4 A 8/2026 – Městský soud v Praze

4 A 8/2026- 18 - text  9 4 A 8/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: T. V. Q., narozený dne X bytem X zastoupený advokátem Mgr. Štěpánem Svátkem sídlem Na Pankráci 1618/30, 140 00 Praha 4 proti žalovanému: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie sídlem Olšanská 2, 130 51 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2026, č. j. CPR-1638-4/ČJ-2026-930310-V242, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2026, č. j. CPR-1638-4/ČJ-2026-930310-V242 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 12. 2025, č. j. KRPA-375679-8/ČJ-2025-000022-SV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uloženo správní vyhoštění a byla stanovena doba 12 měsíců, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace (dále jen „členské státy EU a smluvní státy“) a jejíž počátek byl stanoven od okamžiku, kdy vycestuje z území Evropské unie a smluvních států, zároveň byla stanovena doba k vycestování z území členských států Evropské unie a smluvních států do země státního občanství žalobce nebo třetí země, kde je žalobce oprávněn pobývat nebo která jej příjme, a to do 20 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.; správní orgán I. stupně dále rozhodl, že podle § 179 zákona o pobytu cizinců nebyly shledány důvody znemožňující vycestování cizince. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že rozhodnutí je nezákonné, nepřezkoumatelné, předčasné a vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Délka neoprávněného pobytu, která dle žalovaného trvala od 2. 2. 2025 do 1. 12. 2025, nebyla správně určena a nebyla dostatečně zjištěna, což mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí i délku zákazu pobytu. Jak již žalobce namítal v odvolání, nejsou ve spise založena podkladová rozhodnutí OAMP MVČR ve věci žádosti o prodloužení platnosti dlouhodobého pobytu za účelem studia, nebyla doplněna ani v odvolacím řízení. Nelze argumentovat něčím, co ve spise absentuje, tyto podklady nelze nahradit účastnickým výslechem žalobce ani prostým výpisem z evidence cizinců (který není důkazem dle správního řádu). Rozhodnutí je tak nepodložené, nepřezkoumatelné a nesplňuje požadavek na soulad výroku a odůvodnění. 4. Dále namítal, že i kdyby bylo postaveno najisto, že se po ukončení pobytového řízení nedostavil pro výjezdní příkaz, neznamená to, že neoprávněný pobyt počíná ihned po právní moci rozhodnutí o neprodloužení pobytu. Ministerstvo vnitra je totiž povinno v rozhodnutí stanovit lhůtu k vycestování (§ 37 odst. 3 zákona o pobytu cizinců) a pokud se cizinec dostaví, udělit mu výjezdní příkaz. Tedy, i kdyby bylo postaveno najisto, že se žalobce pro výjezdní příkaz nedostavil, měl žalovaný do jeho legálního pobytu započítat lhůtu k vycestování. 5. Poukázal na to, že má na území ČR řadu rodinných příslušníků, přičemž doba a délka zákazu pobytu mu znemožňuje návrat do České republiky a opětovné podání žádosti o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia prostřednictvím ZÚ Hanoj, žalobce přitom má v úmyslu ve studiu pokračovat. Žalovaný navíc dostatečně nevysvětlil, proč nepostupoval dle § 50a zákona o pobytu cizinců. Žalovaný nepřihlédl k tomu, že žalobce z ČR přes hraniční přechod Praha – Ruzyně dobrovolně vycestoval mimo schengenský prostor do domovského státu. 6. Navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí, věc vrátil žalovanému k dalšímu projednání a rozhodnutí a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného i prvostupňového rozhodnutí a na spisový materiál. 8. Námitku, že spisový materiál nebyl doplněn o rozhodnutí ve věci pobytu, považoval za nedůvodnou, neboť dle lustrace bylo toto řízení zastaveno pro překážku řízení a nevedlo k žádnému rozhodnutí o zrušení dlouhodobého pobytu žalobce. Rozhodná je skutečnost, že žalobci zaniklo pobytové oprávnění a následně pobýval na území ČR neoprávněně. K tomu správní orgány došly na základě spolehlivých údajů z lustrace v Cizineckém informačním systému, která je plnohodnotným podkladem pro určení právního stavu. Ust. § 37 odst. 3 zákona o pobytu cizinců pak dopadá pouze na situace, kdy je cizinci rozhodnutím zrušen dlouhodobý pobyt, což se v daném případě nestalo, řízení bylo zastaveno a nebyl dán žádný právní titul pro automatické vydání výjezdního příkazu. Navíc dle § 50 odst. 8 zákona o pobytu cizinců je vydání výjezdního příkazu podmíněno osobním dostavením se cizince ke správnímu orgánu, což žalobce neučinil; bez toho pak výjezdní příkaz vydat nelze. Doba neoprávněného pobytu tak byla vymezena zcela správně od okamžiku, kdy žalobce pozbyl pobytové oprávnění, nikoli od hypotetického data, kdy by mohl získat výjezdní příkaz. 9. Žalobní námitky o tom, že má žalobce na území ČR řadu rodinných příslušníků a že chce pokračovat ve studiu, neodpovídají výpovědi žalobce dne 1. 12. 2025 před správním orgánem. Žalovaný se vypořádal i s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí do soukromého a rodinného života žalobce, nepřiměřenost nebyla shledána, ani z podané žaloby žádná podstatná okolnost nevyplývá. 10. Délka uloženého správního vyhoštění byla stanovena v zákonném rozpětí a byla řádně odůvodněna, byly posouzeny všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch žalobce. Za daných okolností nelze od správního vyhoštění upustit, přičemž přijaté opatření je přiměřené. 11. Měl za to, že postupoval v souladu s právními předpisy, ve svém postupu neshledal pochybení. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 12. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán (§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „s.ř.s.“), a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1 s.ř.s.). Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 13. Soud o věci samé rozhodl bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím dané věci bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst. 1 s.ř.s. 14. Podle § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, až na 5 let, pobývá-li cizinec na území nebo na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, bez platného oprávnění k pobytu, ač k tomu není oprávněn. 15. Podle § 119a odst. 2 zákona o pobytu cizinců rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119 nelze vydat, jestliže jeho důsledkem by byl nepřiměřený zásah do soukromého nebo rodinného života cizince. 16. Podle § 174a odst. 1 zákona o pobytu cizinců při posuzování přiměřenosti dopadů rozhodnutí podle tohoto zákona správní orgán zohlední zejména závažnost nebo druh protiprávního jednání cizince, délku pobytu cizince na území, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ekonomické poměry, společenské a kulturní vazby navázané na území a intenzitu vazeb ke státu, jehož je cizinec státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, ke státu jeho posledního trvalého bydliště. Účastník řízení je povinen v rámci řízení poskytnout ministerstvu veškeré relevantní informace potřebné k posouzení přiměřenosti vydaného rozhodnutí. 17. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobci bylo správní vyhoštění uloženo na základě toho, že v ČR pobýval od 2. 2. 2025 do 1. 12. 2025 bez oprávnění k pobytu, ač k tomu nebyl oprávněn, čímž naplnil skutkovou podstatu ust. § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona o pobytu cizinců. Žalobce byl dne 1. 12. 2025 kontrolován správním orgánem I. stupně, kam se dostavil za účelem vyřešení svého pobytu na území, předložil cestovní doklad,