7 As 38/2006 — Nejvyšší správní soud

7 As 38/2006- 115 - text  č. j. 7 As 38/2006 - 115 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a Mgr. et Ing. et Bc. Radovana Havelce v právní věci stěžovatelů a) K. F. S. H. AG, zastoupeného JUDr. Janem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 32, b) Úřadu průmyslového vlastnictví, se sídlem v Praze 6, Antonína Čermáka 2a, za účasti S. L. N.V., zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Jungmannova 24, v řízení o kasačních stížnostech proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2006, č. j. 7 Ca 180/2005 – 48, t a k t o : I. Kasační stížnosti s e z a m í t a j í . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2006, č. j. 7 Ca 180/2005 – 48, bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele b) ze dne 9. 5. 2005, č. j. O-161467, jímž byl zamítnut rozklad účastníka a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) ze dne 2. 4. 2003. č. j. 12252/2002 o zamítnutí námitek podaných proti zápisu přihlašovaného slovního označení zn. sp. O-131467 ve znění „A. S.“ do rejstříku ochranných známek (dále jen „rejstřík“). V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že musí přisvědčit žalobní námitce, že odůvodnění rozhodnutí není řádně zdůvodněno. Jak sám stěžovatel b) v tomto odůvodnění uvedl, zaměnitelnost je posuzována zejména z vizuálního, fonetického a významového hlediska, přičemž pro její konstatování může být rozhodující i podobnost z jediného aspektu. Při konkrétním hodnocení otázky zaměnitelnosti však poté již stěžovatel b) provedl pouze hodnocení z významového hlediska a ostatní aspekty ponechal stranou. Již z tohoto důvodu tak odůvodnění napadeného rozhodnutí neobstojí a bylo by na místě zrušit je pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. Městský soud však navíc považoval za nutné uvést, že podle jeho názoru přihlašované označení slovní „A. S.“ je natolik obecné, že postrádá rozlišovací schopnost a nemá tak absolutní zápisnou způsobilost. Oba slovní prvky, jimiž je označení tvořeno, jsou slovy obecné mluvy. Ač slovo „aroma“ je slovem cizího původu, v českém jazyce již zdomácnělo a jeho použití je v současné mluvě běžné, zejména ve spojení s pochutinami jako je káva. Slovo „souznění“ je pak sice slovem poněkud knižním, ale stále se jedná o slovo obecné mluvy, které má v jazyce konkrétní význam a nelze bez dalšího tvrdit, že z používání vyšlo. Samotným spojením těchto dvou slovních spojení nedojde k stěžovatelem b) tvrzené distinktivitě, neboť tato slova mají svůj konkrétní význam a jejich pouhým spojením žádného výrazného odlišujícího znaku nenabudou. Navíc nelze přehlédnout, že přihlašovatel přihlásil toto označení jako slovní a zápisem do rejstříku by mu byla poskytnuta nejsilnější možná ochrana. Otázka zaměnitelnosti by v budoucnu byla velmi obtížně řešena i v případech, kdy by jiní podnikatelé přihlašovali známky obsahující slova „aroma“ a „souznění“. Distinktivitu tak obecného slovního spojení „A. S.“ nelze zdůvodnit pouze tím, že se jedná o originální a netradiční spojení čichového a zvukového vjemu, jak uvedl stěžovatel b) v napadeném rozhodnutí. Pro takový závěr je zapotřebí posoudit velké množství aspektů jiných, které musí celé slovní spojení rozebrat komplexně, zvlášť když se jedná o slova z obecné mluvy a přihlašované označení je slovní. V dané věci městský soud upozornil na závěry Evropského soudního dvora (dále jen „ESD“) obsažené v rozsudku ze dne 21. 10. 2004, OHIM v. Erpo Möbelwerk GmbH, C64/02. Dále považoval městský soud za nutné vyjádřit se k tomu, zda je účastník oprávněn úspěšně vznášet námitky do absolutní zápisné způsobilosti. Z konkrétně citovaných ustanovení zákona č. 441/2003 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“) lze podle jeho názoru vyčíst, že po zveřejnění přihlášky je oprávněn kdokoliv podat připomínky, kterými zpochybní závěr Úřadu o tom, že přihlašované označení je zápisně způsobilé. Vymezené osoby pak mohou podat námitky proti zveřejněnému označení. Námitky jsou speciálním druhem výtek proti zveřejněnému označení, které přináležejí pouze vymezeným osobám. Namítatel je oprávněn vznášet námitky, ale může vznášet i připomínky. Pokud namítatel ve svých námitkách vznese i připomínky, uplatňuje své právo jako kdokoliv a Úřad na tyto připomínky musí brát zřetel a řádně se s nimi vypořádat. Bylo by nemístným formalizmem, pokud by namítatel musel podávat dva druhy výtek – námitky a připomínky zvlášť. Stěžovatel a) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. poukázal na to, že je především nutné si uvědomit, jaké rozhodnutí bylo předmětem řízení, jež vedlo k vydání napadeného rozhodnutí městského soudu. Jednalo se o rozhodnutí o rozkladu, v němž účastník v procesní pozici žalobce argumentoval pouze za účelem obhájení zaměnitelnosti jeho starších kombinovaných ochranných známek tvořených vyobrazením obalu na kávu s nedistinktivním prvkem A. s přihlášeným označením. Účastník v rozkladovém řízení v žádném případě neuplatňoval absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti napadeného označení, které měly spočívat v nedostatečné rozlišovací způsobilosti slovního spojení „A. S.“. Stěžovatel b) v rozhodnutí o rozkladu znovu posoudil argumenty účastníka, které se nelišily od argumentů uvedených v námitkách, a znovu potvrdil stanovisko o nezaměnitelnosti. S ohledem na nabytí účinnosti zákona o ochranných známkách pak v souladu s ustanovením § 52 odst. 3 citovaného zákona přezkoumal rovněž splnění podmínek zápisu napadeného označení podle §§ 1, 2, 5, a 6, tohoto zákona. Nezabýval se již znovu otázkou rozlišovací způsobilosti slovního spojení „A. S.“, neboť tuto otázku již vyřešil ex officio v průzkumovém řízení a účastník ji ani v námitkovém řízení ani v řízení o rozkladu neotevřel. Teprve v žalobě vznáší námitku, zda „konstatování žalovaného o originálním a netradičním spojení čichového a zvukového vjemu přihlašovaného označení postačují k řádnému odůvodnění jeho zápisné způsobilosti“. V té době však již bylo přihlašovací řízení o napadeném označení ukončeno pravomocným rozhodnutím, které vedlo k zápisu přihlášky č. 161467 „A. S.“ do rejstříku. Účastník má stále možnost podat u Úřadu návrh na neplatnost ochranné známky „A. S.“ a nic mu nebrání ji využít. Městský soud měl proto z uvedených důvodů námitku o nedostatku rozlišovací způsobilosti přihlášeného slovního spojení „A. S.“ odmítnout jako opožděnou. Již z tohoto důvodu je na místě napadený rozsudek zrušit z důvodu jeho nezákonnosti. Nesprávný a v rozporu se zákonem o ochranných známkách i s judikaturou ESD ve známkoprávních věcech je rovněž výklad soudu o rozlišovací způsobilosti slovního spojení „A. S.“. Podle obecné ustálené známkoprávní praxe, která je v souladu se zákonem č. 137/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů, platným v době podání přihlášky předmětné ochranné známky, i s nyní platným zákonem o ochranných známkách, a která odpovídá příslušným předpisům komunitárního práva a rozhodovací praxi ESD, má ochranná známka rozlišovací způsobilost tehdy, je-li jako celek schopná odlišit v očích spotřebitelů jí označené výrobky (služby) od shodných nebo podobných výrobků (služeb) jiného výrobce. To ostatně uznává i městský soud, když tuto zásadu s odkazem na rozhodnutí ESD výslovně cituje. Podle stěžovatele a) má netradiční slovní spojení „A. S.“ jako celek vysokou rozlišovací způsobilost pro jeho výrobky, což vyplývá výhradně z originality tohoto neobvyklého spojení jinak běžně užívaných výrazů. V tomto směru stěžovatel b) nepochybil, když konstatoval dostatečnou rozlišovací způsobilost a naopak stanovisko městského soudu se ve světle jím citovaného rozhodnutí ESD jeví jako neodůvodněné, vnitřně rozporné a nezákonné. K výkladu městského soudu o možnosti uplatnit připomínkové, tj. absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti, současně s námitkami, stěžovatel a) uvedl, že stávající právní úprava zákona o ochranných známkách jednoznačně rozlišuje procesní legitimaci osob oprávněných podat námitky od obecné možnosti uplatnit neformální podnět – připomínky. Rozdíly u obou institutů spočívají v prvé řadě ve lhůtě a další zásadní rozdíl je ve způsobu, jakým Úřad o nich rozhoduje. Z vyjmenovaných rozdílů obou institutů je zřejmé, že jejich uplatnění v jediném podání, které má za následek vydání jediného rozhodnutí, je v rozporu s platným zákonem o ochranných známkách, který řízení o nich striktně odděluje a stanoví pro ně zvláštní podmínky, navzájem neslučitelné. Právní názor vyslovený městským soudem je nesprávný, odporuje platné právní úpravě a navíc je v rozporu i s názorem vysloveným v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2005, č. j. 2 As 16/2005 – 89. Ačkoliv tento rozsudek byl vydán v řízení, v němž se postupovalo podle zákona č. 137/1995 Sb.