— Nejvyšší správní soud

5 A 73/2002- 34 - text  5 A 73/2002 - 34 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: S.-E., spol. s r. o., zastoupeného Mgr. Petrem Stejskalem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Jeronýmova 814, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem v Praze 10, Vršovická 65, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2002, č.j. 550/OVSS-VI/114/02 – Ru, Tro, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení . O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou u Vrchního soudu v Praze v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Hradec Králové ze dne 20. 12. 2001, č. j. 5/OH/8433/01-Sa/533 tak, že se snižuje pokuta na částku 40 000 Kč, když tímto rozhodnutím České inspekce životního prostředí byla žalobci uložena pokuta podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech (dále též „zákon o odpadech“) ve výši 150 000 Kč za porušení povinností stanovených v § 3 odst. 4 téhož zákona. Proti tomu žalobce namítá, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na svých právech, a že se proto jedná o rozhodnutí nezákonné. Tuto nezákonnost spatřuje zejména v tom, že Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové o revizi prováděné u žalobce dne 19. 10. 2001 předem neinformoval statutární orgán žalobce, což bylo v rozporu s § 28 odst. 2 zákona o odpadech. Navíc při uvedené revizi nepoučil žalobce o tom, že má právo, aby byl přítomen jeho zástupce. Takový postup správního orgánu je podle žalobce v rozporu nejen se zákonem o odpadech a správním řádem, ale též s ústavním právem na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále žalobce namítá, že jak v oznámení o zahájení správního řízení ze dne 28. 11. 2001, tak v rozhodnutí orgánu I. stupně chybí vymezení jednání, kterým se měl žalobce dopustit správního deliktu. Žalobci tak není vůbec zřejmé, za jaké pochybení je mu daná pokuta ukládána. Napadenému rozhodnutí žalobce rovněž vytýká, že z něho není patrné k jakým skutkovým a právním zjištěním žalovaný po provedeném odvolacím řízení dospěl, není zde shrnuto jaké dokazování žalovaný provedl, z jakých podkladů pro rozhodnutí vyšel, které skutečnosti vzal za prokázané a k jakým skutkovým a právním závěrům dospěl. Z těchto důvodů žalobce namítá, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Dále žalobce poukazuje na to, že se v napadeném rozhodnutí žalovaný nevypořádal s námitkami, které uvedl ve svém odvolání, zejména když se nezabýval tvrzeními, že původcem komunálního odpadu, který se na staveništi nacházel, jsou třetí osoby a že naopak žalobce tento odpad řádně likviduje zákonným způsobem. Rovněž zdůrazňuje, že rozhodnutí žalovaného vychází z nedostatečně zjištěného skutkového stavu, neboť žalobce realizuje podle platného územního rozhodnutí a stavebního povolení výstavbu řízené skládky skupiny II. Celá lokalita je v režimu stavby a nepodléhá tak kontrole České inspekce životního prostředí, nýbrž kontrole příslušného stavebního úřadu, který přes opakovanou kontrolu žádná pochybení nikdy nezjistil. K výstavbě skládky, kterou realizuje žalobce, je potřeba obrovské množství stavebních materiálů v podobě zeminy, stavební suti, štěrků a podobných látek, které lze charakterizovat jako odpady ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o odpadech. Tyto materiály jsou však žalobcem používány výhradně jako stavební materiál, a to v souladu se stavebními a jinými obecně právními předpisy. Proto navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil. Věc nebyla skončena Vrchním soudem v Praze do 31. 12. 2002, proto byla podle § 132 zákona 150/2002 Sb., soudní řád správní, postoupena Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení v řízení podle ustanovení části třetí hlavy druhé dílu prvního soudního řádu správního (dále jen s. ř. s.) - tedy v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že Česká inspekce životního prostředí postupovala zcela standardním způsobem a že v provedeném správním řízení nebylo shledáno žádné pochybení. Žalovaný se v odvolacím řízení podrobně zabýval všemi námitkami žalobce a v napadeném rozhodnutí zohlednil, že se jedná o výstavbu skládky legalizovanou dle stavebních předpisů, kdy je povoleno použití odpadů daných vlastností; proto také rozhodl o podstatném snížení uložené pokuty. V areálu stavby skládky však byl při kontrole zjištěn také směsný odpad spíše charakteru odpadu komunálního, který v žádném případě nesplňuje kriteria pro využití při stavbě. Námitka žalobce, že tento druh odpadu vznikl činností třetích osob nemohl žalovaný akceptovat, neboť celý areál je oplocen a navíc některé z uvedených odpadů byly evidentně součástí odpadů určených ke stavbě. S tvrzením žalobce, že nežádoucí odpad je odstraňován zákonným způsobem, žalovaný rovněž nemůže souhlasit. Závěrem uvádí, že kompetence České inspekce životního prostředí ke kontrole vyplývá ze skutečnosti, že stavba je realizována mimo jiné za použití velkého množství odpadů a nakládání s odpady je příslušná kontrolovat právě Česká inspekce životního prostředí. Proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Pokuta byla uložena podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 125/1997 Sb., o odpadech, když skutečnost, že v průběhu řízení byl tento zákon zrušen zákonem č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů (v rozhodné části účinným od 1. 1. 2002), nemá pro rozhodnutí o žalobě význam, neboť podle přechodných ustanovení tohoto zákona (§ 83 odst. 9) se řízení o pokutách zahájená před jeho účinností dokončí podle dosavadních právních předpisů. Pokutu podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech bylo možno uložit buď za nakládání s nebezpečným odpadem jako s odpadem ostatním, nebo za úpravu, využívání nebo zneškodňování odpadů v zařízeních, která k tomu nejsou určena. Česká inspekce životního prostředí ji v daném případě uložila za jednání odpovídající druhé možnosti naplnění skutkové podstaty daného deliktu, tedy za porušení povinností stanovených v § 3 odst. 4 zákona o odpadech a žalovaný tuto právní kvalifikaci jednání žalobce zachoval. K průběhu řízení ze správního spisu vyplynulo, že dne 19. 10. 2001 byla Českou inspekcí životního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové provedena neohlášená revize a místní šetření v lokalitě stavby skládky odpadů skupiny II. - pro ostatní odpad k. ú. B. a M. Revize byla provedena v souladu s § 24 a 28 zákona o odpadech a byla zahájena až po příjezdu statutárního zástupce žalobce. Při místním šetření bylo zjištěno, že na danou lokalitu jsou přijímány materiály včetně odpadů, které dle sdělení žalobce budou použity pro stavbu skládky. Jednalo se jak o stavební odpady (cihly, beton, zemina), tak i o směsný odpad spíše charakteru komunálního (papírové obaly, PET láhve, zbytky podlahových krytin). Rovněž byly při revizi zjištěny zbytky po pálení odpadu. Zjištěný stav byl fotograficky zdokumentován a o revizi sepsán protokol, ve kterém byl žalobce vyzván k předložení rozhodnutí na jehož základě jsou na lokalitu přijímány odpady. Ve stanovené lhůtě žalobce doložil stavební povolení vydané Magistrátem města Pardubice, odborem stavebního úřadu dne 12. 2. 1998, č. j. T 217/97/HI a své vyjádření ve kterém konstatuje, že na základě uvedeného stavebního povolení realizuje v dané lokalitě stavbu řízené skládky skupiny II. – pro ostatní odpad. Přijímaný materiál, který má charakter odpadu zde není skládkován, ale připravován jako stavební materiál pro příslušné stavební objekty. Po provedeném správním řízení vydala dne 20. 12. 2001 Česká inspekce životního prostředí, oblastní inspektorát Hradec Králové rozhodnutí č.j. 5/OH/8433/01-Sa/533, kterým byla žalobci uložena pokuta ve výši 150 000 Kč za porušení § 3 odst. 4 zákona o odpadech. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že na lokalitu skládky, která je dosud ve výstavbě jsou ukládány odpady, které není povoleno na daném území skladovat, zneškodňovat ani upravovat. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas odvolání, ve kterém argumentoval obdobně jako v podané žalobě. Ministerstvo životního prostředí jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne 12. 4. 2002, č. j. 550/OVSS-VI/114/02-Ru, Tro žalobcovu odvolání částečně vyhovělo a změnilo rozhodnutí prvostupňového správního orgánu tak, že byla uložená pokuta snížena na částku 40 000 Kč. Snížení uložené pokuty odůvodnil odvolací orgán tak, že návoz odpadu na stavbu a jeho skladování byl v podstatě legalizován stanoviskem Okresního úřadu v Pardubicích ze dne 11. 12. 19