6 As 276/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 100/2024- 143 - text 27 5 A 100/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce proti žalovanému Bc. V. F., r. č. x trvale bytem X bytem v ČR X Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy se sídlem Kongresová 1666/2, Praha 4 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po soudu určení, že zásah žalovaného, resp. Pohotovostní motorizované jednotky Policie ČR (dále též „policejní hlídka“ či „policisté“), vůči žalobci dne 25. 8. 2024 v čase od 17:07 hodin na ulici Jeremiášova, Praha 13, byl nezákonný. V podání ze dne 7. 11. 2024 žalobce vyspecifikoval žalobní petit následovně: I. Určuje se, že zásah žalovaného provedený dne 25. 8. 2024 v 17:07 hodin v Praze 13 na ulici Jeremiášova vůči žalobci, kdy byl žalobce donucován předložit cestovní doklad, a v průběhu ztotožněni, byl nezákonný a diskriminační. II. Určuje se, že zásah žalovaného provedený dne 25. 8. 2024 v 17:07 hodin v Praze 13 na ulici Jeremiášova vůči žalobci, spočívající ve výzvě a pohrůžce předvést na služebnu podle § 114 a § 11 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, byl nezákonný. III. Určuje se, že žalovaný jednal nepřiměřeně tím, že na žádost žalobce ukázat datum platnosti technické kontroly vozidla žalobce, se to rozhodl úmyslně neudělat. IV. Určuje se, že žalovaný nesplnil své povinnosti v souladu s § 109 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, tím, že nevystavil Potvrzení o provedeném úkonu jako listinu pravou. II. Obsah žaloby, vyjádření žalovaného, repliky 2. Žalobce v podané žalobě nejprve popsal zásahový děj tak, že dne 25. 8. 2024 byl zastaven policejní hlídkou při silniční kontrole. Nesouhlasil již s tím, že prvním dokladem, který po něm policisté požadovali, byl doklad totožnosti. Žalobce je proto upozornil, že podle zákona o silničním provozu je povinen předložit pouze řidičský průkaz, technický průkaz a doklad o pojištění odpovědnosti, tyto doklady jim byly žalobcem předloženy. Policisté ovšem trvali na tom, že musí předložit doklad totožnosti, a hledali důvod pro jeho ztotožnění. Uvedli, že žalobce je cizincem, a proto musí předložit doklad totožnosti. Skutečnost, že žalobce je cizincem údajně určili z jeho řidičského průkazu. Žalobce jim nakonec předložil cestovní doklad, a poté i povolení k pobytu. 3. Na shora popsaný skutkový děj žalobce navázal v žalobním bodě 1, kde namítal, že policisté mají při provedení výzvy k předložení dokladů podle § 124 odst. 12 písm. h) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále též „zákon o silničním provozu“) vyžadovat doklady stanovené § 6 odst. 7 téhož zákona, a nikoliv ihned požadovat doklad totožnosti, kterým se řidič může prokázat namísto předložení dokladů k řízení vozidla. Odkázal na § 6 odst. 8 téhož zákona, dle kterého platí: „může namísto jeho předložení prokázat svou totožnost“. Policisté tak měli nejprve požadovat doklady k řízení a provozu vozidla, a teprve následně, pokud těmito doklady řidič nedisponuje, požadovat doklad totožnosti. Žalobce byl přesvědčen, že policisté shora popsaným jednáním porušili jeho právo na informační sebeurčení dle čl. 10 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod. 4. Taktéž namítal, že v případě, pokud policisté požadovali předložení občanského průkazu nebo cestovního dokladu, měli mu sdělit důvod natolik konkrétně, aby bylo možno dovodit existenci zákonných důvodů podle § 63 odst. 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky ve znění rozhodném (dále jen „zákon o policii“); [viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2014, č. j. 11 A 69/2013–81]. Dle žalobce policisté neprováděli dohled nad bezpečnosti a plynulosti provozu, ale pouze se jej snažili ztotožnit, což nespadalo do jejich pravomoci. V tomto směru odkázal na nález Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1022/21 ze dne 11. 10. 2021, v němž Ústavní soud zakázal plošné ztotožňování. Zopakoval, že policisté shora popsaným jednáním zneužili svého postavení a zkrátili jeho práva (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2015, č. j. 6 As 276/2014–61). 5. Dále žalobce uvedl, že policisté ve svých úředních záznamech odkázali na povinnost cizince podle § 103 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění rozhodném (dále též „zákon o pobytu cizinců“), předložit cestovní doklad. Dle žalobce však oprávnění požadovat cestovní doklad náleží jen cizinecké policii, tudíž policisté opět neměli legitimaci k tomuto úkonu v rámci silniční kontroly, jednali tedy ultra vires. Navíc v tomto jednání policistů spatřoval i diskriminační jednání, neboť zneužili pravomoci k neoprávněnému zásahu do práva žalobce, čímž porušili čl. 2 odst. 3 Ústavy. Pokud totiž již policista ztotožnil žalobce, pak další držení jeho dokladů bez dalšího využití bylo neopodstatněné a v rozporu s čl. 4 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 1022/21). Žalobce poukázal na to, že policista v úředním záznamu uvedl, že: „lupou kontroloval pravost dokladů na základě kontrolních prvků (mikrotisk, CLI prvek, hologram atd.)“, a jako důvod uvedl: „že jsem (policista) v poslední době zaznamenal […] padělané doklady občanů Ukrajiny“. Z čehož dovodil, že policista tímto úkonem na základě jeho předsudků šikanoval žalobce, protože je Ukrajincem, neboť se snažil dohledat důvody, jimiž by dále obtěžoval život žalobce (v rozporu s principem presumpce neviny). Dokonce žalobce nepoučil, že má obavy, že doklad je padělaný. Žalobce též odkázal na pokyn ředitele ředitelství služby dopravní policie č. 2/2021, čl. 18 a 19, ve kterých není uvedeno, že by policista měl kontrolovat doklady na paděláni v průběhu silniční kontroly, a vůbec ztotožňovat řidiče. 6. Ve druhém zásahovém bodě k nezákonnosti výzvy, spočívající v pronesení slov policisty vůči žalobci, aby si vytáhnul ruce z kapes, současně s pohrůžkou předvedení na služebnu žalobce uvedl, že na video záznamu ze zásahu je vidět, že policista nejprve prohlásil svoji výzvu bez použití slovního spojení „jménem zákona“. Poté, co žalobce vytáhnul ruce z kapes a zeptal se policistů na důvod této výzvy, policista řekl: „já nevím co máte v těchto kapsách a prosím abyste to nedával do kapes“, potom přidal: „Jestliže tomu nerozumíte, tak Vás jménem zákona vyzývám, abyste […] nesahal do kapes“. Žalobce byl přesvědčen, že policista výzvy učinil v rozporu se závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 2. 2008, sp. zn. II. ÚS 2268/07, jednal svévolně bez minimálního respektu k základním právům a svobodám jednotlivce a učinil z žalobce pouhý objekt státní zvůle. Žalobce namítal, že výzvy uposlechl ještě předtím, než výzva policisty zazněla, a neodporoval ji. Ovšem žádný zákon ani vyhláška Ministerstva vnitra nebo Ministerstva dopravy nestanovuje tuto povinnost, pouze že se výzvy musí uposlechnout. 7. Cíl výzvy, který policista uvedl v úředním záznamu: „Táto výzva byla pro ochranu mé bezpečnosti …“ označil žalobce za lživý. Vysvětlil, že pokud se policista obával toho, že by v kapse mohl mít zbraň, jak uvedeno v úředním záznamu, pak měl tuto obavu vyloučit na základě jeho nabídky, aby mu do kapes sáhnul a zkontroloval je. Ovšem policista prohlásil, že: „je mi to úplně jedno, já to kontrolovat nepotřebuju“, což jen potvrzuje, že policista tuto obavu neměl a jen zneužíval pravomoc (šikanoval). Žalobce namítal, že výzva neměla nejen žádný zákonný podklad, ale nebyla ani přiměřená sledovanému cíli, neboť kdyby policista cítil nebezpečí od „rukou v kapsách“, žalobce by už dávno byl na služebně. Druhá výzva a následná pohrůžka předvedení na služebnu se slovy: „Asi jste tomu očividně neporozuměl, takže opakovaně Vás jménem zákona vyzývám, abyste během silniční kontroly nesahal do kapes, nebo proti Vám bude použito donucovacích prostředků, můžete být zajištěn, protože se dopustíte přestupku neuposlechnutí výzvy úřední osoby“, rovněž nesledovala legitimní cíl a byla neproporcionální (viz nález Ústavního soudu pod sp. zn. I. ÚS 860/15). Naopak žalobce cítil obavu, že policista splní to, čím mu vyhrožoval, a slovní konflikt přeroste v konflikt násilný. 8. Ve třetím zásahovém bodě žalobce ke skutkovému stavu uvedl, že po dlouhém čekání byl vyzván k vysvětlení, zda vozidlo prošlo náležitou technickou kontrolu. Žalobce odpověděl kladně, a policista jej vyzval, aby to nějakým způsobem prokázal. Žalobce takovéto prokázání odmítl, neboť policista jako příslušník Policie České republiky má přístup k příslušné databázi a může si potřebné údaje zjistit sám. Až poté policista prohlásil, že technická kontrola vypršela a upozornil žalobce na přestupek. Žalobce policistu požádal o