1 As 19/2008 — Nejvyšší správní soud

1 As 19/2008- 117 - text 1 As 19/2008 - 121 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: V. Y., zastoupeného Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2007, č. j. 7 Ca 122/2006 - 64, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení. IV. Ustanovenému zástupci Mgr. Dagmar Dřímalové s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4800 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu. O d ů v o d n ě n í : I. Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 1. 2006, č. j. OAM-875-4/TP-2006. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a potvrdil rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 7. 12. 2005, č. j. SCPP-3414/C-218-2003. Stěžovatel se domáhal v uvedeném správním řízení svým návrhem ze dne 14. 11. 2005 povolení obnovy řízení ve věci zrušení platnosti povolení k pobytu na území České republiky, které bylo pravomocně ukončeno 30. července 2003 rozhodnutím Policie České republiky, Ředitelství cizinecké a pohraniční policie ze dne 1. 7. 2003, č. j. SCPP-3414/C-218-2003. Platnost povolení k pobytu na území ČR byla stěžovateli zrušena dle § 80 odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, neboť neměl na území ČR zajištěno ubytování. V návrhu na obnovu řízení stěžovatel uvedl, že nyní zjistil, že jeho matka byla oprávněna udělit mu souhlas s ubytováním v bytě na adrese S. H. 118, neboť ačkoliv byla nájemní smlouva uzavřena mezi vlastníkem bytu a jeho nevlastním otcem, vzniklo jeho matce právo společného nájmu bytu. Stěžovatel se tedy domnívá, že s ohledem na nesporný souhlas matky s bydlením stěžovatele v bytě na adrese S. H. 118 měl v době rozhodování správního orgánu o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu zajištěno ubytování na území ČR a nebyl dán důvod dle § 80 odst. 2 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb. Správní orgán I. stupně a v návaznosti na něj též žalovaný ve svých rozhodnutích dospěli ke shodnému závěru, že stěžovatel v řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu nedoložil žádný doklad o zajištění ubytování ve vztahu k bytu na adrese S. H. 118, ani ve vztahu k jinému ubytování. Pokud jde o souhlas matky stěžovatele s jeho ubytováním, neměl by vliv na rozhodnutí správních orgánů, neboť nebyl dán souhlas nájemce bytu, nevlastního otce stěžovatele, který by byl jediným relevantním souhlasem s ubytováním. Žalovaný v rozhodnutí o odvolání uvedl, že žádost matky stěžovatele o přihlášení stěžovatele je datován až 23. 12. 2005, nejedná se tedy o skutečnost, která by existovala v době rozhodování správních orgánů v řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu. Správní orgán I. stupně i žalovaný uzavřeli, že není dán stěžovatelem uplatňovaný důvod obnovy dle § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 71/1967 Sb., správní řád. Tento důvod nelze podřadit ani pod jiný zákonem připuštěný důvod povolení obnovy řízení. Městský soud v Praze v rozsudku napadeném kasační stížností uvedl, že žalobní body zpochybňují výlučně právní posouzení otázky, zda byla matka stěžovatele oprávněna udělit stěžovateli souhlas s ubytováním v bytě na adrese S. H. 118. Dle soudu stěžovatel nijak nenapadá skutková zjištění učiněná správními orgány v řízení o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu, ani neuvádí nové důkazy, které zde byly již v době rozhodování správního orgánu, avšak nemohly být použity. Žádné z tvrzení stěžovatele uvedených v žalobě nelze považovat za skutečnost či důkaz, jedná se pouze o nový právní názor. Není dán důvod obnovy řízení dle § 62 odst. 1 písm. a) správního řádu ani jiné přípustné důvody pro povolení obnovy řízení. II. Proti výše uvedenému rozsudku podal stěžovatel včasnou kasační stížnost, doplněnou podáním ze dne 4. 1. 2008, v níž uvádí, že ji podává z důvodu dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítá, že žalovaný a následně též Městský soud v Praze nesprávně posoudili otázku, zda lze povolit obnovu řízení s ohledem na nové zjištění, že stěžovatelova matka byla oprávněna udělit stěžovateli souhlas s ubytováním v bytě na adrese S. H. 118. Dále uvádí, že stěžovatelova matka žádala o přihlášení stěžovatele na adresu S. H. 118 již před zrušením platnosti povolení k trvalému pobytu, což vyplývá z protokolu o výpovědi svědka (matky stěžovatele) sepsaného na OCP Jindřichův Hradec dne 19. 3. 2003, nikoliv až v roce 2005, jak je uvedeno v rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel je s ohledem na výše uvedené toho názoru, že měl v době rozhodování o zrušení platnosti povolení k trvalému pobytu zajištěné ubytování na území ČR. Dále odkázal na skutečnosti uvedené v žalobě a dalších podáních, jež jsou součástí spisu. Žalovaný se ke kasační stížnosti vyjádřil podáním ze dne 8. 2. 2008, v němž uvedl, že v řízení o návrhu na povolení obnovy řízení postupoval v souladu se zákonem a neshledal žádné důvody pro povolení obnovy. Souhlas stěžovatelovy matky s ubytováním by neměl vliv na rozhodnutí orgánů a stěžovatel neuvedl žádné další tvrzení, které by zavdalo důvod k povolení obnovy řízení. III. Kasační stížnost není důvodná. Nejvyšší správní soud hned v úvodu předesílá, že je dle § 109 odst. 3 s. ř. s. při přezkumu napadeného rozsudku Městského soudu v Praze vázán důvody uplatněnými v kasační stížnosti. Námitky stěžovatele tak musí být soustředěny v samotné kasační stížnosti a není přípustné, aby stěžovatel v ní odkazoval na žalobní body obsažené v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatel je povinen výslovně v kasační stížnosti uvést námitky, pro něž kasační stížnost podává, čímž v souladu s dispoziční zásadou, která částečně ovládá řízení o kasační stížnosti, vymezí rozsah přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu. Zatímco žalobní body v žalobě napadají zákonnost správního rozhodnutí, kasační stížnost směřuje proti soudnímu rozhodnutí a v ní uplatněné námitky se tak již ze své podstaty liší od žalobních bodů uvedených v žalobě (obdobně rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2007, č. j. 2 Afs 175/2006 - 89, též rozsudek NSS ze dne 17. 5. 2007, č. j. 6 Azs 20/2007 - 54, oba dostupné na www.nssoud.cz). Stěžovatel v kasační stížnosti uvádí, že závěr žalovaného, že matka stěžovatele udělila souhlas s jeho ubytováním v bytě na adrese S. H. 118 až 23. 12. 2005, je nepravdivý. Tuto námitku, která ovšem nebyla uplatněna v žalobě, by bylo lze podřadit pod důvod kasační stížnosti dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., totiž že skutková podstata zjištěná žalovaným správním orgánem je v rozporu se spisy. Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že námitky uvedené v kasační stížnosti, které nebyly uplatněny v žalobě proti rozhodnutí žalovaného, ačkoliv uplatněny být mohly, jsou s ohledem na § 104 odst. 4 s. ř. s. in fine nepřípustné. Poslední kasační námitka stěžovatele je podřaditelná pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a týká se chybného právního posouzení zjištěného skutkového stavu. Nejvyšší správní soud již dříve uvedl, že „nesprávné právní posouzení právní otázky může spočívat buď v tom, že soud při svém rozhodování aplikoval na posuzovanou věc jiný právní předpis, než měl správně použít, a pro toto pochybení je výrok soudu v rozporu s příslušným ustanovením toho kterého právního předpisu, nebo v tom, že soudem byl sice aplikován správný právní předpis, avšak nebyl správně vyložen. O nesprávné posouzení právní otázky může jít také tehdy, pokud by byl vyvozen nesprávný právní závěr z jinak správně zjištěného skutkového stavu věci, nebo je sice učiněn správný právní závěr, ale v odůvodnění rozhodnutí je nesprávně prezentován“ (rozsudek NSS ze dne 29. 3. 2005, č. j. 4 As 43/2003 - 109, www.nssoud.cz). Dle názoru stěžovatele je zjištění, že matka stěžovatele byla oprávněna udělit stěžovateli souhlas s jeho ubytováním v bytě na adrese S. H. 118, neboť jí svědčilo právo společného nájmu daného bytu manžely, novou skutečností odůvodňující povolení obnovy řízení. Jedná se tedy o otázku správné interpretace a aplikace § 62 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správní řád [zejména písm. a)]. Nejvyšší správní soud musí po prostudování spisů přisvědčit městskému soudu, že nová zjištění stěžovatele mají povahu právních zjištění (zjištění o existenci a obsahu právních norem). Jak stěžovatel ve své kasační stížnosti uvádí, je právní řád České republiky postaven na zásadě ignorantia iuris non excusat. K odlehčení tohoto břemene kladen