2 As 33/2008 — Nejvyšší správní soud

2 As 33/2008- 215 - text 2 As 33/2008 - 225 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: New Republik Publicity, spol. s r. o., se sídlem Strašnická 3164/1a, Praha 10, zastoupeného JUDr. Rudolfem Kožušníkem, advokátem se sídlem Uruguayská 17, Praha 2, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: AG bulldog, s. r. o., se sídlem Donská 275/9, Praha 10, zastoupené Prof. JUDr. Zdeňkem Češkou, CSc., advokátem se sídlem Dlouhá 39, Praha 1, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 19. 4. 2005, č. j. PVZ 1992-25942, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2007, č. j. 6 Ca 173/2005 - 129, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou včas se žalobce jako stěžovatel domáhá zrušení shora označeného rozsudku městského soudu, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 19. 4. 2005, č. j. PVZ 1992-25942. Tímto rozhodnutím předseda žalovaného vyhověl rozkladu podanému osobou zúčastněnou na řízení a rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 9. 2003, č. j. 1963/2003, o zamítnutí návrhu na částečný výmaz průmyslového vzoru č. 24340 o názvu „Víceúčelový reklamní poutač“ změnil tak, že průmyslové vzory č. 1 a 3 ze skupiny průmyslových vzorů hromadně zapsaných do rejstříku pod č. 24340 se vymazávají, přičemž výmaz působí s účinky ex tunc. Městský soud neshledal v postupu předsedy žalovaného žádné nedostatky a ani jeho správní uvážení, podle jeho názoru, nevybočilo z mezí, které je soud oprávněn přezkoumávat. Proti tomu stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje důvody stanovené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále též „s. ř. s.“). Nepřezkoumatelnost rozsudku spatřuje v tom, že se městský soud nevyjádřil k jeho žalobní námitce v níž s poukazem na § 29 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů tvrdil, že tento zákon v rozhodném znění nepřipouštěl svědeckou výpověď, nýbrž preferoval důkazy, které bylo možno k návrhu reálně předložit. Dále zdůrazňuje, že koncepce citovaného zákona byla postavena na přísné zásadě koncentrace co do důkazní povinnosti, kterou předseda žalovaného porušil, neboť jako důkaz připustil i fotodokumentaci předloženou svědkem Ing. R. Tato fotodokumentace nebyla předložena ani navržena při podání návrhu, jak požaduje zákon, nýbrž až v průběhu řízení. Městský soud k této námitce uvedl, že fotografie nebyly použity jako samostatný důkaz, nýbrž byly svědkem předloženy k dokreslení svědecké výpovědi. V tomto shledává stěžovatel jak nezákonnost rozsudku, tak vady řízení před správním orgánem. Zdůrazňuje, že zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), žádné rozlišení důkazů na samostatné a nesamostatné nezná. Jednoznačně z něho ale plyne, že výpověď patří do jiné kategorie důkazů, než fotografie jako listinné důkazy. V daném případě navíc učinil důkazní návrh svědek a nikoli účastník řízení. Pokud správní orgán k takovému důkazu přihlédl a navíc reprodukce fotodokumentace umístil do svého rozhodnutí (str. 15 a 17), spočívá jeho rozhodnutí na nesprávných podkladech. Stěžovatel dále poukazuje na to, že důkaz „US patent č. 4 972 614“ se týká pouze napadené varianty č. 1. Žalovaný tak pochybil jestliže tento důkaz vztáhl i k variantě č. 3. K tomu totiž nesměřovalo ani tvrzení navrhovatele ani jeho důkazní návrh. Městský soud se touto námitkou nezabýval, neboť ji shledal opožděnou podle § 71 odst. 2 s. ř. s. Stěžovatel má však zato, že v daném případě nešlo o nepřípustné rozšíření žaloby, nýbrž o podrobnější rozvedení včas uvedeného žalobního bodu. Žalobní bod je totiž podle stěžovatele pojem širšího obsahu, než pouhé jediné tvrzení o konkrétním důvodu nezákonnosti napadeného výroku. Jeho žalobní body se tak týkaly zejména (I) faktického posouzení novosti průmyslového vzoru a (II) procesních námitek, v rámci kterých byl napadán zejména způsob provádění důkazů správním orgánem. Městský soud se dále nevyslovil ke stěžovatelově námitce, že osoba zúčastněná v rozkladu a jeho doplnění uplatnila námitky, které neměly být předsedou žalovaného přezkoumány, ale měly být odmítnuty s odkazem na zásadu koncentrace. Tuto námitku stěžovatel uplatnil již v podané žalobě v čl. IX odst. 2. Stěžovatel dále uvádí, že setrvává na svých námitkách týkajících se posouzení otázky, zda průmyslový vzor, který přihlásil, splňoval v dané době zápisná kriteria, zejména zda vykazoval novost. K tomu odkazuje na svoje námitky uplatněné v žalobě a podáních učiněných před správními orgány. Podotýká také, že pokud by soud takové námitky shledal nepřípustnými, žádá o poskytnutí lhůty podle § 106 odst. 3 s. ř. s. k doplnění kasační stížnosti. Vzhledem k uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil. Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout a ve svém vyjádření dále uvádí, že varianty 1.1 a 3.1 se týkají v podstatě stejné úpravy reklamního poutače. Jediným rozdílem je, že jedna varianta je navíc opatřena nosníky s osvětlovacími prvky. Souhlasí se stěžovatelem, že řízení podle zákona č. 207/2000 Sb. je řízením koncentrovaným, v němž může navrhovatel uplatnit „výmazové důvody“ a navrhnout důkazy prokazující jejich oprávněnost v podstatě jen jedním podáním. V daném případě tomu také tak bylo, neboť navrhovatel v podání ze dne 8. 1. 2003 jako důvod výmazu uvedl nenovost vnějších úprav označených jako 1.1 a 3.1. Předložené fotografie jen nepřímo svědčily o nenovosti napadených vnějších úprav. Toliko dokazovaly, že svědek měl i po 10 letech důvody pamatovat si skutečnosti ze svého studijního pobytu v USA, a jednalo se tak o důkazy, které potvrzovaly svědkovu důvěryhodnost. Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření shledala námitky uplatněné v kasační stížnosti také nedůvodnými a rovněž navrhla její zamítnutí. Poukázala zejména na to, že v návrhu na výmaz průmyslového vzoru postupovala podle § 29 odst. 2 zákona č. 207/2000 Sb., neboť řádně označila důkaz svědeckou výpovědí tím, že uvedla osobu svědka a skutečnosti, o nichž bude vypovídat. Nesouhlasí se závěrem stěžovatele, že v řízení o návrhu na výmaz průmyslového vzoru nelze navrhovat a provádět důkazy svědeckou výpovědí. Poukazuje také na to, že pokud jsou v rozhodnutí předsedy žalovaného vyobrazeny „V“ poutače, jedná se o reprodukce přílohy emailové zprávy společnosti Shea Matthew Pruitt, které byly připojeny k návrhu na výmaz. Tato skutečnost vyplývá přímo i z rozhodnutí. Fotodokumentace předložená svědkem byla sice v rozhodnutí též zmíněna, avšak předseda žalovaného podrobně analyzoval pouze ty reklamní poutače, které byly obsaženy v návrhu na výmaz (str. 17 odst. 3). Svědecká výpověď byla podle osoby zúčastněné na řízení hodnocena zejména z hlediska časového a fotodokumentace byla použita pouze pro dokreslení. Upozorňuje také na to, že zákaz užití fotodokumentace v případě výslechu svědka by vedl ke zdlouhavému technickému popisu jednotlivých konstrukcí reklamních poutačů, což by výslech prodloužilo. Navíc nelze vyloučit ani nedostatečné zjištění skutečného stavu v důsledku např. horší vyjadřovací schopnosti svědka při popisu technických parametrů poutačů. Použití fotodokumentace tak bylo jediným možným řešením, kterým správní orgán mohl rozpoznat skutečnosti zjištěné svědkem na jeho cestě v USA. Ostatně užití fotodokumentace nezpochybňovali ani zástupci stěžovatele, kteří při výslechu byli přítomni. Dále také podotýká, že tato fotodokumentace nebyla jediným ani hlavním důvodem rozhodnutí předsedy žalovaného. Hlavními důvody byly řádně navržené důkazy (zejména patent US č. 4 972 614, emailové zprávy s přílohami a výkres „V“ poutače). V daném případě zcela postačilo, aby jediným důkazem bylo prokázáno, že napadený průmyslový vzor postrádá znak novosti. Stěžovatelem namítaná procesní vada tak nemohla ovlivnit zákonnost správního rozhodnutí. Osoba zúčastněná dále souhlasí s městským soudem v tom, že stěžovatel žalobu nepřípustně rozšířil a soud se tak nemohl zabývat žalobními námitkami uplatněnými až v doplnění žaloby ze dne 23. 3. 2006 a 12. 2. 2007, neboť se jednalo o zcela jiné námitky, než které stěžovatel uplatnil v žalobě. Tam totiž vůbec nebylo uvedeno, že by zákon č. 207/2000 Sb. neumožňoval důkaz svědeckou výpovědí a ani že patent US č. 4 972 614 byl navržen pouze pro variantu č. 3. Nesouhlasí také se závěry stěžovatele, že by neměl být pojem žalobní bod chápán jako jediné tvrzení a zdůrazňuje, že ani zásada koncentrace navrhovaných důkazů v řízení podle zákona č. 207/2000 Sb. neovlivňuje povinnost správního orgánu zjistit přesně a úplně skutečný stav věci (§ 32 odst. 1 správního řádu). V doplnění kasační stížnosti stěžovat