4 Ads 60/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 60/2008- 61 - text 4 Ads 60/2008 - 61 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: V. M., zast. JUDr. Světlanou Pecháčkovou, advokátkou, se sídlem Pernštýnská 16, Pardubice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 15. 2. 2008, č. j. 52 Ca 55/2007 - 30, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2400 Kč, a to do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně advokátky JUDr. Světlany Pecháčkové. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností brojila žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice (dále jen „krajský soud“) ze dne 15. 2. 2008, č. j. 52 Ca 55/2007 - 30 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatelky ze dne 10. 10. 2007. č. j. 3409-9013-10.10.2007-22094-2-Št (dále jen „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím stěžovatelka zamítla odvolání žalobce proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Pardubice (dále jen „OSSZ Pardubice“), kterým byl potvrzen jí vydaný výkaz nedoplatků č. j. 4246/07, podle něhož byla žalobci předepsána úhrada dlužné částky na pojistném ve výši 50 435 Kč a penále ve výši 24 210 Kč, tedy celkem 74 645 Kč. V žalobě žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalované z následujících důvodů. Napadené rozhodnutí žalované považoval žalobce za nezákonné, neboť žalovaná v rozporu se zákonem přihlásila do konkursu pohledávku na pojistném ve výši 59 619 Kč spolu s penále, ačkoliv pojistné bylo řádně uhrazeno. Uvedená částka byla snížena o 9185 Kč z rozvrhu konkursu. Po prohlášení konkursu usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2003, č. j. 35 K 5/2003 ustanovený správce konkursní podstaty rozhodl, že firma bude pokračovat v obchodní činnosti, tj. že budou také průběžně hrazeny její závazky, daně a odvody na sociální a zdravotní pojištění. Žalobce zdůraznil, že za měsíc únor 2003 byla na účet OSSZ Pardubice připsána částka 59 619 Kč, a to ke dni 7. 3. 2003, a to na základě rozhodnutí správce konkursní podstaty a s jeho vědomím. V tomto ohledu žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 63/2006 – 65. OSSZ Pardubice provedla ve firmě dne 26. 3. 2003 kontrolu a k tomuto dni neevidovala žádný dluh na pojistném. OSSZ Pardubice se však rozhodla přihlásit pohledávku na pojistném do konkursu, ačkoliv dluh neexistoval, neboť celá platba ve výši 59 619 Kč byla již téměř měsíc na účtu OSSZ Pardubice. Teprve dne 20. 8. 2003 byla platba poukázána na účet správce konkursní podstaty, a to na základě jeho žádosti. Žalobce zpochybnil tvrzení žalované, že pojistné za měsíc únor 2003 zaplatil osobně žalobce. Podle jeho názoru tomu tak nebylo, neboť pojistné bylo zaplaceno správcem konkursní podstaty až na počátkem následujícího měsíce, kdy již žalobce neměl k účtům firmy přístup. V závěru požádal žalobce o zrušení napadeného rozhodnutí pro nezákonnost a zároveň o přiznání odkladného účinku žalobě. O žalobě rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem, kterým žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí žalované pro nezákonnost zrušil. V odůvodnění svého rozsudku shrnul obsah žaloby, vyjádření žalovaného i obsah správního spisu. Žalobu vyhodnotil jako důvodnou z následujících důvodů. Vyložil ustanovení § 10 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, v platném znění v době rozhodné pro posouzení této věci, tj. ve stavu účinném do 31. 12. 2003 (dále jen „zákon o pojistném“), podle něhož byla malá organizace povinna odvést pojistné za kalendářní měsíc na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení v den, který určila pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc. V malé organizaci, kde je výplata mezd a platů rozložena na různé dny, je dnem splatnosti pojistného poslední den této výplaty za uplynulý kalendářní měsíc. Z citovaného zákonného ustanovení krajský soud dovodil, že na žalobce jako na malou organizaci dopadala povinnost odvést pojistné za kalendářní měsíc, tj. za únor 2003 v den, který byl stanoven jako den výplaty mezd a platů, tj. den 10. 3. 2003. Krajský soud dále vyložil rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 3 Ads 63/2006 – 65, ze dne 11. 4. 2007, podle něhož nelze v daném měsíci pojistné dílčit na jednotlivé dny. Podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o pojistném se platí za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné v den, který je v organizaci určen pro výplatu mezd a platů za příslušný měsíc. Dluh žalobce proto podle krajského soudu vznikl až dnem jeho splatnosti, tj. v daném případě dnem 10. 3. 2003, a jedná se tak o pohledávku za podstatou ve smyslu § 31 odst. 2 písm. d) zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“). Podle tohoto ustanovení jsou totiž pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti pohledávkami za podstatou, které lze uspokojit kdykoliv v průběhu konkurzního řízení. Jiné nároky než nároky vyjmenované v § 31 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání lze uspokojit jen podle pravomocného rozvrhového usnesení. Z výkladu těchto právních norem krajský soud dovodil, že pokud vznikla splatná pohledávka stěžovatelky vůči žalobci dnem 10. 3. 2003, přičemž konkurz na jeho majetek byl prohlášen dnem 28. 2. 2003, pak tato pohledávka vznikla po prohlášení konkurzu a je tedy pohledávkou za podstatou ve smyslu § 31 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání, a podle § 31 odst. 1 téhož zákona mohla být uspokojena kdykoliv v průběhu konkurzního řízení. Podle názoru krajského soudu tedy měl žalobce pravdu, když tvrdil, že stěžovatelka měla žádat úhradu své pohledávky v rámci konkurzního řízení, a nikoliv až podle rozvrhového usnesení jako pohledávky přihlášené do konkurzu. Naopak, bylo povinností žalované, aby v průběhu konkurzního řízení žádala úhradu této splatné pohledávky, která je pohledávkou za podstatou ve smyslu § 31 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání, a aby hájila zájmy státu na přednostní úhradě pojistného a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Poměrné uspokojení pohledávky na základě rozvrhového usnesení ve výši 9 185 Kč je důsledek procesního postupu žalované, která řádně nehájila zájmy státu na výběru pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. S poukazem na ustanovení § 32 odst. 1 zákona o konkurzu a vyrovnání, které upravuje pořadí uspokojení pohledávek v rozvrhovém řízení, krajský soud dovodil, že pokud by stěžovatelka uplatňovala v průběhu konkurzního řízení úhradu předmětné pohledávky, mohlo by dojít k vyšší úhradě, než k úhradě ve výši 9185 Kč, kterou obdržela dle rozvrhového usnesení. Krajský soud dále uvedl, že stěžovatelka může po žalobci požadovat v obecné rovině po skončení konkurzu úhradu pohledávky v té výši, v jaké by nebyla uspokojena jako pohledávka za podstatou, nikoliv však ve výši, v níž nebyla uspokojena jako pohledávka přihlášená do konkurzního řízení bez práva na přednostní uspokojení. Kromě uvedeného se krajský soud zabýval posouzením otázky penále, které k nedoplatku na pojistném bylo OSSZ Pardubice vyměřeno. Penále bylo vyměřeno z částky ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. od 11. 3. 2003 (krajský soud zde vzal v potaz zjevnou nesprávnost v psaní, neboť stěžovatelka v napadeném rozhodnutí uvedla datum „11. 4. 2003“) až do 30. 9. 2004, a proto dal krajský soud za pravdu žalobci, že penále bylo vyměřeno z jistoty, která v uvedeném rozsahu vznikla v důsledku chybného postupu žalované v průběhu konkurzního řízení. Penále tedy bylo vyčísleno, jakoby se jednalo o pohledávku, která měla být řádně přihlášena do konkurzního řízení, ačkoliv tomu tak být nemělo. Z uvedených důvodů krajský soud zrušil napadené rozhodnutí pro nezákonnost. V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatelka uvedla, že požaduje zrušení napadeného rozsudku z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“]. Stěžovatelka uvedla, že podle ustanovení § 14 odst. 1 písm. g) zákona o konkurzu a vyrovnání ve znění ke dni prohlášení konkurzu, nesplatné pohledávky úpadce a jeho závazky, které mají být uspokojeny z podstaty, se považují v konkurzu za splatné. Na základě výše uvedeného se pojistné za měsíc únor 2003 stalo splatným dne 28. 2. 2003, tj. dnem prohlášení konkurzu, a toto pojistné za měsíc únor 2003 ve výši 59 619 Kč bylo přihlášeno jako pohledávka druhé třídy do konkursního řízení. Na účet OSSZ Pardubice byly na variabilní symbol úpadce poukázány platby ve výši 13 588 Kč