6 Afs 161/2014 — Nejvyšší správní soud

6 A 69/2000- 55 - text 6 A 69/2000 - 66 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce Č. A., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Tajbrem, advokátem se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu financí, Letenská 15, Praha 1, zastoupenému JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem nám. 14. října č. 3, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2000, čj. 393/32 467/2000, o prominutí daně z převodu nemovitostí, takto: I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í: Žalobce se domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 25. 5. 2000, čj. 393/32 467/2000, jímž Ministerstvo financí zamítlo odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 4. 2. 2000, čj. 6482/140/1999, kterým správní orgán I. stupně zastavil řízení ve věci žádosti o prominutí daně z převodu nemovitostí. Žalobce poukázal na to, že uzavřel jako prodávající kupní smlouvu, na základě níž došlo k převodu nemovitosti; právní účinky vkladu nastaly dne 15. 5. 1995. Vzhledem k tomu, že kupující nezaplatil kupní cenu, dal kupující v prohlášení ze dne 9. 11. 1995 souhlas se zpětným převodem nemovitosti na žalobce. Na základě tohoto prohlášení zapsal Katastrální úřad v Benešově vlastnické právo opět ve prospěch žalobce. Předmět daně, jímž je úplatný převod nemovitosti, tak nebyl nikdy naplněn, neboť v důsledku nezaplacení kupní ceny byla prodávaná nemovitost převedena v souladu se smlouvou zpět na žalobce jakožto prodávajícího. Tím byly zrušeny veškeré právní účinky smlouvy a není tak právního důvodu k vyměření daně z převodu nemovitostí. Žalovaný – stejně jako správní orgán I. stupně – založil své rozhodnutí na § 25 odst. 3 zákona ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 169/1998 Sb. (dále jen „zákona č. 357/1992 Sb.“), podle něhož bylo nutno požádat o prominutí daně do šesti měsíců od povolení vkladu, došlo-li k odstoupení od kupní smlouvy. Právním důvodem zániku závazku z kupní smlouvy však nebylo odstoupení, ale právní úkon kupujícího akceptovaný prodávajícím, kterým byla smlouva oboustranně prohlášena za neplatnou a který je ve své podstatě vzdáním se vlastnického práva. Na tento případ zákon č. 357/1992 Sb. nepamatuje a neřadí jej mezi případy, kdy může dojít k prominutí daně. Z výše uvedeného však vyplývá, že daň byla žalobci vyměřena nezákonně a je tedy namístě, aby byla prominuta. Žádost o prominutí daně měl žalovaný posoudit i podle § 55a daňového řádu, neboť je zřejmé, že k vyměření daně došlo v důsledku nesrovnalosti zákona, který nepamatuje na jiný případ zániku závazku od samého počátku než odstoupením od smlouvy. Žalobce proto navrhoval zrušení rozhodnutí žalovaného i správního orgánu I. stupně. Žalovaný ve svém vyjádření poukázal především na to, že jednou z podmínek prominutí daně podle § 25 odst. 3 zákona č. 357/1992 Sb. je, že k odstoupení dojde ve lhůtě šesti měsíců od vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí a že poplatník v této lhůtě o prominutí daně požádá. Vzhledem k tomu, že žádost byla podána až za tři roky po vkladu vlastnického práva, nebyla splněna jedna z podmínek a řízení bylo zastaveno. Žalovaný dále dovozoval, že napadené rozhodnutí je procesní povahy a že na prominutí daně není právní nárok, pročež by měl Vrchní soud v Praze řízení zastavit z důvodu kompetenčních výluk stanovených v § 248 odst. 2 písm. e) a i) občanského soudního řádu. K meritu dále žalovaný uváděl, že kupní smlouvou se zakládá synallagmatický závazkový právní vztah, z něhož vyplývá povinnost kupujícího zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Jestliže kupující tento závazek nesplní, může to být důvodem pro odstoupení od smlouvy. Odstoupení od smlouvy však nemůže měnit nic na tom, že šlo o úplatný převod; jiný závěr by prý vedl k naprosto absurdním důsledkům. Co se týče prohlášení ze dne 9. 11. 1995, jde ve své podstatě o naplnění rozvazovací podmínky sjednané v článku VI. kupní smlouvy. Kupní smlouva zanikla naplněním rozvazovací podmínky; k převodu vlastnického práva tedy došlo a na určitou dobu (do naplnění rozvazovací podmínky) byly nemovitosti ve vlastnictví kupujícího. Daň byla proto vyměřena v souladu se zákonem. Žalovaný konečně uvedl, že žádost o prominutí daně byla posouzena i podle § 55a daňového řádu a Ministerstvo financí ji rozhodnutím ze dne 27. 7. 1998, čj. 393/52 105/98, zamítlo. Žalovaný navrhl, aby soud – pokud řízení nezastaví – žalobu zamítl. V replice ze dne 3. 9. 2000 žalobce setrval na své žalobě. Připomněl, že právní úkon, jímž došlo k „ukončení platnosti smlouvy“, měl povahu dohody o zrušení závazku, jímž došlo k zániku kupní smlouvy a účinků vkladu vlastnického práva, pročež byl zpětně zrušen úplatný převod nemovitosti. Proto pokud již v té době nebyla daň doměřena, odpadly podmínky pro její doměření a finanční úřad neměl daň vyměřit. Pokud žalovaný nesprávný postup nenapravil, je jeho rozhodnutí nezákonné a ze stejného důvodu je nezákonné i napadené rozhodnutí. Žalobce z těchto důvodů setrval na žalobním petitu. U jednání konaného dne 30. 11. 2005 setrvaly sporné strany na svých návrzích. Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil následující pro věc podstatné skutečnosti: Dne 15. 5. 1995 (ve smlouvě je zjevnou písařskou chybou uvedeno datum 15. 5. 1994) uzavřel žalobce jako prodávající s J. M. jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod nemovitosti v hodnotě 25 000 000 Kč. V článku VI. této smlouvy se kontrahenti dohodli na tom, že „v případě, že kupní cena nebude prodávajícímu vyplacena, bude vlastnické právo vráceno zpět na prodávajícího“. Vklad vlastnického práva ve prospěch kupujícího byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu v Benešově ze dne 13. 6. 1995, čj. 10-V11-960/95. Právní účinky vkladu nastaly zpětně ke dni 15. 5. 1995. Dne 9. 11. 1995 byla sepsána – a dne 15. 11. 1995 před Matrikou–Městským úřadem Kadaň kupujícím podepsána – listina označená jako „Prohlášení“, v níž kupující jednak uznává, že nezaplatil kupní cenu, a jednak s odvoláním na článek VI. kupní smlouvy uznává kupní smlouvu za neplatnou, žádá o vrácení nemovitosti zpět prodávajícímu a o jeho zpětné převedení na prodávajícího katastrálním úřadem. Na základě tohoto Prohlášení zapsal Katastrální úřad Benešov vlastnické právo zpět ve prospěch prodávajícího. Dne 5. 5. 1997 zaslal Finanční úřad v Benešově žalobci výzvu k podání daňového přiznání nebo hlášení podle § 44 daňového řádu, v níž žalobce upozorňuje, že již uplynula zákonná lhůta pro podání přiznání k dani z převodu nemovitosti a vyzývá jej, aby tak do 15 dnů učinil. Dne 7. 4. 1998 zaslal Finanční úřad v Benešově žalobci II. výzvu podle § 44 daňového řádu, aby podal přiznání k dani z převodu nemovitosti včetně znaleckého posudku „platného“ ke dni, kdy nastaly právní účinky vkladu do katastru nemovitostí, tj. ke dni 15. 5. 1995. Tato výzva byla žalobci doručena 20. 4. 1998. Platebním výměrem ze dne 4. 5. 1998, č. 11/98, čj. 98/33201/960 10-V11-960/95, vyměřil Finanční úřad v Benešově žalobci daň z převodu nemovitosti ve výši 1 375 000 Kč (ze základu 25 000 000 Kč). Platební výměr byl žalobci doručen 18. 5. 1998. Uvedený platební výměr napadl žalobce podáním z téhož dne označeným jako „odvolání proti platebnímu výměru na daň z nemovitosti č. 11/98 čj. 98/33201/960 10-V-11-960/85 ze dne 4. 5. 1998 – žádost Ministerstvu financí o prominutí daně z převodu nemovitostí“. V tomto podání uvádí, že kupní smlouva nebyla realizována, neboť došlo ke zpětnému převodu vlastnického práva; o tom již žalobce finanční úřad několikrát informoval (pozn. soudu: tyto žalobcem zmiňované dopisy nejsou součástí spisu) a přiložil též fotokopii prohlášení kupujícího, na základě něhož byl zpětný převod proveden. Žalobce vyjádřil svou víru, že „záležitost je natolik jasná, že mému odvolání vyhovíte a od zaplacení daně bude upuštěno“. Na závěr svého podání žalobce uvedl: „Zároveň (sic! – pozn. soudu) se tímto na základě telefonických informací Vašeho oddělení majetkových daní posílám Vaším prostřednictvím žádost příslušnému oddělení Ministerstva financí o prominutí zaplacení daně z důvodů výše uvedených.“ Finanční úřad v Benešově poté výzvou k doplnění náležitostí odvolání podle § 48 odst. 5 daňového řádu ze dne 28. 5. 1998, čj. 98/38016/960 10-V11-960/95, konstatoval, že při posouzení žalobcova „odvolání ze dne 18. 5. 1998“ proti rozhodnutí čj. 98/33201/960 ze dne 4. 5. 1998 ve věci platebního výměru č. 11/98 na daň z převodu nemovitostí se zjistilo, že odvolání neobsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti. Finanční úřad žalobce poučil, že k odvolání proti platebnímu výměru je třeba doplnit dle § 48 odst. 4 písm. d) daňového řádu uvedení rozporu s právními předpisy či skutkovým st