5 As 20/2004 — Nejvyšší správní soud

5 As 20/2004- 37 - text č. j. 5 As 20/2004 - 37 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce L. N., zastoupeného JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou se sídlem AK Resslova 9 v Olomouci, proti žalovanému Krajskému úřadu Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a v Olomouci, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2003, č. j. 58 Ca 49/2003 - 16, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 12. 2003, č. j. 58 Ca 49/2003 - 16 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný jako stěžovatel se kasační stížností domáhá zrušení výše označeného rozsudku, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Olomouce č. j. AŘ 58/03-Ti ze dne 15. 1. 2003, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích; za toto jednání mu byla uložena pokuta ve výši 2500 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 500 Kč a částku 500 Kč za znalecký posudek. Soud I. stupně zrušil rozhodnutí správního orgánu z důvodu nezákonnosti, kterou spatřoval v tom, že závěr správního orgánu nemá oporu v řádně zjištěném skutkovém stavu. Krajský soud uvádí, že souhlasí s názorem žalovaného v tom, že tramvaj vyjíždějící z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci musí dát přednost v jízdě mimo jiné vozidlům jedoucím po pozemní komunikaci v souladu s § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, přitom ale posoudil vjíždění tramvaje z místa ležícího mimo pozemní komunikaci paradoxně jako typické odbočování vpravo dle ust. § 21 odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb. Takový závěr soudu je v rozporu s celým provedeným dokazováním a odporuje zásadám logiky. Tramvaj po najetí do křižovatky jela po samostatném drážním tělesu, a to až na hranici křižovatky, odkud vjížděla na pozemní komunikaci; nelze tudíž jízdu tramvaje hodnotit po hranici křižovatky podle ustanovení § 23 odst. 1 a vzápětí po najetí do křižovatky podle § 21 odst. 7 zákona. Z uvedeného vyplývá, že soud se nezabýval příčinnou souvislostí mezi jízdou vozidel před jízdou, až po dobu samotného střetu vozidel a místem, kam tramvaj přejížděla. Účelově se zabýval pouze okamžikem samotného střetu, což je v přímém rozporu se zásadou dokazování, neboť střet vozidel je až následkem porušení určité povinnosti. Tramvaj přejížděla přes pozemní komunikaci ze samostatného drážního tělesa na druhé drážní těleso a neodbočovala na pozemní komunikaci, jak dovozuje soud; tento rovněž nevzal v úvahu dopraní značení v místě nehody; na silnici, po které přijíždělo osobní vozidlo, je umístěna výstražná dopravní značka A 25 „tramvaj“, ze které nevyplývá povinnost dát přednost jízdě tramvaji. V případě, že by tramvaj měla mít přednost, musela by zde být umístěna značka P 5 „dej přednost v jízdě tramvaji“. Na tuto skutečnost, kterou žalovaný při jednání před soudem uvedl, soud nereagoval. Krajský soud se při právní kvalifikaci nezabýval otázkou pro posouzení věci podstatnou, a to odkud tramvaj přijížděla, zda z tramvajového pásu – pak by platilo ust. § 21 odst. 7 zákona nebo ze samostatného drážního tělesa odlišeného od pozemní komunikace zvýšeným obrubníkem, tj. z místa ležícího mimo pozemní komunikaci – potom platí ust. § 23 odst. 1 zákona. Nelze provést kombinaci těchto ustanovení, jak učinil soud, neboť to odporuje jak zákonu, tak zásadám logiky. Krajský soud uvádí, že právní názor žalovaného vedl k vadám řízení, přičemž tyto nijak nespecifikuje, neuvádí ani konkrétní ustanovení zákona, která měla být žalovaným porušena a jakým způsobem. Stěžovatel z výše uvedených důvodů považuje rozhodnutí krajského soudu za nezákonné, nesprávné a nepřezkoumatelné pro absenci důvodů vad řízení, kterých se dovolává. Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Žalobce v písemném vyjádření uznává, že tramvajový pás je místem ležícím mimo komunikaci, ale tvrdí, že nevyjížděl z místa ležícího mimo komunikaci. Tramvajový pás ohraničený betonovým obrubníkem, končí před hranicí křižovatky, v křižovatce se kolejový pás stává součástí komunikace. Automobil se přiblížil až v době, kdy již byla odbočující tramvaj v křižovatce v jízdním pruhu automobilů a řádně dávala znamení o změně směru jízdy. V křižovatce již měl tedy žalobce přednost v jízdě podle ust. § 21 odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb., podle kterého tramvaj, která při odbočování nebo jiné změně křižuje směr jízdy vozidla jedoucího po její levé nebo pravé straně a dává znamení o změně směru jízdy, má přednost. Tato skutečnost je patrna i z plánku nehody i ze znaleckého posudku, který byl ve správním řízení proveden. Stěžovatel vychází z toho, že tramvaj vyjížděla z místa ležícího mimo silnici, aniž by si ujasnil, co je tramvajový pás, kde v křižovatce končí, jaký je režim kolejí v křižovatce, když z plánku nehody a ze znalostí na místě samém je zcela zřejmé, že tramvajový pás končí před křižovatkou. V kasační stížnosti stěžovatel tvrdí, že žalobce odbočoval z tramvajového pásu, ač z plánku nehody je zřejmé, že ke střetu tramvaje a osobního automobilu došlo v pravém jízdním pruhu dvouproudové komunikace a řidič osobního automobilu tedy narazil do tramvaje jedoucí v křižovatce a dávající znamení o změně směru jízdy. Jak bylo zjištěno ze znaleckého posudku provedeného ve správním řízení, řidič osobního automobilu jel vyšší rychlostí než povolenou; pokud by jel rychlostí do 50 km/hod, ke střetu by nedošlo, neboť by byl schopen před tramvají zastavit. Žalobce svým chováním respektoval ust. § 4 písm. a) a jednal v souladu s ust. § 21 odst. 7 zákona č. 361/2000 Sb.; žádnou povinnost plynoucí ze zákona tak neporušil. Krajský soud proto posoudil právní otázku správně, jeho rozhodnutí je přezkoumatelné. Žalobce navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v rozsahu důvodu kasační stížnosti uplatněného dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. Ze spisu vyplynulo, že žalobce byl rozhodnutím Magistrátu města Olomouce ze dne 15. 1. 2002, č. j. AŘ/58/03-Ti shledán vinným ze spáchání přestupku dle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a současně mu byla podle § 22 odst. 2 cit. zákona uložena pokuta ve výši 2500 Kč; dále mu bylo uloženo zaplatit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Porušením ust. § 4 písm. a) a § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. způsobil jako řidič tramvaje dne 19. 8. 2002 ve 23.07 hod v O., na ulici B., silnice I/46 na 40,74 km v křižovatce s ulicí H., dopravní nehodu. Do křižovatky vjel po ulici B. od ulice W., ve směru jízdy na B. Na křižovatce odbočoval vpravo na ulici H., přitom nedal přednost v jízdě osobnímu automobilu značky Opel Omega SPZ X. jedoucímu po ulici B. ve směru jízdy od ulice W. a projíždějící křižovatku rovněž směrem na B.; přitom došlo k bočnímu střetu mezi vozidly. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný Krajský úřad Olomouckého kraje rozhodnutím ze dne 21. 3. 2003, č. j. ODSH 505/03-Ro zamítl a rozhodnutí orgánu I. stupně potvrdil. Žalovaný setrval na právním i skutkovém hodnocení, jak bylo provedeno ve správním řízení orgánem I. stupně, když vycházel z prokázaného zavinění žalobce, který porušil ust. § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., tím, že nedal přednost v jízdě při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci vozidlu jedoucímu po pozemní komunikaci. Krajský soud v Ostravě rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení, přičemž dospěl k odlišnému právnímu hodnocení situace. Nezpochybňuje závěr žalovaného ohledně nespornosti ust. § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., totiž, že tramvaj vyjíždějící z místa ležícího mimo pozemní komunikaci musí dát přednost v jízdě mimo jiné vozidlům jedoucím po pozemní komunikaci. Avšak neztotožnil se se závěrem žalovaného, že z charakteru předmětné křižovatky a křížením koridoru jízdy osobního automobilu, kdy tramvaj vyjíždí z místa ležícího mimo pozemní komunikaci a následně pozemní komunikaci opouští, nelze dovozovat, že se jedná o typické odbočování vpravo, jak má na mysli ust. § 21 odst. 7 cit. zákona, kterého se žalobce dovolával. V místě, kde došlo ke střetu tramvaje a osobního automobilu, jak vyplývá z orientačního plánku nehody, který je součástí vyšetřovacího policejního spisu, jakož i ze znaleckého posudku, se nesporně jednalo o pozemní komunikaci, na které podle ust. § 21 odst. 7 cit. zákona má řidič tramvaje přednost v jízdě. Soud tak dospěl k závěru, že se v daném případě jednalo o