5 As 279/2023 — Nejvyšší správní soud

3 A 92/2025- 74 - text  11 3 A 92/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň JUDr. Petry Kamínkové a Mgr. Ivety Postulkové ve věci žalobkyně: Albert Česká republika, s.r.o., IČO: 44012373 sídlem Radlická 520/117, 158 00 Praha zastoupená advokátkou JUDr. Ivanou Syrůčkovou sídlem Plzeňská 232/4, 150 00 Praha 5 proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát sídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 5. 2025, č.j. SZPI/CP174-103/2024 takto: I. Rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, ústředního inspektorátu ze dne 28. 5. 2025, č. j. SZPI/CP174-103/2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 15 270 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její zástupkyně advokátky JUDr. Ivany Syrůčkové. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Státní zemědělská a potravinářská inspekce uložila žalobkyni pokutu 2 240 000 Kč za řadu přestupků zjištěných v jejích prodejnách. Přestupky spočívaly mimo jiné v uvádění na trh potravin s prošlým datem použitelnosti, v hygienických a úklidových nedostatcích a v uvádění klamavých, nepřesných nebo neúplných informací o potravinách. 2. Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Praze (dále jen „Inspekce“) provedla v roce 2024 v prodejnách žalobkyně řadu kontrol, na jejichž základě dospěla k závěru, že se žalobkyně dopustila celkem 39 přestupků spáchaných od ledna do září 2024. Přestupky je možné rozdělit do následujících okruhů: - skladování a manipulace s potravinami (přestupky č. 1, 3, 11, 30, 32) - uvádění potravin s prošlým datem použitelnosti a prošlým datem minimální trvanlivosti (přestupky č. 2, 22, 25, 31, 36) - klamavé, nepřesné nebo neúplné informace o potravinách (přestupky č. 9, 13, 16, 20, 23, 26, 37, 38) - hygienické a úklidové nedostatky (přestupky č. 4, 6, 12, 14, 15, 17, 18, 24, 28, 29, 33, 34), - porušení zásad HACCP (přestupky č. 27, 35) - nevyhovující jakost potravin (přestupky č. 19, 39) - nesplnění opatření uložených inspekcí (přestupky č. 5, 7, 8, 10, 21) - nedostatečné označení výrobku (přestupky č. 30) 3. Nejvážněji postižitelné byly podle Inspekce přestupky 2, 9, 13, 16, 20, 22, 23, 25, 26, 36, 37 a 38, jelikož za ně byla horní hranice pokuty 50 000 000 Kč [viz § 17f písm. d) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách, dále jen „zákon o potravinách“]. Za nejzávažnější považovala Inspekce přestupek č. 9, spočívající v tom, že osm kontrolovaných kusů dvou druhů dopékaného pečiva neodpovídalo deklarované váze. 4. Rozhodnutím ze dne 10. 12. 2024, č. j. SZPI/CP17495/2024 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), uložila Inspekce žalobkyni pokutu ve výši 2 300 000 Kč. 5. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání. Státní zemědělská a potravinářská Inspekce, ústřední inspektorát (dále jen „žalovaný“), napadeným rozhodnutím zrušil prvostupňové rozhodnutí v rozsahu přestupku č. 18, neboť podle něj z kontrolních zjištění nevyplývá, že by se žalobkyně tohoto přestupku (nedostatečný úklid) dopustila. Výši pokuty proto snížil na 2 240 000 Kč. Ve zbývající části prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Podání účastníků 6. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. 7. V žalobě namítá především nedostatečné zohlednění polehčujících okolností a okolností svědčících v její prospěch při stanovení výše pokuty. Dále má za to, že naplnila podmínky liberace podle § 21 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky (dále jen „zákon o odpovědnosti za přestupky“). Rovněž uvádí, že přestupky 5, 7, 8 a 10 měly správní orgány hodnotit jako jediný přestupek. Žalobkyně také argumentuje, že žalovaný v rozporu s ustálenou správní praxí hodnotil celkovou závažnost jednání žalobkyně jako vysokou, ačkoli měla být s ohledem na jiná řízení hodnocena jako střední. K žalobě žalobkyně dokládá řadu jiných rozhodnutí Inspekce. 8. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě navrhl soudu žalobu zamítnout jako nedůvodnou. Podle žalovaného žalobkyně zejména pomíjí individuální okolnosti jednotlivých případů v důsledku kterých nelze rozhodnutí Inspekce srovnávat. Posouzení žaloby soudem 9. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, po vyčerpání řádných opravných prostředků a splňuje všechny formální požadavky na ni kladené. Soud vycházel při přezkumu napadeného rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době jeho vydání (§ 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“). Napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Neshledal přitom vady, ke kterým by měl povinnost přihlédnout z moci úřední. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, jelikož žalovaný s takovým postupem souhlasil výslovně a žalobkyně s takovým postupem nevyjádřila nesouhlas (§ 51 s. ř. s.). 10. Žalobkyně ve své žalobě navrhla řadu důkazů – jedná se dohromady o desítky různých dokumentů. Jde zpravidla o rozhodnutí Inspekce ve věcech jiných přestupců nebo o podklady, které byly součástí správního řízení. Část z těchto podkladů je součástí správního spisu, kterým se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Zbylé podklady, které součástí správního spisu nejsou, jsou výlučně rozhodnutí Inspekce. Jedná se o listinné důkazy, které z povahy věci byly Inspekci známé. Inspekce rovněž měla možnost se k nim vyjádřit, jelikož je žalobkyně označila v žalobě. Soud z nich proto mohl bez dalšího vycházet (§ 51 odst. 2 s. ř. s.). Soud proto nenařizoval jednání ani za účelem dokazování. 1. Námitka nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu 11. Žalobkyně namítá, že žalovaný nepostupoval tak, aby byl zjištěn stav, o kterém nejsou důvodné pochybnosti. Žalovaný hodnotil skutkový stav výlučně na základě písemných důkazů. Pro zjištění všech okolností bylo podle žalobkyně třeba další dokazování. Předně má žalobkyně za to, že mělo být v řízení nařízeno ústní jednání za účelem provedení důkazu svědeckou výpovědí osob pověřených kontrolou ze struktury společnosti žalobkyně, a to včetně vedoucích jednotlivých prodejen. Účelem bylo zjištění veškerých skutečností svědčících ve prospěch i v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně chtěla prokázat, zda se jedná o pochybení personálu nebo systémové pochybení žalobkyně. Správní orgány nesprávně presumovaly systémové pochybení. 12. Žalobkyně má dále za to, že nařízení ústního jednání by žalobkyni umožnilo zprostit se odpovědnosti za některé z přičítaných přestupků podle § 21 zákona o odpovědnosti za přestupky. Svědecké výpovědi by podle žalobkyně prokázaly, že žalobkyně učinila nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení přestupku. 13. Žalobkyně také odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2009, č. j. 5 As 104/2008-45, podle kterého pokud se k okolnostem jednání, jež naplní formální znaky skutkové podstaty přestupku, přidruží takové další významné okolnosti, které vylučují, aby takovým jednáním byl porušen nebo ohrožen právem chráněný zájem společnosti, nedojde k naplnění materiálního znaku přestupku a takové jednání potom nemůže být označeno za přestupek. 14. Soud konstatuje, že nařízení ústního jednání není povinnou náležitostí řízení o přestupku. Pokud správní orgány považovaly zjištěný skutkový stav za dostatečně prokázaný listinnými důkazy, nebylo třeba ústní jednání nařizovat. Inspekce se návrhem na nařízení ústního jednání zabývala a dne 28. 11. 2024 ho usnesením č. j. SZPI/CP174-93/2024 zamítla. Výslech zaměstnanců Inspekce považovala za nadbytečný, jelikož by nevnesl do řízení žádné nové skutečnosti nad rámec skutečností tvrzených žalobkyní. 15. S hodnocením žalovaného soud souhlasí a dodává, že žalobkyně ve svém vyjádření ze dne 25. 11. 2024 neuvedla, jaké konkrétní skutečnosti chce výslechem zaměstnanců prokázat. Není z něj ani zřejmé, k jakým jednotlivým pochybením nebo tvrzením by se výpovědi měly vázat. Toliko obecně konstatuje, že by výpovědi mohly prokázat, že účastník řízení učinil nezbytná opatření k odvrácení nebo zamezení přestupku. Žalobkyně ani neoznačuje konkrétní zaměstnance a opět obecně uvádí, že je označí na výzvu správního orgánu. Z vyjádření tedy není zřejmé ani to, jaké konkrétní osoby by měly vypovídat. 16. Žalobkynina odpovědnost je koncipována jako odpovědnost objektivní, a proto je pochybení jejích zaměstnanců přičitatelné právě jí. Pokud žalobkyně chtěla výpověďmi svých zaměstnanců dokázat, že se jednalo pouze o pochybení jednotlivců, jak plyne z její žalobní argumentace, bylo by takové zjištění nadbytečné. K projednávanému porušení právních povinností došlo s místní, časovou a věcnou vazbou k činnosti žalobkyně, kterou je provozování potravinářského podniku. Zjevně se nejedná o excesivní jednání jejích zaměstnanců, což ostatně žalob