5 As 21/2008 — Nejvyšší správní soud

5 As 21/2008- 48 - text č. j. 5 As 21/2008 - 57 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. a JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. v právní věci žalobce: J. H., zastoupený JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem v Plzni, Slovanská tř. 136, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2007, č. j. 9 Ca 295/2005  25, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2007, č. j. 9 Ca 295/2005 - 25, s e r u š í a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Podle rozhodnutí Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského (dále jen „ÚKZÚZ“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 15. 7. 2005, č. j. 828/sekr/05, žalobce jako samostatně hospodařící rolník tím, že na podzim roku 2002 uvedl do oběhu 8,4 t žita ozimého odrůdy Albedo, na jaře roku 2003 uvedl do oběhu celkem 24,48 t pšenice jarní odrůdy Aranka a 73,38 t ječmene jarního odrůdy Tolar, které nebyly uznány ÚKZÚZ jako základní nebo certifikovaný rozmnožovací materiál, porušil § 21 odst. 1 písm. a) zákona č. 92/1996 Sb., o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin“), čímž spáchal správní delikt dle § 34 odst. 2 písm. a) téhož zákona, neboť uváděl do oběhu rozmnožovací materiál, který podle tohoto zákona nebylo povoleno uvádět do oběhu. Za tento správní delikt byla žalobci uložena pokuta ve výši 70 000 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 6. 10. 2005, č. j. 31419/2005-17220, zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrdil. V tomto rozhodnutí žalovaný uvedl, že podle doložených faktur nebo dodacích listů bylo prokazatelně do oběhu uvedeno 8,4 t neuznaného osiva žita Albedo, 74,52 t neuznaného osiva ječmene jarního odrůdy Tolar a 24,48 t neuznaného osiva pšenice jarní odrůdy Aranka. Žalovaný dále konstatoval, že na základě § 32 odst. 1 zákona o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin Ministerstvo zemědělství stanovilo a oznámilo ve Věstníku ministerstva druhy uvedené v druhovém seznamu, jejichž rozmnožovací materiál mohl být po stanovenou dobu uváděn do oběhu. Na základě toho byly partie osiva ječmene jarního odrůdy Tolar pod č. 2039000629/04 a 2-0390-00629/05 posouzeny ÚKZÚZ jako obchodní osivo, což znamená, že nebyly uváděny do oběhu v rozporu se zákonem. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo dle žalovaného zhojeno pochybení správního orgánu I. stupně spočívající v tom, že v jeho rozhodnutí byl chybně uveden objem 73,38 t neuznaného osiva ječmene jarního odrůdy Tolar uvedeného do oběhu a uvedeno, že ječmen jarní odrůdy Tolar (partie č. 4 a 5) nebyl uznán jako obchodní osivo. Tato chyba neměla dle žalovaného vliv na uloženou pokutu, protože objem neuznaného osiva uvedeného do oběhu se po odstranění tohoto pochybení nesnížil. Žalobce napadl předmětné rozhodnutí žalovaného žalobou podanou u Městského soudu v Praze, ve které uvedl, že považuje rozhodnutí správních orgánů obou stupňů za nezákonná a vznesl zejména následující okruhy námitek. Za prvé namítl, že nespáchal to, co je mu kladeno za vinu. Pokud dodával obilí, na dodacích listech bylo vždy uvedeno, že se nejedná o uznané osivo a šlo tedy o běžnou obchodní záležitost. Prodané obilí nebylo ani na dodacích listech, ani na fakturách označeno jako osivo. Dle § 21 odst. 1 zákona o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin lze uvádět rozmnožovací materiál, který je uveden v druhovém seznamu, do oběhu, je-li uznán jako základní nebo certifikovaný. Žalobce měl za to, že žádný zákonný předpis zemědělcům nepředepisuje, zda použijí osivo certifikované či osivo necertifikované či jinak uznané. Zemědělec mohl dodaný materiál použít jako osivo, o kterém ví, že není certifikované, např. ze své úrody, nebo si koupit obilí od svého obchodního partnera. Zemědělec, který od žalobce obilí nakoupil, jej mohl rovněž zkrmit nebo dále prodat. Dle názoru žalobce nebyl porušen ani smysl ani účel zákona, který spočívá v tom, aby nebylo šířeno a za jiné vydáváno osivo, jež nebylo certifikováno. K tomu v daném případě nedošlo. S přístupem úředníků, který byl aplikován v dané věci, by podle žalobce nebylo možné ani obchodovat s obilím, neboť každé obilí se stává osivem právě v okamžiku zasetí. Tvrzení odvolacího orgánu, že žalobce se ke správnímu deliktu sám přiznal tím, že žádal o shovívavost při udělení pokuty, nelze hodnotit jako přiznání žalobce, ale pouze jako jeho reakci na chování orgánů státní moci. Žalobce též namítl, že v dané věci nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, neboť nebyl vyslechnut žádný z kupujících, který od žalobce obilí nabyl, aby potvrdil, zda kupoval certifikované osivo. Žalobce dále namítl, že zákon o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, který měl dle závěru správních orgánů svým protiprávním jednáním porušit, byl zrušen zákonem č. 219/2003 Sb., o uvádění do oběhu osiva a sadby pěstovaných rostlin a o změně některých zákonů (zákon o oběhu osiva a sadby); dále jen „zákon o oběhu osiva a sadby“. Ten dle žalobce nabyl účinnosti dne 31. 7. 2003. V § 43 (Přechodná ustanovení) zákona o oběhu osiva a sadby není uvedeno, zda se podle tohoto zákona postihují i správní delikty spáchané před účinností tohoto nového zákona a tuto problematiku neřeší ani § 42 tohoto zákona (Vztah ke správnímu řádu). I kdyby tedy žalobce teoreticky připustil, že se protiprávního jednání dopustil, došlo k porušení zákona za účinnosti dnes již neplatného zákona, podle něhož sankci nelze uložit. Podle nového zákona též žalobci nelze sankci uložit, protože v době údajného spáchání správního deliktu ještě neplatil. Nový zákon přitom nemá ustanovení o kontinuitě se starým zákonem, jako to vždy mají trestní kodexy. Na uvedeném stavu nemůže ničeho změnit skutečnost, že skutkové podstaty obsažené v obou zákonech jsou podobné. Žalobce z výše uvedeného dovozuje, že jak rozhodnutí správního orgánu I. stupně, tak i napadené rozhodnutí odvolacího orgánu jsou nicotná, neboť nebyla vydána na základě platného zákona. Městský soud žalobu následně zamítl rozsudkem ze dne 25. 10. 2007. Uvedl, že listinné důkazy založené ve správním spise, jež byly výslovně zmíněny v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, prokazují, že žalobce na podzim 2002 a na jaře 2003 prodal svým obchodním partnerům výše specifikované osivo, ačkoliv rozhodnutími ÚKZÚZ ze dne 6. 9. 2002, 9. 10. 2002, 7. 4. 2003 a 9. 4. 2003 nebylo toto osivo žalobci uznáno jako základní nebo certifikovaný rozmnožovací materiál. Žito, pšenice i ječmen jsou druhy uvedené v druhovém seznamu podle § 4 odst. 1 zákona o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin a rozmnožovací materiál těchto druhů se tedy v souladu s § 4 odst. 2 a § 21 odst. 1 písm. a) předmětného zákona smí uvádět do oběhu pouze tehdy, je-li uznán ÚKZÚZ jako základní nebo certifikovaný. Prodej výše zmíněného osiva žalobcem třetím subjektům, který dokládají faktury o prodeji osiva a dodací listy tvořící součást spisového materiálu, kvalifikoval městský soud ve smyslu § 2 písm. f) a h) zákona o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin jako uvádění rozmnožovacího materiálu do oběhu. Jelikož žalobce uvedeným způsobem (prodejem) uváděl do oběhu rozmnožovací materiál, který nebyl uznán ÚKZÚZ jako základní nebo certifikovaný, je závěr správních orgánů obou stupňů o porušení § 21 odst. 1 písm. a) zákona o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, jakož i uložení sankce za toto protiprávní jednání dle § 34 odst. 2 písm. a) téhož zákona, zcela po právu. Městský soud odmítl i tvrzení žalobce, dle něhož bylo na dodacích listech vždy uvedeno, že se nejedná o uznané osivo. Dodací listy, které žalobce správnímu orgánu I. stupně při kontrole předložil a které jsou založeny ve spise, žádný údaj v tomto směru neobsahují. Městský soud dodal, že ani uvedení údaje o tom, že se nejedná o uznané osivo na dodacím listu, by nemohlo ovlivnit závěr o protiprávnosti daného jednání. Případné vyrozumění kupujícího, že předmětem dodávky realizované na základě uzavřené kupní smlouvy je neuznané osivo, nemění nic na tom, že prodávající (zde žalobce) prodejem takového osiva porušuje § 4 odst. 2 a § 21 odst. 1 písm. a) zákona o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, neboť uvádí do oběhu neuznaný rozmnožovací materiál. Proto ani otázka, jak s osivem naložil kupující, není pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí relevantní. Zákon o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin zakazuje a sankcionuje prodej - jakož i další formy uvádění do oběhu - neuznaného rozmnožovacího materiálu. V rozporu se zákonem je tedy samotné uvedení takového materiálu do oběhu, bez ohledu na to, jak s takovým materiálem bude po jeho uvedení do oběhu dále naloženo. Městský soud nepřisvědčil ani námitce, že se