7 As 35/2007 — Nejvyšší správní soud

7 As 35/2007- 122 - text č. j. 7 As 35/2007 - 126 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: L. M., zastoupeného Mgr. Dagmar Dřímalovou, advokátkou se sídlem Muchova 9/223, Praha 6, proti žalovanému: Městská část Praha 4, se sídlem Táborská 350/32, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007, č. j. 1 Ca 16/2005 - 79, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobce advokátce Mgr. Dagmar Dřímalové s e u r č u j e odměna v částce 4800 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 6. 2007, č. j. 1 Ca 16/2005 - 79 zamítl žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) ze dne 28. 3. 2007 o osvobození od soudního poplatku za podanou žalobu, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 14. 3. 2005, č. j. MHMP-6832/2005, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městské části Praha 4 ze dne 3. 12. 2004 o zastavení řízení o přestupku M. M. Městský soud vyšel při rozhodování o žádosti ze zjištění, že stěžovateli byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 16. 11. 2006, č. j. P 129/2003-530 stanovena vyživovací povinnost k nezl. P. M. od 1. 9. 2004 v částce 6500 Kč měsíčně, a to z jeho průměrného hrubého příjmu ve výši 61 000 Kč (cca 40 618 Kč čistého) a vzal v úvahu i okolnost, že stěžovatel je z titulu společného jmění manželů spoluvlastníkem chaty v obci Mšeno, členského podílu u bytového družstva a že je vlastníkem osobního automobilu. Neshledal proto opodstatněné tvrzení stěžovatele, že stanovená vyživovací povinnost a povinnost k náhradě nákladů řízení je pro něho likvidační. Proto dospěl k závěru, že je v možnostech stěžovatele zaplatit soudní poplatek ve výši 2000 Kč bez toho, aby ohrozil svou výživu. Proti tomuto usnesení městského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti namítal, že městský soud nerozhodl o žádosti o osvobození od soudních poplatků po řádném zjištění jeho majetkových poměrů, protože nejsou správné podklady, z nichž vyšel ve svém rozsudku Obvodní soud pro Prahu 4 a které v této věci převzal městský soud (hrubý příjem ve výši 61 000 Kč). Skutečný čistý měsíční příjem jeho rodiny, tj. 2 dospělé osoby a 1 dítě, totiž dosahoval nikoli částku okolo 40 000 Kč, ale jen 11 400 Kč. Měsíční příjem jeho současné rodiny pak v roce 2007 činil 21 445 Kč. Nešlo přitom pouze o jeho měsíční příjem, ale o celkový měsíční příjem dvou dospělých lidí. I kdyby však údaje o jeho příjmech v roce 2006 odpovídaly skutečnosti (tak tomu však ale není), přesto městský soud pochybil, když vyšel z údajů za rok 2006 (prvních cca 9 měsíců roku 2006), a nikoliv z údajů vztahujících se k ¼ roku 2007, které poskytl tomuto soudu opakovaně ve vyplněném formuláři. Městský soud rovněž pochybil v tom, pokud vzal při rozhodování v úvahu, že do společného jmění manželů (které nebylo doposud vypořádáno) patří členský podíl v bytovém družstvu, chata v obci Mšeno a že stěžovatel vlastní i osobní automobil. Osobní automobil totiž užívá k výkonu svého zaměstnání, který je tak základním prostředkem k dosažení příjmů, ze kterých hradí nejen výživné, ale i mzdy soudců, kteří posléze odvádějí nekvalitní práci. Členský podíl k družstevnímu bytu i chata jsou nadále v dosud nevypořádaném společném jmění bývalých manželů, a tato okolnost mu znemožňuje, aby s tímto majetkem jakkoliv mohl disponovat (prodej, pronájem). Nadto byla na tento majetek v současnosti uvalena i exekuce. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení městského soudu, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení městského soudu v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán při tom rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že stěžovatel ve věci samé žalobou napadá rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 14. 3. 2005, č. j. MHMP-6832/2005, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Městské části Praha 4 ze dne 3. 12. 2004. Již v souvislosti s touto žalobou stěžovatel požádal o osvobození od soudního poplatku. Předložil při tom vyplněný tiskopis vzor 060 o. s. ř. a přehled o majetku a závazcích. Tato v pořadí prvá žádost o osvobození od soudních poplatků byla zamítnuta usnesením městského soudu ze dne 7. 2. 2006, č. j. 1 Ca 16/2005 - 21, a následující kasační stížnost proti tomuto zamítavému rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 7 As 25/2006 - 51, pro nedostatek zastoupení advokátem. K následné výzvě městského soudu ze dne 20. 3. 2007 pak stěžovatel z důvodu finanční tísně opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků. Poukázal přitom na okolnost, že jeho čistý měsíční příjem činí 11 400 Kč a na to, že mu bylo uloženo zaplatit i náklady řízení ve věci sp. zn. P 129/2003 ve výši 15 150 Kč. Jelikož stěžovatel doložil jen kopie prvé strany rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. P 129/2003-547 a č. j. P 129/2003-530, vyžádal si městský soud rozsudek ze dne 16. 11. 2006, č. j. P 129/2003-530. Následně pak městský soud rozhodl tak, že napadeným usnesením zamítl i druhou žádost stěžovatele o osvobození od soudního poplatku. Podle ustanovení § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Nejvyšší správní soud především považuje za nezbytné vyložit zákonný pojem „dostatečné prostředky“, jejichž nedostatek je podmínkou osvobození od soudních poplatků. Tento pojem s. ř. s. sice používá, ale současně ho nedefinuje, a jeho definici neobsahují ani jiné právní předpisy, který ho též užívají, jako např. zákon č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (§ 2 odst. 5), zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (§ 83 odst. 1), apod. Ústavní soud v nálezu ze dne 2. 5. 2002, sp. zn. III. ÚS 588/2000 vyšel z premisy, že rozhodnutí, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a že jedním ze základních práv, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je i právo domáhat se stanoveným způsobem svého práva u nezávislého a nestranného soudu. Toto právo pak má každý, tedy i ten, kdo nemá finanční prostředky na zaplacení soudního poplatku. Proto, i když zákon stanoví povinnost uhradit soudní poplatek jako podmínku postupu při uplatňování práva v civilním procesu, současně upravuje okolnosti, za nichž lze tuto podmínku prominout. Ty pak nerozlišují potencionální žadatele o tuto výjimku podle způsobu a okolností, za nichž vznikl problém, který je předmětem řízení a „nerozlišují“ účastníka podle povolání či profese, ani nestanoví kriteria délky vědomí povinnosti soudní poplatek uhradit. Nejvyšší správní soud se k otázce nedostatku prostředků vyjádřil již v rozsudku ze dne 24. 6. 2004. č. j. 6 Ads 44/2003 - 63, dostupný na www.nssoud.cz., kde uvedl, že účastníka řízení nelze zpravidla osvobodit od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s., pokud – i přes nízký příjem, který by sám o sobě takový postup odůvodňoval – je vlastníkem dvou nemovitostí (byť jedna z nich je zatížena dluhem). V rozsudku ze dne 12. 1. 2005, č. j. 7 As 40/2004 - 97, který byl uveřejněn pod č. 581/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, pak vyslovil právní závěr, že: „Soud nemůže zamítnout žádost o osvobození od soudních poplatků podle § 36 odst. 3 s. ř. s. jen na základě zjištění, že stěžovatelka i její manžel jsou evidováni v registru ekonomických subjektů a v registru živnostenského podnikání, aniž by ověřil, zda tuto činnost skutečně vykonávají a jaký příjem z ní mají. Z pouhého zjištění, že stěžovatelka je zapsaná v uvedených registrech, nelze činit žádné závěry o její materiální situaci“. V usnesení ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, které bylo uveřejněno pod č. 537/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, Nejvyšší správní soud vyslovil, že „povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvoboz