4 Ads 54/2004 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 54/2004- 65 - text  [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: B. A., zast. JUDr. Tomášem Chlebikem, advokátem, se sídlem Karola Sliwky 6/20, Karviná – Fryštát, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, o starobní důchod, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2004, č. j. 19 Cad 49/2003 – 33, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna zástupci stěžovatelky, JUDr. Tomáši Chlebikovi, advokátu, se sídlem Karola Sliwky 6/20, Karviná – Fryštát, s e u r č u j e částkou 975 Kč a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 14. 1. 2003, č. j. X, přiznala Česká správa sociálního zabezpečení žalobkyni od 10. 10. 2002 starobní důchod podle ustanovení § 30 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění, ve výši 2824 Kč měsíčně. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedla, že péči o osobu blízkou hodnotila od 1. 9. 1991, kdy bylo prokázáno, že pan J. K. byl úplně bezmocný. Dále je v odůvodnění rozhodnutí uvedeno, že prokáže-li žalobkyně, že J. K. byl před tímto datem alespoň převážně bezmocný, bude o výši důchodu rozhodnuto znovu. V podané žalobě se žalobkyně dovolávala zhodnocení doby od 1. 7. 1989 do 31. 8. 1991 s tím, že v tomto období, na které navazuje uznaná doba úplné bezmocnosti J. K., bylo tomuto 90 let a žalobkyně o něj pečovala. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 15. 6. 2004, č. j. 19 Cad 49/2003 – 33, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu dávkového spisu, z listinných důkazů, výslechu žalobkyně a výslechu svědkyně MUDr. Z. H. Citoval ustanovení § 28, § 5 odst. 1, § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb. a § 9 odst. 1 písm. k) zákona č. 100/1988 Sb., účinného od 1. 10. 1988, podle něhož bylo možno hodnotit jako náhradní dobu pojištění dobu osobní péče o blízkou osobu, která byla převážně nebo úplně bezmocná a nebyla umístěna v ústavu sociální péče nebo v obdobném zdravotnickém zařízení, a to nejdříve od 1. 1. 1976. Soud konstatoval, že rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2003 je nutno považovat za zákonu odpovídající. Nebylo prokázáno, že by k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí byla žalobkyně na svých právech zkrácena tím, že by jí nebyla zhodnocena doba pojistného od 1. 7. 1989 do 31. 8. 1991. Podle názoru soudu námitka žalobkyně, aby jí byla doba od 1. 7. 1989 do 31. 8. 1991 započtena jako další doba pojištění není důvodná. Přes rozsáhlé dokazování se nepodařilo lékařskými nálezy doložit, že by J. K. byl v období před 1. 9. 1991 úplně či převážně bezmocný. Soud konstatoval, že pro posouzení je rozhodující skutkový stav, který tu byl v době vydání rozhodnutí orgánu státní správy, jež je předmětem tohoto řízení. Zákon o důchodovém pojištění neumožňuje posouzení bezmocnosti pouze na základě tvrzení žalobce. Rozhodnutí o nároku na zvýšení důchodu pro bezmocnost je závislé na lékařském odborném posouzení. K němu jsou v přezkumném soudním řízení povolány posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí, a to na základě osobního vyšetření a prostudování zdravotní dokumentace posuzovaného. V daném případě nebylo možno vypracovat posudek o zdravotním stavu J. K. a jeho schopnosti vykonávat sebeobslužné úkony za období od 1. 7. 1989 do 31. 8. 1991, neboť nebyla předložena zdravotní dokumentace jmenovaného za období před 1. 9. 1991. Za tvrzené období nebyl ani vypracován lékařský nález pro zjištění bezmocnosti ani neproběhlo posouzení zdravotního stavu ve smyslu ustanovení § 8 zákona č. 582/1991 Sb. Zdravotní dokumentace J. K., která byla k dispozici, byla založena MUDr. Z. H. až dnem 9. 9. 1991. Výplata opakujícího se příspěvku při péči o osobu blízkou neprokázala bezmocnost J. K. v období od 1. 7. 1989 do 31. 8. 1991. Soud dále uvedl, že podle ustanovení § 75 odst. 1 s. ř. s. vychází při přezkoumávání zákonnosti správního rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Podle odstavce druhého věty prvé téhož ustanovení soud přezkoumává napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, že ke dni vydání přezkoumávaného rozhodnutí splňovala další dobu pojištění od 1. 7. 1989 do 31. 8. 1991 a neunesla tak důkazní břemeno. Po provedeném řízení a hodnocení důkazů proto soud žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, v níž žádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 22. 7. 2004, č. j. 19 Cad 49/2003 – 46, ustanovil stěžovatelce v řízení o kasační stížnosti zástupce z řad advokátů – JUDr. Tomáše Chlebika, se sídlem K. Sliwky 20/6, Karviná – Fryštát. V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka tvrdila, že správní orgán nebyl nucen posuzovat bezmocnost pouze na základě tvrzení žalobce. Zdravotnické zařízení nepředložilo zdravotní dokumentaci možná proto, že se jedná o státní zdravotnické zařízení a dochází zde k určitému konfliktu zájmů. Poukazovala dále na vyjádření MUDr. Z. H., která jako svědkyně potvrdila, že se žalobkyně starala o svého posléze zesnulého otce již od roku 1989, přičemž jeho zdravotní stav byl závažný, a od 1. 7. 1989 srovnatelný s převážnou bezmocností, což si vyžadovalo péči druhé osoby. Dále poukazovala na to, že bylo tvrzeno a doloženo, že čs. stát, zastoupený Okresním národním výborem v Karviné, odborem sociálních věcí, svým rozhodnutím ze dne 18. 8. 1989, přiznal B. A. opakující se peněžitý příspěvek na péči o blízkou osobu ve výši 1000 Kč měsíčně od 1. 7. 1989 a posléze byla tato částka zvyšována. Poskytování příspěvku bylo zastaveno z důvodu úmrtí J. K. Dovozovala, že pokud v době předchozí čs. stát uznal J. K. za osobu bezmocnou a jeho ošetřovateli (stěžovatelce) přiznal peněžitý příspěvek za ošetřování bezmocné osoby, tak za žádných okolností není tentýž stát oprávněn pochybovat bez prokázání opaku o tom, že J. K. bezmocný byl a žalobkyně o něj pečovala. Dovozovala, že výše uvedené skutečnosti lze podřadit pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., čímž má na mysli, že i podle soudu byla bezmocnost J. K. před 1. 9. 1991 pouze tvrzena, nikoliv důkazy doložena, což pravdou není. V úvahu podle jejího názoru přichází i důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť je pravděpodobné, že soud správní rozhodnutí nepřezkoumal, nýbrž plošně jeho obsah a závěry převzal. Navrhovala, aby napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen s tím, aby žalobě bylo vyhověno. Žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení se k podané kasační stížnosti nevyjádřila. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu z hledisek uvedených v ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti. Neshledal přitom vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ve smyslu § 109 odst. 3 s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti plyne, že se stěžovatelka dovolává důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle § 103 odst. 1 s. ř. s. lze kasační stížnost podat pouze z důvodu tvrzené a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku krajského soudu neshledal. Předmětem tohoto přezkumného soudního řízení bylo rozhodnutí žalované ze dne 14. 1. 2003, č. X, jímž byl stěžovatelce přiznán od 10. 10. 2003 starobní důchod podle § 30 zákona č. 155/1995 Sb. Podle osobního listu důchodového pojištění ze dne 6. 11. 2002 nemá stěžovatelka zhodnocenu dobu od 1. 7. 1989 do 31. 8. 1991. Dobu od 1. 9. 1991 do 31. 12. 1992 má zhodnocenu jako dobu vyloučenou – „dobu péče“. Uvedená doba od 1. 9. 1991 do 31. 12. 1992 byla zhodnocena jako doba náhradní ve smyslu § 9 odst. 1 písm. k) zákona č. 100/1988 Sb., se zřetelem k ustanovení § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., a to jako doba péče o úplně bezmocnou osobu – otce stěžovatelky, pana J. K. Tato náhradní doba od 1. 9. 1991 do 31. 12. 2002 byla prokázána rozhodnutím žalované ze dne 7. 9. 1992, č. Y, z něhož vyplývá, že pan J. K. byl od září 1991 úplně bezmocný