6 Azs 309/2016 — Nejvyšší správní soud

49 Az 1/2026- 28 - text  11 49 Az 1/2026- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Martinem Bobákem ve věci žalobce: X. Y. státní příslušnost Ukrajina bytem X zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 831/21, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z 28. 11. 2025, čj. OAM-105/ZA-ZA11-K08-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a podání stran 1. Shora specifikovaným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu dle § 12 a § 13 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (zákon o azylu). Dále také s ohledem na existenci důvodů dle § 15a zákona o azylu vyslovil, že žalobci nelze udělit ani doplňkovou ochranu ve smyslu § 14a téhož zákona. 2. Proti napadenému rozhodnutí se žalobce brání žalobou. Uvedl, že je ženatý a má X děti. Naposledy pobýval na Ukrajině v prosinci roku 2024. Při pohovoru vedeném v rámci řízení o udělení mezinárodní ochrany sdělil, že nečelí pronásledování, avšak poukázal na bezpečnostní situaci v zemi svého původu. Dvakrát musel uplatit pracovníky vojenské zprávy, kteří se jej pokoušeli mobilizovat. Žalovaný řádně nezjistil skutkový stav věci, jelikož žalobci hrozí v zemi původu nebezpečí pronásledování za své politické postoje v podobě odmítání plnění branné povinnosti. Žalobce se označuje za pacifistu. V případě návratu na Ukrajinu mu hrozí, že buďto bude trestán, potažmo mobilizován proti své vůli, čímž ohrozí vlastní bezpečnost a zdraví. Žalobce měl za to, že prokázal důvodnost své obavy z perzekuce ze strany státních orgánů. 3. Žalovaný mu měl udělit přinejmenším doplňkovou ochranu, protože z jím uváděných důvodů mu hrozí nebezpečí vážné újmy, kterou spatřoval v bezvýchodnosti své životní situace. Nemusí být zcela jisté, že nebezpečí nelidského zacházení bude vystaven, ale existuje reálné a odůvodněné nebezpečí, že mu hrozí vážná újma. S odkazem na podklady založené ve správním spisu žalobce namítá, že nelze vyloučit, že po návratu do země původu mu hrozí závažná újma. 4. Žalobce také zpochybnil závěry žalovaného o tom, že u něj jsou dány důvody vylučující udělení doplňkové ochrany dle § 15a odst. 1 písm. b) zákona o azylu. Skutečnost, že žalobce byl dvakrát v letech 2006 a 2019 shledán vinným z trestných činů, nevylučuje, aby mu žalovaný udělil doplňkovou ochranu. Žalobce namítá, že žalovaný se toliko obecně zabýval pouze právní kvalifikací trestných činů. Podle žalobce rozhodnutí neobsahovalo konkrétní úvahy o spáchané trestné činnosti a její zvýšené společenské nebezpečnosti. Žalobce má za to, že žalovaný nedostatečně popsal závažnost žalobcova trestněprávního jednání. 5. K závěru o účelovosti žádosti spočívající v záměru legalizace pobytu v ČR za účelem žití s rodinou žalobce namítl, že i při kladném posouzení žádosti, a to patrně v režimu doplňkové ochrany, by jeho pobyt byl toliko dočasný, po dobu trvání války. Žalobce nemůže usilovat o zrušení jemu uloženého trestu vyhoštění. 6. Byť je povinností jedince účastnit se na obraně státu, české správní orgány tuto povinnost modifikují tím, že vcelku masově udělují dočasnou ochranu, dlouhodobé vízum strpění i mezinárodní ochranu mužům prchajícím z válkou zasažené Ukrajiny. Nevztahují překážku ve vycestování toliko na ženy, děti a osoby neschopné boje. To dle něj dokládá, že ohrožení života a zdraví hrozí všem Ukrajincům prchajícím z domovského státu. 7. Žalovaný navrhl, aby soud zamítl žalobu. Ve vyjádření z 12. 2. 2026 poukázal na to, že branná povinnost není bez dalších souvislostí dostatečným důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. Plnění branné povinnosti je státoobčanská povinnost, zároveň také dodává, že pouhá přítomnost na území státu zasaženého konfliktem nevystavuje žalobce riziku špatného zacházení. 8. Dále žalovaný tvrdil, že žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany, protože kvůli odsouzení za trestnou činnost a související trest vyhoštění přišel v ČR o pobytový titul. Podle žalovaného se žalobce snažil toliko legalizovat svůj pobyt na území ČR. 9. K otázce spáchání vážného zločinu žalovaný uvedl, že žalobce byl v minulosti odsouzen za dva trestné činy, a to loupež a krádež. Trestný čin loupeže naplňoval znaky zvlášť závažného trestného činu. Žalovaný své vyjádření doplnil citací skutkové věty z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1. Zároveň žalovaný upozornil, že v rámci trestního řízení žalobce popíral, že by spáchal trestný čin, i skutečnost že by se vyskytoval na místě činu. Žalobce nerespektuje právní řád ČR. Také si změnil jméno, aby se vyhnul výkonu trestu vyhoštění. 10. Žalovaný měl za to, že zachování pobytu na území ČR je potřeba řešit dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců). Argumentace žalobce o udělování mezinárodní ochrany jiným osobám dle žalovaného nezakládá právo žalobce na pobyt na území ČR. Zmínky o uplácení za účelem vyhýbání se mobilizaci považuje žalovaný za nemístné a dokreslující charakter žalobce. II. Obsah správního spisu 11. Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné, skutečnosti. 12. V cestovním dokladu žalobce je vlepen výjezdní příkaz s platností od 16. 1. 2025 do 24. 1. 2025. Dne 24. 1. 2025 pak žalobce podal i žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k žádosti dne 29. 1. 2025 uvedl, že pochází z Ukrajiny, ze Zakarpatské oblasti, je ukrajinské národnosti a hovoří česky a ukrajinsky. Jmenoval se A. B., ale jméno a příjmení si změnil v roce 2017. Je zdravý, vyznává pravoslavné křesťanství, není členem politické strany a není ani jinak politicky aktivní. Jeho manželka i nezletilé děti nyní pobývají v ČR, všichni mají ukrajinskou státní příslušnost. Manželka je držitelkou dočasné ochrany. Dále uvedl, že z Ukrajiny vycestoval v prosinci 2024. Pěšky přešel přes hranici na Slovensko a pak osobním vozidlem přijel do ČR. Od roku 2017 jezdil do Polska a do ČR za prací. V Polsku měl pracovní vízum. O mezinárodní ochranu dosud nežádal. Ozřejmil, že v ČR byl v roce 2005 shledán vinným z loupeže. Soud mu uložil trest vyhoštění na 10 let. Trest vyhoštění mu byl údajně změněn na dobu neurčitou. O mezinárodní ochranu žádá, jelikož se nemůže vrátit na Ukrajinu, kde by byl odveden. Nechce jít do války. 13. Během pohovoru k žádosti konaném dne 29. 1. 2025 žalobce uvedl, že v důsledku uloženého trestu vyhoštění si musel změnit identitu, chtěl-li odjet pracovat do EU. V ČR si zamýšlel vyřídit pobyt stejně jako jeho rodina, ale v důsledku trestu vyhoštění mu byl vystaven výjezdní příkaz. Požádal si o vízum za účelem strpění. Věc nebyla dořešena, a tak požádal raději o azyl. Na Ukrajině by byl odveden do armády. Chce zůstat s rodinou, živit ji, a ne válčit. Dvakrát ho na Ukrajině zadrželi pracovníci vojenské správy. Musel jim zaplatit, aby ho neodvedli. Jiné problémy se státními orgány neměl. Žalobce během pohovoru také předložil potvrzení o složení rodiny. 14. Součástí správního spisu je i několik opisů z rejstříku trestů (z 29. 1. 2025, z 13. 5. 2025, z 1. 8. 2025, z 4. 11. 2025). Z opisů shodně plynou tři záznamy. Prvně Okresní soud v Jablonci nad Nisou shledal žalobce vinným z výtržnictví dle § 202 odst. 1 ve spojení s § 9 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., starý trestný zákon (rozsudek z C. D. 2006, sp. zn. X). Za to soud žalobci uložil podmíněný trest odnětí svobody v délce 3 měsíců, stanovil zkušební dobu v délce jednoho roku. Žalobce se osvědčil 2. 8. 2008. Druhý záznam vypovídá o tom, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem z C. D. 2006, sp. zn. Y, shledal žalobce vinným z loupeže dle § 234 odst. 1 starého trestného zákona. Uložený trest byl zrušen a v řízení X (viz shora) mu soud uložil souhrnný trest vyhoštění na dobu neurčitou. Třetí záznam v opisu vypovídá o trestním příkazu z C. D. 2019, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 ve věci sp. zn. Z shledal žalobce vinným jako účastníka z krádeže a poškození cizí věci dle § 205 odst. 1 písm. b) a § 228 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Za to žalobci uložil podmíněný trest odnětí svobody v délce 3 měsíců s odkladem na 1 rok. Žalobce se osvědčil 25. 8. 2021. 15. Ve spisu je dále založeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 z 5. 2. 2025 o odložení trestu vyhoštění v návaznosti na žádost žalobce, dříve A. B., o udělení mezinárodní ochrany. 16. Z rozsudku téhož soudu z C. D. 2006, sp. zn. Y, pak plynou zejména skutkové podrobnosti loupeže, kterou žalobce spáchal v červenci 2004. Za to mu soud původně uložil trest vyhoštění na dobu 10 let. Jak je ovšem patrné z opisů z rejstříků trestů o tomto trestu bylo následně rozhodnuto jako o souhrnném trestu rozsudkem ve věci X. Nově soud žalobci uložil trest vyhoštění na dobu neurčitou. 17. Žalovaný opatřil jako podklad pro rozhodnutí Informaci OAMP – Ukrajina – Politická a bezpečn