2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 36/2024- 32 - text  15 4 Ad 36/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou v právní věci žalobce: Ing. L. B., narozený dne X trvale bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2024, č. j. MPSV-2024/240693-911, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 11. 2024, č.j. MPSV-2024/240693-911 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 23. 7. 2024, č. j. 81573/2024/AAH (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 23 a § 44 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“), rozhodnuto poskytovat žalobci příspěvek na živobytí ve výši 2 130 Kč měsíčně od června 2023, a to tak, že měsíční výše dávky bude rozdělena do více dílčích výplat, které budou vypláceny takto: částka ve výši 1 330 Kč bude vyplácena poštovní poukázkou, částka ve výši 800 Kč bude vyplácena formou typizovaných poukázek na nákup zboží, a to v pokladně úřadu. II. Obsah žaloby 3. Žalobce v prvním žalobním bodu namítal nesprávný výklad § 24 odst. 1 písm. f) zákona o pomoci v hmotné nouzi, měl za to, že žalovaný vadně vyřešil předběžnou otázku, které znění zákona o pomoci v hmotné nouzi se na danou věc aplikuje. Namítl, že žalovaný k jeho tíži aplikoval na danou věc obsolentní znění zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť s účinností od 28. 12. 2023 okruh osob, na něž se výše uvedené restriktivní ustanovení nevztahuje, zahrnuje pro přiznání příspěvku na živobytí v režimu životního minima a nikoliv pouze existenčního minima i osoby, kterým výkon veřejné služby, výdělečná činnost nebo účast na projektech organizovaných prostřednictvím pobočky Úřadu práce nebyly nabídnuty. Zdůraznil, že takové povinnosti mu nikdy nebyly nařízeny, a proto nelze příspěvek na živobytí snižovat na pouhou výši existenčního minima. Žalobce dále odkázal na znění přechodného ustanovení čl. VI zákona č. 407/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 73/2011 Sb., o Úřadu práce České republiky a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen „zákon č. 407/2023 Sb.“), s tím, že názor žalovaného, dle kterého daná novela platí pro nároky za kalendářní měsíce počínaje od ledna 2024, je třeba odmítnout. Dle žalobce je zjevné, že dle tohoto přechodného ustanovení se na předmětné řízení o příspěvku na živobytí od června 2023 konané v roce 2024 vztahuje znění zákona o pomoci v hmotné nouzi ode dne 28. 12. 2023. Řízení o žádosti o příspěvek na živobytí bylo zahájeno podáním žalobce ze dne 9. 5. 2022 pod sp. zn. UP/734368/2022/HN a ke dni 28. 12. 2023 nebylo pravomocně skončeno. Nadto dílčí řízení o příspěvku na živobytí od června 2023 bylo zahájeno správním orgánem I. stupně z moci úřední prokazatelně teprve v roce 2024, tedy již za účinnosti novelizovaného zákona. Žalobce dále připomněl, že má být postupováno dle toho zákona, který je pro účastníka příznivější, a že předmětné přechodné ustanovení nerozlišuje, zda se jedná o řízení zahájené na základě žádosti či zahájené správním orgánem z moci úřední. Uzavřel, že pro aplikaci § 24 odst. 1 písm. f) zákona o pomoci v hmotné nouzi není rozhodná doba, za kterou se dávka v hmotné nouzi pobírá, ale kdy se o ní koná řízení. Dle žalobce právní norma může působit zpětně dle zásad nepravé zpětné účinnosti (retroaktivity). 4. Ve druhém žalobním bodu namítal absenci výkladu § 43 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, žalobce již v odvolání namítal, že zde existují zřejmé důvody hodné zvláštního zřetele neposkytovat příspěvek na živobytí zčásti poukázkami na nákup zboží namísto penězi, a to zejména okolnost existence více než ročního zpoždění výplaty této dávky rozporného se zákonem. Dle žalobce se žalovaný těmito důvody vůbec nezabýval, a proto žalobce namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce z tohoto důvodu zcela odkázal na své odvolání, které učinil součástí žaloby. V něm žalobce namítal, že se jedná o postup, který jde zjevně k jeho tíži s cílem jej ztrestat za pokračující přítomnost v evidenci uchazečů o zaměstnání. Za důvod hodný zvláštního zřetele žalobce označil imperativ daný § 43 odst. 1 zákona o pomoci v hmotné nouzi, dle kterého se příspěvek na živobytí vyplácí v kalendářním měsíci, na který náleží, v měsíčních lhůtách určených plátcem příspěvku. Správní orgán I. stupně tento příkaz zákona vůbec nezohlednil, když žalobce byl již od května 2022 v hmotné nouzi, avšak fakticky žádnou pomoc nedostával. Žalobce označil za nezákonné, aby ještě v polovině roku 2024 (pozn. soudu: odvolání žalobce podal dne 31. 7. 2024) byl ze strany správního orgánu I. stupně zadržován příspěvek na živobytí v příslušných kalendářních měsících roku 2023. Rovněž uvedl, že výši a formu dávky v hmotné nouzi lze měnit pouze do budoucna, a nikoliv se zpětnou účinností a platností. V odvolání pak ještě doplnil, že vzhledem k tomu, že správní orgán I. stupně je ve více než ročním prodlení s úhradou dávky pomoci v hmotné nouzi, stal se český stát v občanskoprávním smyslu dlužníkem a žalobce jeho věřitelem; v současné době se tak dle žalobce nejedná o původní dávku příspěvku na živobytí, ale o dlužnou náhradu, která se vždy poskytuje zásadně v penězích. Žalobce v žalobě dále připomněl, že ceny životních nákladů meziročně citelně vzrostly; kupní síla příspěvku na živobytí je tak úředním postupem žalovaného nepřípustně znehodnocována. Žalobce závěrem tohoto žalobního poukázal na společensky ponižující charakter poukázek na nákup zboží, jakož i na to, že tyto jsou akceptovány pouze nepatrnou částí obchodníků. Žalobce se tak cítil být postupem žalovaného diskriminován při výběru obchodníků, k čemuž však není racionální důvod, neboť žalobce neholduje alkoholu, neužívá drogy, ani neprovozuje hazardní hry. 5. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný uvedl, že k otázce odvození příspěvku na živobytí žalobce z existenčního minima bez možnosti zvýšení podle § 25 až § 28 zákona o pomoci v hmotné nouzi vycházel z právní úpravy § 24 odst. 1 písm. f) předmětného zákona, ve znění do 31. 12. 2023. Jelikož žalobce žádnou ze zde uvedených podmínek nesplňoval, a byl příjemcem příspěvku na živobytí déle než 6 měsíců, byla mu dávka snížena od listopadu 2022. 7. K prvnímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že žalobci byla přiznána dávka od května 2022 rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze dne 4. 5. 2023, tj. přede dnem účinnosti novely § 24 odst. 1 písm. f) zákona o pomoci v hmotné nouzi. Dle žalovaného se tedy nejednalo o řízení zahájené ani pravomocně neskončené k 1. 1. 2024. Výše dávky v kalendářních měsících následujících po přiznání dávky se proto hodnotila dle předchozí právní úpravy účinné před 1. 1. 2024; dle žalovaného se nejednalo o nově zahájené řízení. Uzavřel, že znění zákona účinné od 1. 1. 2024 se vztahuje na nároky za kalendářní měsíce počínaje lednem 2024. 8. Ke druhému žalobnímu bodu uvedl, že poukázky je nutno považovat za standardní nástroj při výplatě příspěvku na živobytí, zejména u osob pobírajících dávku déle než 6 měsíců. Dále uvedl, že ohledně výplaty části dávky v poukázkách u příjemců příspěvku na živobytí po dobu kratší než 6 měsíců se uplatní správní uvážení. U příjemců pobírajících dávku déle než 6 měsíců vyplácí úřad práce část dávky v poukázkách pravidelně (což je i případ žalobce), s výjimkou případů uvedených v § 43 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, přičemž zde se již správní uvážení neuplatní. Dále uvedl, že žalobcem uváděné důvody, tj. že je mu dávka vyplácena opožděně a že se nejedná o dávku, ale o občanskoprávní dluh, nejsou důvodem hodným zvláštního zřetele. Žalobce zde směšuje soukromoprávní úpravu pohledávek a veřejnoprávní úpravu nepojistných dávek. Důvody hodné zvláštního zřetele jsou dle žalovaného zaměřeny zejména na zdravotní stav, věk, osobní či rodinnou situaci v případech, které nespadají do okruhu zákonem stanovených výjimek. 9. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Replika žalobce 10. Žalobce k prvnímu žalobnímu bodu znovu zdůraznil, že žalovaný zahájil řízení o snížení příspěvku na živobytí od měsíce 06/2023 prokazatelně za platnosti a účinnosti zákona o pomoci v hmotné nouzi v roce 2024, a proto neměl jinou možnost než postupovat podle zákona platného v roce 2024. Upozornil také na to, že platnost zákona