3 As 25/2005 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 2/2025- 90 - text 16 9 Ad 2/202 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Olgy Zimové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: ThDr. X. bytem Y. proti žalovanému: Náměstek policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování Policejní prezidium České republiky sídlem Strojnická 27, 170 89, Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2024, č. j. PPR-50085-6/ČJ-2024-990131, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného uvedeného v záhlaví, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování („NCOZ“) ze dne 5. 2. 2024, č. j. NCOZ–1825–81/ČJ–2023–41001P, kterým byl žalobce podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů („zákon o služebním poměru“), propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky („prvostupňové rozhodnutí“), a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 2. Prvostupňové rozhodnutí zdůvodnil ředitel NCOZ tím, že žalobce, tehdy ustanovený na služebním místě vrchní komisař, není na základě závěru psychologa ze dne 8. 9. 2023, č.j. PP-21917–12/ČJ–2023–90562, vydaného psychologem oddělení vedoucího psychologa, odboru personálního Policejního prezidia České republiky, potvrzeného Závěrem vedoucího psychologa Policie České republiky ze dne 13. 10. 2023, č.j. PPR–43088–9/ČJ–2023–990562, osobně způsobilý k výkonu služby v Policii České republiky. 3. V odůvodnění napadeného rozhodnutí se žalovaný především vypořádal se stěžejní argumentací žalobce v jeho odvolání založenou na tom, že prvostupňové rozhodnutí nebylo žalobci řádně doručeno, neboť bylo nesprávně doručováno jeho právnímu zástupci JUDr. Jindřichu Rajchlovi, advokátovi, se sídlem Povltavská 829/364, Praha 7 (dále „JUDr. Rajchl“). Žalobce (dle svého tvrzení) předložil NCOZ dne 21. 11. 2023 plnou moc pro JUDr. Rajchla, přičemž však svým sdělením rozsah plné moci omezil ve vztahu k doručování. Dle žalobce tak žalovaný v napadeném rozhodnutí posuzoval otázku včasnosti/opožděnosti odvolání a nevypořádal se s věcnými námitkami týkajícími se propuštění podle § 42 odst. 1 písm. j) zákona o služebním poměru, v nichž žalobce zpochybňoval závěry psychologů, které shledává problematickými. 4. Prvostupňové rozhodnutí bylo dle žalovaného doručeno dne 7. 2. 2024 JUDr. Rajchlovi, pročež posledním dnem lhůty pro podání odvolání dle § 190 odst. 1 zákona o služebním poměru byl den 22. 2. 2024. Odvolání datované 30. 9. 2024 bylo však NCOZ doručeno až tohoto dne, tedy více než po sedmi měsících od doručení prvostupňového rozhodnutí žalobci, a tedy opožděně. Došlo proto k zániku práva podat odvolání a žalovanému nezbylo, než odvolání zamítnout a napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdit. Žalobce byl přitom v prvostupňovém rozhodnutí podle § 190 odst. 1 zákona o služebním poměru o lhůtě k podání odvolání řádně poučen. 5. Žalovaný shrnul v napadeném rozhodnutí obsah spisového materiálu, z nějž vyplývá, že s žalobcem bylo dne 25. 9. 2023 zahájeno řízení o propuštění, přičemž žalobce informoval NCOZ dne 21. 11. 2023, že jej v řízení bude zastupovat zmocněnec. Dne 28. 11. 2024 tehdejší zmocněnec JUDr. Rajchl oznámil řediteli NCOZ převzetí právního zastoupení „ve shora uvedené věci“, označené jako „č. j. NCOZ-1825/ČJ-2023-410012“ (dle žalovaného jde o spisovou značku řízení o propuštění) a současně zaslal plnou moc ze dne 23. 11. 2023, dokládající zmocnění k zastupování žalobce pro řízení ve věcech služebního poměru. JUDr. Rajchl zároveň výslovně požádal o „zasílání veškeré následné korespondence a všech oznámení ve výše uvedené věci prostřednictvím mé datové schránky“. Dle žalovaného jde o plnou moc ve smyslu § 33 odst. 2 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, („správní řád“), tedy udělenou pro celé řízení o propuštění a pro všechny úkony. Dne 21. 3. 2024 pak žalobce zaslal NCOZ dokument, v němž uvedl „v řízení vedeném pod výše uvedeným č. j. vypovídám plnou moc, zmocnění JUDr. Jindřichu Rajchlovi, ČAK 10224, ke dni 20. 3. 2024“, zaslaný ke sp. zn. NCOZ-1825/ČJ-2023-410012. Dle žalovaného z plné moci nevyplývá vyloučení doručování tehdejšímu zmocněnci, ani jakékoliv omezení rozsahu jeho oprávnění. Dle žalovaného je nutno vyjít z § 172 odst. 1 zákona o služebním poměru, v souladu s nímž se zmocnění k zastupování prokazuje písemnou mocí, v níž musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění, a případný požadavek žalobce z 21. 11. 2023 na doručování do jeho datové schránky nemůže být postaven nad jednoznačnou dikci zákona. 6. Dle žalovaného správnost jeho posouzení věci potvrzuje i následné chování žalobce, který byl 5. 12. 2023 prostřednictvím JUDr. Rajchla informován o možnosti uplatnění procesních práv účastníka a dne 12. 12. 2023 zaslal žádost o poskytnutí náhradního termínu pro uplatnění těchto práv, přičemž nijak nenamítal, že nemá být doručováno JUDr. Rajchlovi. Totéž platí o jeho přípisu ze dne 11. 12. 2023 („Omluva žádost o stanovení nového termínu“), v němž žalobce výslovně zmiňuje, že mu bylo vyrozumění o termínu možnosti k uplatnění práv účastníka doručeno prostřednictvím JUDr. Rajchla. V těchto případech tedy žalobce doručování JUDr. Rajchlovi akceptoval. Dle žalovaného nelze na konkrétní požadavek nedoručování písemností JUDr. Rajchlovi usuzovat ani z přípisu žalobce z 11. 12. 2023, v něm pouze závěrem obecně prohlásil, že „… po zvolení právního zástupce jsem žádal, že bude korespondence vedena prostřednictvím mé osoby, a tedy mé datové schránky.“. 7. Žalovaný poukázal i na samotný smysl institutu zmocnění. Ze strany žalobce, např. i z jeho konstatování v závěru výpovědi plné moci z 20. 3. 2024 („V tomto řízení bylo zmocnění zúženo přípisem z 21. 11. 2023, ze kterého jasně vyplývá, že po zvolení zmocněnce bude korespondence vedena prostřednictvím mé osoby, a tedy mé datové schránky.“), jde pouze o účelovou snahou žalobce zvrátit následky napadeného rozhodnutí. 8. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále vypořádával i další dílčí námitky žalobce týkající se (dle přesvědčení žalobce) nesprávného doručení prvostupňového rozhodnutí. Pakliže žalobce je přesvědčen o tom, že NCOZ si byla dobře vědoma skutečnosti, že zmocnění se nevztahuje na doručování, neboť přípis z 2. 2. 2024 nazvaný „Poučení účastníka řízení a sdělení k řízení ve věcech služebního poměru“, přípis ze dne 12. 2. 2024 nazvaný „Potvrzení o výkonu služby“, jakož i rozhodnutí o odchodném z 26. 2. 2024 byly doručeny do datové schránky žalobce, uvedené písemnosti nebyly vůbec učiněny v rámci řízení o propuštění a v tomto spisovém materiálu se proto ani nenacházejí, nýbrž v řízení vedeném ředitelem NCOZ pod sp. zn. NCOZ-1498/ČJ-2024-41000P, v němž se projednávala žádost žalobce o propuštění ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. m) o služebním poměru (tedy z důvodu, že žalobce o propuštění požádal), a rozhodnutí o odchodném bylo pak vydáno v řízení vedeném ředitelem NCOZ pod sp. zn. NCOZ-2283-16/ČJ-2024-410012. V těchto řízeních žalobce nebyl zmocněncem zastupován. Žalovaný dále nesouhlasí s výkladem žalobce rozsudku Nejvyššího správního soudu („NSS“) ze dne 16. 2. 2005 č. j. 3 As 25/2005-57, z něhož se podává, že „Je-li policista v řízení o propuštění ze služebního poměru k Policii České republiky zastoupen na základě plné moci advokátem, který je zmocněn i k přijímání doručovaných písemností, doručuje správní orgán své rozhodnutí pouze tomuto zástupci.“, z nějž nijak nevyplývá, že by byla vyloučena obecná právní úprava v § 172 odst. 1 zákona o služebním poměru. K další námitce žalobce, že JUDr. Rajchl nebyl „doručovací osobou“, proto nepředpokládal, že je povinen podat odvolání a žalobce o doručení rozhodnutí prvního stupně informoval až po uplynutí odvolací lhůty, má žalovaný za to, že, je pouze odpovědností účastníka, jakým způsobem si mezi sebou se zmocněncem předávají informace. Právní úprava § 176 odst. 5 zákona o služebním poměru („Rozhodnutí se doručuje zástupci účastníka, je-li účastník v řízení zastupován.“) nijak nerozlišuje, o jak závažné rozhodnutí se jedná. Žaloba 9. Žalobu, obdobně jako své předchozí odvolání, založil žalobce na přesvědčení, že byl zkrácen na svých právech v řízení před policejním orgánem, neboť prvostupňové rozhodnutí nebylo do dne sepsání žaloby řádně doručeno k jeho rukám a nepočala mu tak běžet lhůta k podání opravného prostředku. Zamítnutím odvolání proti rozhodnutí prvního stupně z důvodu opožděnosti tak došlo k zásahu do žalobcova veřejného subjektivního práva na řádné projednání podaného odvolání. 10. Žalobce trval na tom, že NCOZ při doručování prvostupňového rozhodnutí nepostupovala v souladu se zákonnou úpravu, nebo