3 Ads 81/2009 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 81/2009- 75 - text 3 Ads 81/2009 - 80 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. B., zastoupený JUDr. Adamem Batunou, advokátem se sídlem Panská 6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo obrany, se sídlem Tychonova 1, Praha 6, adresa pro doručování: Vojenský úřad pro právní zastupování Ministerstva obrany, náměstí Svobody 471, Praha 6, proti rozhodnutí Vyšší přezkumné komise u Ministerstva obrany ze dne 23. 1. 2007, č.j. 28-5/2007-3818-VPK, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2008, č. j. 7 Ca 264/2007 - 42, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 2400 Kč na účet advokáta JUDr. Adama Batuny, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný se včas podanou kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Vyšší přezkumné komise u Ministerstva obrany ze dne 23. 1. 2007, č.j. 28-5/2007-3818-VPK, č. protokolu 20/2007 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí přezkumné komise u Ústřední vojenské nemocnice Praha ze dne 7. 12. 2006. Tímto rozhodnutím byla žalobci stanovena zdravotní kvalifikace Neschopen „D“ s konstatováním, že zjištěná celková porucha zdraví není v přímé souvislosti s výkonem vojenské činné služby, když úraz ze dne 5. 3. 2006 v přímé souvislosti s výkonem služby je a dále bylo rozhodnuto, že žalobce je neschopen k vojenské činné službě. Žalovaný shodně se správním orgánem I. stupně konstatoval, že zjištěná celková porucha zdraví žalobce není v přímé souvislosti s výkonem vojenské činné služby a dále uvedl, že zdravotní stav žalobce nedovoluje déle než 12 měsíců vykonávat vojensky činnou službu. Chronické bolesti v zádech s poruchou funkce páteře odpovídají stanovené zdravotní kvalifikaci. Byly přitom vyčerpány všechny možnosti léčby. Žalovaný poukázal na názor odborných lékařů Ústřední vojenské nemocnice Praha, podle kterého není služební úraz ze dne 5. 3. 2006 jedinou a nejpodstatnější příčinou zjištěné poruchy zdraví. Žalobce v žalobě namítal, že před uvedeným úrazem neměl zdravotní problémy, jeho veškeré zdravotní prohlídky po dobu vojenské činné služby byly zařazeny do skupiny „A“. Žalobce měl zájem nadále setrvat ve vojenské činné službě a dalším léčení. Zdravotní problémy u žalobce nastaly po zmiňovaném úrazu a jeho zdravotní stav je v příčinné souvislosti s tímto úrazem. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem, že služební úraz není jedinou a nejpodstatnější příčinou zjištěné poruchy zdraví. Žalovaný ve vyjádření k žalobě poukázal na charakter napadeného rozhodnutí, které dle jeho názoru není rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále „s. ř. s.“), které je možno soudem přezkoumávat. K potencionálnímu zkrácení práv žalobce proto nedochází rozhodnutím komise o zdravotní klasifikaci, nýbrž teprve následným propuštěním ze služebního poměru, které však již nečiní orgán správní, ale zaměstnavatel. Napadené rozhodnutí Městský soud v Praze posoudil jako rozhodnutí, jehož vydání sice závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu žalobce, avšak samo o sobě znamená právní překážku výkonu povolání. Rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru podle § 19 odst. 1 písm. c) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, (voják musí být propuštěn ze služebního poměru, pokud přestal být ze zdravotních důvodů způsobilý vykonávat službu v dosavadním služebním zařazení, s výjimkou zdravotních důvodů souvisejících s těhotenstvím, nebo podle zvláštního právního předpisu není způsobilý pro další výkon služby v dosavadním služebním zařazení a není pro něho jiné služební zařazení) je pak důsledkem existence překážky, nikoli překážkou samotnou. Napadené rozhodnutí se pak podle soudu nepochybně přímo dotýká veřejných subjektivních práv žalobce a je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. Městský soud v Praze dále vyšel z § 2 odst. 1 vyhlášky č. 103/2005 Sb., o zdravotní způsobilosti k vojenské činné službě, a z § 11 odst. 2 a odst. 3 téže vyhlášky upravujícího zejména náležitosti rozhodnutí přezkumné komise. Soud poukázal na závěr napadeného rozhodnutí, že služební úraz žalobce není jedinou a nejpodstatnější příčinou zjištěné poruchy zdraví, aniž by však bylo dále uvedeno, co touto nejpodstatnější příčinou zdravotní poruchy je. Není tak možné přezkoumat, jaké skutečnosti žalovaného, respektive správní orgán I. stupně k takovému závěru vedly. Z hlediska soudního přezkumu pak nemůže obecný odkaz žalovaného na názor odborných lékařů Ústřední vojenské nemocnice Praha bez bližšího určení tohoto názoru a bez uvedení skutečností, ze kterých takový názor vychází a bez konfrontace tohoto názoru ze zjištěným skutkovým stavem, obstát. Rozhodnutí žalovaného tudíž soud považoval za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a proto toto rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Ve včas podané kasační stížnosti stěžovatel namítal, že Městský soud v Praze postupoval nesprávně, neboť měl žalobu za použití ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítnout. Stěžovatel se domnívá, že napadené rozhodnutí není rozhodnutím podle § 65 s. ř. s. U práv přezkoumatelných ve správním soudnictví je třeba prokázat zkrácení jejich nositele rozhodnutím správního orgánu. Takové zkrácení rozhodnutím správního orgánu však může nastat jenom tehdy, jedná – li se o rozhodnutí zakládající, rušící nebo závazně určující žalobcova práva či povinnosti. Vyšší přezkumná komise pouze hodnotila zdravotní stav žalobce. Soud se však výše uvedenými námitkami stěžovatele nezabýval a toliko uvedl, že napadené rozhodnutí se nepochybně dotýká veřejných subjektivních práv žalobce a je rozhodnutím podle § 65 s. ř. s. Stěžovatel na podporu svých tvrzení dále odkázal na nález Ústavního soudu č. 11/08 ze dne 23. 9. 2008, z něhož dle jeho názoru vyplývá, že lékařský posudek o způsobilosti k práci určitého zaměstnance není aktem vrchnostenského orgánu nadaného rozhodovat o právech a povinnostech, ale jde o odborné stanovisko lékaře, který poskytuje součinnost zaměstnavateli. Ten je pak teprve tím, kdo na podkladě zjištění a závěrů lékaře činí konkrétní úkony v rámci pracovněprávního (služebněprávního) vztahu, kterými zasahuje právní sféru zaměstnance. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry Městského soudu v Praze. Vyzdvihl veřejnoprávní aspekt služebního poměru a poukázal na skutečnost, že lékařský posudek o způsobilosti k práci není aktem vrchnostenského orgánu. Přezkumné a vyšší přezkumné komise u Ministerstva obrany jsou však orgány moci veřejné, jenž vydávají rozhodnutí, které zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti dané osoby. Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady podle ustanovení § 109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou. Nejvyšší správní soud se jako klíčovou otázkou v projednávané věci zabýval tím, zda žalobou napadené rozhodnutí bylo způsobilé přezkumu ve správním soudnictví. Přitom dospěl k závěru, že Městský soud v Praze správně posoudil právní otázku, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s. a že se na žalobou napadené rozhodnutí nevztahuje kompetenční výluka podle § 70 písm. d) s. ř. s., byť argumentace Městského soudu v Praze nebyla zcela přiléhavá. Podle § 29 odst. 1 zákona č. 585/2004 Sb., branného zákona, se při přezkumném řízení posuzuje schopnost vojáka vykonávat vojenskou činnou službu na základě závažných změn jeho zdravotního stavu. Zdravotní způsobilost se posuzuje při lékařské prohlídce podle potřeby doplněné o odborná vyšetření. Podle § 29 odst. 2 téhož zákona se k provádění přezkumného řízení zřizují tříčlenné přezkumné komise u vojenských nemocnic a § 29 odst. 7 dále praví, že podle výsledků lékařské prohlídky přezkumná komise stanoví stupeň zdravotní způsobilosti a rozhodne o schopnosti nebo o neschopnosti vojáka vykonávat vojenskou činnou službu. Podle § 30 vyšší přezkumná komise rozhoduje o odvolání proti přezkumným rozhodnutím přezkumných komisí u vojenských nemocnic a přezkumné rozhodnutí potvrdí nebo změní. Proti jejímu rozhodnutí se nelze odvolat. Pokud není v zákoně č. 585/2004 Sb. stanoveno jinak, použije se na řízení podle tohoto zákona správní řád (§ 38 zákona). Podle vyhlášky Ministerstva obrany č. 103/2005 Sb., o zdravotní způsobil