5 A 124/2025 – Městský soud v Praze

5 A 124/2025- 48 - text 8 5 A 124/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobkyně: Z. Š. bytem X proti žalované: Česká advokátní komora sídlem Národní 16, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10.04-000085/25-0002, ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10.04-000086/25-0002, ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10.04-000087/25-0002, ze dne 14. 8. 2025, č. j. 10.04-000091/25-0002, ze dne 14. 8. 2025, č. j. 10.04-000092/25-0002, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. V dané věci se Městský soud v Praze zabýval dalším z mnoha sporů žalobkyně s žalovanou týkající se určení advokáta žalobkyni k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (zákon o advokacii). 2. V dané věci se žalobkyně domáhala soudního přezkumu v záhlaví uvedených pěti rozhodnutí žalované, jimiž nebyl žalobkyni určen advokát k poskytnutí právní služby za úplatu podle § 18c zákona o advokacii. Jednalo se o: 1) žádost (na formuláři) ze dne 10. 7. 2025, jíž žalobkyně požádala o určení advokáta v řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2025, č. j. 21 As 43/2025–28. Žalovaná 1) žádosti žalobkyně nevyhověla rozhodnutím ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10.04-000085/25-0002. 3. V pořadí 2) žádostí (podanou na formuláři) ze dne 11. 7. 2025, opět požádala žalovanou o určení advokáta, a to v řízení před Nejvyšším soudem o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 14 Co 60/2025-161. Žalovaná 2) žádosti žalobkyně nevyhověla rozhodnutím ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10.04-000086/25-0002. 4. V pořadí 3) žádostí (podanou na formuláři) ze dne 11. 7. 2025, opět požádala žalovanou o určení advokáta, a to v řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2025, č. j. 15 A 119/2024–34. Žalovaná ani 3) žádosti žalobkyně nevyhověla rozhodnutím ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10.04-000087/25-0002. 5. V pořadí 4) žádostí (podanou na formuláři) ze dne 21. 7. 2025, opět požádala žalovanou o určení advokáta, a to v řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2025, č. j. 11 A 128/2024–43. Žalovaná ani 4) žádosti žalobkyně nevyhověla rozhodnutím ze dne 14. 8. 2025, č. j. 10.04-000091/25-0002. 6. V pořadí 5) žádostí (podanou na formuláři) ze dne 21. 7. 2025, opět požádala žalovanou o určení advokáta, a to v řízení před Nejvyšším správním soudem o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2025, č. j. 11 A 113/2024–39. Žalovaná ani 5) žádosti žalobkyně nevyhověla rozhodnutím ze dne 14. 8. 2025, č. j. 10.04-000092/25-0002. 7. Soud shrnuje, že žalovaná všemi shora specifikovanými napadenými rozhodnutími žalobkyni advokáta neurčila, jelikož žalobkyně v žádosti neuvedla a nedoložila, že se neúspěšně pokusila zajistit si poskytnutí právní služby prostřednictvím alespoň dvou jí oslovených advokátů (a neprokázala tak, že si právní služby nemohla zajistit jinak, tj. na smluvním základě). V rozhodnutí ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10.04-000085/25-0002, jímž bylo rozhodnuto o 1) žádosti žalobkyně (viz odstavec 2. rozsudku), se žalovaná navíc vyjádřila i ke včasnosti podané žádosti, kdy uvedla, že žalobkyně 1) žádost nepodala včas ve smyslu § 18 odst. 2 zákona o advokacii a judikatury správních soudů, neboť žádost podala pouhých 10 dní před koncem lhůty pro podání ústavní stížnosti. II. Žaloba 8. Žalobkyně v žalobě vedle nezákonnosti namítala i nicotnost napadených rozhodnutí, a to z důvodu vnitřní rozpornosti výroků rozhodnutí. Namítala, že v důsledku nezákonnosti a nicotnosti napadených rozhodnutí jí bylo odepřeno právo na přístup k soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na právní pomoc dle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 9. Žalobkyně namítala, že ustanovení zákona o advokacii a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 120/2018 Sb., o stanovení formulářů žádosti o určení advokáta a formuláře podnětu k poskytnutí jednorázové právní porady (dále jen „vyhláška č. 120/2018 Sb.“) vedle sebe neobstojí, protože § 23 odst. 5 zákona o advokacii na jedné straně explicitně upravuje možnost požádat o určení advokáta za úplatu, avšak na straně druhé tak činí implicitně podle § 18c téhož zákona, který je podle žalobkyně v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 44/21. Zákon o advokacii ani po novele přijaté po nálezu sp. zn. Pl. ÚS 44/21 zjevně nepočítá s určením advokáta za úplatu. Žalobkyně uvedla, že zákonodárce v zákoně o advokacii nedoplnil v ustanovení § 18 odst. 2 písm. b) slova: „bezplatně a za úplatu“. S ohledem na to, že znění § 18 odst. 2 písm. b) zákona o advokacii se po novele nezměnilo, ustanovení § 18c se dle žalobkyně nadále týká určení advokáta bezplatně. 10. Podle žalobkyně v konečném důsledku musí žadatel nahlédnout do zákona, jelikož formulář žádosti o určení advokáta za úplatu nestanovuje doložení jmen dvou advokátů (ani jakým způsobem), a jde tedy o nedostatek vyhlášky č. 120/2018 Sb., i formuláře, jejichž nezákonnost a protiústavnost působí i nezákonnost a protiústavnost napadených rozhodnutí. Odkazy žalované na rozsudky Nejvyššího správního soudu považuje žalobkyně za nepřiléhavé, neboť v nich není řešena otázka nezákonnosti a neústavnosti formuláře žádosti a vyhlášky č. 120/2018 Sb. 11. Ve vztahu k závěru žalované obsaženému v napadeném rozhodnutí ze dne 11. 8. 2025, č. j. 10.04-000085/25-0002, že žádost o určení advokáta nepodala včas, žalobkyně namítla, že tento závěr nemá oporu v judikatuře. Žalovaná si svévolně stanovuje pravidla, ačkoliv zákonodárce v § 18 odst. 2 zákona o advokacii ve znění účinném od 1. 1. 2024 žádná pravidla ohledně včasnosti žádosti o určení advokáta za úplatu jasně, určitě a srozumitelně nevyjádřil. Navíc o všech jejích žádostech žalovaná rozhodla s prodlením, přestože podle § 18c odst. 5 zákona o advokacii a § 71 správního řádu má povinnost učinit tak bez odkladu. 12. Žalobkyně proto považuje napadená rozhodnutí za nicotná s tím, že touto argumentací se žalovaná jen snaží zakrýt svá vlastní pochybení a nedostatky zákona o advokacii a vyhlášky č. 120/2018 Sb. Nicotnost, resp. nezákonnost napadených rozhodnutí má za důsledek odepření práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 a práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobkyně z uvedených důvodů soudu navrhla, aby soud vyslovil nicotnost napadených rozhodnutí z důvodu jejich vnitřní rozpornosti ve spojení s neexistencí zákonného podkladu pro určení advokáta za úplatu a včasnosti žádosti, a dále aby zrušil ustanovení § 1 odst. 4 vyhlášky č. 120/2018 Sb., a předložil věc ve smyslu § 95 odst. 2 Ústavy Ústavnímu soudu, neboť o rozporu zákona s Ústavou si správní soud nemůže činit úsudek sám. III. Vyjádření žalované 13. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 5. 1. 2026 navrhla její zamítnutí a odkázala na obsah napadených rozhodnutí. Napadená rozhodnutí považuje za souladná se správním řádem i zákonem o advokacii. Dodala, že žalobkyně byla o nové právní úpravě poučena sdělením ze dne 6. 2. 2024, č. j. 10.32-000052/24-002, v řízení, jehož výsledné rozhodnutí rovněž neúspěšně napadla správní žalobou. Bez ohledu na změnu právní úpravy a uvedené poučení žalobkyně nadále postupuje stejně stereotypně a neuvádí jména alespoň dvou advokátů, u nichž se neúspěšně pokusila zajistit si poskytnutí právní služby před podáním žádosti. 14. Pokud jde o důvod neurčení advokáta, žalobkyně žádost podala již dávno po účinnosti novely zákona o advokacii, od které již uvedený zákon rozlišuje určení advokáta k poskytnutí právní služby bezplatně a za úplatu. Žalobkyně žádala o určení advokáta za úplatu, uplatní se tak § 23 odst. 5 ve spojení s § 18c odst. 3 zákona o advokacii. Žalobkyně měla povinnost označit alespoň dva advokáty a prokázat, že jí v této věci odmítli právní službu poskytnout. Instituty ustanovení a určení advokáta musí zůstat instituty výjimečnými, a nikoli postupem pravidelným, ve vnímaní žalobkyně až nárokovým. Žalobkyně byla opakovaně poučena o své povinnosti dva jí oslovené advokáty nejen v žádosti označit, ale i osvědčit, že jí odmítli konkrétní poptávanou právní službu poskytnout. Žalovaná odkázala na některé předchozí rozsudky, kterými Městský soud v Praze obdobné žaloby žalobkyně zamítl. 15. Stran ne/včasnosti podání žádostí 1) žalovaná uvedla, že šlo o posouzení zákonného znaku „včas“ podle § 18 zákona o advokacii. Většina senátů Městského soudu v Praze vykládá tuto neurčitou právní normu tak, že žadatel musí být aktivní, musí se řádně a včas starat o svá práva, a nikoli „na poslední chvíli“, zde 10 dní před koncem lhůty pro podání úst