39 A 12/2026 – Městský soud v Praze

39 A 12/2026- 22 - text  9 39 A 12/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Hroudovou ve věci žalobkyně: I. M., narozená X, státní příslušnost Ukrajina, místo pobytu v ČR X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra – OAMP, IČO 00007064, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení zániku oprávnění žalobkyně k pobytu za účelem dočasné ochrany, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v prohlášení zániku dočasné ochrany žalobkyně, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany žalobkyně. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a žalobní argumentace 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala určení, že zásah spočívající v neoprávněném zrušení údaje o jejím hlášeném pobytu a s tím spojeným neoprávněným vyznačením zániku její dočasné ochrany, o kterém se dozvěděla dne 10. 02. 2026, byl nezákonný, a současně požádala, aby soud žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikázal mu, aby obnovil stav před prohlášením zániku dočasné ochrany. 2. Žalobkyně v žalobě uvádí, že v září 2025 žalovanému změnu svého pobytu na území ČR řádně nahlásila, přičemž od té doby se na evidované adrese zdržuje téměř nepřetržitě. V listopadu 2025 provedla cizinecká policie pobytovou kontrolu. Žalobkyně je toho názoru, že během uskutečněné pobytové kontroly došlo k fatálnímu administrativnímu pochybení, kdy byla žalobkyně zaměněna se svou dcerou (nar. 2000), která se z adresy v říjnu 2025 odstěhovala. Ubytovatel potvrdil odstěhování dcery, což si kontrolní orgán chybně vyložil jako odstěhování žalobkyně. Ačkoliv ubytovatel, dle tvrzení žalobkyně, údajně následně svůj omyl i písemně potvrdil, žalovaný i Policie ČR odmítli sjednat nápravu s odkazem na nemožnost zpětné změny záznamu. 3. Zánik dočasné ochrany má pro žalobkyni fatální následky, neboť tak ztratila volný přístup na trh práce a nemůže vykonávat výdělečnou činnost, čímž ztratila jediný zdroj obživy. Ztrácí také nárok na veřejné zdravotní pojištění. Je také vystavena riziku správního vyhoštění za nelegální pobyt, ačkoli do ČR přicestovala jako uprchlík před válkou. Zásah považuje za nepřiměřený (čl. 8 EÚLP) a v rozporu s účelem směrnice 2001/55/ES ze dne 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“). Vyjádření žalovaného 4. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Nejprve upozornil, že ve věci není veden žádný správní spis, neboť nebylo vedeno žádné správní řízení. 6. Následně poukázal na to, že v případě žalobkyně postupoval v souladu s právními normami, jimiž je pro daný případ vázán, přičemž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a z důvěryhodných informací poskytnutých cizineckou policií. Žalovaný je tak přesvědčen, že zásada materiální pravdy byla žalovaným dodržena. Zdůraznil, že Ministerstvo vnitra v cizinecké, migrační a azylové agendě úzce spolupracuje s Policií ČR, a to mj. i v oblasti kontroly místa pobytu cizinců. Je běžné, a zcela v souladu s principy vzájemné spolupráce napříč státní správou, že se žalovaný spoléhá na zjištění Policie ČR, a tedy i na výsledky pobytové kontroly. 7. Dne 04. 12. 2025 žalovaný obdržel záznam o výsledku pobytové kontroly uskutečněné dne 12. 11. 2025 mj. na adrese hlášeného pobytu žalobkyně na území, tj. X. V rámci tohoto šetření bylo zjištěno, že osoba žalobkyně na kontrolované adrese trvale nepobývá. Žalovaný tak zásadně nesouhlasí s argumentací žalobkyně týkající se administrativního pochybení a záměny její osoby s osobou její dcery, neboť v obdrženém záznamu o výsledku pobytové kontroly je jasně uvedeno celé jméno a příjmení paní žalobkyně, přičemž datum narození rovněž souhlasí. Další argumentace žalobkyně je založena na pouhých tvrzeních, které ostatně nebyly ničím podloženy. 8. Žalovaný má tak za to, že v případě žalobkyně postupoval zcela v souladu se zákonem, když v návaznosti na zrušení místa jejího hlášeného pobytu prohlásil zánik jejího oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany podle § 5 odst. 8 písm. e) zákona č. 65/2022 Sb. o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „zákon č. 65/2022 Sb.“, příp. „Lex Ukrajina“). 9. Pro úplnost pak dodal, že žalobkyně v návaznosti na zánik svého oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany podala dne 24. 02. 2026 žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem strpění pobytu na území z důvodu uvedeného v § 33 odst. 1 písm. a) zák. č. 326/1999 Sb. Řízení o této žádosti je žalovaným evidováno pod č. j. OAM-00842/ST-2026. Této žádosti bylo žalovaným dne 23. 03. 2026 vyhověno a žalobkyni tak byl v návaznosti na rozhodnutí žalovaného vydán vízový štítek s platností od 30. 03. 2026 do 31. 07. 2027. Posouzení věci soudem 10. Městský soud v Praze v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel při tom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 11. Žalobkyni dle žalovaného zanikla dočasná ochrana podle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda postup žalovaného představoval zásah nebo šlo o rozhodnutí, přičemž dovodil, že šlo o zásah. Následně se proto zabýval samotnou žalobu – podmínkami pro řízení o ní a její důvodností 12. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem má subsidiární povahu. Mohla-li by se žalobkyně domoci svých práv žalobou proti rozhodnutí dle § 65 a násl. s. ř. s., bylo by nutné dát přednost této žalobě. Soud proto zkoumal, zda žalovaný vydal nějaké rozhodnutí, proti němuž by se žalobkyně mohla bránit. 13. Rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. musí být výsledkem alespoň minimalistického správního řízení v širším smyslu. Mělo by mít formalizovanou podobu, která má obvykle výrok a odůvodnění, být výsledkem formalizovaného postupu, o kterém je pořizována dokumentace, a výsledný úkon by měl být oznamován účastníkům řízení (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS z 10. 7. 2018, č. j. 9 As 79/2016-41, č. 3779/2018 Sb. NSS, bod 78). 14. Podle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany dále zaniká po uplynutí 90 dní, kdy bylo místem pobytu cizince sídlo správního orgánu podle § 6 odst. 4 (téhož zákona – pozn. soudu). 15. Ze zákona plyne, že v případě zániku dočasné ochrany pouze fakticky dojde k zániku dočasné ochrany přímo ze zákona, aniž by došlo k jakémukoliv formalizovanému úkonu ze strany žalovaného. V nyní projednávané věci žalovaný pouze vyznačil změnu místa pobytu žalobkyně na území ČR v Informačním systému cizinců. Na základě uplynutí doby dle § 5 odst. 8 písm. e) Lex Ukrajina následně došlo k zániku žalobkyniny dočasné ochrany, a to bez dalších úkonů žalovaného. 16. Rozlišovacím kritériem mezi úkony, které již jsou rozhodnutími dle § 65 s. ř. s., a těmi, které nejsou, je skutečnost, zda správní orgán o zániku dočasné ochrany vyhotovuje usnesení, které poznamenává do spisu. V tomto případě ze zjištěných skutečností neplyne, že by žalovaný vydal rozhodnutí či jej poznamenal do spisu. V nyní posuzovaném případě právní úprava s žádným takovým rozhodnutím nepočítá. Soud navíc poukazuje na to, že na žádost o zaslání správního spisu žalovaný odpověděl, že spis se v případech, jako je ten žalobkynin, nevede. 17. Z uvedeného plyne, že postup žalovaného byl faktickým úkonem, který nepředstavuje rozhodnutí, ale zásah dle § 82 s. ř. s. 18. Vzhledem k tomu, že postup žalovaného může představovat zásah dle § 82 s. ř. s., zabýval se soud dále tím, zda jsou splněny podmínky řízení o tomto typu žaloby. 19. Dle § 82 s. ř. s. každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný. 20. Ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobkyně byla přímo (1. podmínka) zkrácena na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti ní nebo v jeho důsledku bylo proti ní přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li, byť jen jedna z uvedených podmínek splněna, nelze žalobkyni ochranu podle ustanovení § 82 a násl. s. ř. s. poskytnout (rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2008, č. j. 2 Aps 1/200565, č. 603/2005 Sb. NSS). 21. Soudy přitom musí nejprve zkoumat splně