1 As 32/2006 — Nejvyšší správní soud

5 Ad 3/2025- 110 - text 17 5 Ad 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: Mgr. V. V., M.A., nar. X bytem X zastoupený JUDr. Martinem Machačem, advokátem se sídlem náměstí Svobody 702/9, Brno – město proti žalovanému: Nejvyšší státní tajemník se sídlem Jindřišská 967/34, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2024, č. j. MV-171524-2/SR-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2024, čj. MV-171524-2/SR-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 80 081 Kč k rukám jeho zástupce JUDr. Martina Machače, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Státní tajemník v Ministerstvu zahraničních věcí (dále jen „služební orgán“) rozhodnutím ze dne 17. 10. 2024, čj. 451666-1/2024-MZV/OSPV rozhodl o povinnosti žalobce vrátit Ministerstvu zahraničních věcí neprávem vyplacené náhrady zvýšených životních nákladů v celkové výši 168 340 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky počítaným od 16. 7. 2024 do zaplacení (dále „prvoinstanční rozhodnutí“). 2. Z odůvodnění prvoinstančního rozhodnutí vyplývá, že na základě rozhodnutí služebního orgánu ze dne 13. 12. 2019, č. j. 453738/2019-OSPV, byl žalobce vyslán k výkonu služby v zahraničí na služebním místě 6791-056/B- COPS - secondment v ESVA Zkratka pro Evropská služba pro vnější činnost, což je ekvivalent anglické zkratky EEAS (European External Action Service) ve Stálém zastoupení při Evropské unii v Bruselu s nástupem do služby na služebním místě dne 6. 1. 2020, a to na dobu určitou, nejdéle do 28. 2. 2021. Následně byla celkem čtyřmi rozhodnutími služebního orgánu doba secondmentu žalobci prodlužována až do 30. 6. 2025. O vyslání, resp. o prodloužení vyslání k výkonu služby v zahraničí, byla s žalobcem uzavřena dohoda a její následné dodatky. Pozice, na kterou byl žalobce vyslán, byla ve veškeré interní komunikaci uváděna jako „cost-free“ secondment, to znamená, že Ministerstvo zahraničních věcí (dále též „MZV“) hradí veškeré náklady vyslaného zaměstnance spojené s vysláním, a to plat, odvody, náhrady zvýšených životních nákladů, ubytování atd. Nebyla přitom zohledněna informace zvláštního představitele Evropské unie pro lidská práva – European Union Special Representative (dále „EUSR“) uvedená v jeho žádosti ze dne 11. 9. 2019 (dále „žádost EUSR ze dne 11. 9. 2019 “), podle které bude Kancelář EUSR přijatému zaměstnanci vyplácet diety ve výši 149,49 EUR/den. Ve skutečnosti se tak jednalo o tzv. kofinancovaný secondment, kdy byly náhrady zvýšených životních nákladů placené vyslanému zaměstnanci nahrazeny denními dietami placenými ze strany Evropské unie. Žalobce tedy vedle náhrady zvýšených životních nákladů poskytovaných MZV přijímal i denní diety poskytované ze strany ESVA. Žalobce dle názoru služebního orgánu nemohl být v dobré víře ve vztahu k oprávněnosti výplat obou částek současně. Žalobce byl již v minulosti vyslán k výkonu služby, resp. práce, v zahraničí, a to od 5. 11. 2008 do 31. 7. 2009 na Stálou misi při OSN v New Yorku a od 21. 8. 2013 do 20. 8. 2017 na Stálou misi při OSN v Ženevě. Žalobce si tedy musel být vědom, jaký je odpovídající souhrn platu a vyplácených náhrad při výkonu služby v zahraničí. Pokud od 6. 1. 2020 pobíral náhrady jak ve formě náhrady zvýšených životních nákladů, tak i denních diet od ESVA, tedy řádově ve dvojnásobné výši, musel vědět, nebo minimálně z okolností předpokládat, že jedna z náhrad je vyplácena omylem. Absence žalobcovy dobré víry je pak dána i tím, že náhrada zvýšených životních nákladů byla vyplácena v rozporu s § 67a odst. 4 zákona o státní službě a žalobce tedy od počátku postupoval nezákonně, čehož si sám musel být vědom, neboť neznalost zákona neomlouvá. Dopisem ze dne 17. 6. 2024 služební orgán vyzval žalobce k vrácení neoprávněně vyplacených náhrad zvýšených životních nákladů za období posledních tří let, tedy za dobu od 19. 6. 2021, v celkové výši 168 340 EUR, a to ve lhůtě do 15. 7. 2024. Jelikož žalobce služebnímu orgánu tuto částku ve stanovené lhůtě nevrátil, dostal se počínaje dnem 16. 7. 2024 do prodlení. Služební orgán proto současně rozhodl o žalobcově povinnosti k úhradě úroku z prodlení z dlužné částky ve výši 12,75 % p. a. (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 3. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém žalovaný rozhodl napadeným rozhodnutím. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zkonstatoval věcnou správnost rozhodnutí prvoinstančního. K rozkladovým námitkám žalobce uvedl, že protiprávnost výplaty náhrady zvýšených životních nákladů vyplývá z § 67a odst. 4 zákona o státní službě, dle kterého po dobu vyslání státního zaměstnance do mezinárodní organizace přísluší státnímu zaměstnanci plat a náhrady výdajů tehdy, nejsou-li hrazeny mezinárodní organizací. Ze spisového materiálu přitom jednoznačně plyne, že žalobci byly vypláceny diety ze strany mezinárodní organizace, které slouží témuž účelu jako náhrady zvýšených životních nákladů vyplácené MZV. K námitce žalobce, že v napadeném rozhodnutí je nesprávně uvedeno, že žalobce byl vyslán v rámci vyslání do orgánů Evropské unie do ESVA, ačkoli byl vyslán do European Union Special Representatives (EUSR), žalovaný uvedl, že služební orgán jednoznačně identifikoval rozhodnutí, kterým byl žalobce vyslán na secondment do mezinárodní organizace. Případné pochybení služebního orgánu při pojmenování organizační složky Evropské unie nemá vliv na zákonnost prvoinstančního rozhodnutí. Ohledně neexistence dobré víry žalobce ohledně oprávněnosti přijetí „dvojích“ náhrad se žalovaný ztotožnil s prvoinstančním rozhodnutím. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce namítá, že z podmínek článku 3 (2) Článek 3 (2) žádosti EUSR z 11. 9. 2019 stanoví: „Member States will bear personnel-related costs, including salaries, allowances, medical expenses, and travel expenses to and from the employment area - Brussels (inculding home leave).“, což v překladu do čj znamená: „Členské státy ponesou osobní náklady, včetně platů, příspěvků, léčebných výloh a cestovních výdajů do místa a z místa zaměstnání - Bruselu (včetně dovolené doma).“ a článku 3 (3) Článek 3 (3) žádosti EUSR z 11. 9. 2019 stanoví: „The remuneration of personnel seconded by a Member State to the EUSR shall be covered by the Member State concerned respectively and in accordance with the prevailing conditions applied to the CFSP budget. According to Commission Communication C (2009) 9502 of30/11/2009, staff seconded from a Member State shall receive a daily allowance. This amount is 149.49 EUR per day. This does not apply to those seconded from EU institutions. Please note that no other allowance is foreseen.“, což v překladu do čj znamená: „Odměňování pracovníka, dočasně vyslaného členským státem ke zvláštnímu zástupci Evropské unie, ponese dotyčný členský stát jednotlivě a v souladu s platnými podmínkami, vztahující se k rozpočtu společné zahraniční a bezpečnostní politiky (CSFP). V souladu se sdělením Komise C (2009) 9502, ze dne 30.11.2009 obdrží pracovníci, dočasně vyslaní členským státem, denní příspěvek. Tato částka činí 140,49 EUR za den. Toto se nevztahuje na osoby, dočasně vyslané z institucí EU. Vezměte prosím na vědomí, že žádné další příspěvky se nepředpokládají.“ žádosti EUSR ze dne 11. 9. 2019 vyplývá, že členský stát hradí veškeré výdaje a náklady vyslaného zaměstnance, s tím, že ještě nad rámec této náhrady bude zaměstnanec od zvláštního zástupce Evropské unie pro lidská práv dostávat tzv. allowance - denní příspěvek ve výši 140,49 EUR denně, který byl postupně zvyšován až na částku 161,63 EUR denně. Tento denní příspěvek nelze považovat za duplicitní plnění s náhradou zvýšených životních nákladů, která byla žalobci rovněž do 20. 5. 2024 vyplácena. Ustanovení § 67a odst. 4 zákona o státní službě dle názoru žalobce nebrání tomu, aby mezinárodní organizace byla oprávněna státnímu zaměstnanci vyplácet denní příspěvky nad rámec platu a náhrady výdajů, které mu jsou poskytovány zaměstnavatelem. Nejde o omylem vyplacenou částku a podmínky pro aplikaci § 331 zákona č. 65/2006 Sb., zákoník práce (dále „zákoník práce“) proto splněny nebyly. Krom toho je otázkou, zda lze EU považovat z pohledu ČR za „mezinárodní organizaci“. 5. Žalobce dále namítá, že žalovaný (i služební orgán) nesprávně zjistili skutkový stav. Ve vztahu k žalobci nebyla od počátku uváděna jakákoli informace o tom, že by sekondment byl „cost-free“, jak ve svých rozhodnutích uvádějí. Z důkazů doložených žalobcem v odvolání (i nyní k této žalobě) pak jednoznačně plyne, že MZV bylo o skutečnosti, že žalobci byly poskytovány ze stran EUSR denní příspěvky, od počátku obeznámeno a této skutečnosti si bylo vědomo. 6. Ohledně pojmu dobré víry a žalovaným