2 Afs 55/2009 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 55/2009- 67 - text 2 Afs 55/2009 - 74 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobkyně: Městská knihovna Žatec, se sídlem Nám. Svobody 52, Žatec, zastoupené Mgr. Janem Křivánkem, advokátem se sídlem Plzeň, sady 5. května 46, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 61, Ústí nad Labem, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 7. 2008, č. j. 5967/08-1700-506345 a ze dne 25. 7. 2008, č. j. 5968/08-1700-506345, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2009, č. j. 15 Ca 179/2008 - 33, ve znění opravného usnesení ze dne 8. 6. 2009, č. j. 15 Ca 179/2008 - 59, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyni s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Stěžovatel j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2856 Kč k rukám jejího zástupce do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný (dále též „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadl shora uvedený rozsudek krajského soudu, kterým, po spojení dvou žalob ke společnému projednání, byla zrušena jeho rozhodnutí ze dne 8. 7. 2008, č. j. 5967/08-1700-506345 a ze dne 25. 7. 2008, č. j. 5968/08-1700-506345, a věci mu byly vráceny k dalšímu řízení. Výslovně přitom napadl výrok II. a III. rozsudku; nenapadený ponechal výrok I. o spojení věcí ke společnému projednání. Zrušenými rozhodnutími žalovaný zamítl odvolání podaná žalobkyní proti platebním výměrům Finančního úřadu v Lounech ze dne 2. 1. 2008, č. 1/2008, č. j. 3/08/201980/5624 a č. 2/2008, č. j. 153/08/201980/5624, přičemž prvním z těchto platebních výměrů bylo žalobkyni uloženo vrácení neoprávněně použitých prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu ve výši 14 445 Kč a druhým jí bylo sděleno penále v téže výši. Důvodem pro uložení odvodu a s tím spojené penalizace bylo zjištění žalovaného, že žalobkyně použila prostředky z dotací ze státního rozpočtu poskytnutých na rok 2003 a 2004 zčásti i po uplynutí příslušných rozpočtových období, čímž porušila dotační podmínky. Krajský soud v napadeném rozsudku zaujal právní názor, že příjemci rozpočtových prostředků jsou sice povinni použít je v příslušném rozpočtovém roce, ale za porušení rozpočtových podmínek nelze považovat vyplacení mzdy v lednu roku následujícího, neboť mzda je podle § 119 odst. 1 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, splatná až po vykonání práce, nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém zaměstnanci vznikl nárok na mzdu nebo na některou její složku, není-li sjednáno jinak. V daném případě Ministerstvo kultury poskytlo dotaci na mzdové náklady a smyslem a účelem bylo poskytnutí podpory na příslušný rozpočtový rok a toho bylo dosaženo vyplacením mzdových prostředků za tento rok v řádných výplatních termínech. Tento výklad považuje soud za odpovídající ust. § 20 odst. 3 nařízení vlády č. 288/2002 Sb., kterým se stanoví pravidla pro poskytování dotací na podporu knihoven. Podle něho lze totiž z dotace hradit i mzdové výdaje související s realizací projektu a pro stanovení konkrétní výše dotace na mzdy se použije zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, v platném znění. Jestliže tedy právní předpis upravující poskytování dotací knihovnám umožňuje čerpat dotaci na mzdové výdaje a dotace je poskytnuta na celý rozpočtový rok, pak vyplacení mzdových prostředků za jeho poslední měsíc v nejbližším výplatním termínu nelze považovat za porušení rozpočtové kázně. Nakonec krajský soud konstatuje, že stejně nesprávný závěr učinil žalovaný i v případě platebních výměrů za porušení rozpočtové kázně za období od 1. 1. 2004 do 2. 1. 2007 (poznámka NSS: správně má být 2004). Stěžovatelka směřuje kasační stížnost výslovně proti výrokům II. (zrušení rozhodnutí žalovaného) a III. (náhrada nákladů řízení), nikoliv tedy proti výroku I. (spojení věcí). Kasační stížnost opírá o ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a vytýká krajskému soudu, že nevzal v úvahu podmínky dotace a platné právní předpisy, zejména zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů (poznámka NSS: pro daná období r. 2003 a r. 2004 sice platila rozpočtová pravidla v jiném znění, ovšem rozhodující ustanovení byla obdobná), a vyhlášku č. 531/2002 Sb., kterou se stanoví zásady a termíny finančního vypořádání vztahů se státním rozpočtem (v případě r. 2004 stejnou vyhlášku č. 551/2004 Sb.). Krajský soud se opřel o § 20 odst. 3 nařízení vlády č. 288/2002 Sb., podle kterého lze hradit z dotace výdaje související s realizací projektu a o zákon č. 143/1992 Sb., přičemž ani jeden z těchto předpisů neřeší časové použití dotace a naopak každá dotace podle § 75 rozpočtových pravidel podléhá zúčtování se státním rozpočtem za kalendářní rok ke dni 31. 12., pokud nebylo stanoveno poskytovatelem jinak, což v daném případě nebylo. Soud nevzal v úvahu, že žalobkyně podmínky dotace nesplnila. Žalobkyni byla poskytnuta dotace v r. 2003 ve výši 400 000 Kč a v r. 2004 ve výši 395 000 Kč a nedílnou součástí rozhodnutí byly i podmínky přidělení dotace a podmínky zúčtování dotace (dále též „Podmínky“). V bodu 1 Podmínek je stanoveno, že cíl podpory musí být realizován během roku, na který byla dotace poskytnuta a povinnost profinancovat dotaci nejpozději do dne 31. 12. toho roku. Jestliže financovat znamená platit, vydat peněžní prostředky, pak do 31. 12. měla žalobkyně prostředky fyzicky použít. Tvrdí-li soud, že Ministerstvo kultury žalobkyni umožnilo čerpat dotaci i po uplynutí dotačního roku, nezakládá se toto tvrzení na pravdě. Rozhodnutí o poskytnutí dotace na r. 2003 i 2004 shodně uvádějí, že cílem podpory je zajištění regionálních funkcí knihoven a že je určena na běžné náklady v daném roce. Nikde není stanoveno, že by dotace měly pokrýt všechny náklady, tedy ani 100% mzdových nákladů. Ze znění bodu 6 Podmínek jednoznačně vyplývá, že pro účely vypořádání dotace bylo třeba rozlišovat náklady zaplacené (skutečně vypořádané) a nezaplacené, v členění na ty, které byly hrazeny přímo z dotace a případně z jiných zdrojů. Z rozhodnutí nevyplývá žádná možnost použít prostředky dotace v jiném než určeném roce. Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění rozhodném v r. 2003 a 2004 ukládal účetním jednotkám účtovat o veškerých nákladech (výnosech) bez ohledu na okamžik jejich zaplacení nebo přijetí. Povinnost rozlišení žalobkyně nevzala v úvahu, neboť ztotožnila zaúčtované náklady s výdaji (použitím) dotace. Podle bodu 4 Podmínek byla žalobkyně povinna vést řádné a oddělené sledování přijatých a použitých dotací ve svém účetnictví a tato část účetní evidence měla být hlavním podkladem pro řádné vypořádání vztahů se státním rozpočtem. Žalobkyně byla povinna při vyúčtování dotace vyčlenit z nákladů na realizaci projektu pouze položky, které skutečně uhradila z dotace v příslušném roce. Takové vyúčtování neprovedla, do vyúčtování zahrnula jak zaplacené tak nezaplacené náklady. Ustanovení § 3 písm. e) rozpočtových pravidel definuje neoprávněné použití prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu. Zaúčtováním nákladů podle druhu na jednotlivé nákladové účty provedeným podle zákona o účetnictví je zajištěna pouze jejich evidence. Ta nic neříká o skutečném financování; na nákladových účtech jsou zaznamenávány všechny vzniklé náklady bez ohledu na to, zda budou někdy zaplaceny. Pro posouzení správnosti čerpání dotace na stanovený účel je vždy nezbytné ověřit skutečný fyzický výdej peněz v rámci rozpočtového roku končícího dnem 31.12. Pokud by tomu tak nebylo, mohli by příjemci dotací vykazovat jako čerpání dotace částky, které nikdy nezaplatili, jenom je evidují na nákladových účtech; tím by si prostředky z dotace mohli ponechat, aniž je použili na stanovený účel. Pokud žalobkyně do rozpočtu projektu zahrnula náklady na mzdy za prosinec, které měly být zaplaceny až v následujícím rozpočtovém roce, měla na tuto skutečnost upozornit poskytovatele dotace v žádosti, anebo podle bodu 2 Podmínek požádat o změnu. Vyhlášky č. 531/2002 Sb. a č. 551/2004 Sb. shodně v § 1 odst. 3 stanoví, že finanční vypořádání vztahů se státním rozpočtem se provede za období celého příslušného rozpočtového roku nejpozději k 31. 12. a podle § 6 odst. 1 obou vyhlášek příjemce dotace v termínu do 15. 2. následujícího rozpočtového roku předloží poskytovateli údaje o finančním vypořádání a ve stejném termínu převede na účet poskytovatele případnou vratku nevyčerpané dotace. Z toho plyne, že po 31. 12. nelze rozpočtové prostředky použít. Vyúčtování se provádí na závazných formulářích, v nichž musí být vyplněna kolonka „poskytnuto k 31. 12.“ a dalš