4 A 42/2025 – Městský soud v Praze

4 A 42/2025- 50 - text  10 4 A 42/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: T. D. N., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Petrem Václavkem sídlem Opletalova 25, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 30. 7. 2025, č. j. CPR-19099-4/ČJ-2025-930310-V244, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2025, č. j. CPR-19099-4/ČJ-2025-930310-V244 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 29. 4. 2025, č. j. KRPA-379203-34/ČJ-2024-000022-50 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně žalobci uložil povinnost opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), současně mu stanovil lhůtu k vycestování do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí podle § 50a odst. 3 zákona o pobytu cizinců. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že správní orgány nedostatečně zkoumaly skutkové okolnosti týkající se jeho případu a žalovaný nezjistil skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Jde o řízení zahajované z moci úřední, správní orgán je povinen i bez návrhu zjistit skutkový stav ve smyslu § 3 správního řádu, a to včetně okolností ve prospěch i v neprospěch žalobce, to zahrnuje i okolnosti soukromého a rodinného života. Žalovanému bylo z úřední činnosti známo, že žalobce na území ČR sdílí společnou domácnost s manželkou, přes toto povědomí o rodinných vazbách žalovaný rezignoval na zjištění skutkového stavu a neprovedl žádné dokazování směřující k dopadu napadeného rozhodnutí na další život žalobce a jeho rodinných příslušníků. Napadené rozhodnutí je v důsledku toho vadné a nezákonné. 4. Namítal nepřiměřenost dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života, k tomu shrnul judikaturu Nejvyššího správního soudu a Evropského soudu pro lidská práva a uvedl, že jde o závažný dopad do soukromého a rodinného života žalobce a jeho rodinných příslušníků. Žalovaný se omezil na aprobaci názoru správního orgánu I. stupně a námitky žalobce téměř nereflektoval. I v tomto typu řízení je třeba se přiměřeností zabývat a nelze argumentovat pouze tím, že nejde o řízení o správním vyhoštění, musejí být posouzena veškerá kritéria přiměřenosti dle § 174a zákona o pobytu cizinců. Žalovaný se s touto otázkou vypořádal zcela nedostatečně, rodinné vazby žalobce byly popsány pouze stroze, jejich skutečný obsah nebyl zjištěn, nebyl definován zásah, který do nich bude učiněn, nebylo ani posouzeno, zda tento zásah bude nezbytný a přiměřený, a to nejen ve vztahu k žalobci, ale také k jeho manželce. Posouzení žalovaného je nedostatečné, povrchní a formalistické. Poukázal na to, že v ČR sdílí domácnost se svou manželkou, chtějí zůstat spolu a žít na území ČR. Manželka žalobce je žadatelkou o udělení trvalého pobytu na území ČR, rovněž i o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ostatní. Žalobcovo odcestování do V. na nepředvídatelně dlouhou dobu je způsobilé významně narušit jejich rodinný život, návštěvy manželky by byly obtížné, a to jak z hlediska dlouhé cesty, tak z hlediska finančního. Žalobce se snaží svůj pobyt v ČR legalizovat. Opuštění ČR by pro manželku představovalo ukončení studia a nemohla by poskytovat správním orgánům součinnost v rámci řízení o pobytových žádostech. Namítal, že žalovaný neobjasnil možnost dalšího soužití žalobce a jeho manželky v ČR, možnost návratu žalobce, případně to, zda bude v důsledku závislosti nucena přesídlit se žalobcem do země původu. Žalovaný nevyjasnil vztah manželky k žalobci, míru jejich integrace do české společnosti, nezmínil délku jejich pobytu na území ČR. Kolidující zájmy nebyly definovány a následně poměřeny. Považoval napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. 5. Navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a shromážděný spisový materiál. Napadené rozhodnutí se podrobně a přezkoumatelným způsobem vypořádalo s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého života. V posuzovaném případě byly naplněny podmínky pro vydání rozhodnutí podle § 50a odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Žalovaný ve svém postupu neshledal pochybení a má za to, že v odvolacím řízení postupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu. Dostatečně se vypořádal se všemi skutečnostmi, které vyšly v řízení najevo, i s tím, co uvedl žalobce. 7. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Vyjádření žalobce 8. Žalobce v podání ze dne 13. 1. 2026 uvedl, že ve věci přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení ohledně prodloužení doby platnosti pobytového oprávnění (zaměstnanecké karty) městský soud rozsudkem ze dne 24. 11. 2025 sp. zn. 2 A 53/2024 zrušil rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“) a věc vrátil zpět do řízení, následně Komise rozhodnutím ze dne 11. 12. 2025 zrušila prvostupňové rozhodnutí a věc vrátila do řízení správnímu orgánu I. stupně. Namítal, že žalobce nyní pobývá na území ČR oprávněně, svědčí mu fikce pobytu dle § 47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců, jeho neoprávněný pobyt vznikl v důsledku nezákonného a nepřezkoumatelného usnesení Ministerstva vnitra potvrzeného rozhodnutím Komise. S ohledem na to, že žalobě sp. zn. 2 A 53/2024 nebyl přiznán odkladný účinek, bylo s žalobcem zahájeno řízení o správním vyhoštění, které bylo později změněno na povinnost opustit území. Měl však za to, že jeho neoprávněný pobyt vznikl v důsledku nezákonného rozhodnutí v jeho pobytové věci, a to bez jakéhokoli přičinění na straně žalobce, přičemž byl dodatečně zhojen na základě rozsudku Městského soudu v Praze. Přiložil rozsudek ze dne 24. 11. 2025 č.j. 2 A 53/2024-60 a rozhodnutí Komise ze dne 11. 12. 2025 č.j. MV-122973-21/SO-2024. V. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce se dne 6. 12. 2024 dostavil na oddělení cizinecké policie vyřešit svůj pobyt. Kontrolou cestovního dokladu a lustrací bylo zjištěno, že nemá žádné platné povolení k pobytu. 10. Dne 6. 12. 2024 proběhlo podání vysvětlení žalobce, kde uvedl, že v České republice je od roku 2018, disponoval zaměstnaneckou kartou platnou do konce roku 2023, dne 30. 11. 2023 podal žádost o prodloužení, ale na špatném formuláři, proto mu byla zamítnuta, byla mu zaslána výzva k nápravě, ale v tu dobu byl zrovna ve V., tak mu nebyla doručena, ví, že je to jeho vina, podal odvolání, ale neuspěl, podal žalobu s návrhem na odkladný účinek, který mu nebyl přiznán s platností ke dni 17. 10. 2024, dne 10. 10. 2024 dostal překlenovací vízum s platností do 8. 3. 2025, o žalobě dosud nebylo rozhodnuto. Je si vědom toho, že je zde bez oprávnění k pobytu, nedošel si pro výjezdní vízum, protože o zamítnutí odkladného účinku se dozvěděl od advokáta teprve před několika dny. Je ženatý, bezdětný, manželka pobývá v České republice, uvedl její jméno a datum narození, je v. státní příslušnosti, poznali se v ČR počátkem roku 2024, koncem července 2024 se vzali, manželka má v ČR požádáno o dlouhodobý pobyt, bydlí spolu v pronajatém pokoji na udané adrese, v bytě s nimi bydlí další dva páry v. příslušnosti. Jinak v ČR žalobce nikoho nemá, zbytek jeho rodiny je ve V. (rodiče a mladší bratr), žalobce tam bydlel s rodiči. Žalobce nemá žádný majetek, na území ČR nemá žádné aktivity ani vazby, nemá zdravotní pojištění, má peníze na další pobyt. V ČR má pouze manželku, neví, zda by s ním vycestovala, kdyby musel. Má se kam vrátit, bydlel by s rodiči, v domovské zemi mu nic nehrozí, ale vycestovat nechce, chce zůstat s manželkou. 11. S žalobcem bylo dne 6. 12. 2024 zahájeno řízení ve věci správního vyhoštění dle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. 12. Dne 10. 1. 2025 byla provedena pobytová kontrola na adrese pobytu udané žalobcem, žalobce ani jeho manželka zprvu nebyli přítomni, dorazili až na zavolání spol