2 Afs 112/2007 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 112/2007- 92 - text 2 Afs 112/2007 - 99 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: ROKA, spol. s r. o., se sídlem Jižní 466/30, Semily, zastoupeného Mgr. Vladislavem Šintákem, advokátem se sídlem ulice 8. března 12, Liberec 1, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká hradební 61, Ústí nad Labem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 29. 8. 2007, č. j. 59 Ca 63/2005 - 61, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 29. 8. 2007, č. j. 59 Ca 63/2005 - 61, s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem (dále jen „žalovaný“) ze dne 7. 3. 2005, č. j. 14536/120/04, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu v Semilech (dále jen „správce daně“) ze dne 7. 7. 2004, č. j. 30451/04/258920/4330, jímž byla stěžovateli dodatečně vyměřena daň z příjmů právnických osob za rok 2002 ve výši 219 480 Kč. Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvod obsažený v § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), když namítá nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem. Toto nesprávné posouzení právní otázky shledává v tom, jak bylo krajským soudem posouzeno, že správce daně zvýšil základ daně jednak o částku 345 084,80 Kč a jednak o částku 267 258 Kč. K první z těchto částek stěžovatel uvádí, že se jednalo o opravnou položku ve výši 100% k pohledávkám za společností „Obchodní družstvo KLAS“, na jejíž majetek byl v roce 2002 vyhlášen usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 17. 5. 2002, č. j. 39 K 21/2002 - 35, konkurs. V tomto usnesení byla stanovena pro konkursní věřitele lhůta třiceti dnů k přihlášení jejich pohledávek. Stěžovatel, který upozorňuje na nutnost souběžného posuzování této lhůty s dvouměsíční lhůtou plynoucí od prvního přezkumného jednání stanovenou v § 22 odst. 2 tehdy účinného zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, podal svou přihlášku doporučeným podáním dne 21. 6. 2002 a Krajský soud v Praze ji přijal dne 25. 6. 2002, poté byla zařazena do seznamu pohledávek správcem konkursní podstaty „Obchodního družstva KLAS“. Stěžovatel připomíná, že svou přihlášku podal v oné dvouměsíční lhůtě stanovené v ustanovení § 22 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, na něž odkázal Krajský soud v Praze v bodě IV. svého usnesení, takže je nutno mít tuto přihlášku pohledávky za včasnou. Opačný výklad přijatý žalovaným označuje stěžovatel za příliš tvrdý, neboť zákonodárce jistě neměl v úmyslu poškodit drobné a nahodilé věřitele, kteří mají ztíženou možnost se o prohlášení konkursu dozvědět, a znemožnit jim využít příslušných ustanovení zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (dále též „zákon o rezervách“). K částce 267 258 Kč pak stěžovatel připomíná, že se jednalo o náklady na opravu kotelny v objektu Bozkov provedenou v roce 2002. Při této opravě byl vyměněn nevyhovující kotel typu Vihorlat AKV 115 za dva kotle typu ATMOS KOMBI s celkovým výkonem 80 kW. Zároveň s touto výměnou byla provedena i celková oprava kotelny a oba kotle byly připojeny do stávajícího topného systému. Správce daně tuto výměnu posoudil jako modernizaci a náklady na ni vyloučil ze základu daně, což odůvodnil jednak tím, že při opravách kotelny došlo k rozšíření podesty v úrovni přízemí a ke změně umístění kotlů z původní prohlubně na tuto podestu, a jednak tím, že kotel Vihorlat AKV 115 o výkonu 115 kW bylo možno nahradit kotlem Verner G75 o výkonu 75 kW. Stěžovatel ovšem proti prvnímu z těchto důvodů namítá, že předmětná podesta byla vybudována ještě předtím, než objekt Bozkov zakoupil, původně sloužila k přikládání do starého kotle plněného shora, zatímco nyní byla použita na umístění nových kotlů, do nichž se přikládá zepředu; ostatně stejným způsobem by se muselo přikládat i do kotle VERNER G75. Proti druhému z těchto důvodů stěžovatel upozorňuje na fakt, že zde správce daně nevychází ze své vlastní odborné znalosti, ale toliko z vyjádření společnosti VERNER a. s., která je výrobcem kotle VERNER G75 a tímto stanoviskem, které není podloženo znalostí konkrétních podmínek a potřeb stěžovatele, si toliko hájí své obchodní zájmy. Z toho, jakým způsobem správce daně z tohoto vyjádření vycházel, má stěžovatel za zjevné, že pokud by nahradil dosavadní kotel kotlem VERNER G75, správce daně by náklady na pořízení tohoto kotle nepokládal za náklady na modernizaci, ale na opravu majetku. V tom spatřuje stěžovatel účelovost. K ostatním vynaloženým nákladům stěžovatel připomíná, že každá demontáž původního kotle a jeho nahrazení kotlem novým je spojeno s nezbytnou instalací, napojením na stávající rozvody a umístěním souladným s hledisky řádné a bezpečné obsluhy. Tato hlediska správce daně, žalovaný a krajský soud nijak nezohlednili. I z těchto důvodů stěžovatel navrhuje zrušení napadeného rozsudku krajského soudu, rozhodnutí žalovaného o odvolání i dodatečného platebního výměru a požaduje, aby mu byly k rukám jeho právního zástupce zaplaceny náklady soudního řízení. Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti připomíná, že § 8 zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů výslovně odkazoval na lhůtu stanovenou k přihlášení pohledávek do konkursu soudem, a tudíž je z daňového hlediska irelevantní, že zákon o konkursu a vyrovnání umožňoval uplatnit pohledávky i po uplynutí soudem stanovené lhůty. Co se druhé námitky týče, žalovaný pouze označil za správný názor krajského soudu, že se v daném případě jednalo o technické zhodnocení kotelny, protože došlo ke zlepšení využitelnosti nového zařízení, tedy k technickému zhodnocení, neboť za opravu by bylo možno označit toliko uvedení věci do původního stavu. Z těchto důvodů navrhuje, aby byla posuzovaná kasační stížnost zamítnuta. Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že dne 13. 4. 2004 byla u stěžovatele zahájena správcem daně daňová kontrola k několika druhům daní za rok 2002, včetně daně z příjmů právnických osob za rok 2002. Ze zprávy o výsledku této daňové kontroly ze dne 2. 7. 2004, č. j. 19216/04/258930/8325, vyplynulo několik stěžovatelových pochybení, zejména to, že jako příslušenství k pořízenému traktoru Zetor účtoval i součásti, které mohl používat pouze s tímto traktorem, a proto mělo být součástí ocenění a evidence traktoru samotného, a nikoli příslušenstvím, a podle toho mělo být uplatněno i v odpisech. Chybně účtoval také o splátce půjčky od dlužníka J. F. a o části pojistného plnění z důvodu bouře. Dále mu pak správce daně vytkl, že do nákladů za prosinec 2002 zaúčtoval částku 431 356 Kč jako opravnou položku k pohledávkám za dlužníkem „Obchodním družstvem KLAS“ v konkursním řízení podle § 8 zákona o rezervách, přestože opravné položky nelze tvořit na pohledávky přihlášené po uplynutí lhůty stanovené usnesením soudu o prohlášení konkursu nebo povolení vyrovnání. V daném případě byl však konkurs prohlášen usnesením Krajského soudu v Praze dne 17. 5. 2002 a k přihlášení pohledávek byla stanovena lhůta 30 dnů. Stěžovatel ovšem pohledávku přihlásil až dne 21. 6. 2002, kdy odeslal přihlášení pohledávky Krajskému soudu v Praze, přestože lhůta k jejich přihlášení uplynula již 17. 6. 2002. Na opožděně přihlášené pohledávky se ovšem vztahuje § 8a zákona o rezervách a stěžovatel mohl uplatnit opravné položky toliko do výše 20% neuhrazené hodnoty pohledávky, tedy do výše 86 271,20 Kč, a nikoli 431 356 Kč. Konečně pak stěžovateli správce daně vytkl, že zaúčtoval odpis ceny dvou kotlů ATMOS KOMBI a magnetického indukčního průtokoměru do položky nákladů jako opravy a udržování budovy, dále započítal částku 178 886 Kč za opravu rozvodů v kotelně a do položky ostatní služby započítal částku za vypracování projektu a technickou pomoc při opravě kotelny, to vše úhrnem v částce 296 696 Kč za opravu kotelny v provozovně Bozkov. Správce daně ovšem odmítl uznat tyto náklady jako opravy, neboť jimi se podle postupů účtování pouze odstraňuje částečné fyzické opotřebení nebo poškození za účelem uvedení do předchozího nebo provozuschopného stavu. Tato instalace dvou nových kotlů však musí být podle § 33 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, chápána jako rekonstrukce, a tedy technické zhodnocení majetku. Náklady na ně pak nelze podle § 25 odst. 1 písm. p) zákona o daních z příjmů uznat za náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Po projednání zprávy o daňové kontrole dne 2. 7. 2004 správce daně tuto částku snížil o cenu