4 Ads 44/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 44/2008- 77 - text 4 Ads 44/2008 - 77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: E. Š., zast. JUDr. Pěvou Skýbovou, advokátkou, se sídlem Bartošova 4, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o zvýšení důchodu pro bezmocnost, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 12. 2007, č. j. 22 Cad 56/2007 – 51, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Zástupkyni stěžovatelky JUDr. Pěvě Skýbové, advokátce, s e u r č u j e odměna za zastupování v celkové výši 950 Kč. Tato odměna bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 15. 3. 2007, č. X, zamítla žalovaná Česká správa sociálního zabezpečení žádost žalobkyně o zvýšení důchodu pro bezmocnost pro nesplnění podmínek ustanovení § 70 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. v platném znění. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Brně – město ze dne 24. 1. 2007 není žalobkyně částečně bezmocná, neboť při nezbytných životních úkonech nepotřebuje dlouhodobě pomoc jiné osoby. V podané žalobě žalobkyně uvedla, že je toho názoru, že posudek ze dne 24. 1. 2007 je nepřezkoumatelný, neboť neobsahuje žádné údaje o zjištěném zdravotním stavu žalobkyně, ani skutečnosti, které lze mít za prokázány či úvahy, kterými se autoři posudku řídili. Žalobkyně považovala za nezbytné uvést, že je zcela osamělá a bez příbuzných, takže úkony, které by jinak bylo lze očekávat od členů rodiny jako běžné nákupy či úklid v bytě, je nucena si obstarávat za úplatu pomocí cizích osob. Poukazovala dále na skutečnost, že podle rozhodnutí Odboru sociální péče Magistrátu města Brna ze dne 13. 6. 2006 jí s ohledem na zdravotní stav byly přiznány trvalé mimořádné výhody II. stupně. Vyslovila přesvědčení, že jí zvýšení důchodu pro částečnou bezmocnost náleží. Navrhovala, aby krajský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Krajský soud v Brně po provedeném jednání rozsudkem ze dne 6. 12. 2007, č. j. 22 Cad 56/2007 – 51, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí vycházel z obsahu posudkové dokumentace, z posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně ze dne 12. 7. 2007 a z posudku posudkové komise MPSV ČR v Hradci Králové ze dne 14. 11. 2007, který vyžádal se zřetelem k námitkám žalobkyně u jednání dne 23. 8. 2007. Poukázal na článek II odst. 1 a 3 zákona č. 109/2006 a na § 70 zákona č. 100/1988 a § 2 vyhl. č. 284/1995 Sb. Konstatoval, že žalobkyně se jednání obou posudkových komisí zúčastnila s oporou dvou francouzských holí, z posudků obou komisí vyplynulo, že byl skutkově zhodnocen její zdravotní stav a bylo přihlédnuto i k lékařskému nálezu pro zjištění bezmocnosti ze dne 28. 12. 2006. Bylo zjištěno, že žalobkyně je schopna samostatně se posadit, postavit a opět usadit, sama se nají a napije, léky užívá samostatně a spolehlivě. Osobní hygienu zvládá, na WC dojde, otevře, zavře okno nebo dveře. Je schopna chůze po bytě, byť za pomocí hole, mimo byt jen se dvěma francouzskými holemi, sama se obleče a obuje. Krajský soud uvedl, že přestože žalobkyně jako účastnice řízení měla námitky ke skutkovým zjištěním jejího zdravotního stavu, zejména k nedostatečnému přihlédnutí k jejím chirurgickým operativním zákrokům, soud při posuzování stupně bezmocnosti musel zvažovat, do jaké míry rozsah zdravotních obtíží omezuje posuzovanou v oblasti sebeobsluhy a soběstačnosti. Bylo zjištěno a žalobkyně sama potvrdila, že osobní hygienu, tj. mytí, česání, zvládne sama, koupání si zajišťuje v domě seniorů na Vychodilově ulici, kam sama dochází. V uvedeném objektu má zajištěn i oběd. Určité problémy má s oblékáním, snídaně i večeře si připravuje, úklid i nákupy zajišťují známí za finanční úhradu. Z uvedeného bylo podle názoru krajského soudu zřejmé, že žalobkyně nepotřebovala dlouhodobě pomoc jiné osoby při nezbytných životních úkonech. Rozhodující pro závěr, že žalobkyně nesplňuje podmínky částečné bezmocnosti bylo podle názoru shodné stanovisko obou posudkových komisí, kdy tyto shodně konstatovaly, že posuzovaná nevyžadovala k datu vydání rozhodnutí dlouhodobě pomoc jiné osoby při výkonu nezbytných životních úkonů, ani ošetřování a obsluhu druhou osobou. Příležitostná pomoc při některých nezbytných úkonech (vaření, nakupování, úklid apod.) patří do oblasti pečovatelské služby. Krajský soud konstatoval, že se zřetelem k výše uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že správní rozhodnutí bylo vydáno ve shodě se zákonem a žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. Proti tomuto rozsudku podala včas kasační stížnost žalovaná (dále též jen stěžovatelka), a to z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní, dále jen s. ř. s.). Vyslovila názor, že Krajský soud v Brně, i žalovaná, vycházely při rozhodnutí o věci ze skutkového stavu, který nemá oporu v provedených důkazech, tedy v listinách, které jsou obsahem spisu, neboť dokazování bylo skončeno předčasně, když žalobkyně bezvýsledně upozorňovala na skutečnost, že soud vychází jednostranně z neobjektivních zpráv posudkových komisí, aniž by vzal v potaz chirurgický nález, který zásadním způsobem ovlivňuje její schopnosti a možnosti. Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 2. 2008, č. j. 22 Cad 56/2007 – 63, ustanovil stěžovatelce zástupkyni pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Pěvu Skýbovou, se sídlem Bartošova 4, 602 00 Brno. V průběhu řízení kasační stížnosti zaslala zástupkyně stěžovatelky Nejvyššímu správnímu soudu lékařskou zprávu Fakultní nemocnice v Brně, Radiologické kliniky, ze dne 24. 4. 2008. Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uvedenými v kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Byť stěžovatelka v kasační stížnosti uplatnila výslovně důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., vyplývá z jejího obsahu, že se dovolává i důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť zpochybňuje správnost posudků posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Brně a v Hradci Králové, z nichž krajský soud v napadeném rozsudku vycházel, a následně zpochybňuje i správnost závěru krajského soudu. Podle § 103 odst. 1 s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost, d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku krajského soudu neshledal. Z obsahu posudkové dokumentace vyplývá, že tato je vedena od roku 1974, kdy stěžovatelka byla uznána od 14. 2. 1974 částečně invalidní, a poté od 5. 1. 1979 plně invalidní. V současné době je poživatelkou starobního důchodu, který jí byl přiznán rozhodnutím žalované ze dne 30. 3. 2003 od 18. 3. 2003 ve výši 6638 Kč měsíčně. Podle záznamu o jednání Městské správy sociálního zabezpečení v Brně ze dne 11. 1. 2006 byla stěžovatelka uznána osobou těžce zdravotně postiženou podle § 86 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., a to pro postižení srovnatelné se zdravotním postižením uvedeným v odstavci 2 písm. f) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 182/1991 Sb. (onemocnění páteře, stavy po operacích a úrazech páteře se středně těžkými parézami, výraznými svalovými atrofiemi nebo se závažnými deformitami páteře s omezením exkurzí hrudníku, ztuhnutím tří úseků páteře). Podle lékařského nálezu pro zjištění bezmocnosti vypracovaného MUDr. T. F. dne 28. 12. 2006 v její ordinaci, jde u stěžovatelky o stav trvalý, který vznikl v roce 1979 po operaci páteře a který se nemůže zlepšit. V lékařském nálezu je dále uvedeno, že pacientka nezvládá nákupy potravin, je pro ni obtížné vaření, úklid, př