6 Ads 15/2007 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 15/2007- 57 - text 6 Ads 15/2007 - 61 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Bohuslava Hnízdila a soudkyň JUDr. Brigity Chrastilové a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci žalobce: J. P., zastoupeného Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou, se sídlem náměstí Republiky 28, Plzeň, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 10. 2006, č. j. 16 Cad 46/2006 - 17, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti částku 1600 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. MUDr. Jany Kollrossové, advokátky. Odůvodnění: Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení č. j. 1034/0004 - 460 - 160 - 2005/Pj ze dne 13. 12. 2005 bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Klatovy č. j. 24002/120 - 460 - 58/05/75/Jž ze dne 25. 10. 2005, že žalobce není osobou pečující o dítě ve věku do 4 let - syna T. P. - narozeného X, v době od 4. 2. 2000 do 30. 4. 2003 podle § 5 odst. 1 písm. r) a za použití odst. 3 téhož ustanovení zákona č. 155/1995 Sb. V odůvodnění bylo uvedeno, že žalobce podal návrh na zahájení řízení včetně přihlášky k důchodovému pojištění dne 19. 10. 2005, což bylo opožděně, jelikož péče skončila 30. 4. 2003 a dvouletá lhůta již uplynula. Odvolání žalobce nebylo vyhověno s poukazem na to, že zákon jednoznačně stanoví lhůtu, ve které je nutno podat „Návrh na zahájení řízení a přihlášku k pojištění“, zmeškání lhůty zákon neupravuje. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce správní žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 25. 10. 2006, č. j. 16 Cad 46/2006 - 17, tak, že rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 13. 12. 2005 a předcházející rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Klatovy ze dne 25. 10. 2005 zrušil pro vady řízení a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že krajský soud řešil nejprve jako předběžnou otázku, zda napadené rozhodnutí žalované je rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem ve smyslu § 4 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a jako takové podléhá soudnímu přezkumu, a dospěl k závěru, že v této věci nelze považovat rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Klatovy a následující rozhodnutí žalované za podkladové rozhodnutí, jelikož uvedená rozhodnutí se týkala práva fyzické osoby v oblasti veřejné správy i bez ohledu na to, že současně není rozhodováno o důchodu z důchodového pojištění. Krajský soud se postavil na stanovisko, že uvedené rozhodnutí je přezkoumatelné bez ohledu na to, kdy bude podána žádost o důchod, jelikož pokud by soud zastával názor, že takové rozhodnutí je přezkoumatelné až v rámci řízení o důchod z důchodového pojištění, pak by zcela pozbyl smysl § 5 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o lhůtě dvou let. Nelze totiž připustit, aby rozhodnutí vztahující se k době péče muže o dítě bylo v případě, že tento muž současně nežádá o přiznání důchodu z důchodového pojištění, bylo považováno pouze za podkladové rozhodnutí nepodléhající soudnímu přezkumu, protože jsou jím upravována práva dotyčného ve vztahu např. k budoucí potřebě prokázání péče o dítě v souvislosti s evidencí žalobce jako uchazeče o zaměstnání u úřadu práce atd. Krajský soud dále dospěl k závěru, že žaloba je podána důvodně, protože napadené rozhodnutí žalované ve spojení s rozhodnutím Okresní správy sociálního zabezpečení Klatovy je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí, což způsobuje vady řízení (§ 76 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.) vzhledem k tomu, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně obsahuje skutečnosti nemající oporu ve spisu. Krajský soud sice uznává, že pro uvedený správní orgán bylo rozhodující skutečností, že žalobce podal přihlášku a návrh týkající se doby a rozsahu péče o dítě až po uplynutí zákonem stanovené dvouleté lhůty, ale ani v takovém případě nelze uvádět do rozhodnutí neověřené a neprokázané údaje. Závěrem krajský soud uvedl, že správní orgán při vydání nového rozhodnutí po doplnění potřebných dokladů současně zohlední i nález Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2006 publikovaného pod č. 405/2006 Sb. vzhledem k tomu, že tímto nálezem bylo rozhodnuto tak, že ustanovení § 5 odst. 3 věty druhé a třetí zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bodu 11 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, v částech vyjádřených slovy „péče muže o dítě ve věku do čtyř let, péče o dítě ve věku do osmnácti let, je-li dlouhodobě těžce zdravotně postižené vyžadující mimořádnou péči“ a slovy „ tyto děti“ se zrušují dnem 1. 7. 2007. Proti uvedenému rozsudku podala Česká správa sociálního zabezpečení (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení (§ 103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s.). Stěžovatelka nesouhlasí s důvody zrušení rozhodnutí správních orgánů obou stupňů. Poukazuje na to, že skutečnost, kdy matka přestala pečovat o dítě, nemá v tomto řízení význam. Pro vydání rozhodnutí bylo zásadní skutečností zákonné pravidlo, podle něhož se muž považuje za osobu pečující o dítě ve věku od čtyř let pouze tehdy, podá-li přihlášku k účasti na pojištění nejpozději do dvou let od skončení péče o dítě. V tomto případě tato podmínka prokazatelně splněna nebyla. Dokonce lze podle názoru stěžovatelky konstatovat, že požadavkem prokázání skutečnosti týkající se ukončení péče o dítě matkou by došlo k neodůvodněnému zatěžování účastníka řízení a nadbytečnému shromažďování osobních údajů. Stěžovatelka dále setrvala v celém rozsahu na svém vyjádření podaném k žalobě dne 10. 4. 2006, především na té části, v níž zdůvodňuje skutečnost, proč žaloba není v tomto případě vůbec přípustná s ohledem na § 89 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. V neposlední řadě nesouhlasí s pokynem krajského soudu, aby v nově vydaném rozhodnutí zohlednila nález Ústavního soudu z 6. 6. 2006, jenž byl publikován pod č. 405/2006 Sb., neboť příslušná ustanovení zákona byla zrušena dnem 1. 7. 2007, zatímco správní orgán musí při vydání rozhodnutí vycházet z právních předpisů platných v době, kdy je rozhodnutí vydáváno. Nelze tedy přihlížet ke změně právních předpisů, jejichž účinnost nastane až v budoucnu. Stěžovatelka trvá na tom, že při vydání správních rozhodnutí bylo postupováno plně v souladu s platnými právními předpisy. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhuje, aby rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. V doplňku kasační stížnosti z 19. 12. 2006 stěžovatelka uvedla, že podle § 89 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí, která jsou podkladem pro rozhodnutí o důchodu z důchodového pojištění; soud přezkoumá takové rozhodnutí jen při rozhodování o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o důchodu. Protože napadené rozhodnutí, kterým nebyl žalobce uznán osobou pečující o dítě v období od 4. 2. 2000 do 30. 4. 2003, je nutné podle stanoviska stěžovatelky považovat právě za rozhodnutí podkladové, je ze soudního přezkumu vyloučené a žaloba měla být tedy odmítnuta jako nepřípustná ve smyslu § 68 písm. e) ve spojení s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Současná právní úprava v zákoně č. 582/1991 Sb. vyplývá ze zákona č. 151/2002 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, v platném znění, jehož článkem XV bodem 4 byly zrušeny 4. a 5. věta § 85 odst. 2 uvedeného zákona. Podle zrušené části uvedeného ustanovení zákona bylo možné do dne účinnosti zákona č. 151/2002 Sb., tj. do 1. 1. 2003, proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o odvolání proti rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení uvedenému ve větě první, tedy rozhodnutí týkajícímu se doby péče uvedené v § 6 odst. 4 písm. a) bodu 11 zákona č. 582/1991 Sb., podat opravný prostředek ke krajskému soudu. Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalobce uvedl, že z ustanovení soudního řádu správního a z ustanovení příslušných zvláštních zákonů jednoznačně vyplývá, že věc mohla být projednána v rámci správního soudnictví. Žalobce se ztotožnil s argumentací krajského soudu, který rozhodnutí správního orgánu hodnotí jako rozhodnutí nepodkladové, které není z přezkumu vyloučeno. Navíc žalobce uvádí, že tato skutečnost vyplývá i z § 87 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb., jenž za pokladová rozhodnutí považuje rozhodnutí jiného orgánu než orgánu, který je příslušný rozhodovat o dávce důchodového pojištění, jestliže bylo vydáno po podání žádosti o takovou dávku. V daném případě nedošlo k žádosti žalobce o dávku důchodového pojištění ani nebylo napadené rozhodnutí vydané po podání takové žádosti. Nej