9 Afs 127/2007 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 127/2007- 286 - text  304 9 Afs 127/2007 - [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Středisko Služeb Kupónové Privatizace, občanské sdružení, se sídlem Rybná 14, Praha 1, zastoupeného JUDr. Milošem Bláhou, advokátem se sídlem Praha 8, Zenklova 117, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, proti rozhodnutí Prezídia Komise pro cenné papíry ze dne 7. 12. 2005, č. j. 10/SoO/12/2005/1, o správním deliktu, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2006, č. j. 10 Ca 16/2006 - 137, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2006, č. j. 10 Ca 16/2006 - 137, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se Středisko Služeb Kupónové Privatizace, občanské sdružení (dále jen „stěžovatel“), domáhá zrušení výše uvedeného rozsudku městského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí o rozkladu vydanému Prezídiem Komise pro cenné papíry dne 7. 12. 2005, č. j. 10/SoO/12/2005/1, jímž bylo změněno rozhodnutí Komise pro cenné papíry (jejímž právním nástupcem je Česká národní banka) ze dne 1. 8. 2005, č. j. 51/So/91/2004/15. Oznámením ze dne 24. 8. 2004, č. j. 51/So/62/2004/1, zahájila Komise pro cenné papíry (dále též „správní orgán“ či „Komise“) ve smyslu ust. § 18 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „správní řád“), se stěžovatelem správní řízení ve věci možného porušení ust. § 4 odst. 5 ve vazbě na ust. § 4 odst. 2 písm. c) zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“). Současně správní orgán rozhodl o předběžném opatření spočívajícím v povinnosti stěžovatele zdržet se dalšího výkonu činnosti, ke které je dle ust.§ 4 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu zapotřebí povolení Komise, konkrétně specifikované v předmětném rozhodnutí. Oznámením ze dne 7. 12. 2004, č. j. 51/So/91/2004/1, zahájila Komise se stěžovatelem správní řízení ve věci možného porušení ust. § 4 odst. 5 ve vazbě na § 4 odst. 2 písm. a) a c) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, když současně rozhodla o předběžném opatření, kterým stěžovateli uložila zdržet se dalšího výkonu činnosti, ke které je dle § 4 odst. 5 zákona o podnikání na kapitálovém trhu zapotřebí povolení Komise, tj. poskytování investiční služby podle § 4 odst. 2 písm. a) a c) zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Rozhodnutím ze dne 23. 12. 2004 spojila Komise obě zahájená správní řízení v jedno, vedené pod sp. zn. 51/So/91/2004. Správní řízení následně vyústilo v rozhodnutí Komise pro cenné papíry ze dne 1. 8. 2005, č. j. 51/So/91/2004/15, kterým bylo deklarováno spáchání správního deliktu stěžovatelem. Komise pro cenné papíry dospěla ve svém rozhodnutí k závěru, že stěžovatel spáchal správní delikt podle ust. § 187 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu ve vazbě na ust. § 5 a § 4 odst. 5 téhož zákona, kterého se dopustil tím, že ve vztahu k akciím společnosti ŠTI Holding, a.s., poskytoval minimálně od srpna 2004 investiční službu přijímání a předávání pokynů [§ 4 odst. 2 písm. a) cit. zákona] a obchodování na vlastní účet [§4 odst. 2 písm. c) téhož zákona], a dále ve vztahu k akciím společnosti Teplárna České Budějovice, a.s., poskytoval minimálně od prosince 2004 investiční službu přijímání a předávání pokynů [§ 4 odst. 2 písm. a) zákona], obhospodařování majetku zákazníka [§4 odst. 2 písm. d) zákona] a správu investičních nástrojů [§ 4 odst. 3 písm. a) zákona] Stěžovatel tedy dle Komise vykonával činnost, resp. poskytoval investiční služby, ke kterým neměl povolení Komise, za což mu tato uložila pokutu ve výši 2 000 000 Kč. Rozhodnutí Komise bylo změněno rozhodnutím o rozkladu Prezídia Komise tak, že výrok rozhodnutí byl změněn tak, že stěžovateli byla uložena pokuta ve výši 2 000 000 Kč za správní delikt podle ust. § 187 písm. a) zákona o podnikání na kapitálovém trhu, jehož se stěžovatel dopustil neoprávněným poskytováním hlavní investiční služby obchodování s investičními nástroji na vlastní účet [§4 odst. 2 písm. c) zákona], akcionářům společnosti ŠTI Holding, a.s., a neoprávněným poskytováním doplňkové investiční služby správa investičních nástrojů [§4 odst. 3 písm. a) cit. zákona] akcionářům společnosti Teplárna České Budějovice, a.s. Stěžovatel ve své kasační stížnosti namítl stížní důvody uvedené v ust. § 103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v prvé řadě nesouhlasí s názorem soudu, že by akcionáře podvedl (tvrzení označené stěžovatelem jako č. 1). Údajná ztráta akcií p. E. S. byla ve skutečnosti odepsáním akcií z jejího účtu z důvodu jejich přeměny ze zaknihovaných na listinné. V ostatních případech stěžovatel čelil očernění ze strany společnosti ŠTI Holding, a.s (tvrzení č. 2). Soud rovněž chyboval i v otázce uzavření kupních smluv (tvrzení č. 3). Dle zákona musí mít kupní smlouvy o převodu listinného cenného papíru na jméno písemnou podobu. V daném případě však návrh smlouvy obsahoval pouze jeden podpis, stěžovatel smlouvu nepodepsal. Z rozsudku není zřejmé, proč vzal soud za stěžejní skutečnost, že došlo k předání akcií (tvrzení č. 4); proto je rozsudek nepřezkoumatelný. Pravdivé není ani tvrzení soudu, že by se jednotliví akcionáři domáhali zaplacení kupní ceny, neboť smluvní vztah k příslušným akcionářům byl nastaven na základě smlouvy o finančním poradenství. Stěžovatel dále rozporuje závěr soudu o tom, že jeho činnost by byla soustavnou (tvrzení č. 5), naopak byla jen jednorázovou spočívající v zaslání dopisu jedné množině akcionářů. Soud nesprávně směšuje dvě činnosti stěžovatele, tudíž nelze jako důkaz o neoprávněném obchodování na vlastní účet použít Všeobecné obchodní podmínky vydané právě pro tuto jinou činnost (tvrzení č. 6). Stěžovatel trvá na tom, že činil pouze úkony na základě zmocnění dle občanského zákoníku (tvrzení č. 7) a nic jiného, když ani ze spisu neplyne, že by kupní smlouvy akceptoval, natož realizoval. Jediné, co stěžovatel činil, bylo bezplatné vyzvednutí listinných akcií na základě plné moci a nic jiného. Z tohoto důvodu stěžovatel nemohl konat vytýkanou činnost – obchodování na vlastní účet. Nesouhlasí ani s polemikou soudu ohledně toho, že nemůže vůbec vykonávat činnost za účelem dosažení zisku (tvrzení č. 8). Rovněž neuzavřel žádnou smlouvu o koupi cenných papírů s p. N., neboť akcionářce akcie odevzdal (tvrzení č. 9). Stěžovatel dále uvádí, že nebylo na místě odmítnutí důkazů jím navrhovaných (tvrzení č. 9a), neboť tyto by mohly vyvrátit závěry Komise. Soud rovněž neuvedl, proč se domnívá, že navržené důkazy jsou nadbytečné. Dle stěžovatele je tak nesporné, že se ničeho nedopustil (tvrzení č. 10). Soud dále neodůvodnil, proč posoudil smlouvu stěžovatele jako odpovídající svým obsahem smlouvě o správě cenných papírů (tvrzení č. 11). Stěžovatel připouští, že akcie vyzvedl a bezplatně uschoval (tvrzení č. 12), což jsou však činnosti, ke kterým není třeba povolení Komise. Zdůrazňuje, že není rozhodné, jak byly nastaveny podmínky ve smlouvě, ale jaká činnost byla fakticky vykonávána. Výše odměny (tvrzení č. 13) zcela odpovídala nákladům a rizikům zamýšlené poradenské činnosti s ohledem na náklady a rizika soudních sporů, proto není zřejmé, proč ji soud shledal nepřiměřenou, když je zde opět směšována bezplatná činnost dle stanov a finanční poradenství za úplatu. Stěžovatel dále konstatuje, že formulářový typ smlouvy používal pro zjednodušení administrativy (tvrzení č. 14). Je tudíž zřejmé, že jeho činnosti nejsou podřaditelné pod správu cenných papírů (tvrzení č. 15). Soud se nikterak nezabýval důvodností stanovení výše pokuty (tvrzení č. 16), není patrno, zda bylo přihlédnuto k povaze, závažnosti, způsobu, době trvání a následkům údajného protiprávního jednání. Správní orgán nepřihlédl k okolnosti, že by pokuta neměla mít likvidační charakter (tvrzení č. 21). Stěžovatel ve své kasační stížnosti dále zdůvodňoval vlastní obchodní transakci (tvrzení č. 17), použití loga, názvu a sídla sdružení (tvrzení č. 17a) s tím, že toto nebylo činěno za účelem klamání drobných akcionářů, a rovněž i vysvětlil svoji finanční situaci (tvrzení č. 19) a způsob, jakým hodlal financovat nákup akcií (tvrzení č. 18), dále organizační strukturu, úlohu předsedy divize a předsedy sdružení (tvrzení č. 20). Rovněž odkázal na žalobu. Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci zpět k dalšímu řízení. Správní orgán ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předně zdůraznil, že pokuta byla udělena za mimořádně závažné správní delikty, které se vymykají „běžným případům“ neoprávněného poskytování investi