4 Ads 174/2008 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 174/2008- 257 - text 4 Ads 174/2008 - 263 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: S. M., zastoupen JUDr. Vítem Vohánkou, advokátem, se sídlem Na Zámecké 457/5, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2008, č. j. 1 Cad 40/2005 – 184, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci stěžovatele JUDr. Vítu Vohánkovi, advokátu, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 1904 Kč. Odměna mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) ze dne 3. 6. 2008, č. j. 1 Cad 40/2005 – 184 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž městský soud zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2005, č. j. 2004/62909-442 (dále také „napadené rozhodnutí“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Úřadu práce v Šumperku (dále také „úřad práce“) ze dne 6. 12. 2004, č.j. SUB-3625/2004-ZD-KUNERT, jímž byl stěžovatel vyřazen ke dni 1. 10. 2004 z evidence uchazečů o zaměstnání. V žalobě proti napadenému rozhodnutí žalovaného stěžovatel uvedl, že rozhodnutí žalovaného je zmatečné a bylo vydáno po lhůtě stanovené zákonem. O skutečnostech uvedených v rozhodnutí mu nebylo nic známo a žádné rozhodnutí neobdržel. Žalovaný podle jeho názoru dále ignoroval jeho vyjádření ze dne 13. 5. 2005 a od počátku řízení mu odepřel právo na advokáta a právo jednat před správním orgánem prvního a druhého stupně. Správní orgány porušily podle jeho názoru správní řád. Stěžovatel se domnívá, že není zabezpečen dle Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a nepobírá žádnou finanční dávku. Údajně tak byla porušena jeho práva uvedená v čl. 26, čl. 30 odst. 1, 2, čl. 37 odst. 2, 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 6 odst. 1, a konečně čl. 1 a čl. 3 odst. 3 Listiny. Proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného. Městský soud žalobu zamítl napadeným rozsudkem. V odůvodnění nejprve shrnul žalobu, vyjádření žalovaného i obsah správního spisu. Při právním hodnocení věci vyšel z ustanovení § 25 odst. 2 písm. f) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), podle něhož se uchazečem o zaměstnání nemůže stát fyzická osoba, která je plně invalidní podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti platí, že úřad práce rozhodnutím vyřadí z evidence uchazeče o zaměstnání, jestliže nastala některá ze skutečností bránící k zařazení nebo vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání, které jsou uvedeny v ustanovení § 25 téhož zákona. Městský soud shledal, že z dokladů založených ve správních spisech bylo prokázáno, že žalobce je plně invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Úřad práce proto postupoval správně, pokud rozhodl o vyřazení žalobce z evidence uchazečů o zaměstnání v souladu s ustanovením § 30 odst. 1 písm. a) zákona o zaměstnanosti. Městský soud přitom neshledal důvodnou námitku žalobce týkající se porušení zákona při vedení správního řízení. Úřad práce podle názoru městského soudu stěžovatele řádně poučil o všech právech účastníka řízení a byla mu dána možnost se před vydáním rozhodnutí vyjádřit ke všem podkladům. Ve vyjádření stěžovatele ze dne 2. 12. 2004 nejsou uvedeny žádné skutečnosti, které by byly důvodem k tomu, aby byl nadále veden v evidenci uchazečů o zaměstnání. Dále městský soud zdůraznil, že podle správního řádu nebyl správní orgán povinen zajistit účastníku řízení právního zástupce, neboť každý účastník správního řízení má právo zvolit si svého právního zástupce a poté je povinností správního úřadu s tímto zástupcem jednat. Ze správního spisu nevyplývá, že by stěžovatel pověřil plnou mocí právního zástupce k zastupování v tomto řízení. Rozhodnutím žalovaného nebyla porušena práva žalobce zakotvená Listinou. Městský soud dále uvedl, že podle čl. 30 mají občané právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele. Žalobce, který byl uznán plně invalidním podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, má nárok na hmotné zabezpečení podle zákona o důchodovém pojištění. Nemůže však být veden nadále v evidenci uchazečů o zaměstnání podle zákona o zaměstnanosti. Z těchto důvodů městský soud zamítl žalobu jako nedůvodnou. V kasační stížnosti proti napadenému rozsudku stěžovatel požadoval jeho zrušení z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Stěžovatel zejména uvedl, že ke dni 21. 11. 2004 byl veden v evidenci úřadu práce, a proto ho dne 30. 9. 2004 nemohl nikdo „vyhodit.“ V evidenci byl od 13. 4. 1993 jako strojvedoucí, k čemuž dodal, že kdyby byl veden se změněnou pracovní schopností, tak by ho úřad práce nemohl „vyhodit“. Tvrdil, že ve věci jeho zdravotního stavu nebyla vedena žádná správní řízení a žádné rozhodnutí neobdržel. Rovněž požádal o odkladný účinek kasační stížnosti. V doplnění kasační stížnosti ustanoveným zástupcem je uvedeno, že stěžovatel se domnívá, že nemohl být z evidence uchazečů o zaměstnání ke dni 1. 10. 2004 vyřazen, když ještě dne 22. 11. 2004 v ní byl úřadem práce veden. Dále stěžovatel uvádí, že nebyl předložen důkaz o tom, že správní orgán vedl vůči žalobci správní řízení a následně vydal rozhodnutí, kterým by byl žalobce shledán plně invalidním a že mu bylo toto rozhodnutí doručeno. Po odebrání důchodu v roce 1993 byl žalobce veden na úřadu práce jako strojvedoucí, nikoliv jako částečně invalidní důchodce. Stěžovatel poukázal na to, že nebyl v řízení před městským soudem zastoupen advokátem a požaduje, aby bylo nařízeno jednání. Ze správního spisu úřadu práce a žalovaného Nejvyšší správní soud zjistil následující skutečnosti. Ze záznamu o jednání ČSSZ v Olomouci ze dne 9. 3. 2001 plyne, že stěžovatel byl uznán od 1. 1. 2001 plně invalidním podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti byl podle přílohy č. 2 k vyhl. č. 284/1995 Sb., kap. V., pol. 2 c) stanoven na 70 %. Stěžovatel byl u tohoto jednání přítomen. Záznam o jednání odmítl podepsat. KLP byla stanovena na leden 2003. Plná invalidita stěžovatele byla konstatována i v záznamu o jednání OSSZ Šumperk ze dne 30. 8. 2001 v rámci mimořádné kontroly plné invalidity. KLP byla stanovena na červen 2003. Z rozhodnutí ČSSZ ze dne 27. 10. 2003 vyplývá, že stěžovateli byla zastavena výplata částečného invalidního důchodu od 2. 12. 2003, protože se nepodrobil vyšetření zdravotního stavu a byl na možnost zastavení výplaty důchodu upozorněn. Z potvrzení vydaného Úřadem práce v Šumperku ze dne 22. 11. 2004 vyplývá, že stěžovatel byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání ode dne 13. 4. 1993, přičemž mu nebylo přiznáno hmotné zabezpečení uchazeče o zaměstnání z důvodu nesplnění podmínky celkové doby předchozího zaměstnání v délce alespoň 12 měsíců v posledních třech letech před podáním žádosti o zprostředkování zaměstnání. Ve spise je založeno oznámení o zahájení správního řízení ze dne 29. 11. 2004, č. j. SUB-469/1993-ZD-KUNERT, které bylo dle přiložené doručenky převzato stěžovatelem dne 2. 12. 2004. Zároveň s tímto oznámením byl stěžovatel poučen o tom, že může nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Na tuto výzvu stěžovatel reagoval přípisem ze dne 3. 12. 2004. Úřad práce v Šumperku rozhodnutím č. j. SUB-3625/2004-ZD-KUNERT, ze dne 6. 12. 2004, vyřadil stěžovatele z evidence uchazečů o zaměstnání ode dne 1. 10. 2004. V odůvodnění uvedl, že podle ustanovení § 25 odst. 2 písm. f) zákona o zaměstnanosti se nemůže stát uchazečem o zaměstnání fyzická osoba v době, po kterou je plně invalidní podle ustanovení § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Proto stěžovatel nesplňoval podmínku stanovenou zákonem pro vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Na základě odvolání podaného stěžovatelem přezkoumal prvoinstanční rozhodnutí žalovaný v odvolacím řízení. Vyžádal si informaci o zdravotním stavu stěžovatele od ČSSZ, referátu lékařské posudkové služby Šumperk. Ze sdělení ze dne 28. 4. 2005 tohoto orgánu vyplývá, že podle posouzení zdravotního stavu stěžovatele ze dne 9. 3. 2001 byl stěžovatel shledán plně invalidním s datem vzniku invalidity 1. 1. 2001. Pracovníci Psychiatrické léčebny ve Šternberku sepsali se stěžovatelem žádost o plný inv