2 As 83/2003 — Nejvyšší správní soud

9 A 130/2025- 40 - text 10 9 A 130/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Ing. Silvie Svobodové a Mgr. Olgy Zimové v právní věci v právní věci žalobce: J. Č. zastoupený advokátem doc. JUDr. Jakubem Tomšejem, Ph.D. sídlem Petra Slezáka 548/8, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Úřad práce České republiky sídlem Dobrovského 1278/25, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti Úřadu práce České republiky, spočívající v nevydání osvědčení podle § 64 odst. 5 zákona č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci, týkajícího se řízení vedeného pod sp. zn. UPCR-DSSP-2025-S-11980, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Žalobce se žalobou podanou dne 18. 12. 2025 u Městského soudu v Praze (dále jen „soud“) domáhal ve smyslu § 79 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) ochrany proti nečinnosti žalovaného správního orgánu. 2. Žalobce v podané žalobě namítal, že Úřad práce České republiky (dále jen „žalovaný“) je nečinný při vyřízení jeho žádosti o vydání sdělení podle § 64 odst. 5 zákona č. 151/2025 Sb., o dávce státní sociální pomoci, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DSSP“) pro účely prokázání nároku na stipendium poskytované v případě tíživé sociální situace studenta (dále jen „sociální stipendium“) podle zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (dále jen „zákon o VŠ“). 3. Žalobce předeslal, že dne 1. 10. 2025 podal žádost o přiznání dávky podle zákona o DSSP (tzv. superdávka). Řízení zahájené touto žádostí je vedeno pod sp. zn. UPCR-DSSP-2025-S-11980. Žalobce v současné době pobírá příspěvek na bydlení. 4. Žalobce dále uvedl, že žádost o vydání sdělení podle § 64 odst. 5 zákona o DSSP pro účely sociálního stipendia (dále jen („Sdělení“) podal dne 18. 10. 2025 prostřednictvím datové schránky, avšak žalovaný ve lhůtě 30 dnů nekonal a Sdělení nevydal, přestože žalobce dne 8. 11. 2025 urgoval vyřízení věci a následně dne 20. 11. 2025 požádal Ministerstvo práce a sociálních věcí, jakožto nadřízený správní orgán (dále jen „MPSV“), o přijetí opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). MPSV v opatření ze dne 25. 11. 2025, č. j. MPSV-2025/234919-925, konstatovalo, že zákonná lhůta pro vyřízení žádosti o vydání Sdělení již uplynula, a přikázalo žalovanému, aby ve věci jednal a neprodleně vydal požadované Sdělení pro účely sociálního stipendia. Žalovaný však přípisem doručeným žalobci dne 4. 12. 2025 výslovně odmítl Sdělení vystavit s odůvodněním, že jej lze vydat pouze osobám, u nichž již bylo rozhodnuto o dávce státní sociální pomoci a které skutečně pobírají dávku se složkou bonus na dítě, což podle jeho názoru nebyl případ žalobce. Tím žalovaný podle žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost a nadále zůstával nečinný. 5. Žalobce dále tvrdil, že nečinnost žalovaného má přímý dopad do jeho práv, neboť bez uvedeného osvědčení nemohl uplatnit ani prokázat nárok na sociální stipendium na Univerzitě Karlově, které je vázáno právě na Sdělení vydané žalovaným, neboť vysoké školy při posuzování žádostí o sociální stipendium vycházejí z příjmů, jak je zjistí a potvrdí v osvědčení právě Úřad práce České republiky. Žalobce zdůrazňoval, že žalovaný měl povinnost Sdělení vydat bez ohledu na to, zda již bylo pravomocně rozhodnuto o jeho žádosti o dávku státní sociální pomoci, neboť právní úprava pracuje s podmínkou „nároku na dávku“, nikoli s podmínkou jejího faktického pobírání. Odmítnutím vydat Sdělení žalovaný podle žalobce postupoval nezákonně, v rozporu s pokynem nadřízeného orgánu a vytvořil nerovné zacházení vůči obdobným skupinám příjemců dávek. 6. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat žalobci osvědčení podle § 64 odst. 5 zákona o DSSP, týkající se řízení vedeného pod sp. zn. UPCR-DSSP-2025-S-11980, a to nejpozději do pěti dnů od právní moci rozsudku. II. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 28. 1. 2026 uvedl, že nemohl žalobci vystavit požadované Sdělení, neboť žalobce nesplňoval zákonné podmínky pro vznik nároku na dávku státní sociální pomoci se složkou bonus na dítě. Zdůraznil, že podle § 64 odst. 5 zákona o DSSP lze Sdělení vydat pouze příjemcům dávky, kteří pobírají dávku, jejíž součástí je bonus na dítě. Současně podle § 91 odst. 5 zákona o VŠ musí být nárok na stipendium prokazován potvrzením orgánu státní sociální pomoci, „který dávku státní sociální pomoci přiznal“. Žalovaný tvrdil, že tato formulace vyžadovala existenci pravomocného rozhodnutí o přiznání dávky. Ohledně žádosti o dávku ze dne 1. 10. 2025 bylo žalovaným vydáno dne 16. 12. 2025 rozhodnutí, sp. zn. UPCR-DSSP-2025, kterým žalobci nebyla dávka přiznána. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. O druhé žádosti žalobce o dávku státní sociální pomoci z 30. 12. 2025 dosud rozhodnuto nebylo, žalovaný však již rovněž zjistil nesplnění majetkových podmínek pro vznik nároku na dávku dle § 17 zákona o DSSP. 8. Dále žalovaný poukazoval na to, že žalobce nebyl ke dni 1. 10. 2025 příjemcem přídavku na dítě, proto na něj nedopadala přechodná ustanovení zákona o DSSP, která umožňovala vydat Sdělení studentům pobírajícím tuto dávku dle předchozí právní úpravy. Žalovaný připomněl, že žalobci byl přídavek na dítě odejmut již od 1. 7. 2025 a rozhodnutí nabylo právní moci. 9. K opatření proti nečinnosti ze strany MPSV žalovaný uvedl, že nápravu zjednal tím, že žalobci dne 4. 12. 2025 písemně sdělil důvody, pro které Sdělení nelze vydat. Žalovaný uzavřel, že nebyl nečinný, nýbrž že postupoval v souladu se zákonem, když informoval žalobce o nesplnění podmínek pro vydání potvrzení pro účely sociálního stipendia, a to z důvodu, že ve správním řízení vedeném žalovaným nebyl prokázán nárok na dávku státní sociální pomoci a dále též s ohledem na to, že žalobce nebyl k 1. 10. 2025 poživatelem přídavku na dítě a nebylo tak možno postupovat podle přechodných ustanovení zákona o DSSP. 10. S ohledem na uvedené žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl. III. Další podání účastníků 11. V replice ze dne 16. 2. 2026 žalobce namítal, že žalovaný nesprávně vyložil zákon o DSSP, když tvrdil, že dávka státní sociální pomoci musí být nejprve pravomocně přiznána, aby bylo možné vydat Sdělení pro účely sociálního stipendia. Podle žalobce nárok na dávku vzniká přímo ze zákona splněním podmínek a zákon sám rozlišuje mezi nárokem na dávku a nárokem na její výplatu. Vydání Sdělení podle něj nemohlo být podmíněno dokončením správního řízení. Žalobce dále zdůrazňoval, že žalovaný ignoroval závazné opatření MPSV proti nečinnosti, které mu výslovně přikázalo Sdělení vydat. Žalobce dále poukázal na rozsudek NSS ze dne 10. 12. 2012, č. j. 2 Ans 14/2012-41 (č.2785/2013 Sb. NSS), podle něhož: „Přijme-li nadřízený správní orgán opatření proti nečinnosti (§ 80 odst. 4 správního řádu z roku 2004), je tím presumován fakt, že správní orgán byl nečinný. Správní soud již není oprávněn tento závěr přehodnocovat.“ 12. Žalobce potvrdil, že přídavek na dítě mu byl dříve odebrán, avšak zdůraznil, že by splňoval podmínky podle příjmů za 3. čtvrtletí 2025. Vlivem změny právní úpravy však již o přídavek na dítě žádat nemohl. Výklad žalovaného by podle něj vedl k tomu, že tzv. starožadatelé by v akademickém roce 2025/2026 nemohli čerpat sociální stipendium vůbec, což žalobce považuje za absurdní a proti smyslu právní úpravy i rovnosti v zacházení. Z těchto důvodů žalobce setrval na tom, že žalovaný zůstal nečinný a nesplnil svou zákonnou povinnost vydat požadované Sdělení. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 13. O podané žalobě rozhodl soud v souladu s § 51 odst. 1 s. ř. s. bez nařízení jednání, neboť účastníci s takovým postupem souhlasili. Městský soud přitom rozhodoval podle skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). 14. Soud neshledal potřebu provádět dokazování, neboť žalobcem označené důkazní návrhy (Žádost žalobce o dávku státní sociální pomoci, Žádost žalobce o vystavení sdělení ze dne 18. října 2025, Urgence žádosti žalobce ze dne 8. listopadu 2025, Podnět žalobce k přijetí opatření proti nečinnosti zaslaný MPSV dne 17. listopadu 2025, Sdělení MPSV č. j. MPSV-2025/234919-925 ze dne 25. listopadu 2025, Stanovisko žalovaného doručené 4. 12. 2025 odmítající vydat sdělení) jsou součástí správního spisu, z něhož soud obligatorně vychází a jehož obsah s ohledem na právní názor soudu k rozhodnutí věci zcela postačoval. Správním spisem se dokazování neprovádí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008–117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Soud neprovedl ani další důkazy navržené žalobcem [Sdělení žalobce adresované Univerzitě Karlově ze dne 26. října 2025 (in eventum žádost o přerušení řízení), Sdělení