5 As 84/2008 — Nejvyšší správní soud

5 As 84/2008- 81 - text č. j. 5 As 84/2008 - 93 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, soudkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudce JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. P., právně zastoupen JUDr. Josefem Podhorským, advokátem, se sídlem AK Masarykovo náměstí, 256 01, Benešov, proti žalovanému: Policie České republiky, Služba kriminální policie a vyšetřování, Správa středočeského kraje, se sídlem Na Baních 1304, 156 00, Praha 5, za účasti B. P., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2008, č. j. 7 Ca 119/2007 - 51, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2008, č. j. 7 Ca 119/2007 – 51 s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále jen stěžovatel) kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí ze dne 15. 3. 2007, č. j. PSC-2858/ČJ-OK-2007, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního ředitelství Benešov ze dne 18. 2. 2007, č. j. ORBN-1435/PŘ-80-2007, kterým bylo rozhodnuto o vykázání stěžovatele ze společného obydlí a zakázán návrat do vymezených prostor v době deseti dnů, a to podle ustanovení § 21 b zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění tehdy platných předpisů (dále jen zákon o policii). I. Rozhodnutím Policie České republiky, SKPV OŘ Benešov ze dne 18. 2. 2007, č. j. ORBN-1435/PŘ-80-2007 byl stěžovatel podle § 21a odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o policii vykázán ze společného obydlí S. 1462, B., jakož i z bezprostředního okolí, tj. přilehlá zahrada a garáž na dobu 10 dnů a současně mu byl zakázán návrat do vymezených prostor ve stanovené době, dále bylo rozhodnuto o zákazu vstupu stěžovatele do společného obydlí a výše uvedených prostor na dobu 10 dnů. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán uvedl, že B. P. oznámila, že nejméně po dobu 3 let dochází k jejímu psychickému a fyzickému napadání ze strany jejího manžela, které se v průběhu těchto tří let stupňuje. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že jednání, které je mu kladeno za vinu, tzn. to, že po dobu nejméně 3 let měl fyzicky a psychicky napadat svoji manželku, se nedopustil. Stěžovatel v odvolání uvedl, že B. P. zná od roku 2001, následně uzavřeli manželství, z něhož se narodil syn S. (2004) a S. (2005). Uvedl, že již krátce po uzavření manželství se začaly v chování manželky objevovat problémy, tropila hysterické scény kvůli malichernostem, během nich začala být i vůči své nejbližší rodině agresivní. Postupně napadala i jeho rodiče, bratra a agresivní byla i na syny, zejména od konce roku 2006. Stěžovatel uvedl, že se snažil vždy řešit situaci domluvou (přesvědčil manželku k návštěvě psychologa - MUDr. Š., zda k poradě skutečně došlo, neví). Přes opakované domluvy však ke zlepšení chování nedošlo. Stěžovatel rovněž uvedl, že byl ze strany manželky několikráte napaden fyzicky i psychicky (vulgární nadávky, facky, kopance), k těmto útokům docházelo jak na veřejnosti, tak v soukromí. Hysterickým útokům manželky byli přítomni i jeho bratr (rodina bratra sdílí polovinu rodinného domku s rodinou stěžovatele – pozn. soudu), jakož i další osoby (stěžovatel uvedl s plnou identifikací další 4 osoby). Výslech těchto osob navrhl stěžovatel jako důkaz. K události ze dne 18. 2. 2007 stěžovatel uvedl, shodně s výpovědí učiněnou téhož dne, že manželka v době, kdy společně snídali i s dětmi, začala mlátit talíři a tyto rozbíjet, snažil se ji uklidnit, neboť se obával, aby v záchvatu vzteku nedošlo k případnému zranění jeho i dětí; manželka ho napadla násadou koštěte, tu jí odebral, následně odešla do jiné místnosti a vrátila se a v ruce držela slzný plyn a mířila na něj. Odebral jí ho zkroucením ruky. Následně staršího syna, který byl v šoku, vynesl před dům, manželka za ním ještě vyběhla a pokřikovala nadávky. Potom ho odvezl k matce manželky. Stěžovatel uvedl, že manželku nikdy v minulosti fyzicky nenapadl, nevyhrožoval jí újmou na zdraví, ona vyhrožovala jemu. Uvedl, že se vždy, vzhledem k agresivnímu a hysterickému chování své manželky obával o zdraví své a zejména dětí. Stěžovatel dále v odvolání namítal nezákonnost vydaného rozhodnutí, a to z důvodu, že při provádění úkonů souvisejících s vydáním napadeného rozhodnutí nebyla zajištěna přítomnost nezúčastněné osoby, tak jak je stanoveno v ust. § 21a odst. 5 zákona o policii. V daném případě rozhodně nehrozilo nebezpečí z prodlení, orgánu I. stupně ničeho nebránilo v zajištění účasti nezúčastněné osoby, a to i s ohledem na to, že úkony související s vydáním napadeného rozhodnutí nebyly prováděny v pozdních nočních hodinách, ze strany stěžovatele nehrozilo žádné reálné riziko napadení jeho manželky či způsobení jí fyzické újmy, stěžovatel nekladl žádný odpor, plně spolupracoval a v průběhu provádění úkonů se zdržoval na zcela jiném místě než jeho manželka, nadto k provádění úkonů docházelo až cca 2 hodiny po uvedeném incidentu, stěžovatel ani v době jejich provádění nebyl doma a k samotnému podání vysvětlení z jeho strany došlo až v 17:00 hod. Stěžovatel vytýká napadenému rozhodnutí i jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů – odkazuje přitom na odůvodnění, tak jak je uvedeno v rozhodnutí, které zcela postrádá vylíčení skutku (v podstatě je uvedeno, že někdo něco oznámil), není z něj patrno, jakými úvahami se správní orgán řídil, jak zhodnotil podklady pro vydání rozhodnutí (správní orgán uvedl, že uvedené skutečnosti – tj. 3 roky trvající napadání manželky - byly potvrzeny Mgr. K. T. a J. Š., není však uveden obsah toho, co vlastně potvrdily). V zájmu přezkoumatelnosti jakéhokoli rozhodnutí, dle stěžovatele je nejen označení podkladů, ale i jejich obsah. Stěžovatel dále namítá, že mu nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům obsaženým ve spise, k tvrzením obou jmenovaných. Správní orgán nebral v potaz rozdílnost výpovědi stěžovatele a jeho manželky. Dle stěžovatele nic nenasvědčuje tomu, že se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu (psychického a fyzického týrání své manželky). O odvolání, v němž stěžovatel namítal především nepřezkoumatelnost pro absenci odůvodnění a dále jeho nezákonnost, neboť tvrdí, že skutkový stav nebyl řádně zjištěn, rozhodl žalovaný dne 15. 3. 2007 tak, že je podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zamítl a rozhodnutí prvostupňového orgánu potvrdil. Žalovaný v odůvodnění uvedl, že 18. 2. 2007 podala B. P. na Obvodním oddělení Policie ČR trestní oznámení na svého manžela, který ji měl po předchozích hádkách slovně a fyzicky napadnout; na svou ochranu chtěla použít obranný sprej, ten jí však manžel vytrhl a několikrát ji udeřil do obličeje. Ke slovnímu napadání a vyhrožování dochází i ze strany švagra. K oznámení dodala poškozená lékařskou zprávu, z téže nemocnice byla dodána i lékařská zpráva stěžovatelem o jeho poraněních. Dále žalovaný uvedl, že správní orgán telefonicky vytěžil svědky, které poškozená uvedla, poté byla věc předána policejnímu orgánu, který po prostudování spisu podle § 158/3 tr. řádu zahájil úkony ve věci trestného činu podle § 215a/1, 2b trestního zákona a současně zahájil řízení dle § 46 zákona č. 500/2004 Sb. V této souvislosti žalovaný uvedl, že dne 7. 3. 2007 se na SKPV Benešov dostavila poškozená a odmítla se k věci dále vyjadřovat s tím, že nechce, aby bylo pokračováno v trestním stíhání (k tomu viz úřední záznam ze dne 7. 3. 2007, č. j. ORBN-364/TČ-70-2007 sepsaný s B. P., v němž uvedla mimo jiné: „To vysvětlení dne 18. 2. 2007 jsem podala v afektu, kdy uvádím, že mi nic neudělal...“ – pozn. soudu). Žalovaný v odůvodnění dále stručně shrnul obsah podaného odvolání a poté bez dalšího konstatoval, že ...„vzhledem k tomu, že se výpovědi obou zúčastněných v popisu děje lišily a pod. P. kromě svého bratra neuvedl jiného svědka, provedl policejní orgán pouze prvotní telefonické vytěžení osob navržených poškozenou. Poté policejní orgán zhodnotil důkazní situaci a s přihlédnutím k telefonickým výpovědím sv. Š. a Mgr. T. rozhodl pro uvedený postup. V případě dalšího řízení (trestního a správního) by byly prováděny další úkony, mimo jiné i výslech svědků uvedených v odvolání, pouze celkové prošetření objektivně objasní vzájemné vztahy a incidenty mezi manželi, včetně skutku ze dne 18. 2. 2007“. Žalovaný v napadeném rozhodnutí dále uvedl: „Policejní orgán SKPV Benešov jako správní orgán neměl při vypracování rozhodnutí přítomnou nezúčastněnou osobu a popis odůvodnění jeho postupu je příliš obecný, avšak v tomto konkrétním případě se jedná o takové vady řízení, které nemohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy.“ II. Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel dne 23. 4. 2007 žalobu u Městského soudu v Praze. V žalobě opětovně namítá vady prvostupňového rozhodnutí, současně uvádí, že ani odvolacím orgánem nedošlo k odstranění vad vytýkaných v