiměřenou povinnost, kterou zákon nezná. 9. Žalobce dále namítá, že příčinná souvislost byla přerušena excesem zhotovitele. Protiprávnost vznikla výlučně odchylkou zhotovitele od povoleného řešení bez pokynu žalobce, což dle žalobce přerušuje příčinnou souvislost mezi jednáním žalobce a výsledkem, který neobjednal ani neinicioval. 10. Žalobce nezákonnost napadeného rozhodnutí spatřuje i v tom, že správní orgány nesprávně aplikovaly § 17 přestupkového zákona. Nejde o omyl v právu, ale o omyl v rozhodných skutkových okolnostech. Správní orgány mylně redukovaly námitku dobré víry na nepřípustný právní omyl. Žalobce neargumentuje neznalostí práva, ale legitimním očekáváním faktické shody realizace s rozhodnutím; bez určení konkrétní porušené prevenční povinnosti nelze dovodit nevědomou nedbalost. 11. Další pochybení spatřuje žalobce v porušení zásady ultima ratio. Správní trestání je ultima ratio. Odchylku lze napravit uvedením do povolené podoby; přístup orgánů nerespektuje nízkou míru zavinění žalobce a jeho aktivní nápravný postup. 12. Žalobce měl legitimní očekávání, že zhotovitel plní podle vydaného rozhodnutí; zákon mu neukládá průběžnou technickou kontrolu a zajišťování nového stanoviska k odchylce, o níž nevěděl a kterou nezpůsobil. 13. Ve třetím žalobním bodu žalobce namítá uložení nepřiměřeně vysokého trestu. Napadené rozhodnutí porušuje zásadu proporcionality a individualizace sankce. Uložená pokuta neodráží absenci zavinění žalobce a jeho aktivní postup k nápravě; orgány opomněly polehčující okolnosti a možnost primární nápravy. III. Vyjádření žalovaného a replika žalobce 14. V písemném vyjádření k žalobě setrval žalovaný na právních názorech uvedených v napadeném rozhodnutí, a v plném rozsahu na ně odkázal. 15. Vzhledem k tomu, že žalobce opakuje obdobné námitky, které již žalovaný vypořádal v rámci odvolacího řízení, žalovaný odkázal v plném rozsahu na odůvodnění prvoinstančního i druhoinstančního rozhodnutí. Žalovaný je toho názoru, že veškeré žalobní námitky, které byly obdobně znovu uplatněny v žalobě, byly vypořádány beze zbytku na straně 6 žalobou napadeného rozhodnutí. V tomto směru žalovaný na vypořádání odvolacích námitek v plném rozsahu odkazuje a nemá k věci žádné nové skutečnosti nebo doplňující tvrzení. Žalovaný i nadále trvá na závěrech uvedených v odůvodnění napadeného rozhodnutí. 16. Žalobce v replice ze dne 13. 10. 2025 setrval na svých žalobních důvodech. Nad rámec argumentace v žalobě uvedl, že správní orgán porušil § 3 a § 50 správního řádu, když neprovedl místní šetření a podstatnou část skutkových závěrů o „viditelnosti“ FVE opřel o snímky z Google Street View (resp. obdobné aplikace) bez uvedení data pořízení a bez ověření, zda snímky nezachycují pouze rozestavěný stav. Zároveň jde o obrazový podklad pořízený z automobilu (zvýšený horizont kamery), nikoli z „běžného horizontu“ chodce stojícího na veřejně přístupném prostranství před garáží — což je přitom klíčové kritérium uváděné i v rozhodnutí NPÚ/MHMP pro posouzení vizuálního uplatnění panelů. Z chodníku běžným pohledem před garáží nejsou panely viditelné (či jsou viditelné výrazně méně), a skutkový závěr o jejich „výrazné viditelnosti z ulice“ je proto nepřesný. Tímto postupem správní orgán nezjistil stav věci bez důvodných pochybností a nepřezkoumatelně opřel rozhodnutí o neověřené a metodicky nevhodné podklady. Dále správní orgány porušily zásady proporcionality a materiální pravdy (§ 2 odst. 3, § 3 a § 50 správního řádu), když při posouzení „vizuálního uplatnění“ fotovoltaické instalace opomenuly aktuální stavební a dopravní zásahy v ulici, zejména nově budované sloupy a vedení pro trolejbus. Tyto prvky představují zjevně masivnější a trvalejší vizuální zásah do uličního prostoru než nízkoprofilová FVE na ploché střeše garáže, a to z hlediska objemu, výšky, rytmu a četnosti svislých prvků v uličním profilu. Pokud správní orgán hodnotí estetickou a památkovou přijatelnost, musí přihlížet ke skutečnému kontextu místa a k relativní zátěži jednotlivých zásahů; selektivní akcentace FVE a ignorování dominantnějších zásahů (trolejové vedení) je metodicky vadné a vede k nepřiměřenému závěru o údajné „výrazné viditelnosti“ FVE. Vzhledem k tomu, že nové trolejbusové sloupy a vedení zásadně proměňují charakter ulice a vytvářejí vyšší vizuální zátěž, mělo být posouzení FVE provedeno v tomto kontextu a s ohledem na princip rovnosti a legitimního očekávání (§ 2 odst. 4 správního řádu). Nevypořádání tohoto kontextu zakládá neúplné zjištění skutkového stavu a nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů. Z těchto důvodů je napadené rozhodnutí nezákonné a mělo by být zrušeno. IV. Rozhodné skutečnosti vyplývající ze správního spisu 17. Ze správního spisu vyplývá, že k žádosti