6 Ads 42/2004 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 42/2004- 68 - text č. j. 6 Ads 42/2004 - 68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Milady Tomkové v právní věci žalobce: W. Š., s. r. o., zastoupen JUDr. Kateřinou Pavlíkovou, advokátkou, se sídlem Údolní 37, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, detašované pracoviště České Budějovice, se sídlem Ant. Barcala 1461, poštovní schránka 13, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 2 Cad 60/2004 - 30 ze dne 7. 6. 2004, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. České správě sociálního zabezpečení se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Platebním výměrem č. 60/1740/02, vydaným Okresní správou sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 15. 7. 2002, byla žalobci uložena povinnost uhradit dlužné pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 271 721 Kč a penále z tohoto dlužného pojistného 201 947 Kč, celkem tedy 473 668 Kč. K odvolání žalobce Česká správa sociálního zabezpečení (dále též „žalovaná“) rozhodnutím ze dne 20. 2. 2004, č. j.: ČSSZ 117/2004 – 6002/Mls, odvolání žalobce zamítla a platební výměr potvrdila s odůvodněním, že jednatel společnosti je účasten nemocenského pojištění podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, neboť vykonává činnost v České republice jako jednatel společnosti s ručením omezeným, když není v pracovněprávním vztahu ke společnosti, ale vykonává pro ni práci, za kterou je společností odměňován. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž především namítl, že jednatel společnosti G. S., vykonává podle mandátní smlouvy práci pro žalobce v Rakousku, přičemž společnost je řízena a spravována z místa svého sídla prostřednictvím M. D., a to na základě plné moci. Přítomnost jednatele žalobce je vyvolána potřebou podepsat příkazy k úhradě v návaznosti na výsledky obchodních jednání v zahraničí, proto jednatel přijíždí do České republiky sporadicky. Žalovaný podle žalobce zcela nesprávně postupoval podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 54/1956 Sb., žalobce pak poukázal na ust. § 3 odst. 2 uvedeného zákona, podle něhož jsou zaměstnanci zaměstnavatelů, kteří mají místo výkonu práce trvale v cizině, pojištěni podle tohoto zákona, mají-li trvalý pobyt na území České republiky, nebo jsou-li občany České republiky. Postavil se na stanovisko, že vztah k účasti jednatele společnosti žalobce na nemocenském pojištění je v souladu s právě tímto ustanovením, což znamená, že je zaměstnancem zaměstnavatele na území České republiky, který má místo výkonu práce trvale v cizině, navíc se nejedná o občana České republiky. Občasný příjezd jednatele žalobce do České republiky nemění nic na skutečnosti, že místem výkonu jeho práce je trvale cizina, nemá-li trvalý pobyt a ani není občanem České republiky. O žalobě rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 7. 6. 2004, č. j. 2 Cad 60/2004 - 30 tak, že žalobu zamítl. V odůvodnění svého rozsudku krajský soud uvedl, že v daném případě bylo zjištěno, že společník společnosti žalobce G. S. vykonával současně funkci jednatele společnosti a měl i odměnu podle mandátní smlouvy, která mu byla vyplácena ve výši 15 000 Kč, přičemž tyto vyplacené odměny žalobce zahrnoval i do svých mzdových nákladů. Uvedené odměny byly vypláceny v hotovosti každý měsíc, a to v českých korunách oproti podpisu. Z toho podle krajského soudu plyne, že s ohledem na § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 554/1956 Sb. v novelizovaném znění, byl společník a jednatel G. S. u žalobce nemocensky pojištěn, neboť pro žalobce vykonával práci, za kterou byl měsíčně odměňován. Z tohoto důvodu byl tak jmenovaný současně i účasten nemocenského pojištění podle § 1 písm. d) vyhlášky č. 165/1979 Sb., o nemocenském pojištění pracovníků a poskytování dávek nemocenského pojištění občanům ve zvláštních případech, ve znění pozdějších předpisů. Krajský soud dále uvedl, že žalobce nesprávně odkázal na postup podle § 3 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb., neboť uvedené ustanovení na daný případ nedopadá, protože u jednatele společnosti G. S.a nebylo prokázáno, že má místo výkonu práce trvale v Rakousku a nebylo zjištěno místo výkonu ani předmět této práce v Rakousku. Okolnost, že jednatel společnosti žalobce vykonává trvale činnost v Rakousku, nemohla být v řízení prokázána i s ohledem na skutečnost, že uvedený jednatel má pobyt v České republice v B. a vykonává zde u žalobce, který má sídlo v České republice, činnost jednatele společnosti, což je pro věc zcela rozhodné. Žalobce tak podle názoru krajského soudu nemůže mít současně místo výkonu práce trvale v cizině i v České republice. Závěrem krajský soud poznamenal, že podle § 13 odst. 1 obchodního zákoníku, právnická osoba jedná statutárním orgánem, nebo za ni jedná zástupce. Statutárním orgánem společnosti je jeden nebo více jednatelů. I v případě udělení plné moci (správně pověření), se jednatel společnosti nemůže zbavit povinnosti, které jako jednatel – statutární zástupce společnosti má a musí je vykonávat osobně. V případě, že je sídlo žalobce na území České republiky, je proto předpoklad, že se zde nemůže jednat o přechodný výkon činnosti. O tom svědčí požadavek v § 30 odst. 3 obchodního zákoníku, kde se uvádí, že u zahraniční fyzické osoby, která se zapisuje do obchodního rejstříku jako osoba oprávněná jednat jménem podnikatele, se vyžaduje doklad o povolení pobytu v České republice, takže se předpokládá výkon práce v České republice, nikoliv v zahraničí, jak je podle názoru krajského soudu zcela účelově uvedeno v mandátní smlouvě. Má se tedy za to, že statutární orgán musí mít v České republice pobyt, který nevylučuje, aby statutární orgán byl s to jednat jménem právnické osoby, z čehož krajský soud učinil závěr, že G. S. vykonával činnost v Rakousku pouze přechodně, což nemohlo mít vliv na jeho pojištění. Okolnost, že zde jmenovaný vykonává činnost jednatele, vyplývá i z toho, že podal žádost o prodloužení doby platnosti víza k pobytu nad 90 dnů za účelem účasti ve společnosti žalobce a má zde i bydliště. V obchodním rejstříku má též G. S. zapsáno místo bydliště v B., tedy v České republice. Podáním došlým krajskému soudu dne 30. 6. 2004 podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel má za to, že krajský soud se řádně s jeho námitkami nevypořádal, bral v úvahu pouze skutečnosti uváděné žalovanou, které nebyly ani řádně prokázány a tyto pak uvádí jako prokázané. Závěry krajského soudu pak pokládá stěžovatel za nesprávné a právně nepodložené. Za důležité považuje stěžovatel podotknout, že krajský soud se řádně nevypořádal s otázkou činnosti jednatele, když bez bližšího odůvodnění konstatoval, že jednatel společnosti na základě mandátní smlouvy, a to bez bližší specifikace předmětu činnosti a místa výkonu práce, vykonával pro společnost činnost v rozsahu práv a povinností statutárního orgánu. Z odůvodnění rozsudku není podle stěžovatele zřejmé, z jakých okolností krajský soud předpokládá, že společník a jednatel společnosti G. S. nemá místo výkonu práce v cizině a naopak uvádí, že činnost vykonávaná v Rakousku nebyla prokázána. Stěžovatel má logicky za to, že pokud jednatel přijíždí občas do České republiky a prakticky všechny činnosti provádí podle potřeb společnosti podle mandátní smlouvy v Rakousku, jedná se o výkon trvalé činnosti v cizině a i z tohoto důvodu je nutné aplikovat ust. § 3 odst. 2 zákona č. 54/1956 Sb. Krajský soud se podle názoru stěžovatele řádně nevypořádal s tím, že jednatel společnosti žalobce sice činnost pro společnost stěžovatele vykonává, ovšem v mezích daných zákonem a prostřednictvím svého zástupce, trvale (tj. většinu činnosti) však vykonává v cizině. Občasný příjezd jednatele společnosti žalobce do České republiky, zejména k vyřízení soukromých záležitostí (např. povolení k pobytu apod.), nemění nic na skutečnosti, že místem výkonu jeho práce je trvale cizina, nemá trvalý pobyt a ani není občan České republiky. Tvrzení žalované, že „činnost jednatele obchodní společnosti se sídlem v České republice může být fakticky na území Rakouské republiky, tedy mimo území České republiky, vykonávána pouze přechodně ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 54/1956 Sb., nikoliv trvale podle § 3 odst. 2 uvedeného zákona“ nemá podle stěžovatele oporu v zákoně č. 54/1956 Sb. a ani v ostatních zákonných předpisech, kterými je v odůvodnění napadeného rozsudku argumentováno. Podle stěžovatele žádný předpis nestanoví, co se míní trvalým výkonem činnosti, stěžovatel má logicky za to, že se jedná o činnost, která je vykonávána převážně (zejména) v daném místě, tedy většinu doby. Konstatováním, že pan G. S. podal žád