5 As 14/2006 — Nejvyšší správní soud

5 As 14/2006- 61 - text č. j. 5 As 14/2006 - 68 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci žalobce: S. P. D., s. r. o., zast. Mgr. Ing. Lukášem Krobem, Libochovice, Luční 392, proti žalovanému: Magistrát hl. m. Prahy, odbor stavební, Praha 1, Mariánské nám. 2, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2005, č. j. 10 Ca 44/2005 – 30, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2005, č. j. 10 Ca 44/2005 – 30 s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalovaný jako stěžovatel domáhá zrušení rozsudku shora uvedeného, jímž Městský soud v Praze výrokem I. zrušil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, stavebního odboru ze dne 10. 12. 2004, č. j. MHMP-143374/2004/OST/Pi a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodnutím odboru stavebního Magistrátu hl. města Prahy č. j. MHMP-143374/2004/OST/Pi ze dne 10. 12. 2004 bylo změněno rozhodnutí odboru stavebního Úřadu městské části Praha 13 č. j. VYS-S.416/04-Th-Rozh. ze dne 26. 2. 2004 o uložení pokuty ve výši 350 000 Kč za spáchání správního deliktu dle § 106 odst. 2 písm. g) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), pro nepředložení jiných podkladů pro nařízení nezbytných úprav ve stanovené lhůtě, tak, že byla pokuta snížena na 200 000 Kč. Stěžovatel staví svou kasační stížnost na tvrzení, že z napadeného rozsudku není zřejmé, z jakého důvodu bylo zrušeno žalobou napadené rozhodnutí, resp. jaké vady tohoto rozhodnutí byly shledány, neboť odůvodnění se vztahuje k rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 11. 11. 2003, č. j. VYS - tel.sig.- 4764/03-Ho-R, které nebylo předmětem soudního přezkumu (uložena povinnost žalobci, za jejíž nesplnění byla žalobci stanovena předmětná sankce, toto rozhodnutí je pravomocné). Podle názoru stěžovatele byla skutková podstata správního deliktu, za jehož spáchání je žalobce odpovědný objektivně bez zkoumání zavinění, žalobcem jednoznačně naplněna. Uložená sankce nebyla vyměřena v rozporu se zákonem a splnění uložené povinnosti nebylo nemožné. Z rozsudku Městského soudu v Praze také jednoznačně nevyplývá, jak by stěžovatel měl v dalším řízení postupovat. Městský soud v Praze se v rozporu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) zabýval délkou lhůty, která byla stanovena rozhodnutím stavebního úřadu ze dne 11. 11. 2003, č. j. VYS-tel.sig.-4764/03-Ho-R, pro splnění uložené povinnosti. Tuto skutečnost však žalobce mezi žalobní body nezahrnul. Stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Městskému soudu k dalšímu řízení, neboť považuje rozsudek za nepřezkoumatelný a nezákonný. Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti tvrdí, že ve správním řízení v této věci, ve které bylo vydáno rozhodnutí odboru stavebního Úřadu Městské části Praha 13, č. j. VYS-S.416/04-TH-Rozh., které bylo následně změněno rozhodnutím Odboru stavebního Magistrátu Hlavního města Prahy č. j. MHMP-143374/2004/OST/Pi, byly ze strany správních orgánu porušovány obecné zásady právní, když zejména nebyl přesně a úplně zjištěn skutečný stav věci. Žalobce byl následně v rozporu se zásadou legality a dobré správy sankcionován správními orgány za skutkovou podstatu správního deliktu, aniž by byl ze strany správních orgánů v řízení prokázán a ve správním spise doložen kauzální nexus mezi tvrzeným protiprávním jednáním žalobce a rušením TV signálu (když právě v této souvislosti bylo žalobci uloženo předložit v nepřiměřené lhůtě jiné podklady pro nařízení nezbytných úprav ve smyslu příslušných ustanovení stavebního zákona. Žalobce navrhuje zamítnutí kasační stížnosti. Z rozsudku Městského soudu v Praze se podává, že pravomoc stavebního úřadu uložit pokutu za deliktní jednání ve smyslu ust. 106 odst. 2 písm. g/ stavebního zákona je obecně nesporná, pakliže dojde k naplnění skutkové podstaty tohoto deliktu. Žalobce měl v daném případě ve lhůtě mu stanovené tj. do 9. 12. 2003 předložit podklady, přesněji návrh řešení (dokumentaci pro nařízení nezbytných úprav) směřující k zajištění televizního příjmu, k čemuž byl vyzván rozhodnutím (výzvou) ze dne 11. 11. 2003 doručenou jemu dne 20. 11. 2003 (v právní moci 6. 12. 2003). Takovouto lhůtu nelze podle názoru Městského soudu, vzhledem k danému problému, který měl být nařízením nezbytných úprav odstraněn, považovat za lhůtu přiměřenou. Nadto teprve následně, tj. sdělením ČTÚ ze dne 15. 12. 2003 navrhl tento správní orgán v souladu s § 88 odst. 7 zákona o telekomunikacích Úřadu Městské části Praha 13 - stavebnímu odboru, realizovat některý z konkrétně uvedených způsobů směřujících k zajištění televizního příjmu a k odstranění rušení vlivem odrazu elektromagnetických vln uvedenými stavbami v postižené oblasti. Žalobce byl de facto dne 11. 11. 2003 vyzván k předložení podkladů směřujících k zajištění televizního příjmu ještě před tím, než ČTÚ navrhl stavebnímu úřadu ve smyslu § 88 odst. 7 zákona o telekomunikacích realizovat některý z konkrétně uvedených způsobů směřujících k zajištění televizního příjmu a k odstranění rušení vlivem odrazu elektromagnetických vln uvedenými stavbami v postižené oblasti. Žalobce reagoval přípisem ze dne 19. 12. 2003 /kdy předtím mu byla stavebním úřadem dne 9. 12. 2003 prodloužena lhůta do 19. 1 2003/, v němž namítal nedostatečné vyjasnění příčinné souvislosti mezi stavbou bytových domů a ztrátou televizního signálu, dále rovněž technickou nemožnost či neschůdnost použití některých z navrhovaných způsobů, a rovněž nesprávnost závěru o rušení signálu právě stavbami zřizovanými žalobcem a rozsahu tohoto rušení s poukazem i na měření Č. r. (jen u 4 stanovišť). Ačkoliv stavební úřad měl k dispozici sobě odporující si, protichůdná tvrzení ve vztahu k prokázání příčinné souvislosti mezi bytovou výstavbou realizovanou žalobcem a zhoršeným TV signálem, zahájil oznámením ze dne 20. 1. 2004 správní řízení o správním deliktu, aniž by v průběhu správního řízení tento rozpor odstranil a adekvátním způsobem se s ním vypořádal v následně vydaném rozhodnutí ze dne 26. 2. 2004, v němž nadto, stejně jako v oznámení, vymezil jednání žalobce oproti faktickému stavu tak, že měl předložit řešení do 9. 12. 2003, ačkoliv byla lhůta prodloužena do 19. 12. 2003. Městský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že z podkladů shromážděných ve správním spisu nelze dosud učinit závěr o prokázání či neprokázání příčinné souvislosti mezi bytovou výstavbou realizovanou žalobcem a zhoršeným TV signálem, a to ani ve vztahu k jeho zařízení staveniště – jeřábům, ani nelze vyloučit vliv jiných stavebních aktivit, ani nelze srovnat stav před započetím staveb). Nelze než konstatovat, že spis neobsahuje důkazy provedené správním orgánem, které by odůvodňovaly závěr učiněný v rozhodnutí z 11. 11. 2003, kterým byla žalobci uložena povinnost předložit řešení (podklady) pro nařízení nezbytných úprav, a jehož nesplnění (nadto ve vytčených lhůtách) by mohlo být dostatečným způsobem podkladem pro závěr o spáchání správního deliktu. Je proto nezbytné, aby správní orgán soustředil dostatečné množství vzájemně si neodporujících důkazů, na základě nichž by zjistil skutkový stav věci. Ze správního spisu Městskému soudu nevyplynulo, že by byla jednoznačně dána příčinná souvislost mezi výstavbou žalobce a zhoršeným TV signálem, a že právě po žalobci bylo spravedlivě požadováno odstranění rušení TV signálu, ani že v předložení požadovaných podkladů pro nařízení nezbytných úprav bránily žalobci toliko důvody na jeho straně, neboť stavební úřad mu rozhodnutím ze dne 11. 11. 2003 neuložil po projednání (a na základě návrhu Českého telekomunikačního úřadu) konkrétní zadání stran možného způsobu odstranění vzniklé závady v příjmu signálu (neurčil konkrétně způsob a zpracování dokumentace pro něj). Správní orgány se v daném případě, pokud jde o vlastní vznik závadného stavu přičítaný k tíži žalobci, opřely toliko o sdělení ČTÚ ze dne 15. 12. 2003, kde se uvádí, že měření pokrytí v postižené oblasti provedli pracovníci Č. r. a tímto měřením bylo prokázáno, že v oblasti, která je zhruba vymezena ulicemi K Z., M., U C. a P. K. d., skutečně vlivem této výstavby k degradaci TV signálů šířených vysílačem P. – m. došlo. Ze spisu však nevyplývá ničeho, jakým způsobem měření probíhalo, jaké hodnoty byly naměřeny, a jakým způsobem se tyto hodnoty liší od hodnot naměřených před započetím výstavby žalobcem, a že původcem rušení je právě žalobce a nikoliv jiný stavebník. Městský soud má tedy zato, že v řízení není postaveno najisto, že degradace TV signálů v předmětné lokalitě je v příčinné souvislosti s činností žalobce, tedy důvodnost požadavku správního orgánu na předložení podkladů jim požadovaných k nařízení nezbytných úprav. I pro případ oprávněnosti takového požadavku se pak správní orgán musí