3 As 51/2007 — Nejvyšší správní soud

9 A 30/2025- 86 - text  16 9 A 30/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Olgy Zimové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobkyň: a) Z. bytem X. zastoupena advokátem Mgr. Josefem Veverkou sídlem Na Slupi 134/15, 128 00 Praha 2 b) H. s. r. o., IČ: 123 sídlem Y. zastoupena advokátem Mgr. Petrem Vodehnalem sídlem Bělehradská 572/63, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 2 osoba zúčastněná na řízení: Společenství vlastníků jednotek S. IČ: 123 sídlem X. zastoupena advokátem JUDr. Liborem Vašíčkem sídlem Záhořanského 1944/4, 120 00 Praha 2 o žalobách žalobkyně a) a žalobkyně b) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2025, č. j. MHMP 130975/2025, sp. zn. S-MM 1928000/2024/STR, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 17. 2. 2025, č. j. MHMP 130975/2025, sp. zn. S-MHMP 1928000/2024/STR, a rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2, odboru výstavby, ze dne 2. 9. 2024, záměr Z/2024/24620, sp. zn. R/2024/12088, č. j. R/2024/12088/4, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 27.528,80 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího právního zástupce Mgr. Josefa Veverky, advokáta. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení ve výši 28.350 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího právního zástupce Mgr. Petra Vodehnala, advokáta. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Stručné vymezení věci 1. Žalobkyně a) i žalobkyně b) se svými podanými žalobami domáhaly přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl odvolání každé z žalobkyň a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 2, odboru výstavby, („stavební úřad“), ze dne 2. 9. 2024, záměr Z/2024/24620, sp. zn. R/2024/12088, č.j. R/2024/12088/4, („prvostupňové rozhodnutí“), který žalobkyním podle § 294 odst. 1 písm. c) zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, („stavební zákon“), zakázal provozování hudební produkce – reprodukované hudby, živé hudby a zesilovaného zpěvu a užívání záměru – pizzerie v části 1. PP domu č. p. 110 (jednotka č. 110/26) v Praze 2 – Nusle, ulice X., („pizzerie“), v jiné než denní době, protože je užíván v rozporu se stavebním zákonem a jinými právními předpisy, a dále rozhodl, že pizzerii je možné provozovat pouze v souladu s vydaným kolaudačním rozhodnutím ze dne 23. 7. 2003, č. j. výst.: 3079/03/Cv, („kolaudační rozhodnutí“), tj. v denní době a bez jakékoli hudební produkce. Napadené rozhodnutí 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplynulo, že žalobkyně b) je uživatelkou a žalobkyně a) vlastníkem pizzerie. Dne 23. 7. 2003 bylo vydáno kolaudační rozhodnutí, kterým bylo povoleno užívání stavby „přístavba a stavební úpravy spojené se změnou užívání v 1. PP domu č. p. 110 související se zřízením pizzerie se samostatným vstupem z ulice, Praha 2 – Nusle, X“, přičemž z jeho obsahu nevyplývá, že by v pizzerii byla povolena hudební produkce, ani povolen provoz v jiné než denní době. Žalovaný dále uvedl, že Hygienická stanice hl. m. Prahy („HSHMP“) koncem roku 2023 a v červnu 2024 obdržela podněty třetích osob, dle nichž probíhají v provozovně pizzerie oslavy a party s hrající živou hudbou a profesionální zvukovou technikou, a součástí těchto podání byla i fotodokumentace a odkaz na facebookové stránky prokazující tvrzené skutečnosti. 3. Dle žalovaného ze spisu vyplynulo, že dne 28. 6. 2024 vydala HSHMP sdělení adresované žalobkyni b) („sdělení z 28. 6. 2024“), v němž ji upozornila na podané podněty a uvedla, že dne 3. 5. 2023 vydala k užívání stavby závazné stanovisko č. j. HSHMP 22615/2023 („závazné stanovisko z 3. 5. 2023“) požadující dodržování provozní doby, které je pouze v denní době, a bez hlasité hudební produkce. Provozní doba předmětné pizzerie je od 11:00 do 22:00 hodin. Současně HSHMP dle žalovaného sdělila, že o povolení provozu s hudební produkcí – reprodukované hudby nebo povolení provozu s živou hudbou a zesilovaným zpěvem dosud nebyla požádána. 4. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný dále uvedl, že na základě dalšího podnětu upozorňujícího na hluk z provozu hudební produkce v pizzerii požádala HSHMP stavební úřad dne 19. 8. 2024 o součinnost – řešení uvedených podnětů poukazujících na užívání pizzerie v rozporu s kolaudačním rozhodnutím (s povoleným způsobem užívání). Žalovaný citoval ustanovení § 294 odst. 1 písm. c) stavebního zákona a dodal, že objekt je užíván v souladu se stavebním zákonem či jinými právními předpisy tehdy, pokud je užíván v souladu s povoleným účelem užíváním. S odkazem na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 3. 2016, č. j. 52 A 94/2015-40, uzavřel, že pokud nebylo v kolaudačním rozhodnutí uvedeno, že se povoluje užívání pizzerie i k provozování hudební produkce, tak tento účel užívání byl implicitně zakázán, aniž by bylo třeba tento zákaz vtělovat do kolaudačního rozhodnutí. Dle žalovaného měl stavební úřad, aniž by musel sám provádět kontrolu na místě, za prokázané, že pizzerie je užívána v případě provozování hudební produkce v rozporu s povoleným účelem užívání, a proto postupoval správně, když vydal prvostupňové rozhodnutí. Žaloby 5. Původně samostatné žaloby každé z žalobkyň směřující proti témuž napadenému rozhodnutí soud v úvodu jednání soudu spojil ke společnému projednání. S ohledem na žalobní argumentaci považoval soud za vhodnější věnovat se nejprve žalobní argumentaci žalobkyně b). 6. Žalobkyně b) ve své žalobě („žaloba b)“) namítla nepřezkoumatelnost jak napadeného, tak i prvostupňového rozhodnutí, neboť v nich zcela absentuje odůvodnění zákazu uloženého prvostupňovým rozhodnutím. Dle žalobkyně b) není odůvodněn, a dokonce ani uveden žádný konkrétní rozpor jednání žalobkyně b) se stavebním zákonem či jiným právním předpisem. Stavební úřad, ani žalovaný žalobkyni b) nedaly žádnou informaci o tom, jakého porušení se měla údajně dopustit. Dle žalobkyně b) závěr žalovaného o užívání pizzerie v rozporu s povoleným způsobem užívání nevychází z žádného zkoumání, důkazu nebo hodnocení podkladů; žalovaný provedl pouze soupis podkladů ve spise. Žalobkyně b) uvedla, že jediným podkladem, ze kterého evidentně žalovaný vychází, je sdělení HSHMP hovořící o tom, že vydala závazné stanovisko z 3. 5. 2023, které však nesděluje, že by snad mělo ze strany žalobkyně b) docházet k porušování právních předpisů. 7. Další důvod nepřezkoumatelnosti prvostupňového i napadeného rozhodnutí spatřovala žalobkyně b) v tom, že dle výroku prvostupňového rozhodnutí nelze ani určit, co se vlastně účastníkům řízení ukládá, resp. zakazuje. Prvostupňové rozhodnutí ukládá zákaz provozování hudební produkce v jiné než denní době, přičemž ani v rámci odůvodnění není vyloženo, co se „jinou než denní dobou“ myslí; dle žalobkyně b) „denní doba“ není žádný právní pojem. Rovněž pojem hudební produkce je neurčitý a není nijak specifikován. Žalobkyně b) zdůraznila, že v pizzerii pouští hudbu na klasických zvukových zařízeních, které nejsou nikterak zesilovány reproduktory, zesilovači apod., a už vůbec v pizzerii neprovozuje živou hudbu či zesilovaný zpěv. 8. Žalobkyně b) dále v žalobě uvedla, že prvostupňové i napadené rozhodnutí jí stanovily povinnost nad rámec zákona. Ze strany veřejné moci došlo tedy k nepřípustnému zásahu do svobodné sféry jednotlivce, neboť státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsobem, které stanoví zákon, jak stanoví čl. 2 odst. 3 Ústavy. Dle žalobkyně b) je pizzerie užívaná v souladu se stavebním zákonem a jinými právními předpisy, a proto prvostupňové i napadené rozhodnutí trpí rovněž vadou spočívající v tom, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy a nemá v nich oporu. Jediný judikát, na který žalovaný v napadeném rozhodnutí odkázal, považovala žalobkyně b) za nepřiléhavý, neboť vychází ze zcela odlišného skutkového stavu - v případě žalobkyně b) neproběhla žádná kontrola se zjištěním, že hudební produkce překračuje závazné limity hluku, a žalobkyně b) nepořádá hudební večery s pouštěním hudební produkce z mixážního pultu ovládaného fyzickou osobou, nýbrž pouze z klasického zvukového zařízení, jako ostatně každá kavárna či restaurační zařízení. Žalobkyně b) odkázala na stanovisko veřejného ochránce práv ze dne 6. 10. 2014, sp. zn. 3713/2014/VOP/TM, z nějž plyne, že ojedinělé pořádání hudební produkce ve stavbě k tomu výslovně neurčené kolaudačním rozhodnutím nelze automaticky považovat za nepovolené užívání stavby, a to i v případě překročení hlukového limitu. 9. Žalobkyně b) navrhla, aby soud napadené rozhodnutí i prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 10. Žalobkyně a) ve své žalobě („žaloba a)“) uplatnila stejné námitky jako žalobkyně b). Namítla nepř