CS · EN DE FR brzy

6 As 54/2013 — Nejvyšší správní soud

ECLI: ECLI:CZ:MSPH:2026:42.A.3.2026.19
Datum: 2026-02-25
Z rozhodnutí: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. s…
42 A 3/2026- 19 - text  6 42 A 3/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Jachurovou v právní věci žalobce: M. A. zastoupený JUDr. Matějem Šedivým, advokátem se sídlem Praha 1, Václavské náměstí 21 proti žalovanému: Ředitelství služby cizinecké policie se sídlem Praha 3, Olšanská 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2026 č.j. CPR-1645-3/ČJ-2026-930310-V248 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Odboru cizinecké policie, Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 11. 2025 č.j. KRPA-358667-16/ČJ-2025-000022-ZAM (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím bylo žalobci uloženo podle § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon č. 326/1999 Sb.“) správní vyhoštění; současně byla stanovena doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských státu Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížetství, Norského království a Švýcarské konfederace, v délce jednoho roku. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrekapituloval průběh správního řízení před správním orgánem I. stupně a shrnul nosné důvody prvostupňového rozhodnutí. K odvolacím námitkám, kterým nepřisvědčil, uvedl následující argumentaci: 3. Pokud se žalobce dovolával toho, že jde o jeho první pochybení, motivované ekonomickou tíží, a žádal o zmírnění postihu (zejména co do délky zákazu vstupu), žalovaný připomněl, že § 119 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb. je obligatorní a jsou-li splněny zákonné podmínky, je správní orgán povinen uložit správní vyhoštění. Tvrzení o „prvním pochybení“ nezakládá možnost rezignovat na aplikaci § 119 odst. 1 písm. c) bodu 1. zákona č. 326/1999 Sb. Ekonomická motivace není právně relevantním důvodem, jenž by snižoval závažnost porušení. Podotkl, že je nutno zohlednit společenskou škodlivost soustavného výkonu platformové přepravy bez oprávnění, neboť tím dochází k narušování regulovaného trhu přepravních služeb a představuje bezpečnostní i spotřebitelská rizika. Další moderace by neodpovídala intenzitě a vědomosti protiprávního jednání. 4. Žalovaný dále konstatoval, že k datu rozhodování nebyl ve spise založen žádný důkaz a ani z lustrací nevyplynulo, že by žalobce realizoval vycestování, o kterém tvrdil, že jej má v úmyslu uskutečnit ještě před právní moci rozhodnutí. Zdůraznil, že pouhý úmysl vycestovat nezakládá důvod pro další snížení stanovené doby k vycestování. 5. Poukázal na to, že uplatnění zákonných opravných prostředků nelze považovat za okolnost k tíži cizince ani za důvod pro bonifikaci při rezignaci na obranu. Právní úprava již obsahuje motivující prvek v tom, že počátek doby zákazu vstupu je vázán na okamžik vycestování dle § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., takže rychlé vycestování se promítá do dřívějšího skončení následků vyhoštění bez nutnosti krátit uloženou délku. 6. Uzavřel, že správní orgán I. stupně postupoval v řízení v souladu s ustanoveními § 3 a § 50 správního řádu, tedy zjistil náležitě skutečný stav věci a pro rozhodnutí si opatřil potřebné doklady a zjistil všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch účastníka řízení. Žalobci též byla ze strany správního orgánu I. stupně poskytnuta potřebná součinnost, neboť žalobce mohl navrhovat důkazy, činit jiné návrhy, vyjádřit své stanovisko a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Uvedl též, že žalobce v protokolu jednoznačně prohlásil, že jeho vycestování je možné, přičemž nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by vycestování znemožňovaly. Správní orgán I. stupně proto postupoval v souladu s § 120a odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., pokud si nevyžádal závazné stanovisko Ministerstva vnitra ve smyslu § 120a odst. 1 téhož zákona. Jednání žalobce tedy naplnilo skutkovou podstatu § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb. a z hlediska správnosti lze prvoinstanční rozhodnutí označit za správní opatření odpovídající zjištěnému porušení zákona a okolnostem daného případu, za opatření postačující k nápravě vzniklého protiprávního stavu, i za opatření odpovídající zájmu sledovanému zákonem. Prvoinstanční rozhodnutí též plně koresponduje s ustanovením § 2 odst. 4 správního řádu. 7. Žalobce v žalobě namítl, že napadené rozhodnutí porušuje § 3 správního řádu, resp. § 174a zákona č. 326/1999 Sb., neboť nevychází ze skutečného stavu věci a působí vůči žalobci nepřiměřeně tvrdě. Napadené rozhodnutí adekvátně nezohledňuje tu skutečnost, že se jedná o historicky první porušení zákona ze strany žalobce, tj. o ojedinělý exces z jinak řádného způsobu života. Žalobce od počátku správního řízení vzorně spolupracoval při objasnění skutečného stavu věci. Podotkl, že za vykonanou práci neobdržel přislíbenou mzdu a správnímu orgánu sdělil důležité skutečnosti ve vztahu k zaměstnavateli, na podkladě kterých může správní orgán s využitím inspektorátu práce dále brojit proti skutečným beneficientům protiprávního jednání, kteří tak měli, na rozdíl od žalobce, z nelegální práce užitek. S ohledem na relativně krátkou dobu protiprávního jednání je napadené rozhodnutí nepřiměřené přísné, a žalobce proto navrhuje, aby bylo postupováno toliko podle § 50a zákona č. 326/1999 Sb. a žalobci byla uložena povinnost opustit území České republiky. 8. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Předně upozornil na zjevné nesprávnosti, jichž se v úvodu žaloby dopustil žalobce. Žaloba mylně tvrdí, že prvostupňové rozhodnutí je ze dne 19. 7. 2025, opírá se o § 119 odst. 1 písm. b) bod 4 zákona č. 326/1999 Sb. a stanoví 11 měsíců zákazu vstupu, ačkoli ze správního spisu a napadeného rozhodnutí nepochybně plyne, že prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno dne 15. 11. 2025, právní základ představuje § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb. a doba zákazu vstupu činí 1 rok. 9. Shodně s odůvodněním napadeného rozhodnutí zopakoval, že ustanovení § 119 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., je obligatorní, jsou-li splněny jeho podmínky. Vědomý, soustavný a ziskový výkon činnosti mimo zákonný rámec tyto podmínky bezezbytku naplňuje a ekonomická motivace na tom nic nemění. Stejně tak nelze nahradit správní vyhoštění povinností opustit území dle § 50a, neboť tento mírnější institut přichází v úvahu pouze tam, kde nejsou dány důvody pro uložení vyhoštění. Tyto důvody byly v projednávané věci jednoznačně splněny. 10. Přiměřenost zásahu byla orgány obou stupňů individuálně posouzena. Žalobce je svobodný, bezdětný, bez rodinných, sociálních či ekonomických vazeb v České republice a žádné zdravotní či jiné překážky návratu neuváděl. Doba zákazu vstupu 1 rok je proto přiměřená a pohybuje se na spodní hranici zákonného rozmezí. Rovněž odkaz na „sebereflexi“ a příslib vycestování před právní mocí neobstojí. Ani ke dni sepisu tohoto vyjádření žalovaný lustrací nenalezl jakýkoli důkaz o realizovaném vycestování. Zákon přitom motivuje k rychlému odjezdu tím, že počátek běhu doby zákazu vstupu se váže na okamžik vycestování (§ 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.). 11. Po posouzení věci samé soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. 12. Při rozhodování soud vycházel zejména z následující pro věc rozhodné právní úpravy: 13. Podle § 118 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., správním vyhoštěním se rozumí ukončení pobytu cizince na území, které je spojeno se stanovením doby k vycestování z území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie. Dobu, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, stanoví policie v rozhodnutí o správním vyhoštění cizince. V odůvodněných případech lze rozhodnutím stanovit hraniční přechod pro vycestování z území. 14. Podle § 119 odst. 1 písm. c) bod 1 zákona č. 326/1999 Sb. policie vydá rozhodnutí o správním vyhoštění cizince, který pobývá na území přechodně, s dobou, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace, a zařadí cizince do informačního systému smluvních států, porušuje-li cizinec opakovaně právní předpis, je-li vydání rozhodnutí o správním vyhoštění přiměřené porušení tímto předpisem stanovené povinnosti, nebo maří-li výkon soudních nebo správních rozhodnutí, až na 3 roky, je-li cizinec na území zaměstnán bez platného oprávnění k pobytu nebo povolení k zaměs

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 51 (150/2002 Sb.)§ 60 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 118 (326/1999 Sb.)§ 119 (326/1999 Sb.)§ 119a (326/1999 Sb.)§ 120a (326/1999 Sb.)§ 167 (326/1999 Sb.)§ 174a (326/1999 Sb.)§ 179 (326/1999 Sb.)§ 50a (326/1999 Sb.)
DomůŽivotní situaceOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.