2 As 14/2007 — Nejvyšší správní soud

2 As 14/2007- 237 - text 2 As 14 2007 - 242 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: FTV Prima, spol. s r. o., zast. Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, sídlem Škrétova 44/6, Praha 2, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1. FATEM - TV, a. s., zast. Mgr. Mojmírem Náplavou, advokátem se sídlem Krakovská 7, Praha 1, 2. TV Morava, s. r. o., 3. GENUS TV, a. s., , 4. ZAK TV, s. r. o., 5. TV LYRA, s. r. o., 6. TV Vřídlo, s. r. o., osoby 2 až 6 zast. Mgr. Janem Maršálem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2006, č. j. 10 Ca 166/2006 - 139, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 2006/36/kuc/FAT, č. j. kuc/2885/06. Žalovaná tímto rozhodnutím stanovila podle § 24a odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů, na základě stanoviska Českého telekomunikačního úřadu ze dne 5. 10. 2005, č. j. 37086/2005-613, první osobě zúčastněné na řízení (FATEM - TV, a. s.) v rámci licence č. 003/98 ze dne 27. 1. 1998, územní rozsah zemského digitálního vysílání v systému DVB-T pro síť „B“ pro okresy Brnoměsto, Brno-venkov, Blansko, Břeclav a Vyškov výčtem okresů zcela nebo zčásti pokrytých vysíláním ve smyslu přílohy 1, která je součástí tohoto rozhodnutí. Stěžovatel proti tomu v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Nezákonnost spatřuje v porušení § 24a zákona č. 231/2001 Sb. Poukazuje na to, že se nejedná o ustanovení příliš kvalitní a že je třeba při jeho aplikaci postupovat obzvlášť obezřetně. V daném případě se žalovaná podle toho ustanovení obrátila na Český telekomunikační úřad (dále též „ČTÚ“) se žádostí o poskytnutí stanoviska, avšak ČTÚ sdělil, že v současné době není stanovisko možné poskytnout. Nebyly tak splněny podmínky pro vydání rozhodnutí a řízení mělo být přerušeno do té doby, než bude mít stanovisko k dispozici, stejně jako to žalovaná činila v jiných případech. V této věci však licenci udělila s tím, že je možné vyjít z dříve zaslaného stanoviska, které však bylo již půl roku staré, navíc vydané ke zcela jinému účelu a vůbec neodráží problematiku místního vysílání v regionech, které ČTÚ dosud neřešil. V tomto případě jde o vysílání na kmitočtech sdílených se stěžovatelem, kde hrozí nebezpečí kolize signálů. Stěžovatel má proto za to, že takový dokument není stanoviskem ve smyslu citovaného ustanovení zákona č. 231/2001 Sb. Žalovaná navíc ani nemůže posoudit, zda zmíněné stanovisko ČTÚ může být použito ve smyslu § 24a zákona č. 231/2001 Sb., neboť její působnost je dána ve věcech obsahu vysílání a naopak ve věcech technických (což je i tato otázka) má působnost právě ČTÚ. Žalovaná tak překročila meze správního uvážení a porušila zásadu odbornosti veřejné správy. Postup žalované je podle názoru stěžovatele přinejmenším v rozporu se smyslem § 24a zákona č. 231/2001 Sb. Dále stěžovatel namítá, že žalovaná porušila princip rozhodovat podle stejných pravidel a se stejným výsledkem, nacházejí-li se účastníci ve stejných podmínkách, neboť s ostatními žadateli o licenci řízení přerušila s tím, že je třeba vyčkat na konkrétní rozhodnutí ČTÚ, zatímco první osobě zúčastněné licenci udělila. Stěžovatel má zato, že v případě této osoby neexistuje důvod pro jiný postup, neboť jde o provozovatele regionálního vysílání na sdílených kmitočtech a může proto docházet ke změně územního rozsahu a následným kolizím a rušení s ostatními provozovateli. Právě z tohoto důvodu pak žalovaná s ostatními provozovateli řízení přerušila. Žalovaná ve svém rozhodnutí také žádný důvod k odlišnému postupu neuvedla a její rozhodnutí tak neobsahuje dostatečné odůvodnění. Namítá také některé další vady správního řízení - jedná se o nepřezkoumatelnost podmínek volby alternativního petitu, nezaplacení správního poplatku, neposkytnutí dostatečné lhůty k vyjádření a porušení § 20 odst. 5 zákona č. 231/2001 Sb., které namítal již v řízení o žalobě a městský soud je nesprávně posoudil. Navrhuje proto, aby zdejší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaná nevyužila možnosti se ke kasační stížnosti vyjádřit. Osoby zúčastněné na řízení uvedené pod č. 2-6 ve svém společném vyjádření ke kasační stížnosti podpořily názor stěžovatele, že je rozhodnutí žalované nezákonné pro rozpor s § 24a zákona č. 231/2001 Sb., neboť stanovisko ČTÚ, které použila, nebylo vydáno ke konkrétnímu předmětu řízení, nýbrž obecně. Poukazují také na to, že rozhodnutí žalované, vydané bez předchozího stanoviska ČTÚ, může způsobit technické potíže, neboť s ohledem na nedořešený přechod z analogového na digitální vysílání může dojít k vzájemnému rušení jednotlivých provozovatelů regionálního vysílání. Zdůrazňují, že ČTÚ v jiném svém stanovisku oznámil, že není dosud možné vymezit technické prostředky pro regionální vysílání a příslušná stanoviska podle § 24a zákona č. 231/2001 Sb. vydat. Prvá osoba zúčastněná na řízení s podanou kasační stížností nesouhlasí. Poukázala na to, že stěžovatel v kasační stížnosti nesprávně uvádí, že se v daném správním řízení udělovala licence, což není pravda. Zdůrazňuje také, že se nenacházela se stěžovatelem ani s ostatními žadateli ve stejné situaci, neboť na rozdíl od nich disponovala na daném území možností vysílat analogově a na tomto území je také možno šířit digitální vysílání. Nesouhlasí ani s tím, že by žalovaná postupovala v rozporu s § 24a zákona č. 231/2001 Sb. Smyslem tohoto ustanovení totiž bylo umožnit digitální vysílání, pokud pro to budou vytvořeny příslušné technické podmínky. Domnívá se také, že stěžovatel vůbec nebyl oprávněn k podání žaloby proti předmětnému rozhodnutí žalované, neboť jeho vydáním nemohl být zasažen ve svých právech. Navrhuje proto zamítnutí kasační stížnosti. Důvodnost kasační stížnosti Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Nezákonné posouzení právní otázky spatřuje ve výkladu § 24a zákona č. 231/2001 Sb., resp. v posouzení stanoviska ČTÚ a vady řízení před správním orgánem shledává v tom, že žalovaná nezacházela s účastníky správního řízení, kteří se nacházeli ve stejné pozici, stejně, neboť řízení se stěžovatelem (a jinými žadateli) přerušila, zatímco prvé osobě zúčastněné na řízení územní rozsah digitálního vysílání stanovila. Ze spisu k tomu vyplynulo, že žádostí ze dne 3. 11. 2005 požádala prvá osoba zúčastněná na řízení o stanovení územního rozsahu zemského digitálního vysílání podle § 24a zákona č. 231/2001 Sb., a to při využití stejných technických prostředků a ve vyjmenovaných okresech, kde provozuje místní televizní vysílání analogové. Jedná se o tzv. regionální okna do vysílání centrálního plnoformátového programu pro regionální a lokální vysílání stěžovatele. Obdobné žádosti, avšak pro jiná území, podali i další žadatelé (mj. osoby zúčastněné na řízení č. 2-6). Žalovaná požádala o stanovisko ČTÚ k žádostem podle § 24a citovaného zákona, který sdělil, že stanovisko poskytnout nemůže, neboť není jasné, ve které ze stávajících sítí elektronických komunikací (síť A, B, C) bude program šířen. Poukázal také na to, že grafickou podobu výčtu okresů zcela nebo zčásti pokrytých vysíláním sítí A, B, C zaslal žalované již přípisem ze dne 5. 10. 2005. Žalovaná následně vydala rozhodnutí, kterým stanovila prvé osobě zúčastněné na řízení v rámci její licence územní rozsah zemského digitálního vysílání v systému DVB-T pro síť „B“ pro tam uvedené okresy; jako stanovisko ČTÚ ve smyslu § 24a zákona č. 231/2001 Sb. zde výslovně označila přípis ze dne 5. 10. 2005. Toto rozhodnutí napadl stěžovatel u městského soudu žalobou. Dříve, než bude možno přistoupit k hodnocení důvodnosti kasačních námitek, je třeba posoudit, zda byl stěžovatel aktivně legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí žalované, neboť to bylo v řízení zpochybňováno a městský soud se touto otázkou obsáhle zabýval. Stěžovatelovo oprávnění však neshledal v § 65 odst. 1 s. ř. s. (Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, /dále jen "rozhodn