— Nejvyšší správní soud

4 Ans 6/2005- 117 - text č. j. 4 Ans 6/2005 - 123 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: B. V., zast. JUDr. Petrem Santarem, advokátem, se sídlem Praha 1, Washingtonova 17, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Praha 1, Karmelitská 7, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2005, č. j. 11 Ca 43/2003 - 82, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna zástupci žalobce JUDr. Petru Santarovi, advokátu, se sídlem Praha 1, Washingtonova 17, s e s t a n o v í ve výši 2150 Kč a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému rozhodnout o odvolání žalobce proti rozhodnutí Školského úřadu hl. m. Prahy za dne 29. 4. 1992, zn. ŠÚ-1835/92, do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalobou ze dne 17. 2. 2003, doplněnou dalšími podáními, se žalobce domáhal toho, aby soud uložil žalovanému rozhodnout o odvolání, které žalobce podal do rozhodnutí Školského úřadu hl. m. Prahy za dne 29. 4.1 992, zn. ŠÚ-1835/92, kterým nebylo vyhověno protestu prokurátora Městské prokuratury v Praze, podanému proti opatření ředitele G. p. s. p. z., se sídlem v P., P. 25, ze dne 10. 9. 1987, zn. 595/87, jímž bylo žalobci oznámeno, že ve školním roce 1986/87 byl klasifikován v matematice prospěchem nedostatečným a proto byl za IV. ročník celkově hodnocen stupněm neprospěl. Proti tomuto rozhodnutí o nevyhovění protestu prokurátora podal žalobce odvolání, o kterém žalovaný do dnešního dne nerozhodl. Žalobce uvedl, že minimálně jednou za tři měsíce urguje u žalovaného vyřízení věci, po zániku prokuratury neměl žalobce žádnou možnost bránit se proti nečinnosti žalovaného. Žalobce dále uvedl, že před podáním žaloby učinil ve vztahu k žalovanému poslední úkon podáním ze dne 4. 8. 2002, který byl žalovanému doručen dne 7. 8. 2002, jímž opakovaně urgoval vyřízení svého odvolání. Žalobce poukázal na § 69 odst. 4 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), podle něhož byl žalobce oprávněn podat proti rozhodnutí o nevyhovění protestu odvolání, což podáním ze dne 7. 5. 1992 učinil. Protože žalovaný zůstal nečinný, navrhl, aby soud uložil žalovanému vydat rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Školského úřadu hl. m. Prahy za dne 29. 4. 1992, zn. ŠÚ-1835/92 do 30 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na to, že protest byl podán proti přípisu ředitele školy o výsledku klasifikace, a nikoliv proti rozhodnutí ve správním řízení, vyřízení protestu se proto řídilo zákonem o prokuratuře a nikoliv správním řádem. Dále žalovaný zpochybnil včasnost podané žaloby, a to s poukazem na § 80 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), s tím, že posledním úkonem správního orgánu vůči žalobci bylo sdělení ze dne 29. 4. 1992, kterým byl žalobci oznámen výsledek řízení o protestu prokurátora. Městský soud v Praze se nejprve zabýval otázkou, zda žaloba byla podána ve lhůtě, která je zákonem pro její podání stanovena. Podání žaloby proti nečinnosti správního orgánu umožnil s. ř. s., který nabyl účinnosti 1. 1. 2003. Podle jeho § 80 lze žalobu podat nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy ve věci, v níž se žalobce domáhá ochrany, marně uplynula lhůta stanovená zvláštním zákonem pro vydání rozhodnutí nebo osvědčení, a není-li taková lhůta stanovena, ode dne, kdy byl žalobcem vůči správnímu orgánu, nebo správním orgánem vůči žalobci, učiněn poslední úkon. Soud při posuzování včasnosti podané žaloby vycházel z tvrzení žalobce, že žalovaného opakovaně urgoval o vyřízení předmětné záležitosti (žalovaný tuto skutečnost žádným způsobem nezpochybňoval) a dospěl k závěru, že dodržení lhůty je nutno posuzovat z pohledu úkonu žalobce vůči žalovanému, který žalobce učinil podáním ze dne 4. 8. 2002, jež bylo žalovanému doručeno dne 7. 8. 2002, a to i přesto, že se tvrzená nečinnost žalovaného vztahuje k období, kdy podání takové žaloby nebylo zákonem upraveno. S ohledem na skutečnost, že dle tvrzení žalobce nečinnost žalovaného trvá, soud dospěl k závěru, že lhůta stanovená v § 80 odst. 1 s. ř. s. byla dodržena. Po provedeném řízení Městský soud v Praze napadeným rozsudkem žalobu zamítl s tím, že protest prokurátora byl podán proti úkonu ředitele školy, který nebyl vydán podle správního řádu, na řízení o takto podaném protestu nebylo možné vztáhnout správní řád, při vyřizování protestu bylo nutno postupovat podle § 15 zákona o prokuratuře. Protože ustanovení § 15 zákona o prokuratuře oprávnění účastníka podat odvolání neupravuje, nezbývá než učinit závěr o tom, že žalobce nebyl oprávněn odvolání podat, a nelze pak ani dovodit kompetenci žalovaného správního orgánu o takto podaném „odvolání“ rozhodovat. Nelze proto učinit závěr, že žalovaný správní orgán byl v této věci povinen o úkonu žalobce rozhodnout jako o odvolání postupem předepsaným správním řádem, a nelze tedy ani učinit závěr o tom, že žalovaný, který o daném úkonu žalobce nerozhodl, byl nečinný. Z uvedených důvodů Městský soud v Praze žalobu zamítl jako nedůvodnou. V podané kasační stížnosti vyslovil žalobce (stěžovatel) nesouhlas s napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze, označil jej za nezákonný, neboť soud podle názoru stěžovatele nesprávně posoudil právní otázku oprávnění účastníka vydat žalobou nárokované rozhodnutí. Soud vycházel z právního názoru, že sdělení ředitele gymnázia ze dne 10. 9. 1987, kterým byla stěžovateli oznámena klasifikace za IV. ročník, nebylo rozhodnutím vydaným na základě zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), a že tedy stěžovatel nebyl oprávněn proti rozhodnutí školského úřadu o protestu prokurátora podat odvolání. S tímto právním názorem soudu však stěžovatel nesouhlasí, sdělení ředitele školy bylo rozhodnutím o právech a právem chráněných zájmech stěžovatele (§ 1 SŘ) a proto je nutné posuzovat jeho postavení jako postavení účastníka řízení o protestu prokurátora s právem na podání odvolání ve smyslu § 69 odst. 4 SŘ. Dále stěžovatel uvádí, že soud se nijak nevypořádal se skutečností, že účastník již v předchozím řízení o předchozím protestu prokurátora ve stejné věci vydal dne 13. 1. 1992, pod č. j. 10745/92 – 14, rozhodnutí o předchozím obdobném odvolání stěžovatele. Závěrem stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů zrušil napadený rozsudek a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 22. 6. 2005 ke kasační stížnosti sděluje, že se ztotožňuje se závěry Městského soudu v Praze, a současně konstatuje, že sdělení ředitele školy o výsledku klasifikace skutečně nelze považovat za rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o právech žalobce. Proto nelze věc považovat za záležitost podléhající režimu správního řádu. K žádosti stěžovatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 6. 2005, č. j. 11 Ca 43/2003 - 101, ustanovil stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Petra Santara, advokáta, se sídlem Washingtonova 17, Praha 1 Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti, a neshledal přitom vady podle § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem. Stěžovatel za důvod kasační stížnosti označil důvod podřaditelný § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podle tohoto zákonného ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Takové pochybení však Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku Městského soudu v Praze neshledal. Z obsahu spisu vyplývá, že dopisem ze dne 10. 9. 1987, zn. 595/87, sdělil ředitel G. p. s. p. z. v P. žalobci, že proto, že se nedostavil k náhradnímu termínu opravné zkoušky z matematiky dne 7. 9. 1987, nesplnil podmínky stanovené vyhláškou č. 124/1984 Sb. a byl za školní rok 1986/87 klasifikován v matematice prospěchem nedostatečným, a za IV. ročník studia dosáhl celkového hodnocení neprospěl. Proti tomuto sdělení podal prokurátor Městské prok