4 Ads 119/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 119/2008- 61 - text 4 Ads 119/2008 - 61 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. P., zast. JUDr. Vladimírem Hamplem, advokátem, se sídlem Havlíčkova 4, Nový Jičín, proti žalovanému: generální ředitel Generálního ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2008, č. j. 6 Ca 122/2005 – 38, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 18. 3. 2005, č. j. 2005/1227/40, žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele Celního ředitelství Ostrava ze dne 17. 1. 2005, č. j. 512/05-1401-11. Tímto rozhodnutím byl žalobce propuštěn ze služebního poměru pro porušení služební povinnosti úmyslně zvlášť závažným způsobem, a to za čin, kterého se žalobce dopustil tím, že jako vedoucí kontrolní skupiny nesplnil příkaz ředitele Celního úřadu Nový Jičín ze dne 9. 10. 2003, č. NK 007-03-0463, když neprovedl řádně a svědomitě následnou kontrolu za účelem ověření správnosti údajů v JCD č. 10471053-09467-4 u osoby R. N., M. K. , F., IČ: X. Závěrečný kontrolní protokol žalobce antedatoval a podepsal osobně jménem kontrolované osoby, aniž ji s jeho závěry seznámil. Kontrolní protokol žalobce kontrolované osobě nepředal, ani jí ho nedoručil, čímž se tento protokol stal procesně neplatným a neúčinným. Ředitele Celního úřadu Mošnov vědomě nesprávně informoval, že následná kontrola byla ukončena, a to s negativním výsledkem. Tímto jednáním žalobce porušil služební povinnosti stanovené v § 28 odst. 1 písm. a) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o služebním poměru“), a byl proto propuštěn ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) tohoto zákona. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu v níž namítal, že žalovaný neuznal a odmítl žalobcem zdůrazňované skutečnosti, které jsou podle něj rozhodné pro posouzení věci. Za tyto skutečnosti považoval žalobce zejména to, že se k vytýkanému jednání sám doznal, a tím umožnil žalovanému odhalit vytýkané skutečnosti, svého jednání litoval a projevil snahu po nápravě. Jako další podstatné skutečnosti pro posouzení věci žalobce uvedl svůj dosavadní řádný výkon služby od počátku služebního poměru (dne 1. 9. 1986), a dále to, že byl dosud ve služebním hodnocení hodnocen na velmi dobré úrovni a nebyl nikdy kázeňsky trestán. Žalobce uvedl, že k jeho jednání přispěl nápor práce v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie a rovněž to, že se od dubna 2004 musel jako vedoucí oddělení věnovat jedenácti podřízeným a pracovat nad rámec pracovní doby. Žalobce konstatoval, že ačkoli zákon o služebním poměru přímo nepočítá s hodnocením polehčujících okolností případu, měl žalovaný k takto významným okolnostem (úplné doznání žalobce, jeho upřímná lítost a snaha své jednání napravit, dosavadní řádný výkon služby) při hodnocení závažnosti kázeňského přestupku přihlédnout. Podle žalobce je však žalovaný uznal za právně bezvýznamné při úvaze o závažnosti kázeňského přestupku a použil nepřiměřeně nejpřísnější sankci, když jej jednak propustil ze služebního poměru podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru, a jednak s účinky propuštění dnem doručení rozhodnutí podle § 108 odst. 3 tohoto zákona. Dále uvedl, že nesouhlasí s tím, že zabránil zjištění porušování celních předpisů při dovozu zboží. V daném případě se jednalo o kontrolu následnou, která proběhla poté, co bylo zboží již kontrolováno při prvotní kontrole a propuštěno do volného oběhu zboží dne 30. 6. 2003, a následná kontrola tak již nemohla zjistit fyzický stav zboží. Kontrola provedená žalobcem měla zjistit, zda již propuštěné zboží (molitan) mohlo objemově naplnit deklarovaný počet beden a kontejnerů. Rozhodujícím důkazem byl podle žalobce dotaz na společnost Gumotex Břeclav, který potvrdil, že bylo dané zboží řádně deklarováno a podstata následné kontroly tím byla vyřešena. Na podstatě a výsledku následné kontroly, podle žalobce již závěrečný protokol nemohl nic změnit a nevznikl proto žádný škodlivý následek a nebyl ohrožen chráněný zájem státu, neboť vzhledem k uvedenému zjištění výsledek kontroly potvrdil správnost postupu při prvotním propuštění zboží do volného oběhu. Žalobce dále uvedl, že nezmařil provedení kontroly, neboť žalovaný mohl v kontrole pokračovat, protože vzhledem k tomu, že závěrečný protokol nebyl doručen kontrolované osobě, kontrola nebyla dokončena. Navíc vzhledem k tomu, že datum původní kontroly bylo dne 30. 6. 2003, měl žalovaný nadále možnost kontrolu provést, neboť mu zákon umožňuje provést kontrolu kdykoli po dobu tří let od propuštění zboží do volného oběhu. Z uvedeného žalobce dovodil, že žalovaný důsledky jeho jednání žalobce účelově zvýraznil a dedukoval závěry, které nemají oporu ve skutkových zjištěních. Žalobce navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 4. 2008, č. j. 6 Ca 122/2005 – 38, žalobu zamítl a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění soud konstatoval, že námitky žalobce týkající se toho, že žalovaný nepřihlédl k žalobcem zmiňovaným významným okolnostem (doznání se k jednání, projevená lítost, snaha o nápravu, dosavadní řádný výkon služby), nemají oporu v zákoně o služebním poměru. Soud uvedl, že podle § 106 odst. 1 písm. d) citovaného zákona může být policista (celník) propuštěn ze služebního poměru, jestliže porušil služební přísahu nebo služební povinnosti zvlášť závažným způsobem. Z uvedeného ustanovení soud dovodil, že je na příslušném funkcionáři, aby zhodnotil, zda konkrétním jednáním policisty došlo k porušení služební přísahy nebo služební povinnosti zvlášť závažným způsobem, a zákon nestanoví, že by mělo být přihlédnuto k předcházejícímu výkonu služby či k doznání a projevu účinné lítosti. Jediným hlediskem je zde porušení služební přísahy či služební povinnosti zvlášť závažným způsobem. Soud uvedl, že rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru není rozhodnutím o uložení kázeňského trestu, jak uvádí žalobce, ale je opatřením, kterým je reagováno na zjištěné porušení služební přísahy nebo služební povinnosti, které je takového rázu, že již není přípustné setrvání dané osoby, která se jednání dopustila, ve služebním poměru. Nelze tak považovat za porušení zákona, jestliže v daném případě žalovaný nepřihlédl k okolnostem, jež žalobce považuje za významné okolnosti případu. Co se týče posouzení zjištěných skutečností, žalovaný podle soudu nevybočil z mezí daných zákonem o služebním poměru, když dospěl k závěru, že podmínky pro propuštění žalobce ze služebního poměru stanovené v § 106 odst. 1 písm. d) tohoto zákona byly naplněny. Žalobce v souvislosti s příkazem provést následnou kontrolu daného případu nepostupoval řádně a dopustil se několikanásobného porušení služebních povinností (neúplné provedení následné kontroly, nepředání zjištěných poznatků k dalšímu šetření, antedatovaní závěrečného kontrolního protokolu a jeho podepsání jménem kontrolované osoby, nesprávné informování o výsledku následné kontroly). Podle názoru soudu se skutečně jedná o takový rozsah a charakter porušení služebních povinností, že je na místě zjištěné jednání hodnotit jako porušení služební povinnosti zvlášť závažným způsobem. V této souvislosti soud přisvědčil názoru žalovaného, že nedostatečné provedení následné kontroly má dopad na řádné prověření okolností předmětného dovozu zboží a pro posouzení věci není rozhodné, zda lze pochybení žalobce napravit, či nikoli. V odůvodnění rozhodnutí žalovaného je uvedeno, jakými úvahami byl žalovaný veden při závěru, že popsaným jednáním žalobce porušil služební povinnost zvlášť závažným způsobem, napadené rozhodnutí tedy soud nepovažoval za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Z výše uvedených důvodů Městský soud v Praze žalobu podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost z důvodu uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Namítal, že Městský soud v Praze pochybil při právním hodnocení věci, když kvalifikoval jednání, kterého se měl stěžovatel dopustit, jako jednání naplňující podmínky ustanovení § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Podle názoru stěžovatele není možné na základě objektivního posouzení věci dospět k právnímu závěru, že jsou splněny podmínky tohoto ustanovení zákona, neboť se nejedná o zvlášť závažné o porušení služební povinnosti. Stěžovatel uvedl, že ačkoli zákon o služebním poměru výslovně neukládá funkcio