2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 11/2025- 33 - text  23 4 Ad 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobkyně: MUDr. M. D., narozená dne X bytem X doručovací adresa X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č. j. MPSV-2025/94988-925, a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/105582-925, takto: I. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 25. 4. 2025, č. j. MPSV-2025/94988-925, se zamítá. II. Žaloba proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 15. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/105582-925, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2025, č. j. MPSV-2025/94988-925 (dále jen „napadené rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 5. 2. 2025, č. j. 7821/2025/AAE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán nepřiznal žalobkyni příspěvek na živobytí na základě žádosti ze dne 20. 1. 2025. 2. Dále se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2025, č. j. MPSV-2025/105582-925 (dále jen „napadené rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 18. 2. 2025, č. j. 10525/2025/AAE (dále jen „prvostupňové rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán nepřiznal žalobkyni doplatek na bydlení na základě žádosti ze dne 20. 1. 2025. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně v žalobě namítala, že napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná z důvodu důkazní nouze a z důvodu nedostatečného zdůvodnění nepřiznání obou dávek. Dle žalobkyně obě rozhodnutí obsahují nepravdivé peněžní částky, které nesouhlasí s částkami uvedenými v doložených dokladech. Namítla, že příjmy nebyly spočítány správně. Dále uvedla, že nepochopila, co je názor správního orgánu I. stupně a jaké stanovisko zastává žalovaný. 4. K nedostatečnému zdůvodnění nepřiznání obou dávek namítla, že žalovaný nevysvětlil, na základě jakých úvah a podkladů dospěl k přijatým závěrům. Upozornila na to, že v napadeném rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení žalovaný shledal postup správního orgánu I. stupně nesprávným (viz str. 5, odst. 3), avšak prvostupňové rozhodnutí v této věci potvrdil. Zdůvodnění v této věci žalobkyně dále označila za zmatečné a nelogické, neboť žalovaný ve věci doplatku na bydlení dospěl k závěru, že „příjem společně posuzovaných osob nepřevyšuje 1,3-násobek částky živobytí“, ale zároveň shledal, že nebylo důvodným doplatek na bydlení podle § 33 odst. 2 věta druhá zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), přiznat. Dle žalobkyně si tyto závěry vzájemně odporují. Rovněž v této souvislosti namítala, že z napadeného rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení nevyplývá, na základě jakých úvah a skutečností jí tato dávka nebyla dle § 15 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi přiznána. V této souvislosti pak připomněla svůj věk, zdravotní problémy a také skutečnost, že její syn nevlastní žádný hodnotnější majetek. 5. Dále žalobkyně namítala, že v obou rozhodnutích určené „přiměřené náklady na bydlení“ (5 413,52 Kč) jsou neúměrně nízké, nesmyslné a neadekvátní, když jen za pouhou spotřebu energií (plyn, voda, elektřina) platí žalobkyně každý měsíc zálohy v celkové výši necelých 5 800 Kč. K tomu žalobkyně doložila výpisy z účtů prokazující platby za energie. 6. Poukazovala na to, že v napadeném rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí jsou pro příslušné měsíce 10/2024 až 1/2025 uvedeny nepravdivé částky vyplaceného starobního důchodu, které obdržela na svůj bankovní účet. Uvedla, že ve dnech 1. 10. 2024, 31. 10. 2024 a 29. 11. 2024 obdržela částku 22 096 Kč, za prosinec 2024 jí starobní důchod nebyl vyplacen, ve dnech 2. 1. 2025 a 31. 1. 2025 obdržela částku 22 463 Kč (a dne 2. 1. 2025 ještě částku 13 Kč). Žalobkyně tedy s poukazem na výpisy z účtu za předmětné kalendářní měsíce a výpisy obratů zaúčtovaných na účet vyslovila pochybnosti o věrohodnosti a správnosti výpočtu jejího příjmu ze strany žalovaného i správního orgánu I. stupně. 7. Rovněž namítala, že v napadeném rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení je uvedeno, že „na základě pouhé výpočetní konstrukce by mohl vzniknout nárok na doplatek na bydlení“ (viz str. 4), avšak tento jí nakonec nebyl přiznán. 8. Žalobkyně dále označila napadená rozhodnutí za nespravedlivá, neboť není zřejmé, proč finanční poměry žalobkyně byly posouzeny pouze ve 2 dnech (1. 1. 2025 a 31. 1. 2025) z celého rozhodného období, a proč nebylo přihlíženo k výpisu z bankovního účtu jejího syna za měsíc 01/2025, a to navíc za situace, kdy správní orgán I. stupně po žalobkyni ve výzvách požadoval kompletní výpis z účtu jejího syna se všemi transakcemi zvlášť za každý měsíc. Dle žalobkyně tak stav jejího i synova finančního majetku nebyl posouzen objektivně. Z napadeného rozhodnutí ve věci doplatku na bydlení se pak dle žalobkyně nepodává, jak žalovaný zkontroloval správnou výši celkových příjmů (zde 15 467,20 Kč), když žalobkyně ve formuláři „Informace o užívaném bytu…“ ze dne 19. 1. 2025 vyplnila částku 21 400 Kč do položky skutečná výše nákladů. Totéž se pak dle žalobkyně nepodává ani z napadeného rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí. V obou rozhodnutích pak nebyly dle žalobkyně zohledněny platby za pečovatelskou službu (firmě DIAKONIE), které zaplatila v každém měsíci v období od 10/2024 do 1/2025. 9. Žalobkyně dále namítala, že se žalovaný v žádném z rozhodnutí nevyjádřil k jejím odvolacím námitkám, ve kterých namítala velký pokles majetku na jejím bankovním účtu v měsících 11/2024 a 12/2024, rozporovala částku na přiměřené náklady na bydlení 5 413,52 Kč a uvedené částky jejího starobního důchodu, a namítala nezohlednění jejího zdravotního stavu. 10. Dle žalobkyně žalovaný není konzistentní, neboť v jiném rozhodnutí (ze dne 7. 5. 2024, č. j. MPSV-2024-109299-911) napsal, že žalobkyně spadá do výjimek v § 3 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalobkyni je 86 let, trpí nesčetnými zdravotními problémy a pobírá starobní důchod, nerozumí tomu, že by neměla být považována za osobu v hmotné nouzi. Měla by být za tuto osobu považována automaticky, bez ohledu na splnění ostatních kritérií, když spadá do skupiny chráněných osob. 11. Uzavřela, že by jí měl být přiznán doplatek na bydlení v měsíční výši nejméně 6 091 Kč od ledna 2025, měla by být považována za chráněnou osobu v hmotné nouzi ve smyslu § 3 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi a měl by jí být přiznán příspěvek na živobytí. III. Vyjádření žalovaného 12. Žalovaný trval na svých závěrech uvedených v odůvodnění napadených rozhodnutí. K rozhodnutí ve věci příspěvku na živobytí uvedl, že syn žalobkyně byl pro účely dávek pomoci v hmotné nouzi společně posuzovanou osobou, neboť užívá nájemní byt společně se žalobkyní. Nárok na příspěvek na živobytí vzniká osobě v hmotné nouzi dle § 2 odst. 2 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob dle § 9 odst. 2, tj. po odečtení přiměřených nákladů na bydlení nejvýše však do výše 35 % příjmu, nedosahuje částky živobytí. Žalovaný vysvětlil, jaké hodnoty do výpočtu zohlednil. Příjem žalobkyně započetl ve výši 70 % starobního důchodu v souladu s § 9 odst. 1 písm. a) citovaného zákona. Příjem společně posuzované osoby byl započten ve výši 0 Kč, přiměřené náklady na bydlení byly stanoveny v maximální možné výši 35 % příjmu. 13. Žalovaný k námitce, že správní orgán I. stupně zohlednil starobní důchod v nesprávné výše a že tento neodpovídá částce, kterou správnímu orgánu I. stupně žalobkyně doložila, uvedl, že výše důchodu žalobkyně vyplaceného za uvedené měsíce souhlasí s výpisy z bankovního účtu a v neposlední řadě se starobní důchod sehrává v aplikačním programu automatizovaného zpracování údajů, který správní orgán používá. Dále uvedl, že nebylo možno zohlednit všechny výdaje, které žalobkyně vynaloží k zajištění své výživy, ostatních potřeb a k zajištění všech nákladů na domácnost, neboť zákon o pomoci v hmotné nouzi takový postup neumožňuje. 14. Částka živobytí byla žalobkyni stanovena ve výši dle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi s připočtením nákladů na dietní stravování, pro souběh diet je započtena nejvyšší z nich. Společně posuzovaná osoba má stanovenu částku živobytí dle § 24 odst. 1 písm. g) předmětného zákona zvýšenou o částky dle § 25, 26 a 27 zákona. Vzhledem k tomu, že příjmy společně posuzovaných os