6 As 285/2014 — Nejvyšší správní soud

9 Af 2/2025- 64 - text  31 9 Af 2/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Olgy Zimové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: Ing. David Jánošík, IČ: 72074477 sídlem Gočárova 1105/36, 500 02 Hradec Králové insolvenční správce dlužníka A., IČ 123 sídlem X. zastoupený advokátem JUDr. Martinem Richterem, Ph.D. sídlem Seifertova 2919/12, 130 00 Praha 3 - Žižkov proti žalovanému: Ministerstvo financí sídlem Letenská 525/15, 118 00 Praha 1 za účasti osoby zúčastněné na řízení: Hlavní město Praha, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra financí ze dne 21. 11. 2024, č. j. MF-43845/2024/7102-4, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný zamítl rozklad společnosti A. a potvrdil rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 29. 8. 2014, č. j. MF-60670/2013/34-4 („prvostupňové rozhodnutí“), kterým zrušilo celkem jedenáct ve výroku prvostupňového rozhodnutí specifikovaných rozhodnutí vydaných ve dnech 22. 4. 2009, 5. 5. 2009 a 9. 6. 2009, a to v části týkající se povolení k provozování loterie nebo jiné podobné hry („loterie“) podle § 50 odst. 3 zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů („zákon o loteriích“) na konkrétních adresách v obvodu Prahy 2 (Francouzská 74/38, Jaromírova 21/456, Vyšehradská 421/21, Myslíkova 1275/12, Slezská 24) pro rozpor s obecně závaznou vyhláškou č. 10/2013 Sb. hlavního města Prahy, kterou se stanoví místa a čas, na kterých lze provozovat loterie, a kterou se stanoví opatření k omezení jejich propagace („OZV 10/2013“). Napadené rozhodnutí 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný poukázal na závěry rozsudku Městského soudu v Praze („MS v Praze“) ze dne 3. 2. 2022, č. j. 6 Af 27/2016-157, („první rozsudek MS v Praze“), v téže věci s tím, že MS v Praze soud neshledal důvodnými námitky žalobce ohledně porušení práva žalobce na spravedlivý proces, postupu žalovaného při zahájení správního řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 zákona o loteriích, ohledně vzniku újmy, délky přechodného období, porušení zásady ochrany dobré víry, právní jistoty, retroaktivity, legitimního očekávání, ohledně vad odůvodnění rozhodnutí, dokazování a nařízení ústního jednání, dále námitky týkající se tvrzeného narušení hospodářské soutěže, rozporu postupu žalovaného s právem EU ve vztahu k otázce notifikace novely zákona o loteriích a ohledně vad obecně závazných vyhlášek („OZV“). Žalovaný uvedl, že ani Nejvyšší správní soud („NSS“), který rozhodl o kasační stížnosti žalobce rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 7 As 58/2022-34, („zrušující rozsudek NSS“), neshledal důvod se od posouzení těchto otázek od prvního rozsudku MS v Praze odchýlit. Ve zrušujícím rozsudku NSS pouze uvedl, že v dalším řízení bude na žalovaném, aby se skutečně zabýval argumentací žalobce ohledně tvrzeného rozporu OZV s právem EU, neboť MS v Praze v prvním rozsudku MS v Praze namítaný nesoulad s právem EU chybně posuzoval sám. 3. Žalovaný v napadeném rozhodnutí poukázal na článek 56 Smlouvy o fungování Evropské unie („SFEU“) s tím, že pro jeho aplikaci je nezbytné, aby byl v konkrétní vnitrostátní věci dán tzv. unijní prvek, a odkázal na rozsudek Soudního dvora Evropské unie („SDEU“) ve věci Bonver Win („rozsudek Bonver Win“). Dle žalovaného žalobce existenci tzv. unijního prvku dostatečně konkrétně tvrdil a označil k tomu důkazy (zejména čestná prohlášení, byť byla předložena až před správním soudem), žalovaný měl tedy existenci tzv. unijního prvku za prokázanou a bylo proto na místě zvažovat dopad judikatury SDEU na projednávanou věc, zejména z pohledu rozsudku SDEU C 98/14 ve věci Berlington Hungary („rozsudek Berlington Hungary“). 4. Dle žalovaného, ne každé omezení volného pohybu služeb představuje porušení čl. 56 SFEU, přičemž citoval tři podmínky formulované v rozsudku Berlington Hungary s tím, že při jejich splnění lze uzavřít, že samotné omezení volného pohybu služeb je v konkrétním případě souladné s právem EU a s jeho zásadami. 5. K první podmínce legitimního cíle regulace loterií žalovaný poukázal na judikaturu NSS a Ústavního soudu, která dlouhodobě uznává, že regulace provozování loterií prostřednictvím obecní normotvorby právě takové legitimní cíle sleduje. Přípustnost takové regulace vyplývá i z judikatury SDEU. Dle žalovaného omezení volného pohybu služeb, spočívající v omezení provozu hazardních her na určitém území, sleduje cíle související s ochranou spotřebitelů před hráčskou závislostí a s bojem proti trestným a podvodným činnostem spojenými s hrami. 6. K druhé podmínce žalovaný zdůraznil, že v posuzovaném případě hlavní město Praha plošně zakázalo OZV provozování loterií na celém území městské části Praha 2, přičemž NSS k tomu uvedl, že plošný zákaz hazardu na určitém území či určitých typů loterií nemůže být obecně diskriminační a svévolný. Podle judikatury NSS (jehož některá konkrétní rozhodnutí žalovaný zmínil) také platí, že není diskriminační tedy ani plošný zákaz provozu hazardu jen v některých městských částech Prahy, je pouze podstatné, že právě v té městské části, v níž leží dotčené provozovny, byly loterie zakázány bez výjimek. S poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 15/15 dále uvedl, že „výherní“ hrací přístroje a podobná technická herní zařízení jsou podle řady výzkumů škodlivější než jiné typy loterií, neboť jsou zvláště nebezpečné pro vznik patologické závislosti. V projednávaném zákazu provozu loterií tedy nelze spatřovat nekoherentnost a nesystémovost zákazu provozu loterií. Pokud žalobce v předchozím řízení odkazoval na nepřiměřenost předmětné právní úpravy s tím, že plošný zákaz je nutno považovat za prostředek ultima ratio, odkázal žalovaný na na rozsudek NSS ze dne 4. 6. 2021, č. j. 5 As 217/2020-32, dle něhož možná nerovnost v dopadu OZV jen na některé subjekty, které budou muset nést náklady na stěhování a ztrátu klientely, je „nutným a přijatelným důsledkem obecní úpravy míst k provozování loterií, nesmí ale být svévolná, tj. založená na subjektivních důvodech tvůrce právního předpisu. Musí být racionální a objektivně odůvodněná.“. Je například nepřijatelné, aby byly na území obce povoleny pouze hry vybraných „spřátelených“ provozovatelů (rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2017, č. j. 6 As 292/2016-71). 7. K třetí podmínce omezení volného pohybu služeb dle rozsudku Berlington Hungary žalovaný uvedl, že žalobce nemohl mít legitimní očekávání spočívající v naději, že jeho činnost nebude přinejmenším po určitou dobu regulována prostřednictvím OZV obcí. S ohledem na § 43 odst. 1 zákona o loteriích si musel být vědom rizika, že do jeho práv může být zasaženo v důsledku přijetí, změny či zrušení právních předpisů, včetně OZV, kterými obec realizuje své ústavně zaručené právo na samosprávu. Žalovaný odkázal na judikaturu SDEU, z níž vyplývá, že možnost dovolat se ochrany legitimního očekávání má každý hospodářský subjekt, u něhož vzbudil vnitrostátní orgán důvodné naděje; pokud však opatrný a obezřetný hospodářský subjekt je s to předvídat přijetí opatření, které se může dotknout jeho zájmu, této zásady se dovolat nemůže. Ve stejném duchu se dle žalovaného k regulaci hazardních her vyjádřil ve své judikatuře také NSS, na jehož konkrétní rozsudky žalovaný odkázal. To však dle žalovaného neznamená, že doba platnosti obsažená v udělovaných povoleních byla bez významu, neboť žalobci poskytovala jistotu, že po uvedenou dobu nebude potřebovat od správního orgánu nové povolení a že z jeho strany nebudou v průběhu této doby činěny kroky k omezení jeho podnikání, bude-li plnit podmínky uděleného povolení a nenastanou-li některé z okolností předvídaným zákonem. Zároveň si však žalobce musel být vědom toho, že mohou nastat určité okolnosti nezávislé na jeho vůli, pro které může být platnost povolení omezena nebo dokonce zrušena, včetně možného přijetí OZV regulující hazardní hry; jde o riziko podnikání v tomto specifickém oboru. Omezení vlastnického práva tak sleduje legitimní cíl a obecný zájem, přičemž intenzita omezení je vzhledem k okolnostem případu přiměřená, proto také vlastnické právo žalobce bylo omezeno v obecném zájmu. 8. Žalovaný měl tedy za naplněny naplněny všechny tři podmínky přípustnosti omezení volné pohybu služeb stanovené rozsudkem Berlington Hungary. Uzavřel, že právní regulace stanovená OZV pro území městské části Praha 2 není v rozporu s právem EU a s jeho zásadami. Konstatoval, že neshledal za nezbytné vyzývat hlavní město Prahu nebo žalobce k dalšímu vyjádření, neboť veškeré okolnosti a podklady nezbytné pro rozhodnutí vyplývaly ze správního spisu. Prvostupňové rozhodnutí shledal přezkoumatelným, neshledal žádnou vadu ani napadeného ro