2 As 37/2003 — Nejvyšší správní soud

2 As 37/2003- 47 - text  č. j. 2 As 37/2003 - 47 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce P. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Holubem, advokátem, se sídlem Brno, Kopečná 14, proti žalovanému Celnímu ředitelství Brno, se sídlem Brno, Koliště 21, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2003, č. j. 29 Ca 291/2001 -30, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 4. 2003, č. j. 29 Ca 291/2001-30 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalovaný (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Celního ředitelství Brno ze dne 5. 6. 2001, zn. 3380/2001 – 01 – 0101 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím žalovaného bylo vysloveno, že se mění rozhodnutí Celního úřadu Znojmo ze dne 30. 4. 2001 tak, že se uložené zvláštní opatření „propadnutí“ nahrazuje slovem „zabrání“ s tím, že v ostatních částech zůstává výrok nezměněn. Jak vyplývá z odůvodnění tohoto rozsudku, krajský soud vycházel z toho, že „napadená“ rozhodnutí správních orgánů (tedy rozhodnutí správních orgánů prvého i druhého stupně) vycházejí ze závěru, že žalobce skladoval v nákladovém prostoru nákladního automobilu celkem 800 000 ks neznačených cigaret. Ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a opatřeních s tím souvisejících stanoví, že příslušný orgán uloží fyzické nebo právnické osobě, která skladuje nebo prodává cigarety neznačené podle § 4 odst. 1 téhož zákona, při prvním zjištění jejich skladování nebo prodeje pokutu až do výše 100 000 Kč. V ustanovení § 8 odst. 10 citovaného zákona je uvedeno, že skladováním neznačených cigaret se pro účely tohoto zákona rozumí skladování v prostorách k tomu určených (skladech), v dopravních prostředcích, a to i při přepravě, v kancelářích nebo jiných nebytových prostorách a v prodejních místech včetně stánkového a obdobného prodeje. Bylo tedy na správních orgánech, aby dostály své zákonné povinnosti ve smyslu ustanovení § 47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, (dále jen „správní řád“), tedy aby v odůvodnění napadených rozhodnutí dostatečným způsobem vyslovily úvahy týkající se výkladu klíčového termínu skladování (skladování v dopravních prostředcích). K výkladu tohoto pojmu nedošlo, neboť obě napadená rozhodnutí bez dalšího uvádějí, že žalobce jako řidič převážel v nákladním automobilu 800 000 ks neznačených cigaret a tím je též skladoval. V napadeném rozhodnutím tak chybí potřebný výklad zákona, a sice zda skladováním cigaret je možno rozumět jejich pouhé převážení v dopravním prostředku, či zda je potřeba naplnit i jiné kumulativní znaky. Žalovaný (stejně jako orgán prvostupňový) tedy porušil napadeným rozhodnutím kogentní ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu a jeho rozhodnutí proto z hlediska zákona neobstojí. Napadené rozhodnutí žalovaného dále zcela postrádá odůvodnění, na jakém právním a skutkovém základě je založen výrok, že rozhodnutí Celního úřadu Znojmo se mění tak, „že se ruší uložené zvláštní opatření: „propadnutí“ a nahrazuje se slovem „zabrání“. Úvaha, vyjádřená v odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného, že „dle zásady jednoty právního řádu dospěl žalovaný k závěru, že propadnutí neznačených cigaret lze uložit jejich vlastníkovi“, přičemž nebylo prokázáno, že by vlastníkem byl žalobce, je zcela nedostačující. Je povinností žalovaného (ve smyslu shora citovaného ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu) řádně odůvodnit po právní i skutkové stránce, proč dospěl k citovanému rozhodnutí. Lze navíc částečně přisvědčit i námitce žalobce o možnosti vzniku určitých pochybností pokud jde o výklad ve smyslu výroku napadeného rozhodnutí žalovaného, nicméně z kontextu obou napadených rozhodnutí je, dle názoru soudu, možno jednoznačně dovodit, že žalovaný změnil prvostupňové správní rozhodnutí o uložení zvláštního opatření propadnutí cigaret, tak že vyslovil jejich zabrání. Bude nicméně na žalovaném, aby v dalším řízení používal zejména ve výrokových částech rozhodnutí zcela jasná vyjádření. Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že jádrem celého problému je interpretace ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu, zejména otázky míry informací, poskytnutých účastníkovi řízení v odůvodnění rozhodnutí, popřípadě otázka, jaké minimum skutkových a právních okolností musí být v odůvodnění rozhodnutí obsaženo, aby nedošlo k porušení citovaného ustanovení. Ze slovního výkladu by mohlo vyplývat, že správní orgán se musí v odůvodnění svého rozhodnutí vypořádat beze zbytku se všemi skutečnostmi, o které je výrok opřen. Naznačená interpretace tohoto ustanovení by vedla k tomu, že výsledkem by bylo rozhodnutí kasuistické, komplikované a z tohoto důvodu pro účastníka nepřehledné a nesrozumitelné. Dle názoru stěžovatele přiměřená aplikace ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu znamená nalezení míry skutkové i právní interpretace, která zajistí účastníkovi řízení srozumitelnou informaci o skutečnostech, z nichž správní orgán při rozhodování vycházel, a o způsobu aplikace práva. Z hlediska požadavků vyslovených soudem nelze totiž zcela přesně určit, jaká míra informací uvedených v odůvodnění rozhodnutí by soud vůbec uspokojila. Konstatoval-li stěžovatel v soudem zrušeném rozhodnutí, že účastník řízení neznačené cigarety vezl v nákladním automobilu, dále že tím, že je převážel, a tedy je skladoval, nelze než dovodit, že skladováním neznačených cigaret rozumí stěžovatel jejich umístění do dopravního prostředku, logicky tedy i jejich převážení v dopravním prostředku.bez naplnění jiných kumulativních znaků. Jiný závěr z obsahu celého odůvodnění nelze učinit. Vzhledem ke znění ustanovení § 8 odst. 10 zákona č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů, by požadavek naplnění jiných kumulativních znaků byl v rozporu s danou skutkovou podstatou. Tento názor soudu je v rozporu s jeho dosavadní praxí a tedy je zásahem do právní jistoty, když v podobných věcech v tomto případě Krajský soud v Brně rozhoduje různě. Co se týče druhého důvodu zrušení správního rozhodnutí, tedy absence odůvodnění, na jakém právním a skutkovém základě je založena změna výroku, stěžovatel i zde splnil v nejnutnější míře požadavky na náležitosti rozhodnutí podle ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu. Zákon č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů ukládá povinnost uložit zvláštní opatření propadnutí či zabrání neznačených cigaret, tyto pojmy však citovaný zákon nevysvětluje. V zákoně jsou však uvedeny dva pojmy, tedy beze sporu existuje mezi nimi rozdíl, který stěžovatel spatřuje skutečně „pouze“ dle zásady jednoty právního řádu ve vlastnickém vztahu k neznačeným cigaretám. Tedy, že propadnutí neznačených cigaret lze uložit prokazatelnému vlastníkovi neznačených cigaret a zabrání všem jiným osobám. Vlastnické právo účastníka řízení nebylo prokázáno, proto stěžovatel ve svém rozhodnutí vyslovil zabrání. Také zde, k požadavku soudu na odůvodnění skutkové stránky, stěžovatel odkazuje na názor vyslovený Krajským soudem v Plzni a tedy ve věcech sp. zn. 30 Ca 278/96 a 30 Ca 297/97, že otázka vlastnictví neznačených cigaret nemá vliv na naplnění znaků skutkové podstaty jiného správního deliktu a její zkoumání by bylo nad zákonný rámec. Soudem zrušené rozhodnutí stěžovatele tedy splňuje v nejnutnější míře náležitosti rozhodnutí podle ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu, uvedené skutkové a právní údaje odůvodnění jsou postačující, když dostatečně odůvodňují výrok soudem zrušeného rozhodnutí. Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti stručně poukázal na žalobu a dále uvedl, že žalovaný se především měl náležitě vypořádat s institutem skladování zboží ve vztahu k činnosti, která souvisí s následným prodejem tohoto zboží (s doložením dalších znaků  jak po subjektivní, tak i po objektivní stránce). Dále poukázal na ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 303/1993 Sb. a konečně vyslovil přesvědčení, že s ohledem na výše uvedené nemohl být přepravou zboží, které navíc nebylo vlastnictvím žalobce, „naplněn zákon č. 303/1993 Sb., v platném znění“. Proto žalobce navrhl, aby rozsudek byl „Nejvyšším správním soudem potvrzen v celém rozsahu“. Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a shledal kasační stížnost důvodnou. Tento soud vycházel z následujících skutečností a úvah. Pokud se stěžovatel v obecné rovině v kasační stížnosti zabývá výkladem ustanovení § 47 odst. 3 správního řádu, je třeba uvést, že správní orgán