— Nejvyšší správní soud

Vol 32/2006- 45 - text č. j. Vol 32/2006 - 45 U S N E S E N Í Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: Ing. J. N., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 3, Praha 4, 2) Ing. M. Š. zastoupen JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem sídlem Sokolovská 49/5, 186 00 Praha 8, o návrhu na prohlášení neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, t a k t o : I. Návrh na neplatnost volby kandidáta Ing. M.Š.o do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve volbách konaných ve dnech 2.  3. června 2006 s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Navrhovatel, který je zapsán do stálého seznamu voličů ve volebním okrsku svého bydliště, podal ve lhůtě stanovené v § 87 odst. 1 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů (dále jen „zákon č. 247/1995 Sb.“) návrh na prohlášení neplatnosti volby kandidáta Ing. M. Š. (dále jen „druhý odpůrce“) do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a návrh na prohlášení, že mandát druhého odpůrce nevznikl. V úvodu svého podání navrhovatel uvedl, že podle zápisu o výsledku voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“) konaných ve dnech 2. - 3. června 2006, který vyhotovila Státní volební komise (kopie zápisu o výsledku voleb uveřejněného dne 6. 6. 2006 v Hospodářských novinách je přílohou návrhu) byl v Jihomoravském kraji za politickou stranu K. zvolen poslancem Poslanecké sněmovny druhý odpůrce, který byl v době podání návrhu též senátorem Senátu Parlamentu České republiky (dále jen „Senát“), místopředsedou vlády a ministrem dopravy. Navrhovatel se ovšem domnívá, že s ohledem na čl. 21 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava ČR“) není možné, aby senátor, který se nevzdal svého mandátu podle čl. 25 písm. c) Ústavy, byl zvolen jako kandidát do Poslanecké sněmovny. Pokud se totiž druhý odpůrce nevzdal před vznikem mandátu poslance, který (jak vyplývá mimo jiné i z čl. 19 odst. 3 Ústavy) vzniká zvolením, mandátu senátora, nemůže být jeho volba do Poslanecké sněmovny platná. Skutečnost, že druhý odpůrce byl v době podání návrhu stále senátorem, navrhovatel dokládá seznamem senátorů ke dni 7. 6. 2006, uveřejněným na internetových stránkách Senátu a také rozhovorem s druhým odpůrcem ze dne 8. června 2006 otištěným v deníku Právo, kde druhý odpůrce mimo jiné konstatuje, že se svého senátorského mandátu hodlá teprve vzdát. V další části návrhu pak navrhovatel polemizuje s názorem (uveřejněným např. v článku v Lidových novinách ze dne 7. června 2006, jehož kopie je též přílohou návrhu), že ve věci druhého odpůrce lze aplikovat čl. 22 odst. 2 Ústavy týkající se zániku mandátu poslance či senátora ex constitutione. Navrhovatel se domnívá, že uvedené ustanovení vymezuje inkompatibilitu (neslučitelnost) funkce člena zákonodárného sboru ve vztahu k jiným složkám státní moci, neupravuje však inkompatibilitu funkcí v rámci moci zákonodárné; ta je totiž stanovena ve shora již uvedeném čl. 21 Ústavy, který vylučuje možnost být současně členem obou komor Parlamentu České republiky. Je tedy zřejmé, že čl. 21 Ústavy ex lege vylučuje možnost aplikace čl. 22 odst. 2 Ústavy pro případ řešení zániku mandátu člena jedné komory Parlamentu České republiky v případě jeho zvolení členem druhé komory už z toho - podle navrhovatele - prostého důvodu, že čl. 21 Ústavy souběh členství v obou komorách vylučuje. Na základě shora uvedených skutečností pak navrhovatel závěrem žádá, aby Nejvyšší správní soud vyslovil neplatnost volby druhého odpůrce ve volbách do Poslanecké sněmovny, konaných ve dnech 2. - 3. června 2006, a rozhodl o tom, že mandát poslance Poslanecké sněmovny druhému odpůrci nevznikl. Ve vyjádření k návrhu, které bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno dne 23. 6. 2006, nejprve druhý odpůrce rekapituluje námitky navrhovatele. Dále pak s odkazem na příslušná ustanovení zákona č. 247/1995 Sb. a Ústavy mimo jiné konstatuje, že právní řád České republiky nezakazuje, aby do Poslanecké sněmovny kandidovala osoba, která je členem Senátu. Jak dále dokládá, dnem vzniku mandátu poslance dochází k zániku mandátu senátora; tomuto výkladu podle druhého odpůrce svědčí též právní úprava platná v období tzv. první republiky. S tímto názorem (tedy že senátorský mandát druhého odpůrce zanikl druhým dnem voleb do Poslanecké sněmovny), se ztotožnil i Senát, což druhý odpůrce dokazuje přiloženými kopiemi 15. usnesení Mandátového a imunitního výboru Senátu ze 14. schůze konané dne 21. 6. 2006 a 498. usnesení Senátu ze 12. schůze konané dne 21. 6. 2006. Druhý odpůrce dále poukázal na to, že rozsah soudního přezkumu ve věci návrhu na neplatnost volby kandidáta je dán § 87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a proto namítanou neplatnost volby kandidáta z důvodu zákazu uvedeného v čl. 21 Ústavy není Nejvyšší správní soud oprávněn přezkoumávat. Závěrem pak druhý odpůrce poznamenává, že navrhovatelem předložené články v denním tisku zkreslily jeho slova, neboť schůze Senátu dne 21. 6. 2006 se sice chtěl účastnit, nicméně pouze jako host. Na základě toho proto druhý odpůrce navrhuje, aby Nejvyšší správní soud návrh na neplatnost volby druhého odpůrce a návrh na prohlášení, že mandát poslance druhému odpůrci nevznikl, zamítl. První odpůrce se ve lhůtě stanovené soudem k návrhu nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že návrh byl podán včas (dne 13. 6. 2006), je z něj seznatelné namítané porušení zákona č. 247/1995 Sb. a navrhovatel je zapsán ve stálém seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl druhý odpůrce volen, Nejvyšší správní soud tento návrh meritorně projednal, ovšem jako nedůvodný jej zamítl. Podle § 87 odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. návrh na neplatnost volby kandidáta může podat navrhovatel, má-li zato, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta. Z čl. 19 odst. 1 Ústavy se podává, že do Poslanecké sněmovny může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let; odst. 3 téhož ustanovení stanoví, že mandát senátora či poslance vzniká zvolením. Podle čl. 21 Ústavy nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu; konečně pak z čl. 22 Ústavy vyplývá, že s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon (odst. 1), a že dnem, kdy se poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo dnem, kdy se ujal funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí poslance nebo senátora, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora (odst. 2). Nejvyšší správní soud se nejprve musel vypořádat se skutečností, že navrhovatel se ve svém návrhu domáhá jak určení toho, že volba druhého odpůrce byla neplatná, tak i rozhodnutí o tom, že mandát druhému odpůrci nevznikl. K tomu je na místě poznamenat, že soud může v případě voleb do Poslanecké sněmovny v souladu s § 87 odst. 1 a odst. 5 zákona č. 247/1995 Sb. ve spojení s § 90 odst. 1 s. ř. s. rozhodovat výhradně ve věci návrhu na neplatnost volby příslušného kandidáta. Mandát poslance vzniká zvolením [§ 2 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (dále jen „zákon č. 90/1995 Sb.“) ve spojení s čl. 19 odst. 3 Ústavy], přičemž Státní volební komise vydá kandidátům zvoleným za poslance Poslanecké sněmovny do 1 měsíce od uveřejnění výsledku voleb osvědčení o tom, že byli zvoleni; tento dokument má ovšem pouze deklaratorní charakter a stvrzuje, že uvedený kandidát byl zvolen poslancem druhým dnem voleb (tj. v projednávaném případě dne 3. 6. 2006). Jedná se tedy o ústavně odlišnou koncepci než např. v případě prezidenta republiky či soudců, kteří se svého úřadu (funkce) ujímají až složením slibu (srov. čl. 55 a čl. 93 Ústavy). Pokud by pak soud případně shledal oprávněným návrh na neplatnost volby kandidáta, hledí se na takový mandát jako by nevznikl, a Státní volební komise osvědčení o zvolení poslancem vydá dalšímu kandidátovi v pořadí podle § 51 zákona č. 247/1995 Sb. (odkaz na ustanovení § 51 je ovšem zjevně chybný; lze se pouze domnívat, že zákonodárce měl na mysli ustanovení § 54 téhož zákona). Vzhledem tedy k tomu, že mandát může vzniknout pouze takovému kandidátovi, jehož volba nebyla prohlášena soudem za neplatnou, zabýval se soud nadále již jen návrhem na neplatnost volby druhého odpůrce. Neplatnost volby druhého odpůrce poslancem Poslanecké sněmovny by mohl soud vyslovit pouze v případě, kdy by bylo prokázáno porušení některého ustanovení zákona č. 247/1995 Sb. způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby daného kandidáta. Na rozdíl od některých doktrinálních názorů [např. V. Pavlíček ve svém komen