7 Afs 220/2006 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 220/2006- 65 - text č. j. 7 Afs 220/2006 - 65 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní věci stěžovatele R., spol. s r. o., zastoupeného JUDr. Janem Vydrou, advokátem se sídlem v Černošicích, Mokropeská 688, za účasti Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 28, v řízení o kasačních stížnostech proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2004, č. j. 5 Ca 184/2003 – 30, č. j. 5 Ca 180/2003 – 30, č. j. 5 Ca 182/2003 – 30, č. j. 5 Ca 191/2003 – 30, a ze dne 28. 1. 2005, č. j. 5 Ca 224/2003 – 30, t a k t o : I. Kasační stížnosti s e z a m í t a j í . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2004, č. j. 5 Ca 184/2003 - 30, č. j. 5 Ca 180/2003  30, č. j. 5 Ca 182/2003 - 30, č. j. 5 Ca 191/2003 - 30 a ze dne 28. 1. 2005, č. j. 5 Ca 224/2003 - 30, byly zamítnuty žaloby stěžovatele proti rozhodnutím Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu (dále jen „finanční ředitelství“) ze dne 11. 6. 2003, č. j. FŘ-4378/14/03, č. j. FŘ-4374/14/03, č. j. FŘ-4376/14/03, č. j. FŘ4385/14/03 a č. j. FŘ-4418/14/03, kterými byla zamítnuta odvolání stěžovatele proti platebním výměrům na daň z převodu nemovitostí vydaným Finančním úřadem pro Prahu 6 dne 24. 10. 2002, č. j. 233772/02/006962, č. j. 234234/02/006962, č. j. 233867/02/006962, č. j. 234246/02/006962 a dne 22. 10. 2002, č. j. 231580/02/006962. Městský soud v odůvodnění napadených rozsudků uvedl, že byť cena spoluvlastnického podílu na převáděných pozemcích byla pro účely ocenění připočtena k ceně bytu nebo nebytového prostoru, tato skutečnost ještě neznamená, že spoluvlastnické podíly na pozemcích byly převedeny bezúplatně. Dovodil, že podle ustanovení § 20 odst. 7 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o dani z převodu nemovitostí“), se osvobození od daně z převodu nemovitostí (dále jen „daně“), při splnění dalších podmínek, vztahuje pouze na první úplatný převod nebo přechod vlastnictví ke stavbě, nikoliv však na převod nebo přechod vlastnictví k pozemku. Městský soud proto dospěl ke shodnému právnímu závěru jako finanční ředitelství, že převod spoluvlastnického podílu k pozemku nebyl osvobozen od daně. Pokud tedy správní orgány stěžovateli vyměřily daň z převáděných spoluvlastnických podílů k pozemku, postupovaly v souladu se zákonem o dani z převodu nemovitostí. Proti těmto rozsudkům městského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnosti z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasačních stížnostech vytkl městskému soudu nesprávný výklad ustanovení § 20 zákona o dani z převodu nemovitostí v návaznosti na ustanovení § 8 odst. 3, 4 zákona č. 151/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o oceňování majetku“) a ustanovení § 20 a § 21 zákona č. 72/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vlastnictví bytů“). Městský soud při posouzení zákonných podmínek osvobození od daně podle stěžovatele především nesprávně dovodil, že ustanovení § 20 zákona o dani z převodu nemovitostí umožňuje, za splnění zde uvedených podmínek, osvobodit pouze převod stavby, či v daném případě bytových i nebytových jednotek a nikoli pozemku, který se pod nimi nachází. Městský soud rovněž v rozporu se zákonem nepřihlédl při posouzení předmětu daně k ustanovení §§ 20 a 21 zákona o vlastnictví bytů, z nichž je patrno, že s převodem nebo přechodem vlastnictví k jednotce přechází i spoluvlastnický podíl pozemku. V ustanovení § 8 odst. 4 poslední věta zákona o oceňování majetku je však jednoznačně uvedeno, že cena spoluvlastnického podílu pozemku má být pro potřeby daně zahrnuta do ceny stavby, a potažmo podle ustanovení § 8 odst. 3 citovaného zákona do ceny bytové a nebytové jednotky. Cena za pozemek tak zvyšuje cenu stavby, a tedy i zdaňovací základ. Zákon vylučuje, aby se v případech, kdy jde o přechod vlastnictví spoluvlastnického podílu pozemku přecházejícího na nabyvatele bytové nebo nebytové jednotky podle zákona o vlastnictví bytů, cena spoluvlastnického podílu na pozemku stala samostatným základem daně. Z ustanovení § 8 odst. 4 zákona o oceňování majetku proto v návaznosti na ustanovení §§ 20 a 21 zákona o vlastnictví bytů vyplývá, že zákonný přechod spoluvlastnického podílu k pozemku byl bezúplatným přechodem vlastnického práva. Tento spoluvlastnický podíl nebylo možno samostatně ocenit, neboť cena spoluvlastnického podílu pozemku měla být zahrnuta do ceny stavby. Proto byl přechod spoluvlastnického podílu k pozemku pro potřebu daně samostatně neocenitelný, a tedy bezúplatný. Městský soud se proto nevypořádal s existencí zákonné normy obsažené v ustanovení § 8 odst. 4 zákona o oceňování majetku z hlediska jejího obsahu. Nesprávný je i jeho závěr, že v případech převodu spoluvlastnického podílu k pozemku se jednalo „nepochybně“ o úplatný převod vlastnického práva v důsledku právního úkonu – kupní smlouvy. Ve smlouvách o převodu vlastnictví jednotek bylo sice pro větší instruktivnost uvedeno, že předmětná jednotka se převádí spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem společných částí domu a příslušným spoluvlastnickým podílem k pozemku, avšak titulem pro přechod vlastnického práva k těmto spoluvlastnickým podílům byla dikce ustanovení § 20 zákona o vlastnictví bytů, podle něhož v dané době přecházelo spoluvlastnictví společných částí domu a pozemků spolu s převodem či přechodem vlastnického práva k jednotce. Městský soud proto dospěl k nesprávnému závěru, že se jednalo o úplatný převod podílů k pozemku, neboť tyto pozemky byly ve smlouvách pouze zmíněny, avšak smlouvy neobsahují žádné ujednání o ceně tohoto spoluvlastnického podílu. Stěžovatel v závěru kasační stížnosti poukázal i na porušení řady svých ústavních práv a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozsudky městského soudu zrušil a věci vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Finanční ředitelství ve vyjádření ke kasačním stížnostem popřelo důvodnost stížních námitek a setrvalo na svém právním názoru obsaženém v odůvodnění napadených správních rozhodnutí a ve svém vyjádření k podané žalobě. Zdůraznilo, že ustanovení § 20 odst. 7 zákona o dani z převodu nemovitostí upravovalo pouze podmínky osvobození prvního úplatného převodu vlastnictví ke stavbě. Pozemek je však samostatnou nemovitostí a stavba není součástí pozemku. Ustanovení § 20 zákona o vlastnictví bytů je nutno chápat tak, že dochází-li k převodu bytu nebo nebytového prostoru, je tímto převodem podmíněn i převod pozemku. Obdobně jako u § 21 citovaného zákona. Zákon tak ukládá vlastníkovi pozemku, aby při převodu stavby, bytu či nebytového prostoru převedl na nabyvatele i spoluvlastnický podíl k pozemku. Nestanoví však v žádném případě, že se tak musí stát bezúplatně, eventuelně, že by byl tento převod pozemku osvobozen od daně. Správce daně proto přiznal v souladu s ustanovením § 20 odst. 7 zákona o dani z převodu nemovitostí osvobození od daně převodům bytů, nebytových prostorů a k nim náležejícím společným částem a vyměřil daň za úplatný převod vlastnictví k poměrné části pozemku. Z ustanovení § 8 odst. 4 zákona o oceňování majetku je zřejmé, že cena příslušenství stavby, které stavebně není její součástí (studna, vedlejší stavby atd.), se pro účely ocenění bytu nebo nebytového prostoru započte do ceny stavby. Jsou-li vlastnické vztahy ke stavbě a pozemku shodné, cena pozemku se rovněž započte do ceny stavby. Způsob ocenění bytu a nebytového prostoru je upraven v ustanovení § 13 vyhlášky č. 279/1997 Sb., a to tak, že cena příslušenství stavby, které není stavebně její součástí, se pro účely ocenění bytu či nebytového prostoru vypočte podle příslušných ustanovení vyhlášky a k ceně bytu či nebytového prostoru se připočte poměrně podle velikosti spoluvlastnického podílu na společných prostorách domu. Stejně se postupuje u pozemku, jsou-li vlastnické vztahy ke stavbě a pozemku shodné. Z tohoto ustanovení však není možné dovozovat, že součet všech těchto hodnot je nedílnou částkou, která je zjištěnou cenou bytu jako takového, ale pouze skutečnost, že zjištěná cena bytu a nebytového prostoru se skládá z ceny bytu a nebytového prostoru, z ceny poměrného podílu na příslušenství stavby a pokud jsou shodná vlastnická práva ke stavbě a pozemku, pak i z ceny příslušného podílu k pozemku. Ze všech těchto důvodů považuje finanční ředitelství kasační stížnosti za nedůvodné. Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasačních stížností napadené rozsudky v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podaných kasačních stížnostech a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nedůvodné je především