1 As 8/2006 — Nejvyšší správní soud

1 As 8/2006- 103 - text 1 As 8/2006 - 103 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce Mx. spol. s r. o., zastoupeného Mgr. Ing. Markem Němcem, advokátem se sídlem Sedlčany, Nádražní 106, proti žalovanému Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti osoby zúčastněné na řízení M. K., zastoupené JUDr. Karlem Čermákem, jr., Ph. D., advokátem se sídlem Praha 1, Národní 32, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 3. 12. 2004, č. j. O-175215, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2005, č. j. 8 Ca 43/2005 - 60, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . III. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit osobě zúčastněné na řízení částku 2558,50 Kč na nákladech řízení o kasační stížnosti, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce JUDr. Karla Čermáka, jr., Ph. D. O d ů v o d n ě n í : Úřad průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 7. 10. 2003, č. j. O-175215, vyhověl námitkám osoby zúčastněné na řízení (dále také „namítající“) podle § 9 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách, proti zápisu zveřejněného označení ve znění „Mx“ do rejstříku ochranných známek, a přihlášku slovní ochranné známky sp. zn. O-175215 zamítl. Předseda úřadu průmyslového vlastnictví rozhodnutím ze dne 3. 12. 2004 rozklad žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 9. 2005 žalobu zamítl. Soud vzal za prokázané, že v rejstříku WIPO jsou zapsány slovní nebo kombinované ochranné známky „M1“, případně „M2“, a v jednom případě i slovní známka „E.M.“. Konstatoval, že ze správního řádu nevyplývá, že by odvolací řízení muselo být vedeno ústně a za účasti jednotlivých účastníků, ani to, že by mezi náležitosti rozhodnutí patřilo uvedení adresy namítající osoby. Úřad průmyslového vlastnictví rozhodoval správně podle zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách; o rozkladu rozhodl předseda Úřadu průmyslového vlastnictví již podle § 7 odst. 1 písm. b) nového zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a to v souladu s jeho § 52 odst. 2. Městský soud v odůvodnění rozsudku ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb. podrobně vyložil. Dospěl přitom k závěru, že výklad tohoto ustanovení správním orgánem je v souladu s čl. 4 odst. 4 písm. a) První směrnice Rady č. 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (dále jen „směrnice Rady č. 89/104/EHS“). Žalobci nová právní úprava svědčí v tom smyslu, že se jeho známka s dobrým jménem mohla stát všeobecně známou pro spediční služby, nicméně jeho známka je všeobecně známou v podstatně užším rozsahu, než byla podána žádost o zápis do rejstříku. Známka není všeobecně známou pro třídy 1. až 6., 17., 19. a 33. mezinárodního třídění výrobků a služeb, pro které má namítající prioritu nejpozději od 31. 1. 1984, ani pro třídy 9. a 10., pro něž má namítající prioritu nejpozději od 9. 1. 1990. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl. Rozsudek městského soudu napadl žalobce (stěžovatel) kasační stížností, v níž podrobně rozvedl tyto námitky: 1) Městský soud se nevypořádal s námitkou data podání přihlášky slovní ochranné známky č. O-175215, které žalovaný úkonem ze dne 18. 4. 2003 posunul ze dne 5. 11. 1997 na 28. 12. 2001. 2) Právní názor městského soudu, podle něhož není bezpodmínečně nutné, aby v rozhodnutí správního orgánu byla uvedena i adresa namítajícího, není správný a je v rozporu se správním řádem. Aby bylo rozhodnutí dostatečně určité, musí v něm být uvedena i adresa účastníka řízení. Soud tuto otázku posoudil nesprávně a tak „toleroval nicotnost správního rozhodnutí touto vadou založenou“. 3) Městský soud rovněž nesprávně posoudil námitku, podle níž skutečnost, že ve správním řízení nebylo ani v jednom stupni nařízeno ústní jednání, je porušením práva vyjádřit se k podkladům pro rozhodnutí; rovněž je tím podle stěžovatele „anulováno právo smířit se s účastníkem“. 4) Rozhodnutí městského soudu se opírá i o úvahu, že argumentace žaloby je postavena na nesprávném údaji o datu účinnosti zákona č. 441/2003 Sb. Stěžovatel připouští, že účinnost neuvedl správně, má však zato, že žádný ze žalobních bodů na rozdílu jednoho roku nestojí. Městský soud se tím dopustil nesprávného právního posouzení žalobních bodů. 5) Stěžovatel dále namítal, že žalovaný měl v napadeném rozhodnutí nejprve vyslovit obecné principy a kritéria, jimiž se vyznačuje „nepoctivé těžení“, a teprve potom měl zjišťovat splnění těchto podmínek u žalobce. Ve správním spise navíc nejsou žádné důkazy o nepoctivém těžení. Soud se s žalobním argumentem o absenci důkazů nepoctivého těžení nevypořádal, čímž porušil zejména § 75 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel soudu rovněž vytýká, že pojem „nepoctivého těžení“ sám interpretoval a nahradil tak správní orgán; stěžovatel je přesvědčen, že „má procesní právo slyšet uvedené právní argumenty a odkazy na mezinárodní směrnice dříve než v písemném vyhotovení rozsudku“. Interpretace soudu je podle stěžovatele navíc nezákonná, neboť nahrazuje význam českých slov použitých v zákoně zahraničními pojmy (proti výkladu pojmu „unfair advantage“ však podle stěžovatele nelze nic namítat). 6) Městský soud se nevyjádřil k žalobnímu argumentu o zneužití správního uvážení, uvedeného pod bodem D5 žaloby. 7) Soud se rovněž nevypořádal s tvrzením, že ve správním řízení nebylo dokázáno, že by namítající vůbec užíval své ochranné známky na území České republiky, natož aby se zde staly nějak známými ke dni podání stěžovatelovy přihlášky ochranné známky. 8) Soud se nevypořádal s žalobním bodem, v němž „naříkal stěžovatel, že správní orgán použil nevyslovenou úvahu »zahraniční účastník je skvělý, český podnikatel nic moc«, když odhlédl od dikce českého zákona o ochranných známkách a posuzoval navrhovatelovy známky díky jejich četnosti jako jeden celek a zejména množství známek mělo působit jejich známost a vážnost (a »sílu«, jak doplnil soud), přičemž četnost známek není žádným právně relevantním kritériem.“ Stěžovatel se domníval, že je nutné postavit najisto, která z namítaných ochranných známek působí proti jeho přihlášce a která nikoliv, neboť není možné, aby se všeobecná známost týkala všech ochranných známek. Stěžovatel rovněž požádal, aby o kasační stížnosti proběhlo ústní jednání. Žalovaný ve svém vyjádření k jednotlivým důvodům kasační stížnosti především uvedl: ad 1) Proti přihlášce ochranné známky žalobce osoba zúčastněná na řízení namítala deset ochranných známek, které – krom jediné – mají dřívější právo přednosti než 5. 11. 1997, tedy než datum podání původní přihlášky žalobce. Změna data vzniku práva přednosti proto neměla vliv na posouzení, zda přihlašovaná ochranná známka č. 175215 a její předchůdkyně č. 126918 zasahují do práv vlastníka starších ochranných známek M1, které byly podle dříve platné úpravy uznány za známky všeobecně známé a podle nynější úpravy mají povahu známek s dobrou pověstí. ad 2) Námitka týkající se absence adresy osoby zúčastněné na řízení v napadeném rozhodnutí je zcela účelová, neboť identita vlastníka namítaných ochranných známek nebyla v průběhu řízení nikdy zpochybněna. Namítající navíc v průběhu řízení předložil výpis z obchodního rejstříku. Krom toho údaje, které stěžovatel považuje za neopomenutelné, jsou vyloučeny Smlouvou o známkovém právu (č. 199/1996 Sb.). ad 3) Vzhledem k tomu, že stěžovatel neuvádí, v čem shledává nesprávnost závěru městského soudu ohledně přípustnosti absence ústního jednání, nelze se k této námitce vyjádřit. ad 4) K tomuto tvrzenému důvodu kasační stížnosti se žalovaný výslovně nevyjádřil. ad 5) K námitce vztahující se k výkladu pojmu nepoctivého těžení žalovaný uvedl, že nelze vyčítat soudu, že napadené rozhodnutí správního orgánu poměřil právem platným na území České republiky, jímž je nejen zákon č. 441/2003 Sb., ale rovněž i rozsudky Evropského soudního dvora, které mají při výkladu pramenů sekundárního práva (zde směrnice č. 89/104/EHS) precedenční charakter. ad 6) Napadené správní rozhodnutí se nezabývalo jenom vnější podobou ochranných známek, ale shledalo, že všechny ochranné známky namítajícího obsahují dominantní slovní prvek „m.“, a zaměnitelnou podobnost přihlašovaného označení „Mx“ shledalo z hlediska vizuálního a fonetického. ad 7) Ohledně absence důkazu užívání namítaných ochranných známek v České republice žalovaný z úřední činnosti shledal, že nejméně ochranné známky 2 R 177006, R 279186, R 396098 a č. 547719 byly v České republice řádně užívány. Tuto skutečnost ani nebylo nutno dokazovat, neboť žalovanému byla známa z úřední povinnosti: byl to právě stěžovatel, který inicioval zahájení řízení o výmazu těchto ochrann