4 Ads 39/2005 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 39/2005- 81 - text č. j. 4 Ads 39/2005 - 81 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. G., zast. Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem, se sídlem Nerudova 22, Litoměřice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 2. 12. 2004, č. j. 40 Cad 132/2004 – 36, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Zástupci stěžovatele, advokátu Mgr. Ladislavovi Malečkovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 975 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 30-ti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, ze dne 2. 12. 2004, č. j. 40 Cad 132/2004 – 36, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 6. 2004, č. X, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o částečný invalidní důchod, a to z důvodu nesplnění podmínek ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, (dále je „zákon o důchodovém pojištění“), když z potřebné doby 5 roků pojištění získal žalobce v rozhodném období toliko 3 roky a 48 dní pojištění. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včasnou žalobu, v níž namítal nezákonnost napadaného rozhodnutí. Uváděl, že byl několikrát ve výkonu trestu a vždy žádal o výkon práce, avšak k výkonu práce nebyl nikdy zařazen. Dovozoval proto, že k výkonu práce nebyl zařazen z důvodů, které nespočívají na jeho straně a splňuje proto podmínku pětiletého pojištění. Doplnil, že žalovaný mohl využít možnosti odstranění tvrdosti zákona a nárok na částečný invalidní důchod mu přiznat. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2. 12. 2004, č. j. 40 Cad 132/2004 – 36, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění uvedl, že z obsahu správního spisu bylo zjištěno, že podle záznamu o jednání Okresní správy sociálního zabezpečení v Mostě ze dne 16. 3. 2004 byl žalobce tímto dnem uznán částečně invalidním a míra poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti činila 40 %. Dle osobního listu důchodového pojištění získal žalobce v době od 26. 11. 1993 do 28. 10. 2003 celkem 1143 dní pojištění. Dále uvedl, že podle § 43 zákona o důchodovém pojištění má pojištěnec nárok na částečný invalidní důchod, jestliže se stal částečně invalidním a získal potřebnou dobu pojištění (nebo následkem pracovního úrazu). Stejně tak uvedl, že podle ustanovení § 44 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec částečně invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné činnosti nejméně o 33 % a splnil potřebnou dobu pojištění pro nárok na tento důchod podle § 40 zákona o důchodovém pojištění. Dále soud uvedl, že podle ustanovení § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění činí potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod u pojištěnce ve věku nad 28 let pět roků. Podle odst. 2 téhož ustanoveni se potřebná doba pojištění pro nárok na plný invalidní důchod zjišťuje z období před vznikem plné invalidity, a jde-li o pojištěnce ve věku nad 28 let, z posledních deseti roků před vznikem plné invalidity. Podmínka potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod se považuje za splněnou též, byla-li tato doba získána v kterémkoliv období deseti roků dokončeném po vzniku plné invalidity. Soud z výše uvedeného dovodil, že žalobce splnil podmínku míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti nejméně 33 % pro částečný invalidní důchod, avšak nesplnil druhou podmínku stanovenou výše cit. ustanovením § 40 zákona o důchodovém pojištění; datum vzniku částečné invalidity bylo stanoveno dnem 16. 3. 2004, desetiletým obdobím je období od 16. 3. 1993 do 15. 3. 2004, přičemž v této době získal žalobce pouze 3 roky a 48 dní pojištění, kdy byl evidován jako uchazeč o zaměstnání. Soud doplnil, že podle § 5 odst. 1 písm. l) zákona o důchodovém pojištění jsou účastny pojištění též osoby zařazené k pravidelnému výkonu prací ve výkonu trestu odnětí svobody nebo ve vazbě. Žalobce však neprokázal, že byl po dobu vazby a výkonu trestu pracovně zařazen. Závěrem soud uvedl, že oprávnění k odstranění tvrdosti zákona má jen ministr práce a sociálních věcí ČR, popř. na základě jeho pověření příslušné správy sociálního zabezpečení (§ 4 odst. 3 zákona č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení). Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) dne 8. 12. 2004 podání (kasační stížnost), ve kterém požádal o ustanovení zástupce pro podání kasační stížnosti a obecně vyjádřil nesouhlas s vydaným rozsudkem. Z důvodu včasného neustanovení advokáta podal dne 29. 12. 2004 ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem další podání, nazvané tentokrát kasační stížnost, a to toliko z důvodu zachování lhůty k podání kasační stížnosti. Usnesením Krajskému soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 1. 2005 byl stěžovateli ustanoven zástupce - Mgr. Ladislav Maleček, který kasační stížnost následně jménem stěžovatele doplnil. Kasační stížnost stěžovatel podává z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V kasační stížnosti namítal, že soud při projednávání věci neměl k dispozici rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení. Dále pak uvedl, že z odůvodnění rozsudku není zřejmé, na základě kterého ustanovení zákona soud učinil závěr o nesplnění podmínek pro přiznání částečného invalidního důchodu; ustanovení § 40 odst. 1 písm. f) zákona o důchodovém pojištění upravuje toliko přidělování plného invalidního důchodu a nikoliv částečného. Stejně tak stěžovatel namítl, že se soud nevypořádal s jeho tvrzením o tom, že ve výkonu trestu chtěl pracovat a žádal o zařazení do pracovního procesu, avšak vězeňský lékař pracovní zařazení nedoporučil. K tomuto doplnil, že soud si měl vyžádat důkazy, zprávu vězeňského lékaře a vězeňské služby, které by tyto skutečnosti potvrdily. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Dne 24. 3. 2005 zaslal zástupce stěžovatele soudu sdělení věznice ve V., o tom, že stěžovatel je od 9. 3. 2005 zařazen do kategorie nezaměstnaných odsouzených, a to především z důvodu jeho zdravotní klasifikace. Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že vzhledem ke skutečnosti, že se zcela ztotožňuje s napadeným rozsudkem, vyjádření nepodává a odkazuje na právní názor vyjádřený v rozsudku krajského soudu. Navrhovala, aby kasační stížnost stěžovatele byla zamítnuta jako nedůvodná. Dne 12. 12. 2005 podal stěžovatel k Nejvyššímu správnímu soudu obsáhlé podání, ve kterém zejména uvedl, že je opětovně ve výkonu trestu, přičemž opakovaně žádal o práci, tato mu však nebyla z důvodu pracovní neschopnosti přidělena a bylo mu sděleno, že se tak ani v budoucnu nestane. Domnívá se proto, že pro své pracovní uplatnění udělal vše, co mohl. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem. Napadené rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud přezkoumával v mezích důvodů vymezených stížnostními body (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Stěžovatel kasační stížnost podal z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) „s. ř. s.“ lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem neshledal. Nejvyšší správní soud se nejprve musel zabývat námitkou stěžovatele spočívající v tvrzení, že soud při projednávání věci neměl k dispozici rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení. K této námitce je třeba uvést, že ze soudního spisu opravdu vyplývá, že stěžovatel k žalobě označené rozhodnutí, jak mu ukládá zákon, nepřiložil. Stejně tak ze spisu vyplývá, že Krajský soud v Ústí nad Labem vyzval dne 3. 9. 2004 stěžovatele (jeho zástupce v řízení o žalobě) k předložení napadaného rozhodnutí Če