4 Ads 73/2005 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 73/2005- 135 - text č. j. 4 Ads 73/2005 - 139 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: Z. P., zast. JUDr. Jarmilou Černou, advokátkou, se sídlem Pardubice, Sladkovského 484, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 13. 5. 2005, č. j. 54 Cad 120/2004 – 53, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna zástupkyně stěžovatelky, JUDr. Jarmily Černé, advokátky, s e u r č u j e částkou 1160,50 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 25. 10. 2004, byl žalobkyni přiznán od 12. 2. 1998 plný invalidní důchod podle ust. § 39 a § 69 zákona č. 155/1995 Sb., v celkové výši 2213 Kč měsíčně. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že výpočet důchodu byl proveden k 1. 1. 1996. Výše důchodu se skládala ze základní a procentní výměry. Základní výměra důchodu činila 680 Kč měsíčně a procentní výměra činila 18 Kč měsíčně. Protože výše procentní výměry činí nejméně 770 Kč měsíčně, bylo při výpočtu této dávky vycházeno z takto stanovené částky. V rozhodnutí je dále uvedeno, že podle ust. § 56 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., je důchod přiznáván tři roky zpět po uplatnění nároku. Z doplatku plného invalidního důchodu byl sražen přeplatek ve výši 126 789 Kč, který vznikl na vyplaceném důchodu od Ministerstva obrany za dobu 12. 2. 1998 do 31. 8. 2004. V rozhodnutí je dále uvedeno, že je jím realizován rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 2. 4. 2004, sp. zn. 54 Cad 4/2004 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 32 Ca 124/2002. Proti tomuto rozhodnutí podala včas žalobu žalobkyně. Tvrdila, že žalovaná nerespektovala závazný právní názor vyslovený v rozsudcích Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 32 Ca 124/2002 – 72, ze dne 23. 10. 2003 a č. j. 54 Cad 4/2004 – 30, ze dne 2. 4. 2004, kde bylo žalované uloženo, aby vzala v úvahu dobu pojištění a rovněž použití § 12 odst. 1 a 2 zákona o důchodovém pojištění. Žalovaná však v napadeném rozhodnutí počítá pouze s dobou pojištění před 1. 1. 1996, nikoliv po 31. 12. 1995. Žalobkyně tvrdila, že za důchodový věk pro výpočet plného invalidního důchodu je třeba vzít věk 65 let podle § 29 odst. 1 písm. b), nikoliv věk 57 let podle § 32 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Vyslovila názor, že od 1. 1. 1996 do 12. 4. 2001, kdy dovršila 65 let, splnila dobu pojištění ve výši dalších 5 let, tedy spolu s 13 lety uznanými žalovanou, splnila celkem dobu 18 let, když toto má význam z pohledu stanovení procentuální částky výpočtového základu důchodu. Dále zpochybňovala realizaci přeplatku na důchodu ve výši 126 789 Kč pro souběh důchodu a tvrdila, že má právo na pobírání obou důchodu za dotčené období, neboť nejde o přeplatek, ale o plnění podle § 54 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č. j. 54 Cad 120/2004 – 53, ze dne 13. 5. 2005, žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu dávkového spisu a z předchozích rozsudků tohoto soudu. Konstatoval, že o nároku žalobkyně na plný invalidní důchod rozhodl tento soud rozsudkem ze dne 23. 10. 2003, kterým zrušil pro vady řízení rozhodnutí žalované ze dne 25. 4. 2002. Výslovně zavázal žalovanou, aby vycházela z toho, že plná invalidita žalobkyně vznikla v červnu 1997 a nepřetržitě trvala až do současnosti. Vzal také za prokázané, že žalobkyně je od 1. 3. 1992 poživatelkou důchodu manželky, přetransformovaného od 1. 1. 1996 na plný invalidní důchod. Dále soud v rozsudku uvedl, že „žalovaná vezme v úvahu i náhradní dobu pojištění podle § 12 zákona č. 155/1995 Sb., v platném znění a znovu ve věci rozhodne“. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 2. 4. 2004 bylo nově vydané rozhodnutí žalované ze dne 9. 12. 2003 opětovně pro vady řízení zrušeno, neboť v řízení před soudem bylo prokázáno, že žalovaná nerespektovala shora uvedený závazný právní názor soudu a chybně při vydání rozhodnutí vycházela ze skutečnosti, že plná invalidita žalobkyně vznikla dne 9. 1. 2002. Soud proto zavázal opětovně žalovanou k respektování závazného právního názoru soudu vysloveného v rozsudku ze dne 23. 10. 2003. V rozhodnutí přezkoumávaném v tomto řízení vycházela žalobkyně z doby vzniku plné invalidity žalobkyně v červnu 1979 s tím, že nezapočetla žádnou náhradní dobu pojištění podle § 12 zákona o důchodovém pojištění. Soud pak dále uvedl, že žalovaná postupovala správně, pokud vycházela z toho, že plná invalidita žalobkyně vznikla 1. 6. 1979. Uvedl, že tvrzení žalobkyně o tom, že plná invalidita vznikla již v roce 1969, je nepřípustným rozšířením žalobních bodů, přičemž ani lékařská zpráva ze dne 9. 1. 2002 předložená u jednání soudu, na jejíž druhé straně byla poznámka MUDr. F., že manžel žalobkyně trval na tom, aby ve zprávě byla uvedeno, že invalidita vznikla již v roce 1969, nemůže zpochybnit datum vzniku plné invalidity stanovené dne 1. 6. 1979. Pokud jde o § 12 zákona o důchodovém pojištění, uvedl soud, že žalobkyně je narozena v roce 1936, 57 let věku dosáhla v roce 1993, takže nelze vyhovět žádosti žalobkyně, aby jí byla dopočtena doba do jejího věku 65 let. Soud se dále zabýval zákonností provedeného zápočtu výplaty plného invalidního důchodu poskytovaného Vojenským úřadem sociálního zabezpečení po dobu souběhu výplaty náležející od žalované, tj. od 12. 2. 1998 do 31. 8. 2004. Citoval ust. § 58 zákona o důchodovém pojištění a konstatoval, že ke dni 12. 2. 1998 činila výše plného invalidního důchodu žalobkyně vypláceného od Vojenského úřadu sociálního zabezpečení 1508 Kč měsíčně, Tuto skutečnost žalobkyně nezpochybňovala. Od žalované náležel žalobkyni k témuž dni důchod ve výši 2213 Kč měsíčně, tedy důchod vyšší. Z uvedeného je zřejmé, že postup žalované vyplatit za období od 12. 2. 1998 do 31. 8. 2004 rozdíl mezi vyšším a nižším důchodem a dále pokračovat v pravidelných výplatách pouze důchodu od žalované, je v souladu s citovaným ustanovením, neboť se skutečně jedná o dva důchody téhož druhu vyplácené jiným subjektem s jiným způsobem výpočtu jejich výše. Požadavek žalobkyně na výplatu obou plných invalidních důchodů je v rozporu se zákonem o důchodovém pojištění. Soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalovaná ve správním řízení správně právně zhodnotila zjištěný skutkový stav, přičemž plně respektovala závazné právní názory vyslovené v rozsudcích shora uvedených, tedy žalovaná napadeným rozhodnutím nezkrátila žalobkyni na veřejném právu na řádné výpočet plného invalidního důchodu. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Proti tomuto rozsudku podala včas kasační stížnosti žalobkyně (dále též jen „stěžovatelka“). Namítala, že došlo k porušení ust. § 49 odst. 10 s. ř. s., neboť rozsudek nebyl vyhlášen ve stanovené lhůtě. Dále namítala, že se soud nezabýval žalobou. Polemizovala se závěry soudu ve vztahu k jeho výkladu ust. § 12 zákona č. 155/1995 Sb., zpochybňovala postup, jímž byl realizován přeplatek ve výši 126 789 Kč. Žádala dále, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice, usnesením ze dne 1. 7. 2005, č. j. 54 Cad 120/2004 – 72, ustanovil stěžovatelce zástupkyni, advokátku, JUDr. Jarmilu Černou, se sídlem Pardubice, Sladkovského 484. V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka namítala, že krajský soud nesprávně posoudil otázku započtení náhradní doby pojištění podle § 12 zákona o důchodovém pojištění, když dospěl k závěru, že nelze dovodit náhradní dobu pojištění, neboť stěžovatelka je narozena v roce 1936 a důchodového věku dosáhla v roce 1993. Uvedla, že za důchodový věk je třeba vzít věk 65 let podle § 29 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a nikoliv věk podle § 32 odst. 1 písm. b) téhož zákona, přičemž náhradní dobou pojištění je po 31. 12. 1995 i doba účasti osob, které jsou poživateli plného invalidního důchodu, a dovozovala, že od 1. 1. 1996 do 12. 4. 2001 splnila dobu pojištění ve výši 5 let a celkově tedy dosáhla 18 let pojištění. Dovozovala, že v daném případě došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci. Navrhovala, aby napadené rozhodnutí krajského soudu bylo zrušeno a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Poté stěžovatelka učinila další obsáhlé podání ze dne 2. 8. 2005, v němž polemizovala se závěry žalované a soudu, k čemuž zejména opětovně uváděla to, že došlo k porušení §§ 12, 29, 39, 54, 56, 69 a 90 zákona o důchodovém pojištění a k porušení § 79 a § 80 zákona č. 6/2002 Sb., o